Vymlouvat se, to by mi docela šlo. A tak tu píšu takové zajímavé i nezajímavé věci. Něco, co jsem zažil s Bohem či s blížními nebo co mě zrovna napadlo.

Moje fiktivní manželství

Pro seminář z církevního práva jsem za sledování detektivního seriálu vymýšlel příběh mé smyšlené manželky a nedokonaného manželství. Vymýšlel jsem to celkem rychle tak, aby žádná ze skutečností se nemohla v současné chvíli naplnit. 

 

Pokud to čte někdo, kdo by si chtěl připravovat svatbu, tak bych jen rád předeslal, že na faru se musí přihlásit nejméně 3 měsíce před zamýšleným sňatkem, raději i déle, protože kněží občas mívají i dovolenou.

 

Dovolení či dispenze od biskupa je záležitostí většinou docela rychlou, pokud v tom nejsou složitosti náležející diecéznímu soudu či Svaté Stolici Petrově. Všechno to stanovuje Kodex kanonického práva, vydaný v r. 1983, také velmi podrobně stanovuje otázku příbuznosti kdy se již mohou snoubenci bezpečně vzít, kdy potřebují dispenz a kdy to opravdu nejde.

 

Všechny formuláře jsem vyplnil předem, ale vzhledem k GDPR zde uvedu jen ten příběh a seznam formulářů, který by pro ten případ byl třeba. Data z mužské strany jsou všechna moje, ze strany ženské jsou použita tak, že vím skutečnost, že v jedné porodnici v jeden den a jednu hodinu se nenarodily 3 děti stejného přijmení, 2 kluci a holka a žádné příbuznosti. 

 

Skutečnost různosti vyznání však pramení z případu v pastoraci pro jiné konkrétní manželství, o nichž však není psáno ani slovo a CČE byla uvedena jen proto, že je to nejbližší soused (onen "narychlo pokřtěný" nebyl levně pokřtěný v této církvi, aby pravdě bylo učiněno zadost). Jmenovaní kněží (vč. faráře CČE) jsou skutečnými kněžími, nic však nevědí o tomto smyšleném páru a "moje drahá polovička" podle mých informací neexistuje nikdo takového jména. 

 

Naopak existuje jistý Václav Hýbl (ti, co ho znají, budou mlčet), avšak ten se nenarodil ve stejný den jako já a ani ve stejné porodnici, kterého jsem použil jako prvního manžela, jeho jméno jsem použil jen pro odlišení a vzal ho ze svého druhého křestního jména. Také mi není známo, že existuje muž jména Radim Hýbl nebo žena jménem Václava Hýblová, v případu vystupující jako svědci. Pakliže se najde nějaká podobnost se skutečností, není záměrná a žádným způsobem chtěná, ať to nebere osobně.

 

Některé, i krvelačné, situace z příběhu jsem taky nějak zachytil v pastoraci, ale byly pouze zdrojem inspirace, není na nich nic skutečného. Kdo mě zná, ví, že jsem člověk křehký, trpící občas nějaké ty úrazy, ale v době, kdy to píšu, jsem zcela zdráv, mám pohromadě všech 10 prstů na rukou a všechny končetiny celé.

 

Jmenované kostely i hospoda dosud stojí a jsou to počestné podniky, co se týče i jejich užívání. Když mají mít zavřeno, mají zavřeno a ve vhodnou dobu se otvírají pro věřící i nevěřící.

 

Příběh byl vymyšlen tak, že by žádné z manželství nemohlo být uskutečněno, kdyby situace byla opravdu taková, avšak při prodloužení termínů, vybrání vhodnějšího místa a dobré vyzrálosti obou by to mohl být po řádné přípravě docela slušný pár. 

 

Chyba však je v tom, že kromě mě, vypisujícího fiktivní doklady, mých skutečných rodičů a jmen kněží, kteří by nikdy k takovému svatebnímu (zřejmě ani křestnímu) dobrodružství nikdy nepřistoupili, naopak ke všem svátostným potřebám přistupují s pečlivou kněžskou zodpovědností a veškerou pastorační péčí, žádná jiná taková osoba s uvedenými charakteristikami neexistuje.

