Co si děti pamatují z náboženství aneb "Střítežská blata"

Možná by tento článek měl být mezi tábory a akcemi. Nicméně pro mě je důležitější jako katechetu, takže přece jen tato rubrika i o prázdninách.

V uplynulém týdnu jsme měli ministrantský putovní tábor, který se ještě nedostal pořádně do pořadu mých článků, ale přijde na něj ten správný čas, přece jen jsem ten tábor prožil celý. 

Byl také tábor, který otec Pavel nazývá "Střítežská blata", vím tedy proč tak, ale to nechme být, já jsem to jako "blata" nezažil a co vím, tak počasí na obou zmiňovaných táborech vyšlo velmi hezky, ale píšu to tak, aby i čtenář byl prost iluzí.

Sám pan starosta města Zubří mě pozval, abych navštívil tento tábor zřejmě pořádaný pod jeho záštitou. Byl jsem velmi rád této pozvánce. Nejedná se sice v pravém slova smyslu o farní tábor, ale přece jen značnou část dětí tábora tvoří děti z náboženství.

Jelikož v ten termín jsme měli, jak se ještě i zopakuje,  ministrantský putovní, mohl jsem vyhovět jen na samém začátku a konci tábora, nikterak jinak, vše mezi tím bylo pase. Začátek střítežského tábora byl v neděli po obědě (ministranti odjížděli až v pondělí) a to na faře, že si děti daly věci do aut a šly na tábor s vedoucími pěšky. 

Vůbec jsem jim nezáviděl tu cestu horkým počasím, ale rád jsem s nimi chvíli, co byli na faře, pobyl. Konec tedy v sobotu, kdy než přijdou, píšu tuto vzkazku.

V pátek jsem byl v galerii Kostnice, kde vykonávám práci kustoda a pak jsem přejel na mši svatou do Zubří. Večer jsem slíbil navštívit střítežský tábor a velmi jsem se těšil, takže uprostřed práce v Kostnici jsem si zajišťoval vše potřebné, až Božím řízením jsem nemusel řídit své "královské kolo", byl jsem dovezen autem.

Jako vždy jsem rád oslovil děti, se kterými se znám. Sem tam jsem je chtěl obohatit nějakým svým příběhem. Byl jsem moc překvapený, když jsem začal, protože můj příběh sami dokončili. 

Hej, tak to v náboženství dávaly dobrý pozor i ti, co občas dost pozlobí. Pamatovali si příběhy, o kterých ani nevím, že jsem jim je říkal a pamatovali si je velmi přesně, že bych to sám lépe neřekl a to tak, jak bych je skutečně vyprávěl já, jakože asi ano.

Tak jsem jako katecheta zjistil, že děti si z náboženství nepamatují ani tolik náboženské poučky jako spíše náboženský život pana katechety a to je to, co je pro ně oslovující.

A taky doufám, že si pamatují a vnímal jsem, že si pamatují, že pan katecheta má své žáky rád. 

Ne tolik, že Adam byl s Evou, ale že já jsem zažil něco s Bohem! A dokonce vypráví o tom i svým spolužákům. 

Dost mě dostalo i to, jak mě jeden z kluků představoval svým kamarádům: "To je můj učitel náboženství".

Zůstal jsem tam do večera, než usedli k táboráku. Šel jsem s nimi do lesa na dříví a povídali jsme si. Ano, bylo dobře, že jsem tam byl.

A tak ve chvíli, kdy píšu tento článek se těším, že děti přijdou z tábora zpět na faru a já si pak pojedu odpočinout domů, když jsem i tento týden strávil v režimu 4:45 - 23:30.