Listopad:
Svatý Albert Veliký,
vznešený, honosný a ušlechtilý,
vědu svatou ovládal,
Božskou moudrost šířil dál.
Filosofie, teologie, vědy přírodní,
dary Boží poznávat, toť úkol životní.
Církve svaté učiteli,
kéž svatě žijem život celý.
Únor:
Blahoslavení
jsou církví slavení.
Čtrnáct bratří blahoslaví
v nebi, kde je věčnost slávy,
ti čtyři sta let čekali,
než na zemi je zapsali.
Že v masopustní úterý (1611)
pasovští (vojáci) lítost neměli
a falešnou zprávou přesvědčeni
začali v kostele své vraždění.
Mučedníci - františkáni
v Praze Bohu oddáni,
obětí jsou za povstání,
svoji víru věrně brání.
My však, kteří putujeme,
zde věčné štěstí budujeme,
je v přímluvě prosíme,
kéž kříž věrně nosíme.
Kéž náš národ si věčně cení
jejich odkaz víry cenný.
Březen:
Longin, to je dlouhý muž,
by probodl Kristův bok,
má kopí připravené už,
a uzří vody, krve tok.
Probodl Krista mrtvého,
avšak ta voda s krví,
v něm vzbudila živého,
vzbudil se v něm duch nový.
Krev, znamením je oběti,
a voda zase života,
kéž život náš se posvětí,
Kristus je naše jistota.
Duben:
V první eucharistické modlitbě
jména svatých nesou se libě,
nejen muži, také ženy,
v eucharistii nám jsou přiblíženy.
Felicita, Perpetua, Agáta,
Lucie, Anežka, Cecilie
a také svatá Anastázie
k úctě se vyzdvihuje.
Připomíná zmrtvýchvstání,
jménem nám hlásá to povolání,
ke kterému jsme všichni určeni,
hlásat Kristovo vzkříšení.
Velké měla učitele,
Petra, Pavla znala skvěle,
jejich těla pohřbila,
víru dále šířila.
Mučení se nebála,
ve všech zkouškách obstála.
Kéž též my se nebojíme,
žitím víru naplníme.
Červen:
Víra žitá
chlapce Víta -
ani mučení
víru nezmění.
Jeho víra věstí:
"našel věčné štěstí".
Červenec:
Dobrý osud, dobré žití,
Bonaventura nám svítí
správně na cestu
k svatému městu.
Biskup z řádu Františkánů
otvírá vzdělání bránu -
prostota i učenost
dá se spojit jako ctnost.
Knihovnou je svatý kříž,
skrze něj jsme Bohu blíž.
Můžem si jít pro radu
v jeho žití příkladu,
že chudoba hloupá není
a vede nás ke spasení.
Rozeslání apoštolů
Apoštolové jsou poslaní,
mají svoje rozeslání.
Všude hlásat Krista,
to je cesta jistá.
Duch vede apoštoly,
každý z nich má svoji roli
šířit Krista, jehož znali,
slavné vzkříšení hlásali.
Kéž také svým žitím
i já na cestu svítím.
Srpen:
Život náš,
Matko znáš,
také jsi jej žila,
Bohu zasvětila.
Bůh vyhlédl si tebe,
než stvořil celý svět,
pak vzal tě do nebe,
za nás prosíš hned.
Příklad tvůj nedáme,
hříchy mnohé máme,
Mesiášem je tvůj Syn,
on z kříže nás zbavil vin.
Maria, tvoje ANO
vrátilo světu nebe.
Kéž i mnohým je dáno
v nebi poznat tebe.
O Mariině nanebevzetí
celé nebe slavnost světí,
slaví také celá zem,
Syn Matky je vítězem!
Obec, která Matku Boží,
v jejíž ochranu se vloží,
k ní se v chrámě utíká,
láskou k Bohu vyniká.
Svého Boha máme,
k němu se vždy známe.
On Marii vzal do nebe,
kde místa dost i pro tebe.
---
Sv. Tarsicius
Když slavnost je Panny Marie,
v ten čas Tarsicius připomínán je,
chlapec plný odhodlání
Krista za všech okolností brání
přes vše pronásledování
nese svátost do vězení.
Krista nese,
však nepřinese,
jej vlastním tělem chrání
život si nezachrání,
však zachová pro věčnost.
Kéž s Kristem v eucharistii
svůj život prožiji.
Kristus je mi zbraní,
ať k věčnosti mě chrání.
Září:
Sedm Matka bolestí má,
od Boha pokorně přijímá.
všechny tyto rány
nám k spáse jsou dány.
Když tvrdí stařec Simeon,
věru, Spása, to je On,
hned Matce k tomu podotkne,
meč tvou duši probodne.
Další meč se probodává,
když do Egypta se vydává
celá svatá Rodina
by zachránili syna.
Třetí bolest po tři dny
Ježíš v chrámě ztracený,
avšak byl tam, kde být měl,
U svého Otce právě sel.
Pak při cestě křížové,
její srdce růžové
setkává se s Ježíšem,
který táhne se s křížem.
Na kříži pak Syn svou Máti
Janem nechává ochraňovati
a tak právě pod křížem
meč pátý má v srdci svém.
Pak Synovo mrtvé tělo
na klíně Matky býti mělo,
by ho mohla pochovat,
život pro něj znovu dát.
Sedmý meč se probodává,
když Syn do hrobu se dává.
Bolest v radost promění
třetího dne vzkříšení.
Říjen:
Svatá Terezie, zvaná Veliká,
ke Kristovu kříži se vždy utíká,
církev učí v lásce Kříže,
skrze kříž jsme Kristu blíže.
Nemoc ta jí posílila,
řád karmelský obnovila,
nesla mnohé obtíže,
sílila se u kříže.
Živí svatí provázejí
řeholní život její,
zvláště pak Jan od Kříže
byl Terezii nejblíže.
Netřeba být mystici, ani učitelé,
od Krista, kéž čerpáme
celý život směle.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.