 

Rád bych však upozornil na to, že církevní právo ve své historii vychází ze skutečných lidských příběhů, které se kdy odehrály a které se dosud řeší. 

 

Tento případ nikdy žádný církevní soud řešit nebude, ale budou se jím zaobírat jen někteří vyučující církevního práva a teď možná vy, milí čtenáři, které to, doufám, alespoň trochu pobaví. Pokud by ten příběh měl být jakkoliv použit, ať klidně použit je, nikoli však k účelům, které se příčí dobrým mravům.

 

Vysvětlení k manželství Vojtěcha a Vojtěšky Hýblových

 

Snoubenka "Vojtěška Hýblová" píše:

 

Seznámili jsme se před půl rokem a padli si do oka. Hned jsme spolu začali chodit do hospody Pod Lipůvkou v Zubří. Slovo dalo slovo a už jsme plánovali svatbu. Sice ještě nemusíme, protože nejsem těhotná a se svým snoubencem jsem ještě v posteli nebyla. 

 

Krátce před tím, když vypukla vlna koronaviru, jsem však byla provdána za  V. Václava Hýbla v hospodě pod Lipůvkou. Ač jsme měli stejné přijmení, nebyli jsme příbuzní (aspoň tak mě to vyšlo v kartách). 

 

Také s Vojtěchem V.R. nejsme příbuzní. To vím s jistotou, protože jsme si na MěÚ v Zubří a Zábřeze zjišťovali rodokmeny, je to náš velký koníček. Ale raději se mě neptejte na podrobnosti, žádné si nepamatuji, protože své narozeniny oslavuji každý den.

Totiž zajímavá okolnost, která mě okouzlila byla i ta, že se skoro stejně jmenujeme, máme stejné datum narození, hodinu a dokonce i porodnici. 

 

Tím pádem máme i stejný horoskop a vyšlo mě, že se máme vzít a to dokonce už na letošního Mikuláše, ani koronavirus nám naši svatbu plánovanou pro 1000 lidí nepřekazí ani za milion. Navíc hospody už budou otvírat. Na svatbu nemám našetřenou ani korunu, ale Vojtíšek to zvládne.

 

Můj otec je neznámý, naši rodiče se také do té doby neznali, ale tak jsme o sobě věděli od dětství, jen jsme se nikdy osobně neviděli, jenom od r. 1981 přes Skype. 

 

Kostel jsem uvnitř nikdy neviděla. Můj Vojtíšek však byl v něm pečený, vařený a můj bývalý manžel V. Václav měl zase blíže hospodu a ač byl vzorný katolík, nedokázal rozeznat hospodu od kostela. Avšak nedávno mě pan farář zaměstnal jako pastorační asistentku, protože umím zpívat tak, že vyháním všechny myši z kostela. 

 

Sice z Bible (nebo z Kámasútry?) nedám dohromady ani Allaha, ale pan farář to nějak zařídí, on ví, v co vlastně mám věřit a navíc mě motivoval ke studiu církevního práva, na které se moc těším, i když mě odrazuje, že Právo Šaría je na mě moc tlustá kniha. Pastorační asistentskou jsem být chtěla, protože Vojtíška to strašně baví, takže mě to bude bavit taky. Dnes už vím alespoň to, že Abel zabil Kaina a Bůh ho omilostnil. Na ostatních manželských přednáškách jsem spala, Vojtíšek dokonce říkal, že to chrápání jsem si mohla odpustit - prý to pana faráře rozhodilo a vyhodil nás, ať přijdeme příště. Jinak pan farář je moc hodný, vždycky mi dá po flašce vody (nebo vodky?) na zahřátí kousek chleba a čaj.

 

Nechala jsem se pokřtít. Ale náš pan farář chtěl roční přípravu, načež jsem neměla čas ani náladu. Taky nás ujistil, že si mě Vojtíšek může vzít i nepokřtěnou, vyřeší to žádost u biskupa disparitas cultus (to jsem si náhodou zapamatovala). Nicméně cítila jsem, že bych se měla pokřtít, tak jsem to zkoušela sama, ale nešlo to. 

 

Původně jsem chtěla to vyřešit s místními znovuzrozenými křesťany, ale ti jako jediný platný křest považují koupání. Ano, v létě by to bylo super, ale teď v zimě mrznout někde u Bečvy a ještě s otrávenými rybami, no uznejte sami. Sice mi nabízeli, že mi na požádání vodu ohřejou a pokřtí mě klidně doma ve vaně, ale to přece nejde, aby se na mě pastor díval v mé intimní chvilce.

 

Nakonec jsem našla na internetu inzerát: "Přijímáme do církve", a proto jsem zašla na faru do Stříteže nad Bečvou, kde sídlí evangelický farář, který mě pokřtil ještě v tu hodinu, jak se to prý píše někde v Koránu?

 

Jo, rozvod s V. Václavem byl rychlý, již po měsíci od svatby, dokonce prý náš sňatek nebyl platný ani před státem, jak rozhodl soud někde ve Vsetíně, hospodský prý nemůže oddávat a navíc byl nouzový stav a měl mít zavřeno, takže ještě dostal pokutu, ale odvolal se, takže nakonec z toho nic nebylo. Aby nám hospodský tehdy otevřel, na to stačily naše 3 promile alkoholu v krvi. Dosud je nám však záhadou, jak jsme se dostali na záchytku.

 

Ani církevní soud se s mým předchozím manželem nepáral. Sňatek prohlásil za neplatný a to ne pro nedostatek formy, že jako katolík měl mít sňatek v kostele před panem farářem, ale pro nezpůsobilost k manželství vůbec pro psychickou nezralost  a manželství prohlásil za neplatné od kořene. 

 

Ale už mi neřekli, kde budu bydlet. Alespoň doktoři z Kroměříže nám dosvědčí, že jsme se tehdy přece vzali a proto mám nárok na byt. Když už mě muž týral, tak ať mám aspoň domov. 

 

Za těch 9 měsíců, co spolu jsme, i když nás rozvedli, mě tak zřídil teprve po 9. tak, že jsem musela vyhledat lékařskou pomoc, a vždy jsem mu to odpustila, protože jinak bych neměla kde být. Dosud denně od něj dostávám alespoň mírný nářez. 

 

Ale teď mu to už neodpustím, vdám se a své dítě budu vychovávat s jiným, hodným mužem. To jsem svému exmanželi raději ještě neříkala, ale včas mu to vysvětlím.

 

Z posledního jeho útoku mám zlomený levý prsteníček ještě k tomu v sádře, také úplně vykloubený pravý ukazováček, takže vůbec nevím, jak si navléknu manželský prstýnek a jak se podepíšu do matriky. Do kostela už nějak dolezu, i když mám k tomu ke všemu ještě možná i zlomenou páteř, ale to jsem doktorovi raději nařekla. 

 

I bez toho jsem po tom posledním opojení, kdy jsem skončila po strašném pádu z kola na silnici po ošetření zafačovaná tak, že ušetřím na svatebních šatech, které jsem stejně nesháněla a na nateklé nohy neobuju ani lodičky. Naštěstí mi půjčili alespoň vozík. 

 

V době koronaviru se stejně nemůžeme líbat, což je štěstí, protože z té nehody jsem přišla i o zbylé přední zuby a oba rty mám fialové, což je moje oblíbená barva. Doufám, že si mě Vojtíšek nesplete se strašidlem.

 

Od Charity pomoc nežádám, měla by na mě moc požadavků. Potřebuju se napít něčeho ostřejšího a to mi nedovolí, přestože doporučený příděl tekutin je 2-3 litry denně a to skutečně dodržuji, tak kde je problém?

 

Když jsem si přečetla papír z církevního soudu, stálo tam, že i já jsem nezpůsobilá ke svazku manželskému, ale to dá náš pan farář do té doby nějak do pořádku, raději jsem tu skutečnost zamlčela i před Vojtíškem, aby se nebál svatby. 

 

Doufám, že panu faráři ten rozsudek nedojde, jinak by nás neoddal a mě tlačí čas, 6.12. - na Mikuláše mám rodit. V tom spoléhám na poštu, že je nespolehlivá a nedoručuje, co má doručovat. Místo krásných milostných dopisů mi chodí úřednické obálky s modrým pruhem a červené složenky, které pečlivě pálím v domácích kamnech, aby bylo teplo.

 

Když jsem poznala Vojtěcha, poznala jsem lásku. A od té doby, co zase zavřeli restaurace, nemám ani co pít, protože alkohol ze supermarketu mě nechutná a je strašně drahý. Vojtíšek je sice moc hodný, ale na pití mi peníze nedává, přestože normální člověk má vypít 2-3 litry tekutiny denně. 

 

Navíc mi tikají hodiny a chci se vdávat. Svému manželovi chci být věrná, on je moc hodný a případnou nevěru mi jistě odpustí, jak jsem to vyvěštila ve hvězdách, když jsme oba tvrdohlaví berani, že budeme po svatbě jako beránci nebo spíš jako beránek a ovečka. 

 

Akorát si můj milovaný prý asi radši zlomil nohu, takže u oltáře nepoklekne a do kostela nedoskáče, takže musím pana faráře přemluvit, ať nás oddá zase Pod Lipůvkou. Posledně se však přemluvit nenechal, i když Pod Lipůvkou vaří výtečně. Pan farář však říkal, že je to tam moc tučné a že teď každou středu a taky pátek drží půst.

 

Krátká poznámka snoubencova: 

 

Nevím zatím nic o tom, že bych se měl ženit. 

 

Žena je od Boha stvoření krásné. Celibát jsem sice ještě neslíbil, takže teoreticky jsem volný. 

 

Neznám však tuto "drahou polovičku", která se ke mně hlásí a obtěžuje pana faráře. 

 

Tím bych tuto kauzu chtěl raději ukončit, aby  z toho nebyl nějaký průšvih.

 

Milí mladí přátelé, modlete se za své drahé polovičky, abychom měli dobré a zdravé křesťanské rodiny.

 

Jo, seznam těch formulářů:

1. Zápis žádosti o církevní sňatek - otázky pro žadatele (muže), pro žadatelku (ženu), společné otázky, další údaje (4 strany)

2. Příloha č. 1 - doplněk k zápisu (u rozvedených) (1 strana)

3. Příloha č. 2 - Pro smíšená manželství (1 strana)

4. Příloha č. 3 - Přípravy snoubenců (1 strana)

5. patrně rozsudek církevního soudu a před tím rozvodový rozsudek od státu

6. potvrzení z Městského úřadu 

7. Žádost Arcibiskupství olomouckému - o dovolení konfesně smíšeného manželství (příp. stejný formulář o dispenz k sňatku s nekřesťanem nebo od překážky pokrevního příbuzenství (2 strany)

8. Potvrzení o křtu (u křesťanů) - v poznámkách je třeba uvést případně zapsaná manželství či biřmování - nemá být starší, než 3 měsíce

9. Licence v případě oddavků jinde či delegace, v případě, že oddává jiný kněz, než farář nebo farní vikář nebo obojí, když je svatba mimo farnost ženicha či nevěsty a oddává cizí kněz

Možná ještě další doklady. Vypadá to jako slušná nálož, ale není to tak těžké.

 

 

 

 

Zobrazeno 193×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

O mně

Vojtěch Hýbl (VVRH)
na signály.cz

Co zatím jsem? Inu, jsem Vojta. Pocházím z Václavova. Vystudoval jsem maturitní obor Knihkupec v Luhačovicích, postupně se ze mě stal pastorační asistent v Drahotuších a teď jsem čerstvě dokončil bakaláře teologických nauk. Ano: "Sedm let jsem v Písku študýroval... (pardon v Olomouci) ani jednu Pannu nemiloval... (to nevím, jestli je pravda)..." a tak se snažím s pomocí Boží alespoň něco dělat dál na cestě do nebe.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio