Vymlouvat se, to by mi docela šlo. A tak tu píšu takové zajímavé i nezajímavé věci. Něco, co jsem zažil s Bohem či s blížními nebo co mě zrovna napadlo.

"Joža" má celý rok svátek

Ještě živě si pamatuji některé roky, kdy měl nějaký svatý zvláštní pozornost církve. 

 

První rok, co jsem tak prožíval byl rok sv. Vojtěcha, to bylo v r. 1997. Myslím, že jsem si sv. Vojtěcha začal mnohem víc vážit. Byl to první takový rok, co jsem si uvědomoval.

 

Vnímal jsem sice "Desetiletí duchovní obnovy národa", které bylo ohlašováno v ohláškách a většinou se ze "světce roku" četlo při májových pobožnostech, ale větší pozornost to ve mně nevzbuzovalo.

 

Těch vyhlášených roků bylo a je docela hodně, z toho rok eucharistie byl několikrát, také různé roky diecéze, letos třeba 400 let od smrti sv. Jana Sarkandera. Také se třeba slavily i další svátosti jako biřmování nebo křest či Božské ctnosti víry, naděje a lásky. Ty roky plynuly jakoby běžným proudem.

 

Výraznějším byl také rok 2000, který si pamatuji i s jeho krásným znakem a skutečně jako milénium ho prožívala celá církev a plně jsem to vnímal. Toho roku byly i svaté brány, což byl pro mě nový pojem.

 

Jan Pavel II. ještě vyhlásil rok 2002 rokem růžencovým, pro mě přelomovým také v modlitbě posvátného růžence, kdy naráz celek růžence nebyl 15, ale 20 desátků.

 

Nedlouho na to papež Benedikt vyhlásil rok sv. Pavla, který byl dalším výrazným vyhlášeným rokem, kdy jsem taky po prvé putoval do Říma a prošel branou u sv. Pavla Za hradbami. Neopomenutý byl i rok následující, který byl vyhlášen rokem kněží a jeho patronem byl sv. Jan M. Vianney, toho roku 2010 jsem byl ve Svaté zemi.

 

Není to tak dávno, co jsme prožívali milénium sv. Cyrila a Metoděje a to bylo i v našem národě vidět jako veliká a výrazná oslava, na které si naši představení dali hodně záležet. 

 

Také další rok, který silně zasáhl byl rokem milosrdenství, který vyhlásil papež František na rok 2016, kdy jsem často a rád procházel svatou branou hlavně olomoucké katedrály, ale i jiných k tomu určených míst, dokonce i v Krakově, v místě sv. Faustiny.

 

I jistá poutní místa mají svoje roky, které se připomínají v celé diecézi a někdy i ve větší části světa, jak bylo třeba výročí zjevení Panny Marie ve Fatimě, které pro mě bylo výrazným duchovním nakopnutím v modlitbě růžence, že jsem nevynechal od té doby snad jediný den této přenádherné modlitby. 

 

Také některé nekatolické církve měly svoje roky, když třeba celosvětově se slavilo 500 let od reformace nebo u nás 600 let upálení Jana Husa, při té příležitosti se ho odvážil svatořečit patriarcha Eliáš, jako by 600 let hořící oheň byl zázrakem ke svatořečení, ovšem z úst nevěrohodného svědka, který si myslí, že činí správně. Myslím, že se slavilo i výročí Bible Kralické a některé církve oslavili s velkou slavnostností své století a dělali k tomu taky mnoho.

 

Během studia na fakultě jsem také si více uvědomil pravidelnost evangelijních cyklů a pravidelně gratuloval většinou Markovi nebo Lukášovi, že má celý rok svátek, protože se bude číst z jeho evangelia. V Zubří jsem tak chválil i Matouše (Matoušů zas tak moc není, ale už jich přibývá), že dobře napsal to evangelium.

 

Jména synoptických evangelistů tak mají tu výhodu, že se 1x za 3 roky nemusí postit, protože by měli slavit svého pisatele evangelia. Když bych to tak bral touto lupou, pak ti, kteří jsou pravidelně jmenováni v I. eucharistické modlitbě by mohli slavit svátek vyslovení svého jména.

 

Tak jsem se včera ptal jednoho Matouše, kolikrát slyšel za mši svatou svoje jméno a správně mi odpověděl, že 2x, když se od něj četlo evangelium a pak při Římském kánonu. 

 

Mužové jménem Josef by se tak neměli vůbec postit, protože rozhodnutím papeže Františka je jejich jméno vyslovováno při každé ze základních eucharistických modliteb a stejně tak holky jménem Marie, protože toto jméno Boží Matky je vyslovováno nejen při eucharistických modlitbách, ale i při růženci a všelijakých dalších možných příležitostech a kdyby se daly spočítat všechny mše svaté, které jsou ke cti Panny Marie, tak všechny Marie by měly být blažené na zemi už pro své jméno.

 

Papež František vyhlásil rok sv. Josefa o letošní slavnosti Panny Marie, počaté bez poskvrny prvotního hříchu. Fakt je, že toto vyhlášení prošlo tak tiše, jak jen tichý byl vždy sv. Josef, že v Písmu nemáme zachycené jediné jeho slovo, ale samé významné činy a přesto je často opomíjen, že nositel tohoto jména se často vyjadřuje velmi pokorně a všímám si, že Josefové jsou na svého svatého patrona patřičně a oprávněně hrdi.

 

Tak teď budou mít celý rok svátek. Tak jsem dnes jednomu Josefovi popřál a další Josefy ještě čeká mé přání po celý tento rok, kdy si je budeme zvláště připomínat. Jak moc jsou hrdi, když slyší, že se sv. Josef staral o Ježíška. Jistě všichni Josefové mají rádi vánoce a betlém, kterému tento muž mezi muži vévodí. Jak sv. Josefa mají rádi všichni muži, pro něž je velkým vzorem, i když to nebyl žádný významný vládce, bojovník, biskup ani papež, jen obyčejný dělník, který se dobře dokázal postarat o svatou Rodinu.

 

Každý ten rok měl nějakou formu odpustků, tak také rok sv. Josefa do 8.12.2021, viz třeba: http://fatym.com/view.php?nazevclanku=ziskejte-plnomocne-odpustky-v-roce-svateho-josefa&cisloclanku=2020120065

 

 

 

Zobrazeno 179×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

O mně

Vojtěch Hýbl (VVRH)
na signály.cz

Co zatím jsem? Inu, jsem Vojta. Pocházím z Václavova. Vystudoval jsem maturitní obor Knihkupec v Luhačovicích, postupně se ze mě stal pastorační asistent v Drahotuších a teď jsem čerstvě dokončil bakaláře teologických nauk. Ano: "Sedm let jsem v Písku študýroval... (pardon v Olomouci) ani jednu Pannu nemiloval... (to nevím, jestli je pravda)..." a tak se snažím s pomocí Boží alespoň něco dělat dál na cestě do nebe.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio