Když uvidíte mnicha...

...nemusí to být vždycky katolík. 

Obzvláště, když za sebou má tašku a v ní knihy pro sebe posvátné, které zdarma rozdává, tedy za příspěvek, který by bylo hloupé nedat, protože kniha je opravdu krásně vázaná a nevypadá zle.

Už moc krát jsem ho potkal, jednoho a toho samého. Po prvé si ho pamatuji v roce 2017 těsně před tím, než jsem jel do Fatimy a vzájemně jsme si požehnali na cestu. Knihu jsem od něj nevzal a odmítnul jsem se stejnými argumenty vždy a ani příspěvkem ho neobdařil, ač vždycky se do mé přízně vetřel a já se nebránil, protože víme, přece z CMTF mám teologii nastudovanou dobře a na svou víru mě nezvyklá. A jeho knihu nepotřebuji ani do religionistiky, byť je pro ně svatá.

No, nebudu psát každý den postní doby, ale to jsem si fakt odpustit nemohl, protože tentokrát mě onen mnich naštval do fialova, protože ho odchytila moje maminka, žena staršího věku. 

Kdybych byl přišel o 10 minut dříve, nezjistil bych, jak je schopná moje drahá maminka povždy věrná katolička, se tak zaplést s mnichem, který šíří svoji víru zcela poctivě, o tom žádná, ale vůbec nerespektuje svobodu člověka a dopustí se manipulace na slabých lidech jako chudák, který dokáže rozdávat z mála a profesionálněji, než bratři Františkáni, kteří se kdysi živili žebráním a nutno říci, že v naší společnosti nevidíte mnicha žebrat, ani mnicha žebravého řádu.

Ani on nežebral, jen hlásal svoji víru nabízením konkrétních knih a to mnohem účinnějším a manipulativnějším, než bratři Svědkové, kteří stojí u svých stojanů, u kterých se občas zastavím já, ještě student teologie. Já si však mohu dovolit s nimi diskutovat a nic z toho nemít, zatímco moje maminka či kterýkoliv starší člověk, vděčný za milé lidské slovo, se lehce nechá, i když stejně zůstane věřící katolička a dokonce se nedopouští hříchu, protože ten, jak známo musí být vědomý a dobrovolný - dochází-li k manipulaci, postrádá dobrovolnost a že jsem byl mírný a slušný, byť jsem to mamince jen vymlouval, musel jsem její rozhodnutí respektovat a přijmout do svého náboženského fondu krásný výtisk knihy náboženského učení, která má svou cenu, dle mého knihkupeckého odhadu větší, než maminčin příspěvek.

Až tedy tohoto mnicha potkám příště, doufám, že budu sám, že si v klidu povykládáme a řeknu mu, že už jsem byl jeho knihou nedobrovolně obdařen.

Každopádně mojí drahé mamince jsem pak při obědě vysvětlil, že nedělá dobře, když tak lehko druhým lidem naletí a dá jim ještě mnoho informací o sobě. Na Jehovisty jen tak nenarazí, a i kdyby, tak mají křesťanské víře trochu blíže, ale jiné skupiny lidí, kteří to nemyslí s lidmi dobře, jsou dost velké nebezpečí i pro moji mámu. A tak svým způsobem jsem nakonec rád, že jsem ji přistihl při činu. Hůř by to dopadlo, kdyby onoho mnicha potkala sama, kdo ví, co by mu všechno dala. 

Nevím, jestli si to ten mnich přečte, ale co provedl způsobem manipulace není příznivé pro hlásání své víry, protože se proviňuje na slabých a nedělá pro ně nic prospěšného. 

Víra přece není z přečtení, ale z hlásání a předávání, a to je shodné ve všech náboženstvích a je i důležitý způsob, jakým člověka přivedu na cestu. Rozhodně ne tím, že mu dám knihu.

Dopustím-li se na někom násilí a on uvěří přes mé násilí, i když jsem křesťan, budu vinen tím, že jsem se dopustil násilí, protože je jisté, že jsem ho nepřivedl na cestu ke Kristu, která je ve svobodě.

Navíc tím, že někomu dá knihu, nerozmnoží počty věřících a neumenší utrpení trpících.

A taky těžké zjištění pro mě bylo, že si mě po tolika setkáních vůbec nepamatuje, protože na to já nejsem zvyklý. Jsem natolik výrazná osoba, která vzbudí rozruch a je lehce zapamatovatelná pro druhé, že když mě někdo řekne "Ahoj!" a já jsem ho dlouho neviděl, často musím přemýšlet, odkud mě může znát a většinou se nějak dopídím toho, s kým mluvím, ale aby to bylo opačně, to fakt zažívám velmi zřídka a nejčastěji se tak chovají "bezdomovci", kteří mají smůlu, že já si osoby relativně na množství setkání, které zažívám, celkem pamatuji. 

A poctivě musím říci, že mám relativně dobrou paměť na tváře, ale za víc než 20 let v činnosti blízké pastoraci už jsem poznal několik tisíc lidí a z těch několika tisíc si některé jednotlivce po čase moc nepamatuji, ale oni se připomenou.

Jde patrně o stejně starého kluka jako jsem já, který také není obdařen rodinnými starostmi a tak nějak se poflakuje po světě a prodává knihy. Moc mu přeji, aby jeho život měl také užitek, aby našel správnou cestu, i kdyby to byla cesta, která se mě zdá být nesprávná a pro mě jeho cesta jisto jistě nesprávnou cestou je - ale to neznamená, že je to správná cesta pro něj, protože kdybych mu vnucoval svou cestu, dopustil bych se stejného poklesku, ale on ke své cestě má nárok dospět svobodným rozhodnutím.

Ze mě ani z mojí maminky být Haré Kršna nemůže, nejen proto, že naše strava podle jejich měřítka rozhodně postní není, i když my teď zrovna slavíme půst. Naštěstí nám nenutil stravu a že si k obědu máme dát něco z vegetariánské kuchyně. Ne, že by to byla špatná kuchyně, ale max. 1x týdně mě návštěva vegetariánské jídelny stačí a v Rožnově vaří opravdu znamenitě, že i příznivec masa si rostlinnou stavu s masitou klidně pro jednou splete. 

Toho mnicha si pamatuji také a když už jsme se tolikrát potkali, vyprošuji mu i požehnání:

Mnoho společného máme

víru svoji vyznáváme,

já tě mohu míti rád

též ti klidně požehnat.

Ty mi také požehnej,

k dobru lidí se též měj!

Dobro lidí někdo řídí,

Bůh do srdce lidí vidí.

Haré Kršna

Že svatá jména zpíváš,

však jinak boha vzýváš!

Neboj se též prostor dát

Bohu, který má tě rád.