Zatím nejbližší papež

Každý den zažíváme spoustu prvenství, v každém čase je všechno po prvé, nic se neopakuje, vše je naprosto originální, všechno tvořím nové, jak praví kniha Zjevení.

Odnaučuji se říkat: "To už znám", protože čím víc stárnu, tím víc nově poznávám, co všechno ještě neznám a těším se na to, co budu poznávat a těším se, že budu poznávat stále vstříc vší věčnosti. Nedokáži si představit, že bych nepoznával. 

Neexistuje žádná obyčejná chvíle, protože každá je neopakovatelná. A tak to, z čeho jsem svého času býval nadšen, vidím teď často jako normál.

Celé své mládí jsem prožil s papežem Janem Pavlem II., dnes svatým papežem, tím papežem, kterého už jeho následník na Stolci Petrově, papež Benedikt, prohlásil blahoslaveným a další nástupce, papež František už svatým a ve sboru nebeských ochránců jsou vlastně už všichni zemřelí předchůdci před papežem Benediktem od II. vatikánského koncilu.

Jana Pavla II. jsem živě zažil, ale neviděl, jen přes televizní obrazovky. Byl to však první papež, se kterým jsem se setkal nejprve v Olomouci a pak na Svatém Kopečku. Byla to síla už tehdy.

Současného papeže Františka jsem osobně také viděl, ale z velmi velké vzdálenosti, byl jsem za ním na Slovensku v Šaštíně a před tím ještě v Římě na generální audienci, kde jsem ho však viděl jen z obrazovky.

Teď se možná budu chlubit cizím peřím, ale, proto vlastně ten článek píšu, že to musí být výrazný okamžik v životě, který nás zasáhne, když si uvědomíme, jak jsme byli blízko osobě, o které věříme, že je svatá. 

V Zubří na pokoji mám fotku otce Pavla, který ministruje papeži Janu Pavlu II., osobně a v blízkosti, velmi rád o tom mluví a vzpomíná na jeho modré oči, ale to si poslechněte raději přímo od kněze, který prožil tento okamžik jako bohoslovec. 

A stejně tak se často dívám, jak otec Pavel přijímá svátostného Spasitele z rukou budoucího papeže, dnes již papeže emeritního.

A mezi těmi obrázky na jedné stěně je také chvíle jeho kněžského svěcení, kdy se s láskou dívá do očí otce arcibiskupa Jana, který teď sedí na svatovojtěšském stolci. 

O Janu Pavlu II. už s jistotou ví, jak blízko byl přímo světci, kterého uctíváme v církevním kalendáři a připomínáme si jeho svatost. Myslím, že podobně tak si bude připomínat i papeže Benedikta, možná ještě s větší láskou.

Celou dobu pontifikátu papeže Benedikta jsem měl radost, že máme právě takového papeže, nejbližšího spolupracovníka Jana Pavla II. Jeho odstoupení mě tenkrát docela dost překvapilo, ale s dnešní perspektivy mohu říci, že bylo velmi dobře a v pravý čas, že odevzdal úřad do rukou Františkových a nyní dlí na modlitbách za církev, tedy teď, když to píši spíše trpí a modlíme se my za něj.

Kdyby papežem zůstal, jsem přesvědčen, že ten jeho poklad, který nadělil církvi ve svém pontifikátu, bychom doporučovali ke svatořečení a už by jistě byl tím světcem, který si zaslouží, aby ho církev měla před očima. 

Když odstoupil, žije stále mezi námi a vznáší modlitby za celou církev a tou modlitbou podpírá i papeže Františka. Ano, Bohu díky za to, že František je s Benediktem a že právě František řídí kormidlo církve v moudrosti veden Duchem Svatým.

Za Jana Pavla II. jsem směl být ve sboru ministrantů v Olomouci. Benedikta v Brně jsem však viděl tak, že jsem přijímal jeho požehnání z bezprostřední blízkosti, když projížděl jednotlivé sektory se svým papamobilem. 

Dosud si pamatuji tu chvíli, ze které ani nevím, zda vůbec mám fotku. Ta fotka však není tak důležitá, protože mnohem důležitější je ono místo v srdci, ona velká chvíle, která nastala, když jsem spatřil budoucího světce.

Během jeho modlitby za církev šly zprávy o něm jen pozvolna. Myslel jsem si, že historicky bude první papež, který se dožije 100 let. 

To je však záležitostí Boží, zda tomu tak opravdu bude. Každopádně přijde mi, že bude určitě nejstarším papežem, který se dožije tak vysokého požehnaného věku, jaký už má dožit v této chvíli a možná i naplnit.

V Boží lásce je skryto také to, jak dlouho nás nechá sloužit na zemi, jak se mu to zlíbí. Bůh sám ví, co je nejvíce vhodné a každému člověku dopřává dar času, který dojde ve svém naplnění až do věčnosti ke slávě Vzkříšeného.

Když si tak pamatuji smrt papeže Jana Pavla II. v okamžicích, které pro mě znamenaly mnoho, jsem si jist, že budu nosit v srdci chvíli, kterou jsem strávil tváří v tvář budoucího světce, ať se tím svatým v nebi oslaveným stane v kterémkoliv čase.

Ráno jsem se ptal otce Pavla, zda pojede na případný papežský pohřeb. Nebyla to otázka jen tak z legrace, protože z těchto nadčasových věcí se legrace nedělá, byla zcela vážná a nechám bez odpovědi jeho zcela přívětivý a stejně tak vzatý komentář.

Uvědomuji si, že když je pohřeb, je to církev, která doporučuje zemřelého a doporučuje ho ke svatosti v nebi a ke vzkříšení těla. Za života jsem nevědomě potkal asi už docela dost světců. 

Ale jsou světci, kteří se nám zapíší do srdce tučným písmem a mnozí z nich stále žijí a třeba denně se s nimi setkávám.

S papežem Benediktem jsem se viděl na živo jen několik málo okamžiků zblízka. Ale tento okamžik nevymizel z mého srdce a pořád ho držím. 

Ať Pán, který je Cestou, Pravdou a Životem provází emeritního papeže Benedikta stále, v tento čas jeho života, ale hlavně, jak se modlíme v Pozdravení andělském, tedy v hodině smrti. Amen.

Dáno 29. května, v den světce sv. Tomáše Becketa a také v den, kdy si církev připomíná spravedlivého krále Davida a 5. den v oktávu Narození Páně.