Svádí-li tě pravá ruka...

Moje hříchy jsou občas zjevné. Naštěstí ono evangelium, které se četlo od Matouše dnešního dne (14.6.2024), neberu tak doslova, ruku si neuseknu, ale zlomím nebo vyvrátím či pohmoždím nebo něco podobného a od doktora dostanu viditelnou ozdobu, tentokrát ortézu, na kterou nebudu dělat reklamu, ale v mých sbírkách ortéz je už nejméně 10. na té jedné končetině a sádrových dlah na té samé je nejméně podobné množství, skoro se to bojím spočítat dohromady, jak píšu v článku z minulého roku https://vvrh.signaly.cz/2305/dalsi-sadrovy-trpaslik, celkově fixací na končetinách jsem měl asi tolik, co stehů, možná méně, něco mezi 40 a 50. 

To, když bylo Boží Tělo v Potštátě, vzpomínal jsem tak, jak mě utkvělo kázání ještě hranického kaplana, otce Pavla v Hranicích, když kázal o muži, kterému Ježíš uzdravil dle evangelisty Marka (pravou) ruku, oslovilo mě to hlavně proto, že jsem bolest cítil skutečně tělesně a snažil jsem se ji ještě neřešit. Ale Ježíš tu ruku uzdravil hned, i když byla sobota. Člověk bez ruky není schopen spolupracovat, tak nějak to říkal otec Pavel v kázání a navíc jsem ještě prožíval těžkosti ve spolupráci. Ale Boží Slovo není žádný horoskop, je skutečně živé, ostřejší, než každý dvojsečný meč. 

A v tom kázání jsem pak taky uvažoval, že budu potřebovat si zajít k lékaři, aby mou zraněnou končetinu vyšetřil a ošetřil, ale to jsem nechal až na první pátek, kdy jsem měl poněkud volněji a už jsem nemohl udržet řídítka elektrického jízdního kola a hlavně jsem nebyl schopen bezbolestně brzdit. A kupodivu se po zafixování ruky zlepšila trochu i má spolupráce a snad se ještě zlepší.

Už delší dobu jsem se cítil poněkud přetížený a po pravdě, to si i tělo samo vyžádalo odpočinek, abych zpomalil a zvolnil. Jo a pak pořád je to stejný, že se mě mnozí ptají, co se mi stalo a všichni si toho všimnou.

Pamatuji si jeden sen z dětství, kde jsem měl pravou ruku visící na šátku. Ten sen byl tak živý, že si ho pamatuji pořád, několikrát se mi opakoval. Asi to bylo už po mé první operaci pravé ruky, ale netušil jsem, že to bude tak častý a že z každé návštěvy chirurgie si odnesu doporučení ruku nosit na šátku. Byl to jen sen, ale z těch, které se skutečně někdy stávají. Jo a tak mám i sbírku šátků, které se hodí k mému oblečení (většinou k mikinám a tričkám), aby mé zranění bylo co nejméně nápadné.

Nepíšu tu však tuto poznámku proto, abych byl litován nebo obdivován. Tyto věci jsou mi spíše nepříjemné a mnozí, které to potká to mají asi podobně.

Setkal jsem se však s některými, kteří se svou "ozdobou"  či množstvím podobných "trofejí" rádi pochlubili. Nebo taky s někým, kdo to měl taky rád, protože se o něj druzí starají a dokázal to i druhým přát: "Zlom si ruku a druzí se o tebe budou starat". Jeho přání se mu pak vyplnilo oboustranně, sešli jsme se na chíře, on měl pravou ruku celou v sádře po pádu (znovu po roce) a já po podobném pádu na zápěstí, které jsem měl tou dobou asi měsíc sundané z ortézy, jsem si nechal ruku odborně zkontrolovat, naštěstí tehdy jsem ji měl jen naraženou a dostal stahovací obvaz. Nebo spolužačka nechtěla být zkoušena a přála vyučujícímu, aby si zlomil nohu. Jemu se nic nestalo, zatímco spolužačka  o víkendu na lyžích si zlomila svou psací pravou ruku. 

Ano, nevyplatí se přát si nějakou bolest, ale je dobře, když už se stane, nechat si tu bolest se vším všudy vyléčit. Pak s větší radostí se bude dál mnohem lépe pracovat.