Vymlouvat se, to by mi docela šlo. A tak tu píšu takové zajímavé i nezajímavé věci. Něco, co jsem zažil s Bohem či s blížními nebo co mě zrovna napadlo.

A21 - Vidět Petra

To, že na papeže jsem se těšil strašně moc, jsem dal ve známost již dříve. Slováci chtěli přihlášky a bez přihlášky se nikdo nedostal do areálu, to si skutečně pohlídali víc, než kvalitně. Po logistické stránce to bylo velmi dobře podchycené setkání. Všichni organizátoři věděli, kde mají stát a co mají dělat, byli ve všem velmi ochotní a přívětiví, od noci po celý den pozdravovali a pomohli velkému množství poutníků. Byla to skutečně veliká slavnost a pro mě osobně velké duchovní povzbuzení, ze kterého budu čerpat ještě hodně dlouho.

 

Tentokrát po prvé jsem jel na tuto pouť autem s rodinou Tomáše. Byla v tom veliká výhoda, nikam jsme nespěchali, mohli jsme se zorganizovat, jak chtěli. Pár dní před návštěvou jsem byl s Tomášem v denním kontaktu a domlouvali jsme si podrobnosti, co a jak bude a ono bylo. V pondělí nám všem došly pozvánky, v úterý jsem nakupoval, těšil se a dolaďovali jsme společně všechny detaily. Během dne jsem na TV Lux se podíval na záznamy z průběhu cesty svatého otce Františka po Slovensku a ladil jsem si tak atmosféru, aby moje těšení bylo větší a větší.

 

Ono úterý odpoledne byl pohřeb václavovské paní kostelnice, na kterém bylo slušné, abych byl a tak jsem díky otci Pavlovi, spolu s o. Josefem a druhým o. Pavlem, jel a čekal jsem, že hned po pohřbu pojedeme, abych se mohl před návštěvou papeže ještě trochu vyspat, nicméně toto se tak úplně nepodařilo, tak jsem šel spát až po klekání, které zvon zuberského kostela zvoní ve 20:30.

 

Také paní Maruška s manželem měli naplánovánu cestu do Šaštína, ale pozvánku nedostali, protože udělali nějakou chybu v přihlašovacím systému. Nakonec se tak nedostali do areálu, ale setkali se se svatým otcem v ulicích Šaštína a nakonec ho viděli ještě z mnohem větší blízky, než já, který jsem byl v sektoru A21, tedy hned za VIP zónou. Hodnotila to, že bylo velmi dobře, že tam byli.

 

Já jsem pak v ten úterní večer svátku Povýšení Sv. Kříže řešil, jak to udělat, když mám zhruba 3h možného spánku,  jsem unavený, potřeboval bych jít spát, protože nejít spát by mohlo mít za následek neprožít návštěvu papeže v bdělém stavu. 

 

Uvařil jsem si, tedy, kafe, nachystal ještě věci, budíka na 23:45, rožnul lampičku, abych, pokud usnu, nespal moc tvrdě, na počítači jsem nechal TV Lux a průběh návštěvy papeže na Slovensku a v neposlední řadě se pomodlil "Anděle Boží", aby to skutečně vyšlo, ve stanovenou dobu vstal, vykoupal se, slavnostně oblékl, připravil, dochystal a nasedl do auta. Tak, s pomocí Boží, se všechno to podařilo.

 

Tomáš, který je vzorným zaměstnancem železnice přijel jako podle jízdního řádu v 1:00. Kolem 4:00 už jsme tam chtěli být, nakonec po cestovních peripetiích jsme se odebírali ještě za tmy kolem 5:00 (spíše ještě krátce před tou hodinou) a u areálu jsme se nějak ocitli vzorně naváděni po polních cestách za modlitby radostného růžence, takže krátce před 6:00 už jsme byli v areálu a z QR kódu bylo vyčteno pouze to, že patříme do těch zón a mohli jsme si vybrat kterýkoliv sektor, kde bylo volno, dobrovolníci nám doporučili stanout na A21, který byl tou dobou, kdy jsme si mysleli, že tam skoro nikdo ještě nebude, asi nejméně naplněný, ale doplnil se postupně velmi rychle. Jak začalo pomalu svítat, viděli jsme ten veliký zástup poutníků (typoval jsem, že 130 000).

 

Program, který byl připravený před započetím bohoslužby jsme vzorně sledovali a zapojovali se do něj. Modlili jsme se jak bolestný růženec, tak sedmibolestný i ranní chvály, poslouchali povídání a instrukce, nacvičovali zpěv. To vše fungovalo velmi dobře. Jak jsem si v úterý koupil deku na venkovní posezení, ta mi sloužila jako klekátko a položena na batoh také jako stolička, mohl jsem tak klečet, sedět i stát a kdyby mě to stud dovolil, tak klidně i lehnout, neboť v batohu kromě jídla jsem měl i spacák.

 

Celý průběh bohoslužby jistě mnozí sledovali a Miro poskytl odkaz - díky moc, na kterém jsem si to potom večer zopakoval:

Také jsem si vyfotil několik málo fotek a nahrál nějaké to video, ale uvidím, zda má cenu to sem dávat. Ještě tu návštěvu trochu zpracovávám a sdílím s farníky a dnes, o památce sv. Ludmily, tímto odpočívám, takže zatím končím toto povídání, abych potom tím lépe pokračoval. Byl to velký den!

 

Dáno o památce sv. Ludmily, mučednice.

Čas čekání nebyl dlouhý. Čas utíkal velmi rychle. Ani jsme se nenadáli a přišla chvíle, kdy v bezletové zóně proletěl čáp a za ním vrtulníky, aby ho potrestali za porušení pravidel bezletové zóny. Ještě i po tom letu to nějakou dobu trvalo, pořád kolem dokola kroužily vrtulníky, až jeden z nich přistál. V něm neseděl papež, papež měl přece projíždět papamobilem a na tu chvíli všichni čekali. Ovšem, dokud se mohlo chodit na WC, bylo jisté, že papež je ještě na cestě za námi. To ono "na cestě" rezonovalo hodně v jeho homilii, až to víc a více zasahovalo mé srdce. 

 

Přicházel ten čas, kdy nebylo možné vykonávat své vnitřní potřeby, když se papamobil blížil místu setkání a papežův pohled, jeho stín měl prodchnout srdce v den, kdy meč nejvíce probodl srdce Panny Marie, když na klíně držela svého Syna, Panna, Matka bolestná. 

 

Sektor A21 byl těsně za VIP zónou, před námi byla cedulka řeholníků, výhled na oltář nám bránilo lešení patrně s jedním z kameramanů. Každý měl touhu vidět Petra, doufali jsme, že pojede tou cestou, nakonec jel trochu vzdálenější, papamobil jsem viděl asi ze 60 m a Františka v něm jako malého muže. Do tváře jsem mu sice neviděl, v tom jsem se musel spoléhat na obrazovky. Průjezd papamobilu zachycovaly kamery tak, že bylo těžko poznat, odkud jede a tak se shromáždění, než shlédlo vozidlo s papežem otáčelo různými směry, podobně, jako, když jsem byl v Římě na Sv. Anežce.

 

Vůbec mi nevadil muž, který si stoupal na židli a díval se dalekohledem přímo na pódium. Přál jsem mu, že takto nablízku může papeži Františkovi nahlížet do tváře a navíc ani on to nedělal po celou mši, také jen v několika mála chvilkách.

 

Ano, papeže Františka jsem viděl naživo, i když z velké dálky. A nejen to. Během mše svaté jsem si našel místo, malý průhled, kde jsem ho viděl za oltářem, velkého jako větší svatý obrázek, ale přesto byl to on, nikoho dalšího jsem živě (bez kamer) tam neviděl. Bylo to několik krátkých, několik málo sekund pohledu povzbuzení. Viděl jsem Petra a to samo o sobě pro mě bylo veliké.

 

Z mých životních papežů jsem tak naživo viděl jen Benedikta XVI. - u něj v Brně jsem viděl mu i do tváře, byl ode mne několik málo metrů a pak Františka tak, jak tady píšu. Byl jsem i na návštěvě papeže Jana Pavla II. v Olomouci, ale byl ode mne tak daleko, že jsem ho jen slyšel jak v Olomouci, tak i na Kopečku, jsem neměl výhled ani na oltář. Jan Pavel I. vládl krátce a já jsem byl ještě tak malý, že jsem se o něm dozvěděl až s přibývajícími léty a stejně tak papež Pavel VI., za kterého jsem byl zrozen v lůně své matky a také krátce narozen, když on poznával Krista již tváří v tvář.

 

On ten text už začíná být dlouhý, ale nebojte se, kniha to nebude. Je to takový zápisek, který mě plyne ze srdce a který bude mít asi ještě nějakou tu kapitolu této výrazné stopy náměstka Kristova ve Slovenské zemi. 

 

Jen mi stále hlavou plyne otázka, proč papež se nepřišel podívat k nám do ČR, vždyť máme mnohem honosnější poutní místa, než je slovenský Šaštín, vždyť náš Velehrad nebo Svatý Hostýn je jen o kousek dál za hranicemi. 

 

Máme holt smůlu na prezidenta, kterého jsme si omylem zvolili a který není schopen účinně pozvat hlavu Vatikánu k nám, asi by se necítil dobře, když svým vlastním občanům mnohá dobra upřel a národ se vždy snažil rozdělovat, nikoli spojovat, za celou prezidentskou funkci neudělal jediný dobrý krok. 

 

Vždyť kterému z hlav států na světě někdo vyvěsil místo vlajky trenýrky? Nebo se zdá být normální, když v první kampani si dá kandidát za cíl položit vládu a v druhém období nekomunikuje se svými soupeři a pak se vysmívá poraženým? Nebo také se dá pokládat za normální, když prezident jde na schůzi KSČM, která 40 let podrobovala a vraždila národ místo oslavy repatriace kardinála Berana? Či je normální chtít spolupracovat se státem, který potírá lidská práva jako Čína či pomlouvat vlastní zemi, že vyrábí jedy jako novičok a hájit zemi, o které je možné, že na nás zaútočila a kde náš národ je na černé listině jako nepřátelský? Nebo jak je možné, že hlava státu se ztrapní na státním pohřbu sousedního prezidenta? A dalo by se jmenovat dál, neboť mám jistotu, že náš prezident dobro státu dělat neumí. Prostě nemůžeme se divit, že Svatý Stolec nereaguje na pozvání našeho neschopného soudruha prezidenta. 

 

Jenže ta tvrdá slova sem tolik nepatří, leda bychom se modlili za prozření našeho pana prezidenta, jak nám radí sv. Pavel, že se máme modlit za ty, kdo nám vládnou. Vyjmenovávat tyto hříchy, které prezident udělal proti vlastnímu národu je nejen nesoucitné, a o soucitu papež František taky kázal, ale i nelaskavé, možná i nemorální, tak je na místě toho už konečně zanechat a raději doufat, že se i přes to všechno můžeme a chceme stát lepšími, že i za to můžeme Pánu vzdávat chválu. To je taky ta správná cesta, kterou nám Panna Maria ukazuje svým životem.

 

Papež přece nepřišel kvůli politice, ale kvůli nám. Jsem rád, že jsem byl na Slovensku v Šaštíně, a nejen to - také jsme navštívili ještě Velehrad a Luhačovice, ale to a ještě něco více nechám na příštím pokračování, kde už snad budou nějaké fotky a videa.

 

Dáno na památku sv. Roberta Bellarmina či svatých Kornelia a Cypriána, které církev slaví 17. září.

 

Již je 4. den od té slavné události, která rezonuje mým srdcem a bude ještě dlouho. Velmi mě zaujalo, jak liturgická sekce připravila bohoslužbu a vůbec slovenské texty. Musím říci, že ve srovnání s našimi českými, mají naši bratři mnohem líbivější překlad liturgických textů a také krásnou liturgickou hudbu, takže některé zpěvy mě provázejí během dne ještě pořád.

 

Svatý otec František se nesnaží mluvit cizími jazyky, takže velká část liturgie byla v mateřském jazyce církve, jeho kázání v Italštině bylo překládáno titulky na obrazovkách, což bylo velmi praktické a přímluvy zněly v Němčině, Maďarštině, Angličtině, Slovenštině, cikánsky - jenom ne Česky ani Polsky. Také webová stránka k návštěvě papeže měla překlady kromě Češtiny, řekl bych, že proto, že si bratři Slováci jsou vědomi toho, že jejich jazyk se k našemu překládat moc nemusí, jsme si tak blízcí.

 

V kázání papež František připomněl 3 vlastnosti víry - cestu, proroctví a soucit. Včera jsem si lámal hlavu nad tím, co bylo to druhé, tak jsem si dnes to kázání pustil se zájmem znovu. Nejvíc mě z toho oslovila ta cesta a soucit a nad tím jsem přemítal celé 3 dny, kdykoliv, v jakékoliv volné chvíli. Ono připomenutí proroctví bude tak dalším možným rozjímáním. Ještěže máme moderní techniku, kde si můžeme tyto chvíle přiblížit.

 

Pro mě však mnohem důležitější, než kázání byl samotný fakt, že Petr je mezi námi, že ho smím vidět a že jsem přítomen slavení mše svaté s Ním. Za Jana Pavla jsem víc vnímal to těšení, že mohu být tam a mše svatá mi přišla jako každá jiná. Benedikta jsem viděl z největší blízky, byl jsem z toho nadšený, ale ještě jsem si tolik neuvědomoval tu touhu vidět Petra, zdálo se mi to pro mě nemožné. Františka jsem vidět chtěl a mrzelo mě, že se mi to nepodařilo při generální audienci v Římě, tak alespoň, sice z velké dálky, v Šaštíně.

 

Nejsem dobrý fotograf a návštěvu papeže jsem nehodlal tolik fotit, ale pár snímků jsem přece jen chtěl. Na pozvánce bylo, že se mají omezit kovové předměty jako židličky, mobilní telefony, fotoaparáty atd. Nebral jsem tak foťák, ale chytrý telefon jsem vzít musel, protože jsem tam měl pozvánku, kdyby nefungoval QR kód z vytištěného papíru a také kovid pas. Dbal jsem na to, aby byl řádně nabitý a spoléhal, že několik snímků udělám. V tom davu však žádný jistě nebyl kvalitní a vlastně jsem ty fotky dosud neviděl, ale dnes už tu některé budou a snad i video, nic z toho však ve velké kvalitě.

 

Tak jsem se přece jen dostal k těm fotkám a bude tu i video. Svatého otce naživo na nich není vidět, ale něco z toho lze přece jen zřít. Snad se mi tak dnes podaří článek kompletně dokončit a na něj navázat článkem dalším, který bude pokračovat pokračováním cesty.

 

Vidět papeže znamená vidět náměstka, samotného zástupce Krista, je to jako by Kristus kráčel přímo tímto zástupem. Všichni čekají na to, až promluví a on promluví a vykládá nám to, co má zasáhnout srdce ne jen na krátkou dobu, ale napořád, mluví v tomto čase poselství pro všechny, poselství, jak následovat Krista jako ten, kdo při svatém křtu přijal úřad prorocký, kněžský a královský.

 

Ze mše svaté jsem si odnesl velmi mnoho, papež rozebíral nejen přečtený chvalozpěv Simeona, ale otvíral ještě mnohá další slova Písma, i ta, co nebyla čtena v liturgii a také rozebíral chvalozpěv Panny Marie. Jeho slova byla konkrétně povzbuzující.

 

Lidé nemávali praporky ani nevykřikovali hesla, občas zazněl potlesk, který zdůrazňoval papežovo poselství tomuto národu. Při mši svaté byli všichni soustředěni, ale také pozorní k těm, kteří byli kolem. 

 

Sám bych to dosvědčil na tom, když jsem šel k svatému přijímání, které se podávalo věřícím snad z velké většiny na ruku na cestičkách mezi sektory, bylo třeba jít k zábradlí. Měl jsem to pouhých 6 m a vůbec jsem neměl žádnou obavu o svoje věci, věděl jsem, že je najdu snadno, byly nepřehlédnutelné a navíc jsem tam nebyl sám, měl jsem se po kom dívat. V tom svém sebevědomí jsem přišel k tomu místu a posunul se trochu tam, kde bylo volněji. Přijal jsem eucharistii rychle, aby za mnou mohl rychle jít další a šel na své místo jist si tím, že ho najdu stejně rychle. Jenže vychýlil jsem se z cesty a naráz jsem neviděl své věci ani lidi a tu mě zahlédla paní, která celou dobu také byla vedle mě, viděla, že hledám a že jsem již za tím místem, upozornila mě a ukázala moje věci.

 

Po svatém přijímání vše probíhalo rychle, jak to při liturgii má být. Bratislavský arcibiskup shrnul poselství papežovy návštěvy a poděkoval svatému otci velmi pěkně uspořádaným projevem a papež poděkováním odpověděl a vyznamenal baziliku zlatou růží a udělil všem své požehnání.

 

Pak už byla chvíle, kdy se sektory opět uzavřely do té doby, než papež opustil prostor tohoto venkovního chrámu. 

 

My jsme nešli hned pryč, ale čekali vhodnou chvíli, kdy bude menší zástup. Bylo těžké rozhodnout, kdy to bude, ale o tom další článek. Bylo těžké se také orientovat za světla, když ráno jsme neviděli pořádně kudy jsme přišli, nicméně koho z dobrovolníků jsme se zeptali, ten se nám snažil poradit a pak jsme potkali i místního. Unavené nohy měly touhu co nejdříve najít auto, ale moc rychle to nešlo, spíše pomalu a pak, po tom, co nám poradil místní pán, jsme viděli areál polo prázdný a říkali si, že kdybychom ještě hodinu počkali, byli bychom byli rychleji u auta, ale to si mohli říci všichni a zástup by se nepohnul.

 

Velmi mě hřálo, že jsem viděl Petra a to jsem ještě netušil, že ještě toho dne naše pouť nekončí a že na jiném poutním místě, tedy na Velehradě, v modlitbě vyslovím poděkování za ten velký den, kdy jsem viděl kráčet po poli náměstka Kristova. 

 

 

A o tom už článek následující, neboť tento je velmi rozvláčný a dlouhý: https://vvrh.signaly.cz/2109/bezprostredne-po-navsteve-papeze-frantiska-v-sastine

 

No a taky video a už to bude všechno. Dáno 18. září v předvečer 25. neděle v mezidobí.

 

Zobrazeno 137×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

O mně

Vojtěch Hýbl (VVRH)
na signály.cz

Co zatím jsem? Inu, jsem Vojta. Pocházím z Václavova. Vystudoval jsem maturitní obor Knihkupec v Luhačovicích, postupně se ze mě stal pastorační asistent v Drahotuších a teď jsem čerstvě dokončil bakaláře teologických nauk. Ano: "Sedm let jsem v Písku študýroval... (pardon v Olomouci) ani jednu Pannu nemiloval... (to nevím, jestli je pravda)..." a tak se snažím s pomocí Boží alespoň něco dělat dál na cestě do nebe.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio