Vymlouvat se, to by mi docela šlo. A tak tu píšu takové zajímavé i nezajímavé věci. Něco, co jsem zažil s Bohem či s blížními nebo co mě zrovna napadlo.

Potřeboval bych častěj vidět, jak je to správně

Tak jen na začátek - otevřením této rubriky riskujete, že se nakazíte zálibou ve "staré mši". Nebojte se, tato nákaza není nemocí, ale přijetím dobré kvalitní stravy pro duši a případná závislost také není škodlivá, ba naopak. Ale jistá opatrnost v české společnosti proti této nákaze je na místě, neboť ti, co jí trpí někdy přezírají ty, kteří se nenakazili a ti, co se nenakazili hledí na ty dobře nakažené jako na nemocné, kteří by se měli léčit nejlépe "novou mší". Přes nesprávnost těchto postojů prostě existuje jejich realita, se kterou je třeba počítat a také proto na to upozorňuji.

Tak ať to dlouho nerozvádím, přejdu k věci.

Ve své bakalářské práci se zabývám pohřebními obřady ve 20. století, kde nutně patří i "předkoncilní" obřady a tedy i "předkoncilní" liturgie a řekněme i mše, protože ta byla vždy jako vrchol křesťanského pohřbu, ale tímto se teď nezabývejme, jen prostě a jednoduše tato skutečnost byla další příležitostí prožít "tridentskou" mši se svým duchovním vůdcem a to zhruba třetí, kde jsme byli jen my dva a celé nebe.

Jistě si všímáte uvozovek. Píši je proto, jak jste jistě pochopili, že v nich jsou pro zjednodušení, značně nepřesné termíny, tedy nemyslím to nijak peorativně, ba spíše naopak ve smyslu pozitivním. Tím se možná i stane, že tento článek bude relativně krátký a když si vyškrtáte tydle vysvětlivky, tak ještě kratší.

Celodenní úsilí práce na bakalářské práci, kterou, doufám stihnu odevzdat, jsem přijal svátost smíření a velice jsem se těšil až opět po několika dnech "temnoty" budu moci přijmout světlo eucharistie. A jelikož jsme byli jen my dva a večer se schyloval, byl to ideální čas na audienci u Nejvyššího.

"Tridentská" je pro mě pořád mše plná očekávání. Když mi to otec Pavel říkal, musel jsem přiznat, že jsem nebyl na to řádně připraven a že už pěkně dlouho jsem nelouskal Latinu. Ale při samé mši, kde jsem jako ministrant odpovídal a občas ze mě vyšlo nějaké to "záhadné" slovo, když jsem málo užívané výrazy četl jako "prvňák" ( přiznám se, že čtení kurzívy je pro mě trochu "zabijárna" a někdy opravdu jako prvňák rychle přemýšlím, co je to za písmenko - no prostě občas se vrátit do 1. třídy by mi neuškodilo) a obecně pomaleji, než se běžně mše vyslovuje, jsem si také všiml, že už jsem víc a více smělejší ve službách a více používám třeba i zvonky, přenáším knihu, podávám konvičky... víc a více vnímám to, co bude následovat, víc a více se mi dostává do krve struktura "staré" krásné mše (čímž nechci říct, že "nová" není krásná).

Jen si tak říkám, že bych požeboval častěji prožívat tuto mši plnou očekávání, že bych do ni více pronikl a více ji prožíval. Tuto "jsem si užil" také velice hezky, zvláště, když nám chvíle proměňování přesně vyšla do zvonění zvonu, který oznamoval klekání a vlastně čas, kdy se křesťan má zastavit v modlitbě.

Moje naplnění radostí sice také pramenilo z přijetí svátosti smíření, ale bylo opravdové. Uvědomil jsem si, že kdybych alespoň 1x za měsíc se účastnil "této" mše, bylo by mi to víc vlastní a příp. kdybych prožil třeba duchovní cvičení, kde by to bylo denně a ministroval tam někdo, kdo to umí správně, rád bych se to taky naučil, protože účastnit se "staré" mše rozhodně není nic špatného a proto i toto vzdělání se hodí.

 

 

Zobrazeno 579×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

O mně

Vojtěch Hýbl (VVRH)
na signály.cz

Co zatím jsem? Inu, jsem Vojta. Pocházím z Václavova. Vystudoval jsem maturitní obor Knihkupec v Luhačovicích, postupně se ze mě stal pastorační asistent v Drahotuších a teď jsem čerstvě dokončil bakaláře teologických nauk. Ano: "Sedm let jsem v Písku študýroval... (pardon v Olomouci) ani jednu Pannu nemiloval... (to nevím, jestli je pravda)..." a tak se snažím s pomocí Boží alespoň něco dělat dál na cestě do nebe.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio