Vymlouvat se, to by mi docela šlo. A tak tu píšu takové zajímavé i nezajímavé věci. Něco, co jsem zažil s Bohem či s blížními nebo co mě zrovna napadlo.

Výročí mých rodičů

Moje maminka si vzpomněla nebo resp. dlouhou dobu na to myslela, že letos 16.10. (na sv. Hedviku r. 1976 v Prostějově) tomu bylo 40 let od chvíle, kdy se ve svátosti manželství s mým tatínkem sobě vzájemně odevzdali a založili tak společně rodinu. Nevěděla již, jak to oslavit, když už s tatínkem žijí každý jinde (nicméně jsou právně i před církví i před státem manžely, nikdy nedošlo k rozvodu ani k rozloučení od stolu a lože). Každopádně na to moc myslela a myslí. Ještě den před tím mě volala s výborným nápadem, abych vzpomněl alespoň při mši svaté.

Můj postoj k této oslavě byl poněkud zdrženlivý, neboť jsem si v první chvíli říkal, že není co slavit. Jak není co slavit? Vždyť já jsem sám sobě odpovědí, když mi je 38 a můžu o sobě říci, že jsem dítě svých rodičů, kteří se měli rádi a společně mě a později mé 3 sourozence (z nichž nejmladší je o 4 a 3/4 roku ode mě) a společně jako spořádaná rodina jsme žili pospolu do 17 let nejmladšího sourozence a ještě společně slavili i přes již zjevné domácí oddělené žití mší svatou a obnovou manželského slibu 25 let manželství v poutním kostele sv. Mikuláše v Rychnově na Moravě, nicméně záhy po tom se společné soužití rozpadlo a maminka už cca 13 let žije někde jinde.

Zprvu jsem se snažil mamince oslavu trochu rozmluvit, protože mě přichází stále zjevnější, že manželské pouto je drží pouze a výhradně vzpomínkově, že byly chvíle, kdy oni sic rozdílní byli společně a snažili se tvořit rodinu v dobrém i zlém, jak si slíbili a nyní opravdu spolu žít nemohou a stýkat se moc nechtějí - víc to rozvádět nechci, ale z toho důvodu se mi oslava zdála naprosto nemožná.

Nicméně maminka si to rozmluvit nenechala a chtěla alespoň Pánu poděkovat za své manželství a již 3 měsíce před tím se snažila najít způsob a mě nezbývalo nic jiného, než tomu neklást žádné překážky a spíše ji v tom podpořit. Proto, když mi den před tím volala, abych na ně vzpomenul alespoň při mši svaté, prožíval jsem letošní neděli 29. v mezidobí o to intenzivněji a v srdci slavil a vzpomněl při mši svaté toto významné výročí, díky němuž jsem já vlastně na světě. 

Zobrazeno 623×

Komentáře

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

O mně

Vojtěch Hýbl (VVRH)
na signály.cz

Co zatím jsem? Inu, jsem Vojta. Pocházím z Václavova. Vystudoval jsem maturitní obor Knihkupec v Luhačovicích, postupně se ze mě stal pastorační asistent v Drahotuších a teď jsem čerstvě dokončil bakaláře teologických nauk. Ano: "Sedm let jsem v Písku študýroval... (pardon v Olomouci) ani jednu Pannu nemiloval... (to nevím, jestli je pravda)..." a tak se snažím s pomocí Boží alespoň něco dělat dál na cestě do nebe.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio