Všichni sourozenci po 40

Tak 40 už máme všichni za sebou. Nejmladší brácha oslavil také "Mojžíšovu svatbu" a do "Abrahamovin" je ještě relativně daleko. Co k tomu napsat. Tento blog už psal 3x před tím, takže souhrnně tady. https://vvrh.signaly.cz/2010/kdyz-ma-segra-40

Oslavy už také proběhly a brácha v den svých 40. narozenin, které mu vyšly na neděli, šel i po nějaké té době na mši svatou. 

Narozeninové oslavy slavil i volebně, ale moc velkou radost mu výsledek neudělal, ale co, volili jsme jen prezidenta.

Soused, pozvaný na oslavu podotkl zajímavou věc: radost, že se u nás v rodině pořád něco slaví. Jo, máme proč slavit. Minulý měsíc maminka oslavila sedmdesát, pak byly Vánoce, za 14 dní se zas bude slavit, protože babička syna nejmladšího bratra ze strany jeho maminky bude mít 60, pak je druhý synovec, syn mého staršího z mladších bratrů, potom jsem na řadě já, za necelý měsíc tatínek, neuplyne další měsíc a už je oslava manželky staršího z mladších a jejich dcery, která už bude mít 18, načež další měsíc oslaví další výročí svatby a bratr narozeniny a pak po měsíční pauze zase pokračuje manžel ségry, jejich starší dcera, moje sestra, synovec, syn nejmladšího bratra jubilejních 15, maminka, sestřina druhá dcera, synovce, syna nejmladšího vlastně nevlastní sestra a někde mezi tím ještě nejmladšího bratra partnerka, svátky...,

Jak vidno, náš rodokmen je také složitý. Nicméně tatínek je tak trochu zakladatel rodu, neboť má jméno po své mamince, která jej měla za svobodna: Dceře svých rodičů, kteří zplodili  celkem 11 dětí, Hedviky, se narodil syn, kterému dali jméno Vojtěch. Ten si vzal za manželku Marii a z nich se narodil Vojtěch, Miroslav, Ludmila a Martin... 

A vlastně kalendář je plný krásných rodinných oslav. 

Bohu díky, že můžeme slavit! A máme co slavit.