Vymlouvat se, to by mi docela šlo. A tak tu píšu takové zajímavé i nezajímavé věci. Něco, co jsem zažil s Bohem či s blížními nebo co mě zrovna napadlo.

Těžká zpověď

Často se křesťanům, zvláště těm katolickým, vyčítá, že to mají jednoduchý. Mohou si hřešit, jak chtějí, protože se stejně vyzpovídají a Pán Bůh jim odpustí. Ono to tak jednoduchý opravdu není, protože zpověď je moc velká věc na to, aby to tak jednoduchý bylo.

Tak jsem byl u zpovědi. Kdy, kde, jak, co a komu, to necháme na zpovědní tajemství, ono to není totiž vůbec podstatné. Poctivě jsem se vyzpovídal a stejně poctivě jsem byl při zpovědi poučen, jak se sluší a patří a dostal rozhřešení, jak se sluší a patří, ale tím si nikdy nejsem jist, že ho dostanu, ale ještě se nestalo, že bych nedostal.

Od zpovědi odcházím běžně různě. Nikdy si ji nepíšu na papírek, ostatním to vřele doporučuju, aby si psali, zvláště tedy dětem, kteří přistupují po prvé. My jsme se to neučili psát a jen jednou jsem to zkusil a ty hříchy ztratil a málem to dopadlo katastrofou. O tom ale neměl být ten odstavec, tak znova.

Od zpovědi tedy odcházím různě. Někdy nadšený, že mi Pán odpustil, jindy bezmála uplakaný, že mi Pán odpustil, když já jsem tolik zklamal, že jsem to málem ani v té zpovědi nebyl schopen říci, jindy normální jako by se nic nestalo a ona se stala velká věc, někdy se mi ani nechce jít, jindy bych bez mála z té zpovědnice neodešel, prostě různě.

Také pokání dělám tak různě. Někdy hned, jindy to hned nejde, tak v nejbližší chvíli, jindy by to hned šlo, ale dělám to až nějaký ten den poté, rekordně až v den následující zpovědi, paradoxně to nejjednoduchší pokání, což rozhodně není k chlubení.

Tentokrát byl můj pocit ještě originálnější a drsnější. Žádná radost, žádné nadšení, žádná modlitba, skoro bych řekl úprk, asi jako ten mladík v evangeliu, kterému Ježíš řekl: "Jedno ti schází: Prodej všechno, co máš a rozdej chudým. Pak mě následuj". A onen mladík se smutkem odešel, protože měl mnoho majetku. A přesně tak jsem se cítil teď. Když jsem čekal nadšení, bude to dobrý, tak najednou zklamání z nádherné zpovědi, protože mi něco schází... Takže výzva: Najít to, co mi schází.

Zobrazeno 4589×

Komentáře

kacarovi3

Problém je v tom,že to není zlo a proto toho nelze litovat a u zpovědi je lítost nutná.Jako zlo to mohou vidět jiní a mé jednání tvrdě odsoudit.Oni totiž nevidí ten důvod,proč to vše se tak stalo.Bůh to ale vidí a proto naše jednání vidí jinak,než nezúčastnělí lidé.

Vojtěch Hýbl (VVRH)

Nevědomost hříchu sice nečiní. Jen Tě chci upozornit na to, že to klidně mohlo být zlo, ač jsi to viděl ve světle dobra. Ale nemohu tady psát o konkrétních hříších. Sám píšeš, že jako zlo to mohou vidět jiní. Tedy vědomě konáš to, co by v možnosti mohlo být zlé, ale ty to tak nevidíš. Pak by byl problém v tvém vidění a objektivně by to mohl být hřích, kterého bys měl litovat pro spáchání hříchu.

Zobrazit 24 komentářů »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

O mně

Vojtěch Hýbl (VVRH)
na signály.cz

Co zatím jsem? Inu, jsem Vojta. Pocházím z Václavova. Vystudoval jsem maturitní obor Knihkupec v Luhačovicích, postupně se ze mě stal pastorační asistent v Drahotuších a teď jsem čerstvě dokončil bakaláře teologických nauk. Ano: "Sedm let jsem v Písku študýroval... (pardon v Olomouci) ani jednu Pannu nemiloval... (to nevím, jestli je pravda)..." a tak se snažím s pomocí Boží alespoň něco dělat dál na cestě do nebe.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio