Vymlouvat se, to by mi docela šlo. A tak tu píšu takové zajímavé i nezajímavé věci. Něco, co jsem zažil s Bohem či s blížními nebo co mě zrovna napadlo.

Rozvrací koronavirus?

Tento rok 2020 by se dal zasvětit Covidu 19, nicméně tento tvoreček se do nebe jisto jistě nedostane, nepůjde ani do pekla, zůstane pěkně na zemi 

 

...a budeme muset se s ním poprat buď jako Egypťané, tedy jednou z deseti ran nebo jako křesťané, kteří díky své malé víře se dostali do potíží a prosí s vírou o uzdravení, jak prosili nemocní Ježíše a on je uzdravoval, jak to známe z radostné zvěsti evangelia. Biblické příběhy nám ukazují, jak Bůh uzdravuje.

 

Dnešní půlhodinkové rozjímání o nezávazné památce sv. Hedviky pokládám proti sobě dvě tvrzení, která mi tento týden probíhají hlavou:

 

z apoštolského vyznání víry:

 

"Věřím v Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země..."

 

a z toho, co teď můžeme prožívat:

 

Věřím v jeden virus, koronavirus, ničitele a trapitele lidského života.

 

Víra je věc hodně křehká a můžeme se bát Boha i koronaviru, ale každého jinak.

 

Bůh je přece nekonečně veliký, vševědoucí, všudypřítomný, milující, náš Stvořitel. 

 

Zjevil se nám, je tady, nikdy tu nepřestane být, protože je věčný, a jaký ještě je, to nám předkládá k věření církev, která sama jej objevuje a nevypoví všechno o něm, protože to nejde, a já věřím také proto, že mám nějakou zkušenost s Bohem.

 

Onen koronavirus je nesmírně maličký, nenápadný, nevíme přesně odkud se vzal a jaké škody působí, víme o něm strašně málo, ani lékařská věda nám není schopna zodpovědět základní otázky, co všechno dokáže, ale zanechá po sobě stopu.

 

Byl objeven a nikdo v něj zpočátku nevěřil. My nemáme důvod nevěřit, protože byl objeven a protože trápí mnohé bližní a celý svět se před ním děsí, neví, co s ním dělat, co všechno se ještě bude muset zrušit, kdy nám zakážou se stýkat a dotýkat, objevovat, kdy nás zastaví, nevíme nic z toho, co bychom potřebovali vědět.

 

Po Bohu jsme se dlouho neptali...

 

...a on tu celou dobu byl, protože je od věčnosti, a celou dobu čeká, trpělivě čeká a naráz nastávají chvíle, kdy se konečně může dočkat, ale my se nesmíme sejít.

 

Máme touhu po společenství, rádi bychom přišli a klidně přijdeme, nemáme v tom problém. Dokonce, když je vyhlášeno, že se nesmíme sejít, hledáme důvod, jak je to možné se sejít, přestože dříve jsme ten důvod nehledali a neomlouvali se, že nepřijdem.

 

Po koronaviru se ptáme...

 

...přišel čas jeho objevení, on přišel, zázrak, máme novou nemoc, jen nevíme, co s ní, nechtěli jsme ji mít tady a už tu stejně je a my nevíme, co s tím, nemáme lék.

 

Musíme se rozdělovat, ztrácíme společenství, mnoho setkání se ruší, i když jim nařízení nekladou ty meze, ale lidé se bojí, mají strach, nesmíme si ani podat ruku (ó, jak na to zapomínám!)

 

Boha se nebojíme, byť bychom měli mít svatou bázeň...

 

Věříme, že Bůh je, ale příliš nás to nezajímá. A když přijde tíseň, tak za to v našich očích může Bůh! Ale za tíseň si můžeme sami a Bůh nám přesto chce pomoci.

 

Koronaviru se bojíme tak, že máme strach a nevíme, co s ním...

 

S Bohem jsme si poradili, máme svůj úsudek. S koronavirem si zatím pomoci nedokážem, rozhodují o nás jiní bez Boha a my si to musíme pokorně nechat líbit. Kéž i těm, co rozhodují bez Boha, Bůh pomůže na naše prosby.

 

Bůh nás zve do společenství!

 

My můžeme být s Ním i v čase koronaviru. Nemusíme být při sobě a přesto nás to vede za bratry. S Bohem komunikujeme v modlitbě a tímto mostem se schází také celá církev. Bůh se o nás stará, Bůh nás živí! On je Pánem života i smrti.

 

Koronavirus nemá žádnou moc nás kamkoli pozvat...

 

Je to jen nemoc, která nepřeje lidským kontaktům, vždyť na člověku jen parazituje a přenosem se živí. My se staráme a živíme koronavirus! A on mnohé stravuje a trápí, jiné vede ke smrti.

