Ryžoviště 2008 - 13. Antiochia, před tím Soluňácké misie a po tom farní tábor

Možná nejvíce zážitků mám z Antiochie z Ryžoviště. Před tím předcházely Soluňácké misie v Jeníkově a z těch deníčků, co jsem měl, je to první opsaný, článek vydám k výročí teroristického útoku na USA v r. 2001. Fotky jsou zveřejněny ve fotogalerii Antiochia:

https://eu.zonerama.com/Antiochia/Album/3937873

Nejprve tedy Soluňácké misie, ze kterých fotky nemám. 

První opsaný deníček

E.mail na požádání

Milý Otče Marku, milý Honzo,

v příloze najdete každý to své, co jsem slíbil. Honzo, Tobě se omlouvám, že jsi na to musel tak dlouho čekat. Z prázdninových akcí mám ve zvyku si psát deníčky, protože právě v té mimořádnosti času, kdy si uděláme větší čas pro Boha, můžeme lépe vnímat Boží hlas, protože na to máme ten správný klid. Proto si to také zapisuji a tyto zapsaná svědectví, jak Bůh právě na tom místě a v tom čase působil, jsou mi častým povzbuzením. 

Možná se ptáte, proč jsem vybral z deníčků právě Antiochii v Ryžovišti. Nebyla první, ani poslední, ale byla skutečně bohatá na svědectví a v mnohém viditelně neobyčejná a skutečně jsem byl svědkem Božích zázraků, co všechno Bůh dokáže dát, když my dáme to své málo. 

Je to také i z časových důvodů. Kdybych vybral svědectví z první Antiochie, těžko by to oslovovalo vůbec Antiošáky dneška, ani ostatní lidé by na tom nebyli lépe, protože doba je trochu už někde jinde a už je jistou samozřejmostí jistá technika, bez které si dnes často život nedokážeme vůbec představit. 

Těžko mohu svědčit o Antiochiích, se kterými už nemám jediný pořádný kontakt, než modlitbu a svědčit o Antiochiích, které jsou v působnosti farností z Drahotuš, by mohlo vyznět trochu jako chlubení, ikdyž více by to ukázalo realitu Antiochie. 

Po Antiochii totiž je v misijní obci mezi dotčenými obyvateli veliké nadšení, které poukazuje na to, jak Pán žehná a otvírá lidská srdce. Když už pak je po Antiochii tak 3/4 roku, opět se setkáváme s realitou, že ti, kteří byli nadšení, jsou opět v normálu a opět si říkají: Nač Pána Boha potřebujeme. 

Ne jinak je tomu i v Ryžovišti, ale vždy se najde někdo, u koho semeno padne na úrodnou půdu a opět si vzpomene na to, že ho Bůh má rád. 

Tak se stalo i na mé první Antiochii v Maletíně, kde už jsem se několik let nebyl ani podívat a docela mě to mrzí. Jedna holka tam byla před několika lety u prvního svatého přijímání. Přijímala sice v Zábřeze, protože v Maletíně doposud není farní společenství a asi ani nebude, ale když ji P. Pavel Hödl, tehdy ještě jako jáhen připravoval na první svaté přijímání, už bylo víc než deset let po Antiochii, tak Iveta vzpomínala na působení Antiochie, dokonce si vybavila i mě, přestože já jsem ji neznal, pak jsem ji viděl o vánocích, než měla přistoupit k prvnímu svatému přijímání. Vlastně se musím přiznat, že jsem ji těžko mohl více znát a ona si to tak i pamatovala, že jsem se bavil spíše s klukama a ty jsem znal všechny i pozpátku a holky jsem nechával holkám. Nevím, nakolik dál žije křesťanským životem, ale myslím, že i toto je docela viditelné svědectví. Takové se najde v podstatě na každé Antiochii a ani o tom nemusíme vědět. Toto vím jenom náhodou od P. Pavla Hödla.

Chcete-li ještě více, můžete prozkoumat můj blog na signálech http://vvrh.signaly.cz. V posledním příspěvku jsem uvedl takový přehled všech Antiochií, na kterých jsem byl http://vvrh.signaly.cz/1008/antiochia-pro-me-uz.

Když jsem tak opisoval ten deníček, říkal jsem si, že bych mohl opsat všechny a byla by z toho docela slušná knížka. Těch deníčků je i s letošním tuším 10, protože ne na každé Antiochii jsem psal. Na jedné jsem dokonce psát ani nemohl, protože hned zkraje jsem si udělal doživotní památku, když jsem štípal tupou sekyrkou dříví, já levák pravou rukou, tak sekera skončila na ukazováčku mé levé ruky. Antiošáci si pak dělali legraci, jak se mi to mohlo podařit, když jsem levák. 

Děkuji za tu možnost napsat svědectví. Přeberte si to, co jistě osloví ty, kteří to budou číst.

S přáním dobra a pokoje                                Vojtěch Hýbl

Od Soluňáků k Antiochii a pak ještě na tábor

– prázdniny roku 2008

Jeníkov a okolí

21.7. – 28.7. 2008

Můj dobrý kamarád, kterého jsem poznal na Antiochii ve Zborově, pak byl na civilní službě ve Fatymu ve Vranově nad Dýjí a ještě na Antiochii v Zátoře byl už bohoslovcem, pak vedoucím turnusu Antiochie v Jezernici a v r. 2008 čerstvým jáhnem, nyní je knězem a jmenuje se Václav Fojtík, mě jen tak na primici P. Stanislava Zatloukala ve Vsetíně nabídl, že bych mohl jet na misijní pobyt Soluňáků do Jeníkova. Vůbec nedoufal, že řeknu ano. Věděl, že mám mnoho povinností a málokdy čas na něco jiného, než Antiochii, navíc to mělo být tuším za týden. 

Ono ano jsem řekl ihned bez čekání, také proto, že jsem potřeboval nějaké dny dovolené, abych to pak nemusel dohánět před koncem roku. Přece jenom o prázdninách se to docela dobře vybírá, nemusí se tolik přemýšlet nad povinnostmi pastoračního asistenta. 

Nemohl jsem na celý pobyt, protože na následující víkend už byla Antiochia. Tak má dovolená dopadla tak, že jsem celý měsíc v kuse cestoval a bylo to opravdu velké dobrodružství s Bohem. Nevěděl jsem, co mě na soluňáckých misiích čeká, o Soluňácích jsem však něco slyšel a věděl jsem, že to bude dobré a jak to u Božích akcí chodí, tak to dobré také bylo.

Den I. – Příjezd

Pondělí 21.7.

Po balení od 4:00 mě čeká normální cesta vlakem z Drahotuš. V Lipníku jsem přibral Jirku, který se to také dozvěděl až ve Vsetíně a rodiče ho se mnou pustili. Z Přerova jel rychlík do Prahy, hl. nádraží. S postupem času však nabíral zpoždění, pak ujel náš přestup na Prahu – Holešovice. Následující dvouhodinový program tedy skýtal projížďku metrem na Nuselský most a návštěvu MC Donalda. Když jsme jeli náhradním rychlíkem z Prahy – Holešovic do Teplic a v Teplicích vystoupili, dlouho jsme hledali přestup na autobus a, když už jsme ho našli, tak jsme zas stáli na „blbé“ straně, takže z okamžitého možného přestupu jsme hodinu „skásli“ v Teplicích, až konečně v 16:35 po 9,5 hodinové jízdě jsme dorazili do Jeníkova, ale Soluňáci byli ještě na cestě. O program se nám postaraly místní katechetky s holkama, provedli nás dědinou a pak společná večeře, lehké seznámení, mše sv., organizační věci a pak šup do spacáku k sladkému spánku. Bylo to krásné dobrodružství s Bohem, neb i při cestě jsem poznával Jeho vedení.

Den II. – Pouť

Úterý 22.7.

Sv. Marie Magdalena

Ráno dřív, než byl budíček, kterýžto byl potom i uspíšený, jsem věnoval modlitbě. Dnes nás čeká pouť, ale prší, což nás vůbec neodradí a tak vycházíme až po katechezi směr Lahošť – Hudcov – Zábrušany a cíl je v Křemýži, kde je kostel sv. Petra a Pavla jako v Jeníkově, takže v tomto roce získáváme i odpustky. Při cestě mě otec Marek Dunda seznamuje s misií, kterou mi chce svěřit v Zábrušanech. Je to farnost, kterou Fatym postupně přebírá. Loni zde dělali Boží Tělo právě v tuto dobu a od té doby zde nebyla mše svatá. Bojím se toho, bude to náročná mise, ale přijímám to s vědomím pomoci Boží. Po návratu je jídlo a rekreace a modlitby a hry, ale také rozeslání. Mě Bůh volá do Zábrušan, Jirka prožije misijní dny v Hudcově. Již jsem se seznámil se všemi přítomnými Soluňáky.  Večer pak jdeme trochu později spát. 

Dlouho jsem si nemohl zapamatovat, kam jdeme na pouť a jak se jmenuje vesnice, do které budu poslán jako misionář.

Den III. – První kolo misií

Středa 23.7.

Sv. Brigita

Den začínám modlitbou a koupáním. Po ranních chválách je rozcvička a modlitba společná. Po následující snídani jsme se vypravili každý tam, kam byl poslán. Já s Oldou a Jirkou do Zábrušan, kontur Josef, náš Jirka, malý Martin a Honza do Hudcova, tam jsme byli zavezeni autem, které řídil Pepa. Další působiště byly Oldřichov a Lahošť, kde působili jako misionáři další dva Martinové, Tomášové, jáhen Václav Fojtík, Julius a Pavel. 

Celý misijní tým samozřejmě vede otec Marek Dunda, jáhen František Řezníček a ve všem nám pomáhají sestry Mariánky (to je něco jako Soluňáci, jenom v holčičím provedení). Po obědě a následujícím programu byla mše svatá v Lahošti.

Naše misie v Zábrušanech měla ještě zvláštní poslání a to přípravu Božího Těla, na které už s Jirkou nebudem. Naše první cesty tedy vedou na Obecní úřad, kde starostku nejen zveme na Boží Tělo, ale i žádáme o konkrétní spolupráci, zejména nakopírovat pozvánky, dokonce je nám i nastříhali a dotazujeme se na duchovní povolání. Jako by tu otázku čekali, hned nám starostka sdělila, že ze Všechlap pochází abatyše teplického kláštera, která žila na přelomu 14. a 15. století a dala nám k tomu i nakopírované materiály. 

Dále je potřeba zkontrolovat stav kostela, dotázat se na existující spolky v obci, sestavit hlášení místního rozhlasu, posléze požádat i o pomoc při úklidu kostela. Věcí bylo hodně vč. našeho představení, tak se nám věnovali a ve všem spolupráci přislíbili vč. osobní účasti.

Byli jsme se tedy podívat do kostela, celý jsme ho prozkoumali a po modlitbě desátku růžence jsem kluky rozeslal, aby všechny pozvali na onu slavnost. Já jsem dále zařizoval na OÚ, pak jsem se podíval na hřbitov, kde má být vyvrcholení průvodu Božího Těla.

Zatímco kostel je ve velmi žalostném stavu, horším, než jsem myslel, tak hřbitov je ve stavu docela uspokojivém a místo, kde má být oltář je velmi důstojné. Pomodlil jsem se tam a šli jsme do Hudcova, odkud jsme byli odvezeni na oběd.

Po mši svaté a večeři následovaly chvály v kostele, příprava na večerku a stejně jako v pondělí rozjímání o sv. Cyrilu a Metodějovi. Ranní rozjímání je zase ze života sv. Pavla.

Den IV. – Druhé kolo misií

Čtvrtek 24. 7.

Votivní o sv. Anně

Po obvyklém ranním programu nás čeká opět výstup v našich obcích. Poslání v Zábrušanech je pro celou farnost. Kluci včera obešli skoro celé Zábrušany a Všechlapy, takže dokončili svou práci v těchto obcích a pokračovali do Štěrbiny a Straky. Bratr Rosťa a otec František prošli Želánky. Já jsem opět dojednával na OÚ, tentokráte jen velmi krátce a byl jsem připraven pomoci ve Štěrbinách a Strakách, dopadlo to však trochu jinak. Na OÚ jsem dojednal úklid kostela, účast zastupitelstva, okopíroval přímluvy, které jsem psal ráno a dopisoval před kostelem dříve, než jsem šel na OÚ a zajistil kontakty na představitele místních spolků. Po této misi jsem nešel do Štěrbin a Strak, ale do Želánek, kde nechtěl jít Olda, tak jsem ho poslal, aby vyhledal Jirku. Toho vyhledal ještě ve Všechlapech a po misi šli na oběd. Když jsem došel do Želánek, otec František a Rosťa byli hotovi, tak mě pomohli zajistit představitele spolků, kteří stejně nebyli doma. Přestože již byl čas, rozhodl jsem se tedy putovat do Štěrbin a Stak, abych to alespoň řádně promodlil a na faru jsem pak přišel řádně pozdě. Po chvilce odpočinku jsem odešel na hřiště a pak byla svačina a mše svatá v kapličce sv. Anny v Jeníkově, slavená jako poutní – votivní o sv. Anně. 

Po ní se mi vůbec nechce do balení, večeře je až v 19:30 a pak večerní chvály a dnes i adorace. Ještě snad čeká večerní příběh a večerka. Ještě se musím sbalit, což učiním asi za chvíli. Bohu díky za tyto misie, které mohu prožívat.

Jinak ti, kteří měli misie v Lahošti je ještě ten den ukončili a dnes měli misie v Jeníkově. Oldřichov i Hudcov byl obejitý až dnes. Stihlo se tedy všechno.

Co Soluňáky ještě čeká? V pátek bude oslava Božího Těla v Zábrušanech, kterou musí ještě řádně připravit úklidem kostela a speciálním pozváním a zapojením místních lidí, neb při mé misi se mi podařilo navštívit jen dva, kteří byli doma, žádná družička a nikdo, kdo by četl přímluvy, tak se to musí napravit.

V sobotu bude svatba v Oseku, neděli slavná mše svatá a křest, v pondělí již odjíždějí. Já a Jirka budeme cestovat zítra. Já do Ryžoviště na Antiochii a Jirka domů do Loučky u Lipníka nad Bečvou.

Skrze anketu o duchovních povoláních bylo nalezeno několik církví a sekt, které zde působí docela aktivně, také nějaká ta řeholní sestra či ministrant, třeba z Moravy. Také mezi Soluňáky bylo mnoho příbuzných žijících kněží, vždyť i já mám v přízni nedávno zesnulého kněze a koho ještě nebudu radši psát. Někde s tou otázkou Soluňáky vyhodili, ale bylo dobré, co se v tom kraji zjistilo.

Ještě je vhodné napsat, ač nevím, zda je to 17.8.2010, kdy opisuji svůj deníček, stále aktuální, ale na obci jsem zjistil, že t.č. měli nedávno schválený znak obce, který ještě není požehnaný.

Den V. – Pro nás odjezdový

Pátek 25.7.

Svátek sv. Jakuba, apoštola

V Zábrušanech Boží Tělo

Ráno po obvyklém programu, který prožívám až po katechezi, zatímco Jirka odjel s katechetkami kupovat nové boty, nás Petra – katechetka nasměrovala k Duchcovu na vlak. Soluňáci mezi tím odjížděli do Zabrušan. Cesta proběhla normálně s pomocí Boží a Jirka v Duchcově na nádraží oslovil ještě jednoho pána.

Antiochia Ryžoviště, turnus C

25.7.-9.8. 2008

Den I. – Pátek 25.7.

Sv. Jakub

Na první Antiochii, na kterou putuji až ze severních Čech s pozdravem od P. Marka Dundy, cestuji vlakem až do Dědřichova nad Bystřicí, odkud pak jdu pěšky. Už v Olomouci je vidět, že se něco bude dít a bouřka, která tam byla, doputovala i k Dědřichovu, ale slízl jsem jen její okraj, což byl celkem mírný deštík po celou dobu cesty a potom i v Ryžovišti.

Je to i první Antiochia, na kterou jsem se dostal autem, neb na půli cesty se nade mnou jeden řidič slitoval. Po prvé jsem tak našel zavřené dveře fary, jelikož měli Oscarový večer v kině a tak jsem se v kostele domodlíval růženec, který jsem měl načatý cestou. Tři desátky před koncem jsem viděl, že se někdo pohnul do fary a  už to bylo.

Z toho dne pak byla ještě večeře a večerní modlitba, po které následovalo kolečko a šlo se spát.

Dojel jsem 3. z našeho turnusu do snad nejlépe rozjeté (v dobrém slova smyslu) Antiochie, takže budeme mít co dělat s vysoko nastavenou laťkou. Kostel v Ryžovišti je zasvěcený sv. Janu Křtiteli (jako ve Zborově), je to po dlouhé době Antiochia, kde se zvoní ručně, ale na celkem malý zvon. Mám pocit, že je zde také největší kostel, jaký kdy na Antiochii byl, každopádně má nejvíce oltářů, celkem 7 a je docela dobře upravený. Stejně tak mám pocit, že můj oblíbený turnus C začíná snad nejdřív, kdy je to o prázdninách v tomto čase možné.

Den II. – Sobota 26. 7.

Sv. Jáchym a Anna

Po ranním probuzení začíná loučení, které je ze strany místních dětí a mládeže opravdu srdcelomné. Pak je modlitba, snídaně a předání vesnice. Celý den trávíme s místními dětmi a mládeží, odpoledne jdeme na fotbal a na rybník za účelem koupání některých. Večer je bohoslužba a potom prohlídka věže, večeře a seznamovací táborák s místní mládeží.

Turnus B byl akční, proto i my musíme být akční a tak začínáme po prvé tak „zhurta“. Dříve bývalo zvykem, že se nejprve seznámilo společenství mezi sebou nějakou slučovací akcí a pak byla v obci nějaká akce, třeba v neděli, ale spíš si myslím, že v pondělí.

Nicméně v Maletíně jsme vždy začínali v sobotu odpoledne po předání vesnice, ale to vždy byla akce ještě „starého turnusu“, tedy našich předchůdců, do které počítali i se svými nástupci.

Tento táborák byla akce vymyšlená z potřeby, protože děcka byly s námi celý den a my jsme v tom měli „guláš“. Po seznamovacím táboráku byla u ohně modlitba a kolečko. Během dne ve volných chvílích jsem do společné kroniky dělal úvodní stránku našeho turnusu a po kolečku provedl první zápis.

Den III. – Neděle 27.7.

17. neděle v mezidobí

Ráno vstávám a umývám se, abych byl čist na brzkou ranní mši svatou. Zde slaví podobně jako v Hradci nad Svitavou v 8:00. Tentokrát měl mši svatou kněz východního obřadu, ale slavil ji normálně západně. Odpočívám pak při čtení kroniky a před obědem se vydávám na procházku obcí, která byla dříve městem.

Po obědě jdeme do Jiříkova. Kostel v horším stavu jsem neviděl ani v severních Čechách. Mše svaté se zde již neslaví. Po návratu opět odpočívám nad kronikou, po příjezdu otce Radka mám fotoaparát, který jsem na Antiochii nikdy neměl, ale ať je vše zdokumentované. Pak je adorace, společné sdílení a ukládání se ke spánku.

Den byl prožit opravdu nedělně. Žádná namáhavá práce. V Dědkově galerii v Jiříkově jsem nebyl, protože jsem si nebral peníze. Strávil jsem tedy chvíle čekání na Antiošáky myslím s Janou rozhovorem o Antiochii. Už ani pořádně nevím, ale myslím si, že nikdo z Antiošáků nešel na Sovinec.

Den IV. – pondělí 28.7.

Sv. patronové Antiochie

Po brzkém ranním vstávání se chci modlit růženec, ale Petr dělá plakát na noční hru v notebooku (takže Antiochia po delší době bude mít počítačové plakáty, což nevidím moc jako plus) a pak je mše svatá ke cti patronů Antiochie. Po snídani se představujeme na OÚ a je zahájena adorace. 

Dál už je můj program čistě duchovní, z čehož mám radost i smutek. Radost proto, že mohu být s Pánem, smutek, že mám zdání, že netvoříme tým. Všichni se domlouvají individuálně, chybí mi jednota, ale svěřuji to Pánu v modlitbě růžence na hřišti.

Odpoledne pak jdeme prozkoumat trasu na noční hru, pak na rybník, na dětské hřiště si zahrát minigolf, kde poznáváme další nové děti. Po večeři začíná noční hra – Větnam. Na to, že je noční hra, jdeme i brzy spát.

Den V. – Úterý 29.7.

Sv. Marta

I po noční hře den začíná normálně, jen po snídani je společná adorace, kterou cítím jako vydatnou posilu celého dne.

Sebastian je klučina, který se s námi rád baví a tak mu rád dám po ranním koncertě svůj čas stejně jako Petr.

Odpoledne vymýšlím nějaké hry na dětský den a pak jdu na náměstí. Zjišťuji, že včerejší noční hra má svou oběť – Pavel má z toho levou ruku v sádře, ale líbila se mu a neodradilo ho to, sic pozdější následný fotbal si s náma nezahraje, ale na bohoslužbu, resp. její část spolu se svým kamarádem Vojtou dojde.

Po večeři zabavujeme příchozí mladé, ale Duch mě táhne hned po druhé hře pryč, abych se šel projít, k čemuž nedojde, neb si mě pro změnu ti, kteří se mnou hráli fotbal zvou na chodník a vytáhnou ze mě s obrovským zájmem svědectví víry, což se mě na Antiochii za celých 13 let nikdy nestalo, ale Bůh vede každého, jak sám chce, tak Martinova zdánlivě kontaktně neúspěšná cesta po Ryžovišti s růžencem v ruce našla svůj konkrétní užitek. 

Mimochodem ty mladé musel vidět, šel jen kousek přede mnou a nebyl sám, kdo je viděl, než si mě „vytáhli“. Tou cestou šel také Petr, sám to přiznal, a já až jako poslední.

Toto svědectví víry mi dalo sílu k tomu, abych se vrátil mezi Antiošáky a na závěr programu na hřišti, který nespočíval v ničem jiném než v Twistru a králi střelců, pozvat všechny na večerní modlitbu.

Možná i zásluhou turnusu B, ale především milostí Boží se to setkalo s velkým zájmem, takže jich bylo málem víc než nás. Byl i Pavel, kterého jsem pak doprovodil domů, načež jsem se dobýval na kolečko, po kterém se šlo spát.

Po fotbale mě trochu lupká v levé noze. Je mi doporučeno nějakou dobu fotbal nehrát.

Ještě se vrátím k tomu svědectví. Možná by Vás zajímalo, co jsem říkal. Možná bych to neměl až tak naplno zveřejňovat. Tak alespoň lehce:Byl jsem dotázán, co mi dává víra a proč jsem věřící. 

Začal jsem tím nejjednodušším: Víra mě vlastně živí. Odpovídal jsem pravdivě a bezelstně na všechny zajímavé otázky. Byl jsem sdílný i v osobních věcech. Bylo mi jasné, že tady nemá cenu si něco vymýšlet a dělat se hezčím. 

Je třeba se nechat vést Duchem svatým, v duchu se modlit k Duchu sv., aby mi dal sílu. Jsem věřící a mám rád Pána Boha a to je to potřebné svědectví, které by mělo zaznít. A jsem taky normální a občas chybuji, jsem „žrout a pijan, přítel celníků a hříšníků“. 

Především mám rád své bližní jako sebe a to je dobré, aby z dobrého svědectví vyznělo také. No, nevím, jestli se moc nevychloubám a jestli je to všechno pravda. Být nástrojem Božím je perfektní věc.

Den VI. – Středa 30.7.

O Zuzaně

Ráno se jdu koupat do koupelny na faře ve studené vodě, abych se pak nekoupal jako prase u Lucky a Honzy, kteří nás pozvali ke koupání k nim domů. Studená voda je pro mě opravdu za pokání, zato příjemná teplá koupel byla skutečně úžasná. 

Přes den jsme cvičili divadlo o Zuzaně, které hodláme představit i s mládeží při bohoslužbě. Mezi tím vším jsou modlitby, nákupy a procházka Ryžovištěm, které je při první obchůzce „mrtvé“ a při večerní potkávám dvě vzorné rodiny s dětmi.

Čeká nás celonoční adorace, takže půjdu slušně spát, jelikož to začíná ve 21:30 a já mám adorační hodinu až zítra ráno.

Den VII. – Čtvrtek 31.7.

Sv. Ignác z Loyoly

Adoraci jsem měl ráno na 5:00 a potom jsem prošel obec s růžencem v ruce. Následovala snídaně, projednání dětského dne – kdo si co vezme na starost a pak jsem se šel projít, abych se nechal uchvátit Duchem. 

Na hřišti byly děti hrající fotbal, tak jsem se na zpáteční cestě připojil a po obědě naplno vypukly přípravy na dětský den a samozřejmě samotný dětský den, který mě na tom hřišti i pro celkem vysokou účast jak dětí, tak jejich rodičů a prarodičů připadal jako pouť.

Dětský den opozdil bohoslužbu a po večeři jsem šel na fotbal a pak si popovídal s mládeží a už bylo kolečko, které mělo řešit také naše spory, které nás trápí a opravdu se to vyřešilo v Duchu Svatém. Bohu díky!

Den VIII. – Pátek 1.8.

Sv. Alfonz z Liguori

Ráno jsem vstal tak normálně a šel na modlitbu. Po snídani jsme vytyčili terén pro bojovku, která mě též ráno napadla a to dobývání hradů. Stihlo se to dříve, než byl adorační čas a pak už po obědě onen boj začal. Moc nás nebylo a nikomu se nic zlého nestalo. 

Místní kluci mají obrovskou touhu po fotbale, tak mě to zabavovalo až do doby těsně před modlitbou. Na tu jsem dorazil fyzicky vyčerpán, ale šťastný, že Bůh koná své dílo a používá si nás.

Po osobní modlitbě růžence přijel otec Martin a den byl skončený kolečkem a požehnáním.

Den IX. – Sobota 2.8.

Sobotní památka Panny Marie

Jelikož je s námi otec Martin, máme ráno mši svatou. Pán požehnal a také Pavel šel ministrovat, přestože to nikdy nedělal.

Popravdě řečeno, pozval jsem ho na mši svatou a on to pozvání s radostí a nadšením přijal. Antiošákům se však nechtělo tak brzy do kostela a byli jsme zrovna sami a potřeboval jsem nachystat na mši svatou. Jsem rád, že Pavel přijal i nabídku ministrování.

Pavel je výborný kluk, snaží se plnit, co slíbí a nebojí se udělat víc, jak se ukázalo i později během dne. 

Po snídani, kterou připravují otec Martin s Petrem (o. Martin chtěl být v kuchyni místo mne) následuje dopolední adorace, při které probíhá zpověď všech Antiošáků, jen ne mě, protože po společném zahájení jdu hrát s kluky fotbal a vracím se na společné ukončení. 

V poledne mi kluci pomáhají zvonit a ještě i po obědě je fotbal. Mezi tím nás opouští Martin a otec Martin hraje s námi také. Pak už je čas k vytyčení noční bojové hry a po večeři se s námi rozloučí otec Martin a vystřídá ho o. Jan, kněz východního obřadu, který měl v neděli mši svatou a bude ji mít i zítra. Chce se s námi blíže seznámit (a my taky s ním) a provází nás cestou k noční hře a pak na kolečku, po kterém nevypuká noční hra, ale společná modlitba růžence, při níž se mládež jde podívat. Pouze jeden vydrží do konce růžence, ale přichází postupně všichni, kdo se budou účastnit i noční hry.

Čeká se na řádné setmění a noční hra může začít. Je to poslední akce dne, další pak až spánek a všemu Bůh požehnal.

Den X. – Neděle 3. 8.

18. neděle v mezidobí

Ráno při mši svaté ministruje i Pavel, kterého následně svěřuji na starost místnímu ministrantovi Laďovi, jelikož ho to baví. Jdeme pak naplánovat vycházku a ptáme se na cestu ke kapličce se studánkou, která kdysi byla poutním místem. Odpoledne při cestě nás zastihne déšť, nedojdeme tam a stejně tak nevychází i letní kino, takže mě náladu spravuje fotbal a rozhovor s Pavlem a Vojtou.

Vojta má čerstvě sourozence, dvojčata Anežku a Štěpána, které budou brzy křtít. Pavel může tedy ministrovat a přislibuji i já svou účast.

Nutno říci, že fotbal hraju jen na Antiochii a moc dobře ho neumím hrát, ale tady v Ryžovišti se mi to celkem daří, a přitom tu fotbalisté nejsou žádná béčka. Prostě, když Pán Bůh žehná, tak jde i to, co normálně nejde. Tady mi jde opravdu nejlíp a to už nejsem nejmladší.

Na faře se film pouští nakonec z notebooku a potom je modlitba. Za chvíli nás čeká kolečko a spánek.

Dnes se vrátila děcka z tábora a někteří už to stihli i na faru. Dnes se též rozplánoval příští týden. Též jsme měli v rámci katecheze prohlídku kostela oltář od oltáře, ale jelikož jsem viděl Radka, opustil jsem katechezi.

Den XI. – Pondělí 4. 8.

Sv. Jan Maria Vianney

Tento den patří k těm poklidným, kdy se neděje více, než obvykle. Mezi snídaní a adorací potkávám lidičky, se kterými navazuji rozhovor. Na faru přichází děti, které se vrátili z tábora a nacvičujemedivadlo. 

Odpoledne nejde hrát fotbal, že prší a nejde dělat skoro nic jiného, zažívám tedy to, co málokdy na Antiochii, že není do čeho píchnout. Přijíždí na návštěvu otec Jiří Doležel a slaví nepředpokládanou mši svatou. Po ní jdu hrát fotbal a teprve potom večeřím. Při fotbale dojde ke střetu s Radkovým tatínkem, ale vše je dle mého názoru zdárně vyřešeno a nakonec si podáváme i ruce. Důvod toho střetu již neznám. Myslím, že se týkal vztahů s dětmi z vesnice nebo nějaké věci, z níž byl jeho syn neoprávněně obviněn, ale okolnosti opravdu již nevím a nejsou důležité.

Mše svatá byla dnes pro mě mimořádným povzbuzením a při adoraci jsem se domodlil pokání (pravděpodobně ze zpovědi před několika dny, protože otci Jiřímu jsem se nezpovídal). Večer je zakončen obvykle a to modlitbou s velkou účastí mládeže a kolečkem.

Den XII. – Úterý 5. 8.

Posvěcení římské baziliky Panny Marie

Dnes mám od Petra pověření k modlitbě, tak si na tom docela zakládám a jsem tomu rád. Slízl jsem snad všechny možné služby, tedy ještě mám napsat kroniku. Nebývá to mým zvykem, mám radši, když mám jen jednu speciální službu, ale stejně jsem tomu rád.

Po snídani dělám výtvarnou činnost, procvičuji si to na pavlově sádře a realizuji na kulisách divadla. Spolu s Pavlem, Lukášem a Michalem (místní mládeží) prožívám svůj čas adorace a je to perfektní. 

Od té doby, co jsem v kontaktu s mládeží, jsem nikdy nebyl sám na adoraci. Trochu mě mrzelo, že ostatní Antiošáci byli sami nebo ve dvojici s jiným „kolegou“. O to víc to na mě kladlo nároky, abych se nechal vést Duchem svatým a neadoroval tiše, prostě, aby adorace něco konkrétního zasela a kluci se nenudili. 

Nevím, Bože, čím to je a proč jsi tak „nespravedlivý“ k ostatním Antiošákům a dáváš ty milosti mě. Ano, Pane, buď tak „nespravedlivý“, mě je s Tebou dobře a s nimi taky, protože Ty jsi v nich všech. Ostatním zas dáváš jiné dary a oni těmi dary slouží a tak se projevuje tvá spravedlnost, že hledáme a konáme tvou vůli.

Odpoledne je nácvik divadla, krátce hraji fotbal a pak je mše sv., při které se Pavel tuží v ministrování a slaví ji otec Karel Doležel.

Pak slavnostně vypukává diskotéka, o které nikdo neví, co to bude. Nakonec je spíš pro děti, jelikož mládež se chce posilovat jinak, tak se to celkově stíhá do večerní modlitby, kterou jsem si od Petra „vynutil“. 

Dnes u nás na faře spí Vojta s Pavlem, tak se jim po kolečku rád věnuji. Nutno říci, že je to nedovolené. Sice jsem se ptal Petra, našeho vedoucího, a on to dovolil, jelikož nevěděl, že tím se trochu porušují jedny ze zásad Antiochie. Nebyl jsem si jistý, jestli by to dovolilo celé společenství, tak jsem si byl jistý, že to přijali a respektovali a nikomu to nevadilo. Kdyby se jediný člen společenství ozval, že se mu to nelíbí, nemohlo by se to uskutečnit. Já jsem byl tomu rád, ikdyž se ukázalo, jak jsem mizerný hostitel.

Den XIII. – Středa 6. 8.

Proměnění Páně

Ráno začínám s klukama, neboť se asi stejně probouzejí. Povídáme si, až málem prošvihneme ranní modlitbu breviáře. Krom Petra jsem jediný, kdo má breviář, tak musejí počkat. Po snídani jdu s Pavlem domů na počítač a Vojtu doprovázíme domů, takže už vím, kde bydlí. 

Mám psát kroniku za včerejší den, tak k tomu využívám předadorační čas. Na adoraci jdou se mnou opět kluci, tak času využíváme ke zpívání Pánu. Přiznám, že jsem mizerný zpěvák, ale alespoň to jde od srdce.

Odpoledne je čas praní prádla a nácviku divadla. Na fotbal dnes téměř nedojde až večer po představení a krátce před mší svatou. 

Po večeři je tedy divadlo, po kterém se paní starostka doví o včerejším insidentu, jak místní mládež vypila všechno pití v kině. Je to klasifikováno jako krádež, nicméně starostka má pochopení jak pro Antiochii, tak pro místní mládež a dává mládeži šanci, že pokud se přiznají a uhradí škodu, nebude nic hlásit policii. Přijde mi to fér řešení, ale mládeži moc po chuti není. 

Od té doby panovala krušná nálada jak na Antiochii, tak na mládeži. Neodradí to však nikoho od modlitby, jen Janu od společného kolečka.

Den XIV. – Čtvrtek 7.8.

Den feriální

Ráno začíná jako obvykle a obvyklostí se stává i mše svatá. Dopoledne je ve znamení pohádkového lesa, který naplno vypuká odpoledne. 

Po krátkém odpočinku jsem s ostatními šel k rybníku. Na fotbal dnes nedošlo a byl jsem tomu rád. 

Večer pak vypukl táborák, který vyvrcholil zahájením celonoční adorace. Opět necháváme přespávat Pavla, neb chce prožít v noci adoraci. 

Po včerejší akci měli někteří „zaracha“ a tak za námi nemohli. Situace ze středy dodává jemné ponurosti, ale je to lepší než včera. Stále více je vidět, že se poroučíme Pánu.

Den XV. – Pátek 8.8.

Sv. Dominik

Noční čas adorace jsem prožil spolu s Pavlem. Chtěl na to taky vstávat, tak vstal a pročetli jsme si sv. Lukáše od narození Páně přes různé části Ježíšova veřejného života a Ježíšovo utrpení až s vyvrcholením slavného vzkříšení. Pak jsme šli spát a vstali až ráno na společný závěr adorace, která pak vyvrcholila mší svatou.

Po následné snídani jsem až na kontakty s mládeží a taky kolečko nic moc nedělal. Po obědě jsme krátko šli na hřiště a utíkali před bouřkou. Pak byla křížová cesta, při které se scházel už nový turnus, z nichž první dojel Pavel ještě na křížovou cestu. 

Po večeři jsme nový turnus provedli vesnicí, zakončili večerní modlitbou, jejichž vedením jsem byl poctěn a kolečkem. Opustil nás náš dobrý vedoucí Petr, ale provázel nás po celý den Pán.

Den XVI. – Sobota 9.8.

Sv. Terezie Benedikta od Kříže

Ráno začíná později. Během dne se balím a loučím především s mládeží. Naposledy jdu na hřiště, naposledy zvoním poledne.

Nový turnus začíná opravdu nově a má úplně jiné způsoby. Po zvonění se schází na Anděl Páně v kostele a zvou k tomu i mládež. Já jsem zvoníval sám, někdy s mládeží a Anděl Páně byl až u oběda na faře.

Odjíždím pak spolu s ostatními členy našeho turnusu. Bohu díky!

PS:

Moc rád se do Ryžoviště vracím, protože stále, kdykoli přijdu, děcka i mládež se ke mně znají a já mám radost, když je znovu vidím, ikdyž většinu z nich v kostele nepotkám. Však ani já, kromě toho jednoho křtu, jsem v kostele ještě nebyl.

Stejně tak se rád vracím na kterékoli místo z dnes již 14 obcí za 15 Antiochií, ale bohužel to není možné navštívit všechno. Tak musím přiznat, že z těch posledních Antiochií je Ryžoviště mnou nejnavštěvovanější, když tedy nepočítám Jezernici, Potštát a Podhoří, kde jsem pastorační asistent. V ostatních jsem byl málo, ve většině jsem nebyl několik let či dokonce od Antiochie navštívil tak 1-2x, ale na všechny rád myslím v modlitbě.

Tábor v Potštátě „O korunu krále Davida“

10. – 17. 8. 2008

Sobota 9.8.

Přípravný den

Po návratu z Antiochie jsem chvíli v Drahotuších, pak jedem na mši svatou do Středolesí, odkud jdu se spacákem a deštníkem do Potštátu. Program není dlouhý, jen chystáme lože a dívám se na táborový program.

Neděle 10.8., 1. den

Pomazání Davida za krále

19. v mezidobí

Davida si zvolil Otec Bůh,

do nebe tě vede Svatý Duch.

Ráno ještě domlouvám krále, pak už přijíždějí děti a záhy je mše svatá, na kterou se připravíme modlitbou. Odpoledne je pak seznamovací, promítá se film, hrají se různé hry, dělají znaky skupin a prohlídnou si město. Všichni jsou ukázněni až na pár dřepů, kliků a ztracených bodů. Večer po poradě vedoucích nás čeká sladký spánek. Celý den vč. mše sv. byl ve znamení pomazání Davida za krále a heslo bylo, jak je uvedeno výše.

Pondělí 11.8., 2. den

Střet s Filištýny

Sv. Klára

Vy se třeste, Bůh je s námi,

nedržím se sukně mámy.

Po ranní rozcvičce, snídani a vyvěšení vlajky, při kterém se učí heslo dne, jdou všichni do lesa poznávat přírodu. Já mám vytyčit terén pro hru „plížení“, nicméně se mi to moc nepodaří, ale poučení pro příště, hra se zpozdí, ale hraje. Odpoledne zase vyrábějí v lese nosítka a pak už je pomalu čas mše sv., který mají jen někteří (1 skupina) a ostatní si hrají twistra a jdeme na zkoušku potštátské kapely Dewon, pak už se večeří, hodnotí a potom na žádost Lukáše a Aničky (dětí tábora, kteří měli tu odvahu jít spát ven) společně jdeme na místo, kde bychom přespali. Pro to určuji Michalov a tam máme též soukromou večerní modlitbu. Dětí bylo víc, šli i s jinými vedoucími, pro mě to byl celkem odpočinek, museli jsme se však ráno vrátit včas do tábora, aby neztratili, ale naopak získali body pro skupinku.

Úterý 12.8., 3. den

David a Goliáš

Klárky mají svátek

Víra – poklad Davida,

sílu Boží mně přidá.

Po obvyklých ranních úkonech si děti stavějí v lese pevnosti. Na faře se připravuje oběd a poobědové video o králi Davidovi. Po krátkém odpočinku si v těch pevnostech hrají bojovou hru o vlajku, následuje příprava táboráku, hodnocení soutěží a vše uzavírá modlitba a porada vedení.

Středa 13.8., 4. den

David a Saul

Ten v souboji prospívá,

kdo sil moudře užívá.

Ráno je pršlavé, přesto program probíhá normálně. Po snídani shlédnou děti další část filmu o Davidovi a pak se jde sportovat na hřiště. Odpoledne, než začne velká hra „Pevnost Boyard“, mají konečně nějaký odpočinkový program, což mnozí využijí k nakupování. Večer se připravuje na mši svatou zpěvem a kluky Vojtu a Lukáše zasvěcuji do ministrování. Mše svatá je animována pro děti. Po večeři je jako vždy hodnocení soutěží a tentokrát navíc ještě večerní hra v lese. Všem se líbí, všichni ji projdou a je uzpůsobena tak, že se stíhá i večerka, po které je porada vedoucích.

Sešitek XII.

Čtvrtek 14. 8., 5. den

David králem

Vigilie Nanebevzetí Panny Marie

Proti Bohu bojuješ,

proto stále běduješ.

Dnešní den je velice naplněný nejprve celé dopoledne fotbalem, odpoledne pak výpravou do Partutovic. Mám rozcvičku, kterou jsem trochu „přepísk“, nicméně jedna masáž stačí a už můžu hrát fotbal. Nezapomene se ani na další část filmu o králi Davidovi a v noci se rozhoduje o spaní pod širákem. Spí se mnou Vojta, kterému se zalíbilo ministrování. Počasí leč otec Radek viděl příznivě, je na to nepříznivé, tak ho nevedu na Michalov, ale jen k Padesáti Lánům, kde je otevřená kaplička, ve které spíme radši od začátku.

Pátek 15.8., 6. den

Davidův hřích

Nanebevzetí Panny Marie

Hříchu lituj, zničíš zlo,

vztek i smutek, vše zmizlo.

Ráno je výhradně ve znamení filmu a pak už jen poklidných her, které mají dát děckám i táborový odpočinek. Já přetahuji foto do notebooku, přitom se mi cosi rozhasí ve foťáku, ale fotit může dál (tehdy jsem ještě neměl vlastní notebook, to bylo až těsně po táboře, když jsem znova navštívil Ryžoviště, tak jsem si ho vezl; dnes mají děti z tábora foto pěkně roztříděné den ode dne). Odpoledne jede většina dětí na koupák do Hranic, zbývající se zabaví již více méně sami, já jsem na pohřbu jednoho potštátského občana a potom je táborový nákup v Kauflandu v Hranicích. 

Než začne pršet, stačí si někteří z Drahotuš zajít domů, jiní vyzkoušet horolezeckou stěnu, kterou na faře máme. Bouřka začíná asi 45 min před mší svatou (uvězní nás v přístavku), kdy ti, kdo jeli na koupání, přijíždějí zpět a připravují si křížovou cestu. My, já celý mokrý, pak pod plachtou přejdeme do kostela v Drahotuších na mši svatou a pak po večeři vypukne křížová cesta do Padesáti Lánů. Vyhodnocení dne je závěrem, pak už jdou děti jen na hygienu a spát a já s otcem Radkem ještě bdíme nad večerním programem.

Sobota 16. 8.

Davidova lítost – princ Abšalóm

Zlo ti vezme náladu,

dobro vede k pokladu.

Po ranním programu děti dělají anketu po městě. Měli si vymyslet otázku, na kterou jim obyvatelé města odpoví, a vyhodnotit odpovědi. Během toho kulturním své tělo, abych byl čist. Odpoledne je velká pokladová hra a prohlídka kostela Nanebevzetí Panny Marie. Následně se dokončují soutěže, které provází celý tábor a já už pro únavu se odeberu si trochu odpočinout do hospody a vzniká z toho nádherný duchovní rozhovor. Po večeři se vyhodnotí celý tábor, pak je táborový večer, kdy už se nesoutěží a jen se baví a na závěr tábora taková krátká prohlídka Potštátu v noci. Někteří mladší se bojí neb je kolem toho tajemno jako při stezce odvahy, ale jen obejdeme potštátskou věž. Během dne se též promítlo, co jsem za tábor nafotil.

O neděli, kdy tábor byl zakončen, již deník nemluví. Ve své podstatě se dokončovaly úklidy, loučilo se s účastníky, v 11:00 byla poutní mše svatá v kostele Panny Marie, po obědě tábor oficiálně končil, nicméně někteří zůstali ještě do pouti v Kovářově. Většina účastníků tábora byly holky. Tábor se zatím pořádá každým rokem a rok od roku stoupá počet účastníků, takže již běžný počet je 28 dětí, víc brát nemůžeme a poměr kluci – holky se letos vyrovnal, dokonce mírně převáželi kluci. Rok od roku se zkvalitňuje s pomoci Boží i organizace tábora. Nejvíce dětí, zruba třetina, bývá ze Stříteže, ale i to kolísá. 

Tábory pro děti mají veliký smysl a je zde velká možnost také děti přivézt blíže k Bohu. Tak to nabízí i Malá Antiochia, ale kéž by to nebylo jen u ideálu společenství věřících a nevěřících dětí, které se také vzájemně obohacují. Možná tím, že pořádáme jen jeden tábor, se nám toto daří lépe naplňovat.

Sešitek XI.- z druhé strany

přepsáno r. 2012

Listy kalendáře

Není to denní řád, ale styčné body, které se mě týkaly. Zvláště na táboře je vidět, že jsem neměl tolik na starost duchovního programu.

Ryžoviště

Pátek 25.7.

19:00 – Příjezd do Ryžoviště

21:00 – Večerní modlitba

Sobota 26.7.

17:00 – Bohoslužba slova

Neděle 27.7.

8:00 – Mše sv.

21:00 – Adorace

Pondělí 28.7.

8:00 – Mše sv.

20:30 – noční hra

Úterý 29.7.

9:00 – Prohlídka kostela s koncertem

17:00 – Adorace

21:00 – Večerní modlitba

Středa 30.7.

7:30 – Adorace

17:00 – Bohoslužba slova s dramatickým ztvárněním biblického příběhu

21:30 – Zahájení celonoční adorace

Čtvrtek 31.7.

5:00 – Adorační hodina

14:30 – Dětský den

17:00 – Bohoslužba slova

21:00 – Večerní modlitba

Pátek 1.8.

11:00 – Adorace

14:30 – bojová hra

18:00 - Bohoslužba slova

21:00 – večerní modlitba

Sobota 2.8.

8:00 – Mše sv.

9:30 – Adorace – zahájení 

(10:55 ukončení)

20:30 – Společná modlitba růžence

20:30 – Noční hra (21.00)

Neděle 3.8.

8:00 – Mše sv.

14:30 – Výlet s překvapením

21:00 – Večerní modlitba

Pondělí 4.8.

11:00 – Adorace

17:00 – Mše sv.

21:00 – Večerní modlitba

Úterý 5.8.

11:00 – Adorace

16:30 – Mše sv.

18:00 – nealkodiskotéka

21:00 – Večerní modlitba

Středa 6.8.

11:00 – Adorace

17:00 – Mše sv.

19:00 – divadelní představení

21:00 – Večerní modlitba

Čtvrtek 7.8.

8:00 – Mše sv.

14:30 – Pohádkový les

19:00 – Táborák

22:00 – Zahájení noční adorace

Pátek 8.8.

3:30 – Adorační hodina

7:30 – Vyvrcholení adorace

8:00 – Mše sv.

16:00 – Křížová cesta

21:00 – Večerní modlitba

Sobota 9.8.

8:30 – Ranní modlitba

Farní tábor Potštát

Sobota 9.8.

18:00 – Středolesí – Mše sv.

19:15 – Potštát – Příprava tábora

Neděle 10.8.

9:00 – Přijímání účastníků tábora

11:00 – Mše sv. ve farním kostele

18:00 – Katecheze o králi Davidovi

Pondělí 11.8.

9:00 – dopolední program her

18:00 – zkouška kapely Devon – pozvání

21:00 – Michalov – spaní pod širákem

Úterý 12.8.

9:00 – Stavba pevností

14:00 – bojová hra

18:00 – táborák

Středa 13.8.

7:50 – Ranní modlitba

14:00 – velká hra

18:30 – Mše sv.

21:00 – Noční hra

Čtvrtek 14.8.

9:00 – fotbal

13:45 – Putování do Partutovic

16:30 – Partutovice – Mše sv.

21:30 – Padesát Lánů – spaní v kapli

Pátek 15.8.

14:00 – Potštát PM – Mše sv., pohřeb

18:00 – Drahotuše – Mše sv.

20:00 – Padesát Lánů – Křížová cesta

Více listů kalendáře popsáno nebylo.