Vymlouvat se, to by mi docela šlo. A tak tu píšu takové zajímavé i nezajímavé věci. Něco, co jsem zažil s Bohem či s blížními nebo co mě zrovna napadlo.

Studentské předsevzetí - středa pro studium

Jako student si uvědomuji, že jsem velmi laxní. Na školu si vzpomenu jen občas, imatrikulační slib už byl podepsán před docela dlouhou dobou, už ani pořádně nevím, co v něm vězí, měl bych si ho čas od času oživit.

 

Příčinou, proč na školu myslím tak málo, je hlavně to, že mám pokušení si říkat, že k vrcholu už mi schází jen malý kousek: 2-3 předměty, diplomová práce a semináře k ní a přihláška ke státnicím vč. složení státnic a obhájení diplomové práce. 

 

Takto napsané to vypadá opravdu jednoduše a kromě mě i rodina a blízké okolí, mám pocit, že si myslí, že to skutečně tak jednoduché je.

 

Ovšem se Všemi svatými (už trochu před tím) jsem si uvědomil, že už je listopad a že, když jsem dokončoval bakaláře, tak právě v té době jsem začal více pracovat na své bakalářské práci až do března a v mém životě to nebyla lehká doba. Dokonce i oslavu svých 40. narozenin jsem začal až po státnicích, což bylo skoro měsíc po narozeninách, resp. těsně před výročím křtu.

 

Počítám s tím, že ani teď ta doba, s tímto předsevzetím nebude pro mě jednoduchá a pořád mám ty tendence to oddalovat, protože to bude asi dost těžké, možná ještě těžší, ale zároveň musím říci, že už se na to taky těším, přestože to nebude lehké.

 

A naráz už je listopad a já jsem vlastně teprve v začátcích svého většího snažení a přes všechny dosavadní úspěchy si říkám, že bych měl podstatně více zabrat. 

 

Začíná se mi zdát, že na to nemám dost síly, vím o mnohých, kteří jsou mi povzbuzením, ale také o někom, kdo mi říká, že kdybych toho nechal, nikdo by se nezlobil.

 

Ano, už při bakalářském studiu jsem si uvědomoval, že vylézám na akademické hory, řekněme Sněžku - ani na Sněžce jsem ještě nikdy nebyl a docela negativně vzpomínám na to, jak jsem byl jen na malé hořičce u Vřesové Studánky pěšky na pouti, ač jako pouť byla pěkná, potom jsem chodil 5 týdnů o berlích, protože nějaký sval to nevydržel a natrhnul se, tak jsem po týdnu trápení lékaře přece jen navštívil.

 

Ano, rád se dívám na hory, ale v mých fyzických silách není žádnou z nich vylézt. Dívám se taky rád na parkur s lítostí, že za mých "mladých let" to nebylo a teď nemohu skákat ani ze schodů, bych si nerad ublížil.

 

Ale čistě akademicky mohu přelézat akademické velehory a skákat ty nejodvážnější skoky.

 

Tak tedy Sněžku mám tak nějak vylezenou a pak jsem si dal rok pauzu, abych postupně začínal vylézat na Alpy, které jsem v r. 2009 shlédl z výšin letadla do Říma, ale nepředpokládám, že bych lezl na nejvyšší horu Evropy Mont Blanc (či kavkazský Elbrus), ale akademické ambice na přelezení k magisterskému stupni mám, tak jako přirovnání bych to přelézt mohl.

 

Ve svém studijním úsilí vůbec nepředpokládám, že bych kdy viděl nejvyšší horu světa a stal se za mě uznávaný teolog. Budu fakt moc rád, dojdu-li k reálnému cíli, co mám před sebou, v nějaké rozumné míře snažení, abych se neutrápil moc, protože přiznávám, že studium pro mě je taky tak trochu trápení, ale trápení, které chci podstoupit, abych tak mohl více a lépe sloužit Bohu a bližním.

 

Ve svém studiu potřebuji nějakou motivaci, nějaký ten vzor, i když každý vzor má své nedokonalosti, protože každý máme svou originální cestu. Tak teď se snažím hledat správné prostředky, které mě povedou k vytyčenému cíli.

 

Svým způsobem teď zvláště moc rád vzpomínám na Drahotuše, kde se mi taky nestudovalo lehko, protože pro mě vždycky pastorační záležitosti mě bavili více, než studium a to ani tady v Zubří není lepší a já až moc často, když mám studovat, raději volím cokoli jiného, přestože studovat chci.

 

A tak okolnosti mě tak trochu dotlačily k tomu, abych udělal alespoň toto drobné rozhodnutí, které dnes, protože středa je pro mě pastoračně nejvolnější, se pokusím kvalitně realizovat a po tom, co skončím tuto záležitost a vyřídím nějaké další drobné, si opravdově dám reálný čas na studium a budu se snažit to skutečně dodržovat.

 

No, a proč to tu píšu? Hlavně proto, abych v tom nebyl sám, ale taky proto, abych si připomněl, že i studium je pro mě skutečně důležité, neboť to nedělám jenom pro sebe.

Zobrazeno 71×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

O mně

Vojtěch Hýbl (VVRH)
na signály.cz

Co zatím jsem? Inu, jsem Vojta. Pocházím z Václavova. Vystudoval jsem maturitní obor Knihkupec v Luhačovicích, postupně se ze mě stal pastorační asistent v Drahotuších a teď jsem čerstvě dokončil bakaláře teologických nauk. Ano: "Sedm let jsem v Písku študýroval... (pardon v Olomouci) ani jednu Pannu nemiloval... (to nevím, jestli je pravda)..." a tak se snažím s pomocí Boží alespoň něco dělat dál na cestě do nebe.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio