Vymlouvat se, to by mi docela šlo. A tak tu píšu takové zajímavé i nezajímavé věci. Něco, co jsem zažil s Bohem či s blížními nebo co mě zrovna napadlo.

Malé poutě drahotušské a bouře sv. Scholastiky

Včera byla památka sv. Scholastiky. 

 

Připojuje se k ní takové čtení (v modlitbě se čtením), že jakožto sestra sv. Benedikta se pravidelně s bratrem scházela. Když se s ním sešla naposled a chtěla, aby tam byl celou noc, stačila ji krátká modlitba na to, aby se strhla silná bouře a pak klidně řekla bratrovi: "Tak běž, jestli chceš!" načež ji bratr řekl: "Sestro, cos to učinila!" a musel zůstat celou noc, než bouře přešla.

 

Včera o. Radomír šel ráno na darování krve a tak jsem si místo denní modlitby církve udělal vlastní krásnou modlitbu a výše zmíněné čtení jsem nečetl - asi to byla chyba, protože z nepochopitelného důvodu po celý den bouřila Sabina - proč Sabina, když svátek měla Scholastika, která si bouři dokázala vymodlit. Asi taky proto, že je to od S a meteorologům je jedno jestli Sabina nebo Scholastika či Chiara nebo ještě jiné jméno, prostě zuří strašná bouře.

 

Já si však myslím, že sv. Scholastika v nebi má velkou oslavu, takže ji vidíme i na zemi. Tím více si to myslím, když dnes už má památku Panna Maria Lurdská a při naši ranní modlitbě se také strhla taková bouře, která nás nepustila z kostela, až když jsme se domodlili, přesně tak, jak to udělala sestra Scholastika se svým bratrem.

 

Ale dost už o Scholastice, mám dnes zde taky krásné téma a to téma drahotušských poutí, co mě napadlo dnes při ranním rozjímání, když máme také v Drahotuších lurdskou kapli, která je na svůj svátek celý den otevřena, jen já jsem přišel později na modlitbu a o. Radomír zapomněl, že je Panny Marie Lurdské a tak první poutnice čekala před kaplí až se otevře, naštěstí dřív, než přišla bouře, kterou jsem já neodborně nazval "Bouří sv. Scholastiky."

 

Na drahotušskou malou maloměstskou farnost se slaví duchovně docela hodně poutí. 

 

Ano, podstata poutě pro mě nejsou kolotoče, ale světec, kterému chceme poděkovat za jeho doprovázení místní obce.

 

V Drahotuších, kde je farní kostel sv. Vavřince se asi nejvíce slaví sv. Anna, ke které zde je jedna z nejslavnějších poutí v místním okolí.

 

Další slavná pouť, která se zde slavila a to tak, že honě viditelně byla pouť, která bude následovat a osobně jsem docela rád, že už jsem tu velkou viditelnost s trochu menšími poutními atrakcemi, než o sv. Anně za své působení v Drahotuších nezažil, jen jsem slyšel o tom vyprávět. 

 

Svatovalentinská pouť se v Drahotuších slaví na poděkování za uzdravení, ke kterému došlo na oltáři sv. Valentina někdy před cca 150 lety. Za uzdravení se sluší Bohu děkovat a tak to měli drahotuští zažité a dodnes si to připomínají alespoň symbolicky krátkou modlitbou a zastavením u oltáře po nedělní mši svaté. 

 

Tento způsob pouti se mi velice zamlouvá. Je taková malá a skrovná.

 

Podobně skrovná pouť v Drahotuších je také pouť k Panně Marii Lurdské, jíž je zasvěcena boční kaple, která asi dříve, než se stala lurdskou jeskyní, byla sakristií.

 

Této lurdské kaple si povšimnul o. Radomír, když místní věřící uklízeli kostel a v této boční kapli měli uskladněné všechny důležité věci pro uklízení. 

 

Je to vlastně kaple, o které mnoho drahotušských občanů ani neví a tak se tehdy rozhodl ji zviditelnit tím, že se zavedla tradice vždy v říjnu a květnu tuto kapli, která má přístup i zvenčí (na druhé straně za dveřmi je kněžiště, proto místo zastavení u oltáře je vhodná k uskladnění potřebných věcí) zpřístupnit k modlitbám. 

 

Tehdy před 15 lety se to dalo dokonce i do novin a u otvírání byla moje předchůdkyně pastorační asistentka Kristýna. Ten nápad se farníkům zalíbil, dokonce je tam i sešit, kde může každý poutník něco napsat. Také já se rád podívám a pomodlím se v této kapli zvláště, když je otevřena.

 

Také dnes, v den památky Panny Marie Lurdské se zde věřící mohou zastavit k modlitbě a jistě také zastavují.

 

A taky loni, o živém betlémě jsem se rozhodl tuto kapli zviditelnit tak, že z lurdské jeskyně jsem nechal udělat jeskyni betlémskou. Tento nápad se sice u některých farníků potkal s rozpaky, ale vesměs si myslím, že účastníci živého betléma byli rádi, že se mohli podívat na sv. rodinu právě v této jeskyni v době vánoční a ještě 2x - jednou se školáky a jednou s předškoláky jsme tuto jeskyni během vánoční doby využili pro živý betlém, jak již v tomto blogu bylo psáno.

 

Ještě desítky let před námi, škoda, že se to neudržuje dodnes, v této kapli byl o celé době vánoční betlém, kde se lidé chodili modlit i přes to, že museli jít přes kněžiště a betlém nebyl vidět v kostele.

 

Když jsem právě dnes si četl z modlitby se čtením o sv. Bernardetě, docela mě zaujalo, jak se přiznává k vlastní nešikovnosti před Matkou Boží. Říkal jsem si, že jsem taky takový nešika (ale kéž bych jím byl v tom duchovním!). To jen tak na okraj.

 

V dnešní době se betlém chystá právě na oltář sv. Valentina, protože ten je všem na očích.

 

K oltáři sv. Valentina mám také své osobní pouto a vždy se rád na něj dívám. Uprostřed je obraz sv. Valentina a po stranách je socha sv. Václava a také socha sv. Vojtěcha, takže denně mám na očích své křestní patrony a to je moje osobní pouť v skrytu duše.

 

Zatímco obraz sv. Valentina, kaple sv. Anny a dnes i lurdská jeskyně jsou středem pozornosti pro celou farnost, k ostatním výrazným sochám a obrazům je to mnohem skrovnější, což vůbec není špatně. 

 

Ono, když  by se věnovala všem světcům drahotušské farnosti taková pozornost jako sv. Anně, neustále bychom byli ve víru oslav, což by také zajisté nebylo špatně.

 

Tak bychom jen v Drahotuších oslavovali sv. Petra a Pavla, Nejsvětější Trojici, Sv. Vojtěcha, sv. Václava, sv. Ludmily, sv. Anežky a nově možná ještě sv. Cyrila a Metoděje. Také sv. Josefa a sv. Terezii či sv. Cecilii, sv. Antonína, taky sv. Františka, sv. Jana Nepomuckého a sv. Jana Sarkandera, sv. Floriána. V neposlední řadě samozřejmě Pannu Marii Bolestnou, Pannu Marii Svatohostýnskou, která se donedávna slavila nepravidelně často v roce a sv. Vavřince - a to jsou jenom Drahotuše.

 

Nutno podotknout, že o. Radomír se hodně snaží o větší zviditelnění patrona obce, kterým, co kroniky znají byl odedávna zasvěcen místní farní kostel, který vždy stál na svém místě nejen posledních 250 let. Nicméně slaví se alespoň slavnostní farní nedělní mši svatou k jeho cti.

 

Podobně více si farníci připomínají výročí posvěcení kaple sv. Anny, neboť to se událo na Sv. Annu a už v malé pozornosti je týden před tím výročí posvěcení farního kostela, které se poslední roky, resp. od r. 2010, kdy se slavilo jeho slavnostní posvěcení biskupem Aloisem Kolovratem, pomocným z Olomouce, slaví podobně jako sv. Vavřinec.

 

To by bylo k oslavování drahotušskému, krom toho celá farnost a hlavně hasiči si velmi výrazně připomínají sv. Floriána a k výrazným oslavám farnosti patří také Boží Tělo a velmi viditelný je i farní den.

 

Farnost Drahotuše má však kolem sebe ještě vesnice...

 

Z nich nejvíce slaví svou pouť k Nanebevzetí Panny Marie Milenov. Dokonce si ji i čísluje od r. 2006, kdy údajně byla první. Zajistili si k tomu i poutní atrakce a je velmi dobře, že se v kapličce pravidelně a viditelně setkávají a velmi dobře se o ni starají.

 

Také pouť k Povýšení Sv. Kříže ve Velké se těší velké pozornosti a je hojně navštěvovaná. Tam mě velmi těší to, že neputují za poutními atrakcemi, protože tam nejsou a sejde se vesnice a naplní kapli. Také zde naplňují kapli každý měsíc v sobotu večer.

 

V Radíkově mají sv. Václava a do kaple chodí mnoho věrných farníků, kteří si zorganizují z okolí i potřebnou návštěvu liturgického zázemí, alespoň varhaníka a na pouť pozvou místní hasiče.

 

Malá hrstka věrných farníků chodí do kaple sv. Josefa ve Slavíči. Nyní se snažíme hodně usilovat o to, aby pouť byla též oslavnou patrona a tak v našich farnostech o. Radomír na letošek do kaple se rozhodl pozvat všechny muže. Kéž jim Pán žehná.

 

Do farnosti Drahotuše také spadla farnost Středolesí s kostelem sv. Antonína. Ta je navštěvována i několika farníky z okolí a příbuznými místních, takže byť kromě sv. Antonína tam bývá mše sv. jen 1x měsíčně v letním čase a je velmi dobře, že se také zde slaví mše svatá.

 

Ve farnosti také máme dost velké obce, které by mohli mít kapli...

 

A moc mě mrzí, že nemají výrazné místo, kde by se scházeli ve jménu Páně. 

 

Již od samého začátku působení jako pastoračního asistenta v tom myslím na Hrabůvku, ze které mnoho lidí chodí do farního kostela v Drahotuších a tam mají jen malou zvoničku se zvonem sv. Floriána. Prý se tam kaple stavět měla, ale vždy se to nějak zhatilo.

 

Klokočí má ve znaku růženec, 4 kříže a beránka. Růženec proto, že se s klokočí dělal, 4 kříže, protože tolik jich je v obci a beránka - to by měl vysvětlit pan starosta. Jak krásně by tam vypadala kaplička Panny Marie růžencové, když celé rodiny chodí do Drahotuš na mši svatou.

 

Také Lhotka, kde je jen zvonička se zvonem sv. Jana a Pavla a je tam pár lidí, co má nějaký spíše hospodářský kontakt s farností, je škoda, že nemá kapli sic do Velké ke Sv. Kříži to daleko nemají.

 

Rybáře jsou malé a krom toho, že mají zvoničku, na kterou se čas od času zvoní, nedávno kousek od nich ve vojenském prostoru se z bývalé metoostanice, z níž zbyli jen trosky domnělé kaple udělala Boží muka, která jsou hojně navštěvovaná. Taky tam velice rád chodím se pomodlit růženec, když je hezky. Do Drahotuš to nemají tak daleko a ještě donedávna, když bylo dost vody, tam začínala plavba na Velehrad, která 1x po povodni k Velehradu skutečně doplavala.

 

No a závěrem... mše svatá je velmi důležitá k pouti, ale je víc, než pouť. Tam, kde se však neslaví, můžeme pouť oslavit taky modlitbou. Forem poutě je hodně, ale pouť se nikdy neobejde bez modlitby a vztahu s Pánem.

 

A já si dělám také vlastní osobní poutě ke svým patronům. 

 

Vždyť také naše tělo má být podle sv. Pavla chrámem.

 

To je krásná teorie, jen ji ještě naplnit skutky.

 

Teda, to je dlouhý článek. Napíši někdy něco krátkého?

 

 

 

   

Zobrazeno 328×

Komentáře

dromedar

Máry v márnici jsou k ničemu. Když jsou zrovna bez nákladu, mají postávat na vhodném viditelném místě (kněžiště je místo viditelné, avšak nevhodné) a připomínat farníkům, že se ani nenadějí a budou márám nákladem.

Vojtěch Hýbl (VVRH)

Tak zítra už se kaple neotevře a dnes není žádná mše a presbytář je blízko, tak pak máry nemusíme ukládat daleko. Když je kaple otevřená na celý měsíc, tak máry jsou naproti v sakristii vedle ministrantské skříně a občas si na ně pověsím bundu.

Zobrazit 6 komentářů »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

O mně

Vojtěch Hýbl (VVRH)
na signály.cz

Co zatím jsem? Inu, jsem Vojta. Pocházím z Václavova. Vystudoval jsem maturitní obor Knihkupec v Luhačovicích, postupně se ze mě stal pastorační asistent v Drahotuších a teď jsem čerstvě dokončil bakaláře teologických nauk. Ano: "Sedm let jsem v Písku študýroval... (pardon v Olomouci) ani jednu Pannu nemiloval... (to nevím, jestli je pravda)..." a tak se snažím s pomocí Boží alespoň něco dělat dál na cestě do nebe.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio