Církevní pohřeb je lepší

Rozmáhá se nám trochu slabší česká zbožnost a je poznat i na pohřbech, kdy už někteří pozůstalí vyjednávají pohřeb s knězem na přání zesnulého, ale často už mají jen málo náboženského povědomí, že nevědí, co se při takové pohřební mši svaté dělá a jak a co všechno je vlastně čeká a co se čeká od nich.

Stává se i jistou možností, že katolický křesťan má civilní pohřeb, jen z obřadní síně, a když na to přijde, možná někoho z příbuzných napadne, že by mohl dát alespoň na mši svatou.

Mezi články tohoto blogu mám někde článek také o své pouti na hřbitov Neředín v Olomouci, z doby, kdy jsem končil bakalářské vzdělání a součástí mé bakalářské práce byly právě pohřební obřady a hřbitov je vlastně 3. zastávka v pohřebních obřadech.

Byl jsem tedy dnes na jednom civilním pohřbu sestry katolického vyznání. Byl jsem tam proto, že zemřela paní, která moji mamince byla velmi blízká a také já jsem s ní měl pár krát v životě tu čest. Byla to paní velmi vzdělaná a povahou velmi milá, řekl bych, že milá Bohu i lidem, možná podobně, jak to píše evangelista Lukáš o Pánu Ježíši.

U Ježíše máme přece jen víru v jistotu, že vidí do našeho nitra a že nám chystá v nebi místo. A tak, když tato sestra neměla zatím křesťanský pohřeb, neznamená to, že Ježíš, který spasil všechny lidi, na ni zapomněl. I když my jsme nevěrní, Bůh přece zůstává věrný a to je také naše naděje.

Pohřeb se odehrával uprostřed hřbitova v "obřadní" (na plánu napsané křesťanské) kapli. Ona však ta kaple spíše připomínala obřadní síň a rozloučení bylo velmi prosté: nejprve hudba na varhánky, úklona a báseň o mamince, pak reprodukovaná tklivá hudba, další báseň, kdy k nám promlouvala jakoby zemřelá sama, potom Karel Gott (reprodukovaný), to se povstalo a nakonec poděkování s prosbou o upuštění od kondolencí, což je teď moderní trend. 

Obřadní kaple byla plná, většina lidí stála, byla malá, ostatně jako každá obřadní síň na hřbitově. Obřad byl třetí v pořadí toho dne a než začal, hosté čekali před kaplí. Kaple sama nebyla vybavena ani mikrofonem, takže slaběji slyšící málo mohli postřehnout z obřadu. Také není bezbariérová, takže hůře pohyblivé čekají schody, ale najdou se lidé, kteří do těch schodů pomohou. Škoda, že tak málo se myslí na pohodlí pozůstalých i hostí, kteří se přišli rozloučit.

Nicméně jako křesťan rád jsem i na civilních rozloučeních, která také pro mě mohou být příležitostí k modlitbě za zesnulého. Jako všichni ostatní jsem při obřadu pozorný a nenudím se, pláču s plačícími, přesně to se při pohřbu čeká i podle evangelia.

Katolický farní kostel je zpravidla vždycky větší a katolická bohoslužba má mnohem nadějnější ráz, obzvláště, když zesnulého doporučujeme do Boží náruče v slávě Kristova vzkříšení.

Kéž tedy i tato paní, která byla aktivní v životě a ráda mezi lidmi, jde vstříc Kristu vzkříšenému, který nám slíbil radost věčnou. Kéž se to zaslíbení naplní i na zemřelé sestře.