35 říkánek
Při májových pobožnostech,
ať kveteme v svatých ctnostech,
Matku Boží chválíme,
s ní mnoho vyprosíme.
Naše modlitby ať mají
libou vůni jako v máji,
ať se každý vloží
v pomoc Matky Boží.
https://vvrh.signaly.cz/2005/loretanske-litanie-trochu-jinak
Svatý Josef, mužů vzor,
k práci nemá žádný vzdor.
V denní, noční hodině,
ochráncem je v rodině.
A na Boží hlas
odpoví vždy včas.
Svatý Atanáš -
zda-li pak ho znáš.
Že byl svatý, to je jisté,
církev učil dozajisté,
jak k svatosti dojíti,
Boha věčně slaviti.
Patriarcha, učitel z Alexandrie,
už Nicejského koncilu účastníkem je,
proti bludu Ariánů rázné kroky činí,
tak zažívá i vyhnanství a že jej křivě viní.
Kéž pravou víru držíme,
správně se ji učíme, od sv. Atanáše.
Filip, Jakub, apoštolé,
zůstali v Kristově škole.
Víru v Krista učili,
lásku dále šířili.
O vzkříšení naděje
šíří se z Galileje.
Zjevil se jim Zmrtvýchvstalý,
za tu víru život dali.
Svatý Florián,
májový je pán.
Bohu ke cti, slávě,
bližním pomoct právě.
Před požáry na stráži
ku pomoci vyráží.
Povolání
kéž jsou k mání
na Kristovu
vinici, kéž
chystají se
dělníci.
Svaté je to
povolání,
kéž jsou Kristu
odevzdáni.
Kéž Boží hlas
uslyší včas.
Bůh, on tvrdý přece není,
to On tvrdost v lásku mění,
tak nám Gothard věstí,
že s Bohem najdeš štěstí.
Z dolních Bavor pak opat byl,
životem žil příkladným,
po příkladu Benedikta,
do dalších klášterů též zavítá,
jako biskup stádce své,
k Pastýři dobrému přivede.
***
Na blízku jsi v Boží slávě,
Bohu zpíváš chvály právě,
radost věčnou prožíváš,
s Bohem stále přebýváš.
Nezapomeň na nás, lidi,
Kéž Pán naše kroky řídí,
ať jsme, Kristu věrni stále,
ať můžem být Mu k věčné chvále,
(Blahoslavený / Svatý...) Gotharde!
Kněz přináší požehnání,
s monstrancí v městě pokoj brání,
střeží svatá tajemství
v Kristu má své vítězství.
Mučení mu lehké není,
je mu cestou ke spasení.
Jan Sarkander srdce mění
k mnoha lidí obrácení.
Manželka krále Štěpána
k příkladu je nám daná,
Gizela, ještě blahoslavená,
též jako matka slavená,
po mužově smrti chudá řeholnice
a Bůh ví o ní ještě mnohem více.
***
Blahoslavená a šťastná
u Boha jsi stále,
v nebi zpíváš písně
k Boží stálé chvále.
Přimlouvej se za nás,
co zde žijeme,
ať po cestě s Kristem
za Kristem dojdeme,
(svatá / blahoslavená ...) Gizelo.
Matko Boží, díky tobě
máme mír i v této době,
když po válce, která byla,
jsi usmíření vyprosila.
I když není všude klid,
chceme přece v míru žít,
válek všech se varovat,
udržovat pokoj, řád.
Bůh nám lásku ukázal,
Syna svého z lásky dal
a Matku, která přimlouvá se,
bychom došli k věčné spáse.
Matka Krista, Boha Syna,
přimluvit se není líná.
Ona, Bohu nejbližší,
ví, že Syn ji vyslyší.
My, nevděčné děti Boží,
na nás milosti se množí,
když my Matku požádáme,
skrz Ni od Boha vše máme.
Matko Boží, milostivá,
s důvěrou tě hříšník vzývá,
v Bohu, kde je plnost spásy,
ať dojdeme věčné krásy.
Dobrý pastýř ovce své
nenechává ztracené.
Pro jedinou ovečku,
zařadí i zpátečku.
Též dělníky zve na práci,
ať srdce k Bohu obrací.
Dítě školu matky vítá,
v tom je síla matky vrytá -
matka jistě vytuší,
co prospěje jejich duši.
Matka, která s Bohem žije,
Marii si zamiluje.
I když na čele má vrásky,
zaslouží si naši lásky.
Pankrác prý byl zmrzlý muž,
zda-li je to pravda už?
V předpovědi počasí
máme hledět na krásy,
že Bůh stvořil krásný svět,
chceme se věčně dobře mět,
žitím Boha chválíme
cestou k nebi míříme.
Maria se ukazuje,
dětem vůli projevuje,
říká Boží tajemství,
v čem je její vítězství.
Čiňte všichni pokání,
pokání vás zachrání,
modlete se za hříšníky,
smiluje se Bůh Veliký.
Matko Boží, milostivá,
k nám, hříšníkům, přívětivá,
Srdce tvé ať zvítězí,
Ďábla, peklo porazí.
Proti Ariánům
Servác bojoval,
své stádo k pokání
často napomínal.
Za diecézi svou
se modlil, také putoval.
Až v Holandsku je pohřben,
nad hrobem má chrám.
Za co svůj boj vedeme,
kam Krista světu neseme?
Kéž Kristem dobře vedeni
dosáhneme spasení.
Místo zrady Jidášovy
apoštol je nyní nový.
Šťastný los na Matěje
nové církvi prospěje.
Dvanáctka se namění,
má svědčit o vzkříšení.
Učení to velmi prosté,
z této zprávy církev roste.
Že je to pravda jistá,
následují Krista.
Křest, toť pramen naší spásy,
všechny naše hříchy hasí,
činí Krista následníky,
jeho církve milovníky.
Peklu, tomu činí zmar,
je to velký Boží dar.
Jménem Trojice Boží
sbor křesťanů se množí.
Díky tobě, Bože náš,
že nás ve své moci máš.
Víru v Tebe vyznávám,
ve svátostech vítávám.
První svaté přijímání
vede mě ke vzpomínání,
jak jsem prožil krásnou chvíli,
když Spasitel - můj milý -
po prvé ke mně přišel.
***
Když přijímám přijímání,
kéž vcítím se do dávání
Krista, Spasitele,
který se nám dal cele
v každé svaté hostii.
Kriste, když tě přijímám,
kéž radost v srdci vždycky mám,
své srdce pro tě připravené,
čisté, taky odevzdané,
kéž vždy miluji tě, Pane.
Mlčení nic nezmění,
přece srdce promění
Hřích je třeba smířiti,
za hříšníky prositi.
Svatý Jan zlo napravuje
i svůj život obětuje.
Za mlčení ze zpovědi -
umučení odpovědí.
Krátkou dobu papež byl
svatý Petr Ceĺestin,
velmi skrovně žil,
k té službě neměl sil,
tak z vlastní vůle se ji vzdal,
jiný ponese tu službu dál.
Kéž zvažujem, co konat máme,
Bohu svoje kroky dáme.
Hýbl přítel Dvořáka,
to mě jistě naláká.
Jako pekař peče housky,
dává dětem krásné kousky.
Že povahy prudké byl
by z Vídně mnohý dosvědčil.
Však misionář bezpečně,
ten vede k Bohu úspěšně.
Když tě krutá nouze chytá,
pomůže ti svatá Rita.
Velkými obtížemi si prošla,
s Bohem vždy řešení našla.
Manželkou i matkou byla,
kruté zkoušky zakusila,
to když manžela ji zabili,
synové by se za to pomstili,
tak Bohu radši je dala.
Řeholní má povolání,
i přes mnohé odpírání
do kláštera vstoupila,
z trní bolest nosila,
z Kristova utrpení.
I ve všech nemožnostech,
vynikala v svatých ctnostech.
Proto svatá Rito,
když v nějaké jsme nouzi,
kéž v nás se probouzí
Kristova naděje.
Svatý Jan de Rossi
lásku Krista v chudých nosí,
kněz chudý radost zvěstuje,
i pro chudé tu církev je.
Kanovník být není třeba,
i když za to je dost chleba -
více je být služebníkem,
Kristu věrným učedníkem.
23. května - Civilní svátek má Vladimír, nicméně sv. Vladimír je až 15. června
Na svatého Vladimíra
touha k míru neumírá
a hlásá se svatá víra,
křest svatého Vladimíra.
Kde vládne kníže Vladimír,
v tom světě je láska, mír.
Pomocnice nejbližší
má nejblíže Ježíši.
Matka Boha, Člověka,
pomoci se neleká.
Přímluva tvá mocná zbraň!
Církev Boží Matko chraň!
Učit, vyučovat či psát,
dává nám dnes za příklad
svatý Beda Ctihodný
Benediktin výborný.
Modlitbu a práci dal,
celý život žil tak dál,
ve vědě vynikal,
řeholní život svatě vedl.
Kéž všechny svoje ctnosti
směřujem k svatosti,
v životě své víry,
kéž nabíráme síly.
Díky Bože za svátosti,
kterými nás církev hostí.
Biřmování plné síly,
upevňuje ducha víry,
taky lásky naděje,
v Duchu svatém dospěje.
V té křesťanské dospělosti
milosti je do hojnosti,
s církví svatou spojeni
jsme Duchem svatým vedeni.
S Otcem, Synem též podstaty,
upevňuj nás Duchu svatý!
Díky ti, Pane za Filipa,
díky, že to byl dobrý muž,
díky za dobrý příklad jeho,
já budu hodný už.
Díky za tu veselost jeho,
díky, že oddaný ti byl,
díky za dobrotu též jeho,
že tak zbožně žil.
(složeno na koleni na táboře v Pohoři u Oder 2017)
Apoštolé vidí,
oči je nešidí:
pár slov, vzhůru k nebi.
Tam Boha velebí.
Kam to vlastně hledí,
vždyť copak nevědí:
přijít má vylití
a Ducha přijetí.
Církvi je prospěšná
modlitba společná.
V rok, kdy jsem se narodil tři papežové byli:
Pavel VI. na stolci Petrově byl chvíli,
nástupce pak jeho jen 33 dní,
než vystřídal ho papež v pravdě nevšední,
Jan Pavel II., světec pravý
mému srdci velmi drahý,
jenž za mých dní působil,
snad nejvíc směřoval můj cíl.
Pavel VI. tak papež je
mého narození,
taky křestní naděje,
v církvi mnoho mění.
Koncilu, který za něj byl
nastavoval správný cíl
na stolici Petrově
vedl lid Boží nově.
Kéž toto nové vedení
i lid Boží ocení.
Zde slavná Češka z Moravy
v Jablonném mnoho napraví.
Svatá kněžna Zdislava
vede nás, kde je sláva.
Jak v rodině, tak v řádu,
ne život pro parádu.
V chudobě i nemoci
potřeba je pomoci.
Velká píle v Boží síle,
využívá každé chvíle.
Kde je její jistota
ví přes krátkost života.
Myslivci mají ho rádi,
svatý Hubert jim radí,
jak vypadat má lov,
jak vést k víře, lidí lov.
Jak apoštolům řekl Pán,
na lov lidí i Hubert zván.
Kéž lidi k víře lovíme,
po Božích cestách chodíme.
Na návštěvu k Alžbětě,
jde přec Maria k své tetě.
Gabriel ji návod dal,
Maria k ní spěchá dál.
Ty, Maria, první žena
požehnáním naplněna.
V tvém lůně leží požehnán,
dítě tvé, pro nás Kristus Pán.
Alžběta tak zdraví paní,
skrze níž jde požehnání.
V jejím břiše požehnán
ozývá se svatý Jan.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.