Kněží, kterým jsem byl (či měl být) na pohřbu

Za tu dobu, co jsem ministrantem už zemřelo mnoho kněží. Ne všem jsem mohl být na pohřbu, ale každý, kterého jsem znal, snad zná i mé jméno v nebi. Máme v nebi mnoho přímluvců i z těchto řad. Jejich stopy jsou v našich životech velmi významné. 

Nepíšu to úplně náhodně, neboť v sobotu 12.2. bude na Velehradě mít pohřeb P. Bohuslav Směšný. Znal jsem ho, ministroval jsem mu jen 2x na pouti ve Václavově, kdy už používal hlavní oltář místo "provizorního stolečku", i přes to, že tam stál a mši slavil výhradně v barokním ornátu. Ta 2. příležitost byla resp. první na pouti v Horních Studénkách, kde tehdy žil, náhradní kněz za nemocného pana faráře nějak nepřijížděl a tak byl o. Bohuslav připraven sloužit, nakonec však jen koncelebroval, ovšem pokorně u obětního stolu s předsedajícím knězem. 

Poslední mši, která byla asi nejpůsobivější, než ze Zábřeha odcházel, jsem s ním zažil na Sv. Štěpána v zábřežské nemocnici. Můj brácha Martin mu říkal "rychlofarář" a měl na něj také velmi hezké vzpomínky třeba z pohřbu, kde hrobníci měli co dělat, aby vykopali hrob při jeho probíhající mši svaté. Zaujalo mě na něm také to, co jsem se dozvěděl až z internetu, že byl blízkým rodákem z Bohutína. V té souvislosti o. Pavel vzpomněl na pohřeb P. Švédy, kterého jsem také znal jen z povzdálí a též jsem nebyl na jeho pohřbu. Vzpomněl to s tím, že sekretář o. arcibiskupa byl překvapen, když v Klášterci neviděl oltář, protože za svého působení provizorní oltář nechal o. Bohuslav odstranit. Nicméně si ho pamatuji jako hluboce lidského kněze s nádherným humorem. Ne jeho "rychlých" mších jsem byl mnohem častěji, než bych mu ministroval. Velmi úchvatná byla "půlnoční" v 16:00, při které byl klášterecký kostel nezvykle přeplněn. 

Těch pár bodů píšu taky proto, že se nebudu moci jeho pohřbu účastnit. Také mnohým dalším, které zde asi nebudu moci zmínit všechny, jsem na pohřbu nebyl, ale zkusím si zvláště vzpomenout na kněze, kterým jsem na pohřbu byl.

První biskup, kterého jsem kdy v životě viděl, dnes při děkanské vizitaci jsem ho také vzpomenul byl Mons. ThDr. František Vaňák. Jemu na pohřbu po 29.9. 1991 na sv. Hostýně byla moje sestra. Od něj si pamatuji, že tehdy v Zábřeze mluvil o kněžských povoláních, že mu v diecézi chybí ještě 300 kněží. Nedávno v ohláškách bylo, že muži, kteří mají zájem, se touto dobou mohou hlásit do kněžského semináře. Ne, že bych byl ten muž, který se chce hlásit, skoro to vidím tak, že své povolání vidím jinak, ale zde zatím není třeba psát jak. 

Ještě žádnému biskupovi jsem osobně nebyl na pohřbu, pouze v televizi jsem viděl pohřeb papeže Jana Pavla II. a bylo mi hned jasné, kdo bude po něm, ostatně o tom můj blog již psal. Také pohřeb některých biskupů jsem viděl zpětně z virtuální reality a podobně i některých kněží v době koronaviru, zvláště pak P. Waleriána Bugala, který měl pohřeb ve východním ritu a bylo možno jej sledovat pouze a výhradně přes internet - o něm se tento blog zmiňuje. 

První pohřeb kněze, kterého jsem se účastnil, měl pohřeb P. ThDr. Vojtěch Martinů v Zábřeze, v době, kdy měl 83 let a psal se tehdy rok 1995, zemřel den před svou oslavou 60 let kněžství. Než zemřela moje babička, tatínek dával přednost svátostné návštěvy právě o. Vojtěchovi. Když se babička vyzpovídala, pozval celou rodinu a pak bylo sv. přijímání. Ve Václavově byl často v jisté době zván na mše svaté, které sloužil před Postřelmůvkem, taky na poutě, žehnal u nás 29.9. v r. 1991 první a jediný zvon kaple sv. Václava ve Václavově a také v době velikonoční slavil u nás neděli a pondělí. Tento kněz se mě velmi hluboce zapsal do srdce. Je možné, že jsem na tom pohřbu i ministroval, ale to už si přesně nepamatuji.

Kněz, který byl v mém životě velmi významný, P. Antonín Mlčák, u něj si stále pamatuji první mši svatou, kdy jsem mu ministroval, byť už pořádně nevím, kdy to bylo, ale pamatuji si, že jako ministrant s dnes již také významným knězem, za jehož povolání P. Antonín zajisté může, P. Josefem Rýznarem, jsem ani nevěděl, kdy zvonit. P. Antonína jsem měl velice rád, byť mu při mši svaté bylo rozuměno postupně tak každé druhé slovo, nicméně v jeho farnosti Štíty, ale také v Horních Studénkách, ho měli všichni farníci rádi a jak krásně dokázal spolupracovat při dětské mši sv. s panem P. Radomírem Šidlejou, pozdějším jeho nástupcem, kterému se po té stal kaplanem jako za mládí. Ve vlastní farnosti mu však v té době stále říkali "Pane faráři". Myslím, že někdy po jeho smrti začlo arcibiskupství víc vnímat tyto kněze a dostávali spíše titul "emeritní farář", jak je to správněji v CIC. Když už byl v nemocnici, rád jsem ho navštívil a tato návštěva pro mě byla velkým povzbuzením a mohu říci, že hlavně díky němu jsou pro mě i ostatní nemocní na lůžku velkým povzbuzením a rád navštěvuji nemocné. Jeho pohřeb celebroval biskup Mons. Josef Hrdlička, účasten byl též Mons. Josef Kainek, ministroval jsem zcela jistě, pohřeb měl v r. 2001 - ten rok jsem si vyhledal na internetu.

V té době nejmladší z kněží, který ukončil svůj život náhle ve 39 letech, byl pro mě též velmi významný - P. Frantšiek Beníček. Zemřel tehdy po Vánocích pod koly vlaku. Jaké všechno utrpení ho během kněžství potkalo, vůbec nevím. Pro mě byl významným luhačovickým kaplanem, se kterým jsem si moc rozuměl a dal mi do života hodně. Byl jedním z prvních kněží, ba dokonce prvním, který mě to osobně tak řekl, že mám povolání ke kněžství. Jak však patrno z toho, co teď tady píši, nejsem kněz, takže je to v Boží moci a veškerá uvažování o svém povolání beru vážně vč. těch, kteří si to nemyslí a mají mě za neschopného člověka. Jeho pohřbu předsedal o. arcibiskup Jan, avšak nebyl kazatelem. Jeho pohřeb v jistých kruzích vzbudil pohoršení, protože smrt kněze sebevraždou..., ale osobně si myslím, že mu mělo být pomoženo ještě dříve, než vykonal ten čin. Pohřeb měl 16.1. 2009 v Hustopečích nad Bečvou, kde jsem ministroval, následně pak ještě v Uherském Brodě, odkud pocházel.

P. Pavel Hödl měl ve své předchozí farnosti z Dlouhé Loučky spravované, Šumvaldě, dva kněze, rodáky. P. Antonín Kryl, který byl známý z katedrály, o něhož se vzorně staral dnešní biskup Mons. Antonín Basler. Zemřel ve věku 96 let. Osobně jsem jej neznal, jen vídával v katedrále. Na pohřbu v Charvátech jsem neministroval, ale po něm jsem jel zpět z farníky ze Šumvaldu do Dlouhé Loučky ke sv. zpovědi. Pohřeb celebroval o. arcibiskup, myslím, že on, 25.7. 2014.

O mnoho více jsem slyšel, nikdy však neviděl na vlastní oči vynikajícího kněze, předposledního faráře potštátské farnosti. P. Gustav Riedl zemřel též v požehnaném věku a byl jsem na jeho pohřbu v červenci 2016 za účasti otce arcibiskupa Jana v Šumvaldě. Po pravdě jsem si ho přál vidět, ale bylo mi dopřáno jen nahlédnout do svatosti jeho života prostřednictvím svědectví farníků a na jeho pohřbu.

Krátce po P. Antonínu Krylovi zemřel P. Jan Szczurko, kterého jsem poznal až jako dosluhujícího kněze, jeho pohřeb vedl o. arcibiskup Jan 2.9. 2014 v Lipníku nad Bečvou, v kostele sv. Jakuba, a jelikož jsme přijeli pozdě, neministroval jsem. P. Radomír stihnul ještě koncelebraci. V něm jsem viděl příklad ochotného, naslouchajícího, starého, zkušeného kněze. Když byla v Loučce Antiochia, už v té době se spíše pohyboval na vozíku, a z vozíku slavil denně mši svatou. Měl jsem tu příležitost jen několikrát být na jeho mši svaté - myslím, že 1x v Lipníku na faře, 1x u sv. Josefa a 1x jsem si ho pozval do Loučky u Lipníka, aby slavil mši svatou a byl ochotný i pro následující turnus až tak, že ho někteří z turnusu považovali za místního pana faráře. Nedělalo mu problém, pokud mohl, takto odsloužit i nedělní nebo novoroční 3 mše svaté. Když byl dovezen, byl vždy ochoten. Při jeho pohřbu si také pamatuji hořící kadidelnici, do které měl otec arcibiskup vsypat kadidlo. A tyto malé vzpomínky provázejí i konkrétní modlitbu. Neviděli jsme se moc krát, ale přesto mě znal a věděl o mě.

Na řadu pak přišly dva kněží diecéze ostravsko-opavské, jimž jsem šel na pohřeb v prvním případě pouze proto, že to byl pohřeb kněze a také, kvůli svaté zpovědi. Když přišlo parte, toho kněze jsem neznal ani po jménu, byl velice mladý, už tedy farář, kterého na dovolené zabil blesk. P. Josef Motyka byl pohřben svým biskupem, Mons. Františkem Václavem Lobkoviczem. Nebyl ani o 2 roky starší, než já v té době a v té době byl také nejmladším knězem, kterému jsem kdy byl na pohřbu v Mostech u Jablunkova, kde byl pohřben 3. 7. 2013 odpoledne, když před tím měl pohřeb dopoledne ve Stibořicích a popravdě si moc nevzpomínám, zda jsem ministroval, ale jisto jistě jsem byl na hostině s kněžími, neboť jsem byl kněžími přizván, abych tam byl. V době jeho pohřbu se o něm a způsobu jeho smrti mluvilo velmi hezky i z Písma, kde je "Jeden bude vzat a druhý ponechán."

Druhý z otravsko-opavských kněží, P. Michal Jadavan, byl pro mě velmi významný, přestože jsem ho viděl jen 1x v životě "zaživa", pak až při pohřbu, měl tolik lidí, že jsem taky neministroval a jak byl pro mě a pro mnohé významný, tento blog uvádí na jiném místě dokonce v celém článku. Bez něj byl jistě nebyl bakalářem teologie, když tento blog ví, jaký jsem filosof. Pohřbíval ho již Mons. Martin David, tehdy ještě v roli pomocného biskupa ostravsko-opavského a generálního vikáře. Pohřeb byl v Odrách a kupodivu, jak jsem podle internetu zjistil, tak tento článek nechám vyjít až v den 4. výročí jeho úmrtí, protože to bude zítra ve 14:00, co měl 10.2. 2018 v Odrách pohřeb. Jednalo se o nejmladšího kněze, který zemřel v 35. roce svého života.

V čase koronavirovém, v září 2020 si Pán povolal v 56 letech života P. Pavla Jagoše. O jeho významu pro mě tento blog mlčet nemůže a je o něm napsáno mnoho významných, dobrých i špatných věcí na jiném místě. V jeho rodné farnosti, v Lipově, jsem ministroval i při pohřbu jeho otce, matka jej předešla na věčnost o pár let dříve a nyní on sám se vším, kým pro mě a pro mnoho lidí byl, předstoupil před Pána a podobně, jako u P. Michala Jadavana a jistě i všech zde jmenovaných kněží, se za nás u Boha přimlouvá. Pohřbu tehdy v rouškách, jak předepsala obec, předsedal otec biskup Mons. Josef Nuzík.

Moc mě mrzí, že jsem nebyl na pohřbu Mons. Antonína Kupku, *1939, +31.5. 2017, kterýžto pro mě byl významným Luhačovickým farářem a řekl bych, že prvním duchovním vůdcem, dá-li se to tak říci, protože v té době jsem nevnímal potřebu zpovědníka, ale moc rád jsem k němu chodil ke zpovědi a pamatuji si ty chvíle. Vzpomínám si z pohřbů, když někdo zemřel, že si často všimnul, že šel do nebe oslavit narozeniny či svátek a podle jeho úmrtí šel na svátek Navštívení Panny Marie oslavit sv. Antonína.

Nebo také P. Josefa Pelce, + v červenci 2018 tragicky na dovolené ve 49. roce života, o němž tento blog také již psal a jistě i dalších, které jsem znal. 

Když jsme včera měli setkání ohledně ministrantského putovního tábora, přišlo mě na mysl napsat tento článek a večer mě došla ještě jedna skutečnost, která mě také mrzí, že jsem nebyl na pohřeb žádnému z kněží, kteří mi udělovali svátosti: 

P. Rajmund Haberhauer, *1915 v Radiměři, + 2.6. 1996, pochován v Jedlí arcibiskupem, Mons. Janem Graubnerem, který mi udělil svátost křtu a jistě by si zasloužil, protože jsem ho i znal, abych tu napsal i více.

P. František Janhuba, *1939 v Zábřeze (Pivonín), + 11.5. 2008, pochován v Zábřeze biskupem Mons. Josefem Hrdličkou, u něhož jsem přijal první svaté přijímání a o něm také rozhodně napíšu více.

A Mons. Erich Pepřík, *1922, + 9.4.2017, který mě udělil svátost biřmování, o němž toho zas tak moc nevím.

Také jsem si vzpomněl na Mons. Bedřicha Jagoše, *1927 stejně jako P. Pavel Jagoš pocházel z Lipova, + 21.2. 2016, pohřben v Lipově do rodinného hrobu. Hodně znamenal pro můj předpubertální věk. Byl pro mě tím nejhodnějším děkanem zábřežským a také velmi rozumným knězem, který mě ještě nepřipustil ke sv. biřmování, protože jsem byl ještě moc mlád.

Tito zemřelí kněží a mnozí další zemřelí kněží provázeli a snad mohu říci, že provázejí můj život. A samozřejmě mnoho dosud živých, horlivých a svatých kněží můj život provází dále. 

Kéž Pán zemřelé nebem provází a živé kněžstvím posiluje a povoláními dalšími rozmnožuje.

Nemám moc rád sny. Nevím proč se mě jich v Zubří zdá podezřele více. Před dvěma dny jsem měl sen, ve kterém jsem ministroval v kněžském rouše. Že by to byla narážka na to, že jsem se z facebooku dozvěděl o + P. Bohuslavu Směšném, že v jistém čase svého kněžského života nesměl kněžsky působit a tak v Bludově s ministranty alespoň ministroval? Záhy potom mě napadlo napsat tento článek.