Když vydávám tento nedopsaný článek, měl by papež sv. Jan Pavel II. 102. narozeniny, takže se píše 18. květen. Podobně jako předchozí se pokusím krátkými veršíky přiblížit to, čím světec či svátek mě obzvláště oslovuje.
29 říkanek
Boha nebo císaře,
tvá víra se prokáže.
Na Justina, mučedníka
láska k dětem též vyniká.
S jeho svátkem svátek mají,
je dobré, když si dobře hrají.
Kéž Boha poznají taky,
zla porazí mraky,
pak Bohu všechno odevzdají
žitím svým ať míří k ráji.
V eucharistickém kánoně,
Římsky nazývaném
jmenují se zákonně
Petr s Marcelínem,
římské církve následníci
tito svatí, mučedníci,
vzory lásky za smrt dále
Boha chválí neustále.
O Kristu se hlásá zvěst
i v daleké Africe.
Za misie se modlíme,
pomůžeme velice.
Karel Lwanga a další
mučedníci Ugandští
o Kristu tam svědčili
i smrtí dosvědčili.
Další příklad svatých máme,
jejich pomoci si žádáme.
Ač krev nemusíme prolévat,
přec můžem Kristu život dát.
Dobře činit máme přeci
by se děly Boží věci.
Toť překlad jména Bonifáce,
byla to i jeho práce.
Vzdělanost i kláštery
mají dobré poměry.
Víru šířil takto dál,
když ta místa zakládal.
Zbožností svou příklad dával,
všemu zlému odolával,
mučednictvím osvědčil,
že má v Kristu správný cíl.
Svatá Boží Trojice
jednotná je nejvíce.
Svatý Duch je vidět nyní,
Syn jej slíbil, všichni vidí
s ohnivými jazyky,
Bůh nesčetně je veliký!
Se svatým Duchem viděna
v církvi velká proměna.
Duch svatý, ten církev řídí,
Otec toto dílo vidí
a Syn denní obětí
Otci zemi zasvětí.
Bůh je celý beze změny,
člověku se ten svět mění,
s Duchem svatým nový vzduch,
život náš, kéž řídí Bůh.
Ve Starém Zubří
nejsou žádní zubři,
ale hodní lidé,
jako vlastně všude.
Postavili nový chrám
v této obcí krásné,
v roce Milénia je požehnán
arcibiskupem Janem.
Svatý otec (Jan Pavel II.) účastní se
slávy toho svěcení -
jeho žehnání též vidět
na základním kameni.
Také listem povzbuzuje,
k tomu chrámu přitahuje.
Ten chrám otvírá Slovo Boží,
víra, láska se zde množí.
Obec Svatému Duchu zasvěcená,
s tím chrámem je posvěcena,
(z oltáře) Jan (Sarkander) se Zdislavou
pějí v nebi píseň pravou
a zvon svatého Vojtěcha
k modlitbě též vždy spěchá.
Norbert svatý věčně mlád,
je to první premonstrát.
Duchovně chce nově žíti,
tak Kristu se zalíbiti.
Také světec usiluje,
naši (Slovanů) víru povzbuzuje.
Když před námi je Kristus živý,
život není neduživý
a směřuje k věčnosti -
vypros nám té milosti!
Pavlína byla malinká,
dcera Artémia, žalářníka,
který hlídal křesťany.
Tak Marcelín a Petr, mučedníci Páně,
k Pánu modlili se odevzdaně,
by z dívky Pavlíny vyhnal ducha zlého.
Když se dcera uzdravila,
celá rodina uvěřila
a přijala svatý křest.
Když víru novou přijali,
krátce na to je zajali,
za novou víru životem zaplatili.
V Olomouci ji tak máme,
dobře, že ji svatou známe.
Svatá Pavlíno, oroduj za nás!
Třebaže vládne Dioklecián,
nemusí se bát žádný křesťan,
neb když žijeme pro Krista,
naše spása je jistá.
První Eva
už věděla,
kdo hřích napraví.
Žena, která
hadu měla
šlápnout do hlavy.
Matka Krista,
Panna čistá,
Panna Maria.
Církev Ježíš Matce svěří,
matka církev Matce věří,
Panně Marii.
Že při Medardově kápi
čtyřicet dní kapí,
zní nám celkem jisto,
však jinde má své místo,
neb předpověď počasí,
ta nás jisto nespasí.
Francouzký byl šlechtic,
kdo jej okradl, dostal tím víc,
tak byl dobrotivý,
že tím dělal divy,
i zločince odzbrojil,
dal jim nový, jistý cíl.
Biskupem ho zvolili,
jako pastýř byl milý.
Teď, když z nebe prší,
ať v nás dobro srší,
ať lidem, Bohu milí jsme
a do nebe dojdeme.
Nejvyšší oběť dává Pán,
když námi je křižován.
On jedinou je obětí,
Otci milou k přijetí.
Kriste, Nejvyšší a věčný knězi,
jen skrze Tebe se vítězí,
ať to na paměti máme,
s vírou na to spoléháme.
Apoštol Barnabáš,
útěchu v něm máš.
Církev těší, rozmnožuje,
cestu Pánu připravuje.
S Pavlem v pilné spolupráci
Antiochii obrací...
a tak dále - s Kristem žije,
Boží vůli naplňuje.
Svatý kříž vždy v úctě mám,
Boží Trojici tak vyznávám.
V Boha, Otce, Stvořitele,
Krista, světa Spasitele,
s nimi Ducha svatého,
věřím v Boha jednoho.
Jeden Bože v Trojici,
přijmi tuto zdravici.
Všechno vždy a v každé době
patří milý Bože Tobě.
První svaté přijímání,
toť hojného vzpomínání.
Živý Ježíš v těle mém
kéž mě je stále přítelem.
Kéž na něj vždycky pamatuji,
všechno zlé ať usmiřuji
ve svátosti smíření
se mé srdce promění.
Připravené na Ježíše
srdce bije velmi tiše,
adoruje Tělo Krista,
když je moje duše čistá.
Jedno, to by málo bylo,
mě se přece zalíbilo,
když Ježíš se mnou často bývá,
srdce mé mu chválu zpívá.
Kdo ve františkánském rouše
drží malého Ježíše?
Když nadarmo něco ztratíš,
vzýváš ho, tak to neztratíš.
Chléb svatého Antonína
na chudáky vždy vzpomíná.
Svatý Antoníne,
když víra naše hyne,
ty ji posílíš.
Víra žitá
chlapce Víta -
ani mučení
víru nezmění.
Jeho víra věstí:
"našel věčné štěstí".
Maličký kousek chleba,
víry té je třeba,
promění se jistě
ve tvé tělo, Kriste
na slova kněze daná,
při mši vzpomínaná.
Též vzpomíná se vína,
hříchem duše vina
jak prolití krve čisté,
stává se tvou krví Kriste
na slova kněze daná
při mši vzpomínaná.
Tělo v sobě krve má,
jenom tak může žíti.
Kdo Krista zbožně přijímá
má čisté srdce míti.
První stupeň kněžství volá
vkládáním rukou biskupa (apoštola).
Církev s nimi počítá,
jsou víc, než kněz, levita.
Jsou to dobří zbožní muži,
kteří církvi věrně slouží.
Ve jménu Otce začínáme,
v Otci Stvořitele máme,
který poslal Syna svého
ke spasení světa všeho,
ten nás lásce k Otci vede,
s Duchem svatým nás přivede
v domov Otce nebeského,
kde dost místa pro každého.
Otec každé rodiny,
ve svém otcovství je jiný,
jeho život ať nám příklad dává,
s ním rodina, ať je zdravá,
v Bohu, kéž nalézá dost síly,
bychom v světě šťastní byli,
jak Bůh sdělil v přikázání,
ctít rodiče jsme povoláni,
jako pravé děti Boží,
ať v nás všech se láska množí.
Ne v Čechách, však v Americe
potřebují kněží více.
V těch misiích školství vázne,
Jan bere svůj úkol vážně,
tak velice se osvědčí.
Mezi svými rodáky
až jako biskup stojí.
Nová slavnost Matky Boží,
nás s tímto světcem pojí,
Neposkvrněné Početí.
Jako biskup pokračuje
ve té náročné práci,
horlivost svou rozšiřuje,
až svůj život ztrácí
pro Boží Království.
Silverius papež byl,
jeho otec před ním,
víru v Krista uhájil,
ač vyhnán byl za Řím.
Při pokusu o návrat
zmučili ho hlady,
neměl se však čeho bát,
v Kristu není zrady.
Alois svatý,
mladý svatý,
vzor studentů
horlivý je,
povzbuzuje -
k povolání,
ke studiu,
k rozjímání
i askezi.
Cesta k nebi neuniká,
když jde cestou řeholníka.
Svatý muži při nás stůj,
v životě nás povzbuzuj!
Kněží mají svatost kázat,
jak však toto maj ukázat,
když by takto nežili,
svatí, kdyby nebyli.
Avšak kněžské svěcení
na anděla nezmění.
Kněz člověkem je stále,
posvěcen však k Boží chvále,
od Boha má pozvání
věčně plnit poslání.
Přes své lidské slabosti
je naplňován milostí.
Svatost kněží potřebují,
život s Kristem prohlubují.
Jim svatou věrnost vyprošujme,
v modlitbě tak usilujme,
by Pán mnohé povolal
a nám svaté kněze dal.
Jan a Tomáš ve své zemi
hrdinně krví platí,
zrada jejich život hatí,
přesto však se stali svatí.
Jan proti bludům bojoval,
Tomáš na práva se dal,
Jan v Anglii biskupem,
Tomáš rodiny otcem.
Na krku maj velezradu,
že netrpí velkou vadu
toho krále manželství -
o tom svatá církev ví,
a tito svatí promluví.
Věrnost církve učení
ve svatou věčnost promění
tyto svaté životy.
Dávají nám jistoty
svaté cestě za Kristem.
Svatý Josef, Kafasso,
Ježíši, naše spáso -
díky za tohoto muže,
který mě též učit může,
že na naší cestě k nebi
život svatých zapotřebí,
i těch, jež s námi právě jsou
spolu na cestě ze Tebou.
Jak Kristovo narození,
tak Janovo je ke slavení,
též Matky Boží, Marie
svátek narození je.
Jejich život spjatý byl
se svatým žitím Kristovým.
V Matce Boží hříchu není,
Janu dostalo se očištění
už v Matčině těle
zdravil Spasitele.
Tak Janové, co se narodili,
ať oslavují tuto chvíli,
s Ním tak celá církev Boží,
Boží chválu stále množí.
***
dál z "biblického veršování"
Naplnil se čas a přišla hodina,
Alžběta porodila svého syna.
Při jménu řekla Alžběta ještě včas,
Jan bude se jmenovat, Bůh žádal nás.
Však z příbuzných nemá to jméno jiný,
to zdá se shromážděným přepodivný.
A začnou se teď Zachariáše ptát:
Jakže se tvé dítě bude jmenovat?
Že jeho jméno je Jan, to hned píše,
od teď už nemusí být jenom tiše.
Teď Bohu vzdal chvalozpěv převeliký,
v něm vyzpíval veliké Bohu díky!
Co asi z toho dítěte bude jen?
Ruka Páně byla s ním a rostl jen.
Chlapec rostl a sílil, na poušti žil,
až do dne, kdy před národem vystoupil.
Srdce kopím probodeno,
Láskou Boží naplněno -
Nejsvětější Srdce Pána,
z něhož je nám spása dána,
jež naplní celý svět
v nejkrásnější Boží květ.
Srdce mečem probodené,
láskou k Bohu naplněné -
srdce Panny Marie
bez poskvrny hříchu je.
Bůh dal vykvést v Marii
tu nejkrásnější lilii
Podobně jak svatý Jan
poustevničil i Ivan.
Každý však na jiném místu
dali svůj život Kristu.
Svatý Jan, předchůdce Páně
Bohu sloužil odevzdaně
v Izraeli na poušti
a z Jordánu Krista Křtí.
Devět staletí později
své místo Ivan vidí,
taky v Čechách v ústraní
se Boží vůlí řídí.
Skrytý poustevník je u nás
první v pořadí.
Jak svou vírou naplnit čas
nám dobře poradí.
Svatý biskup je,
krev svou prolije
Svatý Irenej,
proti bludu, hej!
Víru svoji haj,
pak čeká tě ráj.
Petr - skála,
Pavel - malý,
oba Krista
nám hlásali.
Petr jako pevná skála,
víra se v něm otřásala,
bratry přesto držet měl,
zpět ke Kristu je obracel.
Nešel, kam sám jíti chtěl,
jak mu Ježíš pověděl.
Když byl Pavel
ještě Šavel,
horlivý vždy byl.
Této přednosti
ve své milosti
Pán si využil.
Světového apoštola
Pán si ke své službě volá,
mu za povinnost naloží,
že Lásku v světě rozmnoží.
Do domu Božího
radostně kráčíme,
posvěcení jeho
velmi si vážíme.
V chrámu sjednoceni,
tím víc v katedrále,
v Kristově učení,
žijem k Boží chvále.
Ke svému pastýři
a v duchu jednoty
místní církev vzhlíží,
a má v něm jistoty.
Biskup apoštolem
ke Kristu Ježíši,
vede ovce polem,
ti jeho hlas slyší.
Svatý Metoději
i svatý Václave,
kéž žijem v naději
a Bohu ke slávě.
Město Řím, když hoří,
pomluva se množí -
prý o křesťanech říkají,
že sirkou škrtli potají.
Císař Nero, který vládne
nemá rád křesťany žádné,
jak Herodes na děti
pobaví se nad smrtí.
Smrt jim je však lákavou,
zvířatům jsou potravou.
Pro Krista, že život žili
svatou smrtí dosvědčili.
Divně se to povzbuzuje,
nás smrt takto nečeká,
kéž nám víru ukazuje
tato cesta nelehká.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.