Hodnota přátelství

Hnutí cursillo má velmi krásnou hodnotu: přiveď svého přítele ke Kristu. 

Za tou jsme se rozjeli do Olomouce na ultreu. Osobně se mě moc nechtělo nejen proto, že oficiálně mám jiných povinností víc, než dost.

Ale v Olomouci mám maminku a mezi příznivci a spolupracovníky hnutí cursillo dost dalších známých.

Na začátku tedy mše svatá, chvíli se potom u nějaké myšlenky otce Bohumíra zastavím, perlil hned od začátku.

Pak je agappe a u toho se rád taky pozastavím.

Následuje přednáška, které myšlenky zde sdělím i to, co si myslím, že mělo zaznít a zaznělo prý až potom ve skupinách, na kterých už jsem nebyl a sdílel jsem se až potom lehce v autě zpět a hlavně po nedělní mši svaté s Boženkou a bylo to velmi dobře.

Po skupinkách bylo jako vždy sdílení, ale já v posledních dvou bodech byl s maminkou, když jsem se loučil s účastníky cursilla, vyvolalo moje loučení rozruch, já jsem však využil času a místa konání ultrey na pozvání maminky na oběd a maminka mezi tím potkala mnicha, jak jsem k tomu napsal článek: https://vvrh.signaly.cz/2402/kdyz-uvidite-mnicha

Sice mě čeká duchovní obnova, jak jsem taky psal https://vvrh.signaly.cz/2402/dobrovolna-cesta-na-velehrad-aneb-budu-na-duchovni-obnove, nicméně dobrý pastorační pomocník kromě toho, že biskup po něm chce 1x za dva roky duchovní obnovu, ale duchovní obnovu ve skutečnosti prožívám moc krát do roka, což ani biskupovi zřejmě nedochází a také mnoho aktivních farníků se mnoho krát ročně zapojuje do duchovních aktivit, které se regulérně mohou považovat za duchovní obnovu.

Ovšem článek není o kritice kněží, laiků či biskupa, ale o užitku z ultrey. Takže užitek jako z duchovní obnovy tu předkládán také tento užitek setkání hnutí cursillo.

Možná jsem svou účastí překvapil farníky i sebe, jak jsem předeslal, že se mi moc nechtělo, nicméně otec Pavel předpokládal a počítal s tím, že pojedu a tak jsem hledal způsob, jak bych tedy mohl jet já a případně někdo jiný, ale nikdo další se nakonec nepřihlásil, což je pochopitelně škoda, protože v Zubří se schází celkem slušně velké společenství.

Ranní rozhovor se ukázal trochu jako ne moc praktický právě pro prožívání přátelství, začal nenáročně, pokračoval už hůře, takže mě ani nenapadlo, že by bylo takové téma vůbec chystané, ale z dalších souvislostí, které vyzněly i během dne se mě to poskládalo docela slušně. O užitek z cursilla jsem se podělil pak i večer a vlastně více, než ve společenství jsem si cursillo prožil soukromě, po své linii.

Ze Zubří nás jelo plné auto, olomoucké cursillisty až tak příliš neznám, takže byli přítomni dedukuji z rozhovorů, z Ostravy či z Brna nikdo nepřijel, tím méně z Prahy. Ne malá skupinka byla z Drahotuš, Hranic či Hustopečí nad Bečvou a pochopitelně ze Zubří nás přijelo jen auto otce Pavla.

Nevím již přesně, o čem bylo ono evangelium ze soboty po popeleční středě, ale to se dá snadno dohledat, mši svatou v mládežnickém stylu hraní na kytaru, jak to ostatně v cursillu je, jsem prožil opravdu velmi dobře.

Ze mše svaté, která byla v Olomouci při katedrále, v kostele sv. Anny, který nás přivítal alarmem dříve, než se začala chystat mše svatá si pamatuji zcela originální začátek po pozdravu, kdy otec Bohumír prohlásil: "To je dnes ale hnusně!" Narážel tak na počasí, kdy přes deštivé počasí přece je sluníčko. Po evangeliu pak kázal o výčitkách, protože farizeové se neptali, oni vyčítali, proč že se učedníci nepostí, tedy jestli to bylo to evangelium. V souvislosti tématu přátelství, které pak přednášel otec Pavel to mělo velmi zajímavou a krásnou návaznost.

Agape, které potom následovalo na faře u sv. Václava ve velké horní místnosti opatřené stolem a židlemi a připravené i množstvím občerstvení, se také upevňovala jednotlivá přátelství. Pohoštění jsem si vůbec moc nevšímal a neokusil nic z toho, co bylo připravené. 

Neměl jsem na to chuť už po tom ranním rozhovoru, ale měl jsem skvělou výmluvu, že jsem maminku pozval na oběd, tak se před tím nebudu přecpávat. Skutečný důvod jsem nijak nezveřejnil a nehodlám ho ventilovat ani tady, nepatří to sem tolik. Další věc je ta, že když jsem náhodou nepřítomen nějaké ultrey, stejně to pohoštění se potom rozdá a budu mít dost jídla na dva dny. Jak že to dělali agape první křesťané? Rozdělovali, jak kdo potřeboval, přesně tak to stojí ve Skutcích, ano?

Takže co se týče pohoštění, dokud nebude mít tu štábní kulturu, asi se k němu budu chovat takto, protože mě ten pohled na přeplněné stoly vůbec dobře nedělá.

Nicméně setkávám se rád a myslím si, že právě ta chvíle agape je velmi vhodná pro to, abychom si promlouvali jako bližní s bližním a v tom mě velice oslovil otec Bohumír, když obešel po skupinkách celý stůl a s každým se dal do hovoru. Měl jsem radost z tohoto přístupu a cítil jsem se trochu zahanben, že jsem se tak trochu díval po čase, abych neprošvihl pozvání maminky na oběd a proto jsem byl v družném hovoru jen s hranickými a měl jsem velkou radost, že se k nám otec Bohumír přidal jako Ježíš mezi Emauzské učedníky. 

Čas na tyto rozhovory byl asi 45 minut, což je velmi zdravý čas. Pak začala přednáška o přátelství, o které dále potom.

Možná čím dál od toho, tím líp. 

Čekal jsem třeba Davida s Jonatanem, vyšel z toho Lot s Abrahamem, tedy Abraham, který dává Lotovi vybrat stranu rozchodu. Ale dobře, rys přátelství tam jistě je a nebyla to odborná přednáška, jen takové úvodní slovo. 

Další nabídnuté texty byly Pavel spolu s Barnabášem. Že Barnabáš představoval Pavla a pak nakonec kvůli Markovi se museli rozejít, jak to ostatně Písmo píše. Apoštol Pavel prožíval kromě útrap mnoho přátelství, to je pravda, ale opět jakoby největší hodnota přátelství byl rozchod a zůstat přáteli. 

Třetí úryvek, na který jsem si i po těch dnech vzpomněl, všechny byly z Písma a pak se rozebíraly ve skupinkách byla dvojice Petr a Pavel. Oba byli jiní a otec Pavel se opřel stejně jako sv. Pavel do Petra a nakonec každý zůstal pro ty svoje, Petr pro židy a Pavel pro pohany.

Ano, máme tu červenou linii přátelství a rozcházení, ale copak v Bibli znamená přátelství vždy dvojici? Copak nemáme mnohem víc příkladů jako třeba Ježíšovo soužití s apoštoly? Jak mohou přátelé zůstat přáteli, když se rozejdou?

Myslím, že hodnota přátelství se snad nejvíc ukázala u Petra, který až se obrátil, utvrzoval bratry a nešlo mu to vždycky snadno a už vůbec ne jako po másle.

Ne, jiné dvě otázky byly nastoleny k diskusi ve skupinkách, ale osobně jsem byl dost rád, že vlastně už diskutovat nebudu, protože už mě čekala moje maminka na oběd. 

Když jsem pak o tom diskutoval s Boženkou, sdělila mi potěšující zprávu, že všechny skupinky se sešly také v tom, že významná hodnota v přátelství je vzájemné odpouštění. To byla přesně ta myšlenka, která mi chyběla a kterou jsem očekával především v úvodní přednášce, když už byly vybrány příběhy, jaké byly. O tom jsem se s Ní bavil také po mši svaté na druhý den v Zubří.

Někdy jsou věci, o kterých se těžko hovoří, když se příčí srdci. Můžu se dívat na kazatele, který se snaží něco přednést z Písma a mohu mu nevěřit to, co přednáší. Ne každá biblická řeč musí planout z Ducha svatého a možná i tak, že když plane Duch svatý, tak si plane, kde chce a problém je v neslyšení toho, co chce říci.

Přítel je schopný si přítele vyslechnout, naslouchat mu a tak se i stalo, když jsme přijeli zpět z Olomouce. Na mnoho věcí jsem dostal odpověď i s tím, proč neslyším a proč nevěřím tomu, co bylo řečeno a mnou slyšeno. Bolest srdce je někdy velká a potřebuje útěchu a taky čas. A jsem rád, že nemusím řešit všechno.

Někdy se stane, že člověk nevěří kazateli, když se drží teorie, že 80% kázání tvoří život podle něj.

Tak ještě tu dodám 4. kapitolu tohoto příběhu, na den sv. Petrovy stolice, protože musím konstatovat, že opravdu, i když bylo několik věcí, které mě iritovalo, možná právě proto to tak mělo být, že vlastně ze "špatně prožité" ultrey mám užitek už tolik dní, že to pořád probírám v srdci a rozvažuji o tom, i když nevím, zda rozvažuji v srdci tak, jak to dělala Panna Maria. 

Tak dnes po ránu jsem si říkal, jak moc jsem unavený, jsem a to zas tak moc nepracuji, jako mnozí ostatní, ale rozhodně odpočinout si potřebuji a čeká mě práce, na kterou se moc těším. Rozhodl jsem se tak, že to můžu v pohodě chvíli odložit a rozvažovat to, co se rozvažovalo ve skupinkách a možná se podívat i jak to rozvažují jiní. 

Prostě ta myšlenka na přátelství mě docela provází, ač třeba mě nenapadlo, že o přátelství by se dalo rozjímat správně i nesprávně.

Každopádně je potřeba rozvažovat, jakými cestami nás Bůh vede. Je to neustálá duchovní obnova.

A možná tak se žije onen 4. cursillový den, který potrvá až do věčnosti. 

Duchovních obnov je hodně a mám co rozjímat. Tak třeba v rámci toho tématu: