Křížová cesta 2. postní krátká, moje, pohledem z Tábora

O 2. neděli postní, rozjímá vždy církev tajemství hory Tábor a to v kterémkoli ročním cyklu. Tam, kde jsou katechumeni, čekatelé křtu, prožívá farnost s nimi první skrutinium. 

Na Táboře učedníci viděli Krista ve slávě. Byl to pro ně velký a tajemný zážitek, po vzkříšení si vzpomněli, že o tom mohou svědčit ve světle zmrtvýchvstání. Do té doby neznali ani ten pojem. A teď tu máme tu chvíli křížové cesty, která je i pro učedníky z hory Tábor velkou zkouškou víry. Nechtěli, aby Spasitel trpěl a přece trpí, trpí za nás za všechny, za naše hříchy. A o čem promlouvali Mojžíš a Eliáš na hoře Tábor? Možná právě o tom, co je psáno v Zákoně a Prorocích. Nyní tedy, Pane, rozjímám o tvých zkouškách, o tvém utrpení při křížové cestě.

Smiluj se nad námi, Ježíši!

1. Učedníci Tě, Pane, viděli ve slávě a ty jsi teď odsouzen na smrt. Kéž i v bolestech a nespravedlnosti se dokážeme podívat do světla tvé slávy.
2. Učedníci se rozprchli a ty jsi přijímal kříž. Veď nás ve chvílích, kdy se nám bude zdát, že jsme na kříž sami a nevidíme světlo.
3. Učedníci jdou jinou cestou a ty jdeš po cestě křížové. Když padáme, často zavíráme oči. Otevři nám, Pane, naše oči, ať máme odvahu povstat z pádu.
4. Učedníci nevěděli, co mají dělat, tvá Matka však šla tvou cestou i v té chvíli velké bolesti. Když budeme cítit bolest, kéž vnímáme, že je s námi i tvá Matka a ukazuje nám cestu za tebou.
5. Učedníci nebyli a nemohli pomoci a ty sis, Pane, vyhlédl Šimona, který ti pomohl s křížem. Jak krásná shoda jmen s Šimonem. Kéž pohlédneme na tebe a pomůžeme ti s křížem.
6. Učedníci nejsou, místo nich je učednice, Veronika, od které přijímáš roušku. Kéž dokážeme v lásce pohlédnout na bližního a pomoci i v maličkosti.
7. Učedníci, když stoupali na Horu, museli vydat námahu a také cesta kříže je namáhavá a ty se, Pane, nevyhýbáš pádům. Nikdy jsi neupadl do hříchu, teď padáš na zem a ze země zvedáš i nás. Kéž se ti chytíme za ruku a společně povstaneme k nesení kříže.
8. Učedníci byli zoufalí a v ústraní, ženy viděli Krista a plakali. Usuš, Pane, naše slzy, abychom viděli tvou slávu i naši věčnost.
9. Učedníci byli plni strachu, neviděli tě ležet na křížové cestě, viděli tě ve slávě. Tys, Pane, prožíval těžké chvíle podle vůle tvého Otce, věděl jsi, že už přichází ta hodina, pro kterou jsi přišel. Kéž se rozvzpomeneme na tvou slávu a i z těžkých pádů dokážeme povstat.
10. Učedníci neprožívali ostudu, ale zmar, prázdnotu a nicotu. Nedá se dívat na nahotu ani na prázdnotu, výhled z Tábora však byl přenádherný. Naplňuj, Pane, smysl našeho života.
11. Učedníci zatím nezažili utrpení a nejsou připraveni pro víru trpět. Tobě probodají ruce i nohy a vyzvednou tě před oči davu, aby viděl, jak končí ti, kdo se protiví světu. Znamení kříže se však stalo znamením vítězství. Dej nám sílu nést toto znamení ve svém srdci.
12. Z hory Tábor vydržel jen Jan, který je spolu s Marií a několika ženami pod křížem. Ty, Pane, Janovi svěřuješ svou Matku. Do rukou Otcových odevzdáváš svého Ducha. Kéž i my směřujeme k tomuto odevzdání.
13. Pod křížem se, Pane, množí množství tvých učedníků. Snímají tě z kříže, potřebují oslavit židovský svátek. Tvé tělo je opět v rukou tvé Matky. Tvá Matka, Pane, ať je i naší Matkou.
14. Jiní učedníci, Pane, žádají tvé tělo, aby tě pohřbili se vší úctou, jak je židovským zvykem. Kéž se, Pane, posilujeme pohledem do tvého hrobu, který bude brzy prázdný.
15. Učedníci se dozvídají o vzkříšení od žen, kteří přišli časně ráno ke hrobu. Petr a Jan přichází k prázdnému hrobu, Jan vidí a uvěří. Když vidí prázdný hrob, jistě vzpomene na Tábor, kde viděl Krista ve slávě. Kéž neváháme žít z radosti Kristova vzkříšení!
16. Jidášova temnota (11): Kdyby Jidáš byl na Táboře, možná by byla jeho cesta jiná. Ale i on plnil, k čemu byl určen. Kéž v radosti evangelia se dokážeme vrátit k Ježíši i v těžkých chvílích naší zrady. Kéž jako Petr dokážeme znovu říci: Pane, ty víš všechno, ty víš, že tě miluji.
17. Světlo katechumenů (12): Po Ježíšově smrti se obrátil i setník se slovy: "Tento člověk byl skutečně spravedlivý!" Obrať, Pane, naše srdce a ukaž slávu kříže i katechumenům, kteří očekávají svůj křest.

Svatá Matko Krista Pána, dej, ať každá jeho rána, zaryje se v duši mou!

To, co prožili Petr, Jakub a Jan na hoře Tábor, byl pohled na celý život. Křížová cesta byla velkou zkouškou, při které vydrželi pohromadě v myšlenkách na Mistra, kterého následovali a až se obrátili, utvrzovali své bratry. Kéž při náročném a těžkém výstupu na Golgotu dokážeme myslet i na slávu, kterou viděli učedníci z hory Tábor a kéž je tím posilována naše cesta za Kristem, skrze Krista, našeho Pána, který v jednotě Ducha Svatého se svým Otcem ve slávě žije a kraluje na věky věků. Amen.