 

Ať tak či onak, koronavirus je jenom virus, horší je však propadnout peklu, raději hledat směr k nebi - tedy k Bohu, v kterého věříme! Věřit v koronavirus nemusíme, ten tu prostě je a musíme ho nějak strpět.

 

Jak se trpí koronavirus ve společenství?

 

Naše víra si vyžaduje, aby vydala svědectví myšlením, slovy i skutky.

 

Otec arcibiskup, když odpovídal na otázku ohledně koronaviru, mj. řekl, že je třeba hledat nové příležitosti a že, když se může sejít 10 lidí, tak je to rodina...

 

Ve farnosti můžeme být i vynalézavější a zrovna jsem v místě, kde tato vynalézavost je docela veliká a příjemná.

 

Pro setkání děláme docela dost:

 

Každý den adorace 1 hodinu - během adorace přicházejí lidé ke sv. zpovědi a sv. přijímání. Tak jsem včera podal 9 lidem eucharistického Krista.

 

Každý den je mše svatá - sejde se rodina, která dala na mši svatou a v neděli, ve středu a v pátek se přenáší přímým přenosem na You tube přes stránky farnosti.

 

Některé společenství se přesto schází - mariánské večeřadlo se nezrušilo a nebudou se rušit ani evangelizační buňky, protože ty se mohou štěpit na více společenství a tím se množit, nicméně i jim jsem napsal důležitou věc:

 

Chtějme dodržovat, co se nám radí!

 

Náboženství se nevyučuje - ovšem podle vzoru z 1. vlny se natáčí alespoň 3. třída na You tube, takže ani koronavirus nás zatím nezastaví. Ostatní ročníky zajisté nepřijdou zkrátka, ale neučím je já. Rodiče se však přesto ptají, což je dobře. A aby toho nebylo málo, tak s dětmi se rád sejdu v kostele, nezrušil jsem to, pokud to nezruší sami rodiče - ti však volají, takže se spíše nesejdeme, než sejdeme, ale to je pochopitelné.

 

Biřmovanci se nescházejí - ty starší čeká videokonference, mladší také nebudou zahálet.

 

Biblistiku musíme oželet - ale vedoucí připravuje nádherný materiál.

 

Ministranti také neomezují svoje aktivity, v 1. vlně měly schůzky i přes skype.

 

Zpěváci zpívají v neděli sóla z kůru.

 

Možná nám koronavirus dává odpočinek od práce, ale není to tak, že nemáme, co dělat, jak si někteří farníci myslí. Ba spíše naopak, je práce ještě více. To ukázala už zkušenost první vlny a teď to tak pociťuji také.

 

Za sebe mám více možností studovat, mohu se více připravovat a zodpovědněji, mohu se více modlit, ale také více odpočívat. Mohu se věnovat i tomu, co jsem nestíhal nebo odkládal nebo na co jsem si říkal, že nemám. Rozhodně netrpím na nečinnost. 

 

Nicméně jsem vděčný i za to, že si farníci myslí (někteří mi to tak přímo i řekli, to není výmysl), že máme mnohem více volna. Mám tak víc volna jim vyhovět, když něco potřebují.

 

No a podle prosby ministerstva zdravotnictví, které je nám teď autoritou větší, než církev (a v této věci autoritou oprávněnou) jsem si stáhl aplikaci erouška a zatím mám eroušku čistou, takže jsem netvořil společenství s koronavirem. 

 

Nebojte se, dá se dělat hodně věcí, jen potřeba vymyslet, co se může udělat pro nás i naše bratry a sestry v této době, to dá taky docela zabrat.

 

Takže hodil by se docela i nějaký krátký závěr:

 

Bůh je a koronavirus taky. 

 

Koronavirus není Bůh!

 

A je vůbec koronavirus v Bibli?

 

Ano, je. 

 

"Kdo dostali koronavirus, byli větší hříšníci, než ostatní? 

Ne, říkám vám, ale jestli se neobrátíte, všichni podobně zahynete!"

 

A kde že to je? Tak si otevřete Písmo a najdete!

 

Kéž společenství modlitby se šíří mnohem rychleji, než virus, koronavirus!

Zobrazeno 248×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

O mně

Vojtěch Hýbl (VVRH)
na signály.cz

Co zatím jsem? Inu, jsem Vojta. Pocházím z Václavova. Vystudoval jsem maturitní obor Knihkupec v Luhačovicích, postupně se ze mě stal pastorační asistent v Drahotuších a teď jsem čerstvě dokončil bakaláře teologických nauk. Ano: "Sedm let jsem v Písku študýroval... (pardon v Olomouci) ani jednu Pannu nemiloval... (to nevím, jestli je pravda)..." a tak se snažím s pomocí Boží alespoň něco dělat dál na cestě do nebe.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio