Vymlouvat se, to by mi docela šlo. A tak tu píšu takové zajímavé i nezajímavé věci. Něco, co jsem zažil s Bohem či s blížními nebo co mě zrovna napadlo.

Velkopočetné náboženství

Včera, o svátku sv. Jana Zlatoústého jsem měl první náboženství nového školního roku. Probíhalo to velmi krásně a velmi dramaticky.

 

Na prvním místě je třeba říci, že nikdy za svou praxi katechetickou jsem neměl tolik dětí v náboženství. Celý den jsem se na ně připravoval a vkládal je do modlitby. Věděl jsem, že jich bude relativně hodně (ale pořád jsou rezervy z 62 prvňáků je určitě většina pokřtěných), ale nevěděl přesně kolik, přestože jsem měl přihlášky u sebe, ale bylo jisté, že se jich ještě mnoho toulá.

 

Bylo podezřelé, že i na první svaté přijímání se o. Pavlovi přihlásilo před hodinou náboženství méně žáků, než bylo loňských druháků, nakonec má ještě o 4 více, něco přes dvacítku, neb ještě zatoulané přihlášky budou.

 

Já jsem věděl, že prvňáků bude přes desítku a o druháky jsem měl trochu starost, protože jsem neměl ani tolik přihlášek, kolik je třeba na naplnění třídy, tedy 7, takže jsem byl tím překvapenější, že nakonec skoro všichni bývalí prvňáci se přesunuli do třídy druhé a ti, co se nepřesunuli žel mají časový důvod a mám pocit, že také ještě někteří přibyli.

 

Nejdramatičtější však byli prvňáčci letošní, neboť přihlášky až v den náboženství ba dokonce někteří ještě později způsobili, že mi chodily skupinky prvňáků během celé první hodiny asi 4x. Protože jsem je většinu ještě neznal, řekl jsem jim při příchodu, ať se podepíší na tabuli a pak mohli své jméno napsat na cedulku na lavici a namalovat si jakýkoliv obrázek. Popravdě jsem je nestihl ani spočítat, někteří byli ještě omluveni jako nemocní, ale i tak počet prvňáků zřejmě přesáhne číslo 20. Už se moc těším, jak se je budu všechny učit. 

 

Každopádně první hodina byla trochu hlučná a hravá a jako vždycky jsem dětem slíbil, že v náboženství se budeme modlit, učit a hrát si.

 

 

Jsem rád, že mám tolik dětí v náboženství a vůbec bych si neztěžoval, kdybych jich měl ještě víc.

Zobrazeno 73×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

O mně

Vojtěch Hýbl (VVRH)
na signály.cz

Co zatím jsem? Inu, jsem Vojta. Pocházím z Václavova. Vystudoval jsem maturitní obor Knihkupec v Luhačovicích, postupně se ze mě stal pastorační asistent v Drahotuších a teď jsem čerstvě dokončil bakaláře teologických nauk. Ano: "Sedm let jsem v Písku študýroval... (pardon v Olomouci) ani jednu Pannu nemiloval... (to nevím, jestli je pravda)..." a tak se snažím s pomocí Boží alespoň něco dělat dál na cestě do nebe.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio