Vymlouvat se, to by mi docela šlo. A tak tu píšu takové zajímavé i nezajímavé věci. Něco, co jsem zažil s Bohem či s blížními nebo co mě zrovna napadlo.

Setkání Antiochie v Němčicích nad Hanou

Antiochia je moje oblíbená akce a také všechno, co s tím souvisí - tedy prázdniny, podzimní setkání, jarní pouť a občasné návštěvy místa, kde jsme byli a prožili spoustu dobrodružství s Bohem. Bohu díky za myšlenku Antiochie.

Možná se zdá, že Antiochia klesá dolů, že nás není tolik, kolik v 90. letech, že je občas dokonce problém naplnit prázdninové turnusy těch, kteří se rozhodnou vydat na naše misijní české a moravské území do těch nejmisijnějších končin. Ne, není tomu tak. To je jen vnější pohled. Ten vnitřní je mnohem silnější.

Tento víkend, tedy 13.-15. listopadu, abych byl přesnější proběhlo setkání Antiochie. Nebylo nás málo. Náš počet na faře se pohyboval mezi 20-25. Tolik misionářů si udělalo čas. V reálu je jich mnohem víc.

Právě to jsem si mohl uvědomit o tomto víkendu. Nebudu, ani nemohu popisovat hodinu od hodiny, co všechno dobrého se za ty 3 dny událo už proto, že jsem tam ty 3 dny ani nebyl, jen v přepočtu 22 h, z čehož 6 h bylo kvalitního spánku. Byl to opravdu dobře využitý čas, skoro jako čas duchovních cvičení.

Hlavním hostem setkání byl P. František Petrik, kněz určitě mnohým známý. Hned na začátku své přednášky nám pověděl, že to, o co se Antiochia snaží a co je jejím cílem není nic nového, to dělali už kdysi za komunistů...

Přinášet nevěřícím Krista příkladem vlastního života, to je poslání každého křesťana. Ó, jak lehce se to řekne, a ono je to tak. Ale jak to udělat, aby to tak opravdu bylo? To už není tak lehké a právě proto je to dobré. Dobro se totiž lehce ani dělat nedá. To je mnohem jednodušší dělat zlo.

A co se mě vlastně na té Antiochii tak líbí? Především to, že se dotkne každého bez rozdílu a nejen v těch obcích, kde jsou biskupy posláni.

Nás křesťanů by se měla dotknout především v tom, že máme ideál prvních křesťanů, jejich vzájemné lásky k Bohu i blížnímu, uskutečňovat ve svém životě a modlit se za to. Mládež je zvána přímo k aktivní účasti a mohou si být jisti, že jsou podpořeni modlitbami věřících, kněží i biskupů.

A mládež, která se Antiochie přímo účastní se v té církevní obci modlí a pracuje s plným nasazením pro spásu duší. Stará se o to, aby se o nich dalo v té obci říci: "Hleďte, jak se milují." A toto všechno se děje modlitbou a prací pro blížní, jak malé, tak větší, tak i ti nejstarší mají radost, že je má někdo rád a něco pro ně dělá k jejich spáse.

Když se snažíme v tomto duchu naplňovat Boží poslání, nemůže se nám stát, že nás to nezmění. Přitáhne nás to více k Boží lásce. Bůh nás přece všechny miluje a každý má právo toto vědět. A proto jezdím na Antiochii, abych to každému řek a nemusím přitom vést složité teologické disputace, dokonce nemusím ani říkat slovo Bůh. To přece má na mě každý vidět, že mám rád Boha právě proto, že Bůh mě má řád.

Zobrazeno 1435×

Komentáře

Katka Doleželová (Katulda)

Antiochia je i moje oblibena akce :) Strasne rada vzpominam na vsecky ty roky...a jsem porad s vami "aspon" v modlitbe :)

Zobrazit 2 komentáře »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

O mně

Vojtěch Hýbl (VVRH)
na signály.cz

Co zatím jsem? Inu, jsem Vojta. Pocházím z Václavova. Vystudoval jsem maturitní obor Knihkupec v Luhačovicích, postupně se ze mě stal pastorační asistent v Drahotuších a teď jsem čerstvě dokončil bakaláře teologických nauk. Ano: "Sedm let jsem v Písku študýroval... (pardon v Olomouci) ani jednu Pannu nemiloval... (to nevím, jestli je pravda)..." a tak se snažím s pomocí Boží alespoň něco dělat dál na cestě do nebe.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio