Dostal jsem Mikuláše

Co se týče toho, jak a proč chodí Mikuláš, to pravidelně vysvětluji dětem v náboženství touto dobou a do hodiny vždy přijde Mikuláš, aniž by se kdokoli převlékal a musím říci, že tato metoda je osvědčená, udělal jsem to tak již 3. rok za sebou v Zubří, obě předchozí zkušenosti s tím zachycuje tento blog, tady první: https://vvrh.signaly.cz/2112/mikulas-a-panna-maria-v-nabozenstvi 

Dříve Mikuláš chodil po domácnostech za dětmi v jeden svůj den. Nyní děti Mikuláše vidí ve škole, knihovně, na sportovišti, v kostele, v různých podnicích, všude možně, ale i doma a tak v den svátku mohou vidět Mikuláše hned několikrát.

Jak chodí Mikuláš třeba v Partutovicích bude předmětem jiného článku v poutní rubrice. Měl jsem letos opravdu "Bohatého Mikuláše" a v Partutovicích je to i obecní patron. https://vvrh.signaly.cz/2312/mikulasska-pout-aneb-mikulassky-oktav

V Zubří jsem se byl podívat do M.A., kde bylo asi 40 dětí a neunikl jsem pozornosti, toho dne ještě prošel Mikuláš i Mateřskou školou hned ráno. Avšak, co vím, tak Mikuláš byl i ve škole (jiný), měl jsem s dětmi v náboženství, jak výše odkázáno a ještě milé děti čeká v kostele v neděli 10.12. po ranní mši svaté.

Moje maminka má narozeniny na Mikuláše, ale o tom později, nicméně v tomto článku.

Na Mikuláše jsme měli i ekumenickou bohoslužbu, ale to další článek zase v rubrice k tomu určené, tedy "humorně i vážně s nekatolíky..." tedy tady: https://vvrh.signaly.cz/2312/mikulaska-ekumena-s-ruzencem

Konec konců, Mikuláš v dnešní kultuře za dětmi chodí ve svůj čas skoro každý den, protože každá slušná organizace dělá Mikuláše a nechodí jenom k dětem, ale i k seniorům a přišel i ke mně, o čemž chci teď psát. 

V tomto úvodu jsem tedy poukázal i na další aktuální články, z čehož pramení, že vyprávění bude dlouhé.

Mikuláš přišel také ke mně a tím se za chvíli budu zabývat, ale ještě bude třeba něco dopovědět.

Říkal jsem dnes, tedy už na sv. Ambrože, panu faráři, že se tady v Zubří vůbec nemusím starat o naplnění dne, protože i když ještě týden před tím to vypadá, že budu mít volný den a budu se moci zabývat svými věcmi, tak to vůbec nejde, o čemž svědčí předchozí článek: https://vvrh.signaly.cz/2312/dva-mesice-vlastniho-sledovani, kde je značný výpis mých aktivit ve farnosti a tak každý den mám tu naplněný mnohem dříve, než začne.

Den, kdy obvykle chodívá Mikuláš, jak víme 5. prosince, kdy má moje maminka narozeniny, prožil jsem celý s maminkou, ale o tom, jak jsem již dříve slíbil, později, ale ve výsledku každá minuta dne byla využita, až jsem byl z toho vyčerpaný. Také na sv. Barboru to nebylo jinačí, když jsem si chystal náboženství a v náboženství Mikuláše a ještě večer byla i bohoslužba a přijel jsem po pouti v Partutovicích, o níž bude řeč v jiném článku, ale na 1. neděli adventní poctivě od 2:30 do 23:10 pořád něco a to ten čas byl ještě urychlován. Mohl bych si oprávněně stěžovat na přetíženost, ale pro všechny ty věci se rozhoduji sám, což je velmi důležité předeslat.

Samotný den, kdy církev může slavit sv. Mikuláše jako nezávaznou památku, byl plánovaný jako relativně volný, i když jsem věděl, že v Rožnově pod Radhoštěm v Domově pro seniory budou probíhat návštěvy nemocných, ale pozvání se mě dostalo až v úterý a už v to naplněné úterý jsem se na to těšil - takže "dopoledne v háji", ale velmi příjemně naplněné, o tom ještě níže více, možná mnohem více, protože to má být podstata tohoto článku.

Protože otec Pavel měl plánovanou mši svatou v Hospicu Citadela ve Valašském Meziříčí a já jsem měl touhu po mši svaté, byl jsem také velmi rád této možnosti a krásně jsem mši svatou v 15h odpoledne prožil. Formulář mše svaté byl adventní a čtení mě oslovovalo už od rána a bylo povzbudivé i pro nemocné, které jsem navštěvoval ráno, ale ještě chvíli strpení o tom ranním, ke mši svaté stačí jen to, co bylo doteď napsáno.

Kněží v čas adventní jsou vytíženi velmi mnoho, v neposlední řadě máme mnoho i pohřbů - konkrténě dnes na sv. Ambrože ani nepomyslíme, protože v Zubří je pohřeb ve 12:00, ve Vidči ve 14:00 a pak ještě ve Vidči oslaví zítřejší slavnost, takže dnes má otec Pavel také 3 bohoslužby jako včera, já jen budu na pohřbu v Zubří, který i nachystám a denní modlitbu církve jsme neprožívali sv. Ambrože, ale modlili se za zemřelé, sv. Ambrože jsem navodil při snídani ve spojitosti se sv. Mikulášem a také sv. Augustinem.

A další pohřby v Zubří jsou v sobotu v 10:30, po tom, co ráno budou roráty a v pondělí, kdy měl otec Pavel naplánovanou nařízenou dovolenou ve 14:00 je také, ale nevím, zda budu moci jít, když mám tolik náboženství. Nicméně doporučit zesnulé Bohu je potřeba a musíme si uvědomit, že neznáme dne ani hodiny.

Takže otec Pavel měl včera na sv. Mikuláše ráno v 9:00 spolu se mnou návštěvy nemocných v Domově pro seniory v Rožnově, pak jsme poobědvali společně, následně měl mši svatou v Hospicu Citadela a pak ještě ekumenickou bohoslužbu adventního ražení ve Stříteži nad Bečvou, o čemž napíšu samostatně, jak jsem několikrát předeslal, samostatný článek a pak měli ještě poradu a společně jsme povečeřeli. 

Otec Pavel mě také v úterý požádal o záskok u dětí 4. a 5. třídy, kterým, krom toho, že jsme se bavili o Narození Krista podle Matouše, jsem udělal Mikuláše podobně jako všem ostatním dětem velmi krátce během noci, když spali, takže ještě ve 13:20 jsem měl náboženství. Ve všem tom programu (tedy 9:00 - 11:00 návštěvy v Rožnově, 5x z asi 11 návštěv jsem podal sv. přijímání, 13:20 náboženství, 15:00 mše sv. v Citadele a 17:00 ekumenická bohoslužba) se stal ne jeden, ale mnoho zázraků.

Vůbec jsem se necítil přetížený, přestože program byl nabytý a moje klouby mě bolely tak, jak v zimě často bolí, musel jsem si vzít i léky na bolest, ale bylo to v pohodě, nikdo nic nepoznal, tedy doufám - to považuji za první zázrak. Ten druhý jsem prožil v Domě s pečovatelskou službou v Rožnově, ale pořád ještě na něj není ten správný čas. Ten třetí se stal po obědě, když jsem s potěšením zjistil, že mám krásnou hodinku na věnování se své diplomové práci - našel se ten čas a nemusel být v noci. Mše svatá je pochopitelně tím největším zázrakem, který ani nemusím popisovat, tím více pro klienty hospicu. Pátý zázrak jsem prožil při ekumenické bohoslužbě, ale opakuji, to je na jiný článek, už by bylo moc povídání a stejně ve výpočtu těch zázraků jsem toho jistě mnoho vynechal.

Tak za chvíli už konečně přijde čas na ten zázrak z Domova pro seniory, kdy také ke mně přišel Mikuláš. Následně po tom bude ještě jeden příběh narozenin mojí maminky a tím už by měl ten rozsáhlý článek pomalu končit. Tak se čtenář jistě dovtípil, že jsme v polovině povídání na tomto článku a ještě další dva články o tom "Mikulášském oktávu" budou, sic by si ten letošní advent se svými prožitky s Bohem zasloužil mnohem víc prostoru.  

Do domova pro seniory v Rožnově pod Radhoštěm jsme zváni, já i otec Pavel, skoro pravidelně, takže 1x za měsíc tam mají mši svatou a při mši svaté další kněz, jáhen a já, jako udělovatel mimořádný, nabízíme klientům možnost modlitby či eucharistie. Chodím tam stále raději a moc se na staříky a stařenky těším. Často už toho moc nemají, už mohou jen málo a také z toho mála mají radost, i když je to třeba jen 5 minut času, který s láskou věnujeme. 

Tentokrát jsme přišli na den sv. Mikuláše a navštěvovali oddíl B. Když se s nimi modlím, snažím se trochu reflektovat, kolik jsou ještě schopni zvládnout, nakolik slyší a vnímají, pohybovat se většinou už moc nemohou. Vždycky na začátku se ptám, jak se jim daří a čekám různou odpověď. Mnozí z nich mají opravdovou nepokrytou radost, ale při jejich různých bolestech lze očekávat i upřímnost, že jim tak dobře není a že stáří je těžké a že už moc toho nemají. 

Snažím se pak najít slova a brzy na to navazuji modlitbu, která začíná zpravidla úkonem kajícnosti, někdy modlitbou Páně, čtu jim Boží Slovo, podám eucharistii a modlíme se po sv. přijímání. 

Na památku sv. Mikuláše jsem se rozhodl z aplikace Misál vzít závěrečnou modlitbu po po přijímání ze sv. Mikuláše, která zněla: 

Prosíme tě, Bože,
dej, ať ze svátostného pokrmu čerpáme sílu,
abychom vždy věrně vyznávali víru,
kterou vyznával a hlásal svatý Mikuláš,
a abychom podle ní žili.
Skrze Krista, našeho Pána.

Nemocným jsem také popřál mnoho síly a požehnané Vánoční svátky. Velmi povzbuzující bylo také čtení pro ten den, které jsem jim předčítal: 

Čtení z knihy proroka Izaiáše (Iz 25, 6-10)

Hospodin zástupů vystrojí všem národům na této hoře tučné hody, hody s výborným vínem; budou to šťavnatá jídla a vybraná vína. Na této hoře sejme závoj, který halil všechny lidi, přikrývku, která kryla všechny národy. Zničí smrt navždy, Pán, Hospodin, setře slzy z každé tváře. Odejme hanbu svého lidu na celé zemi, neboť Hospodin to pravil. V ten den se řekne: "Hle, náš Bůh, doufali jsme v něho, že nás vysvobodí; on je Hospodin, v něho jsme doufali, jásejme a radujme se z jeho spásy, neboť Hospodinova ruka spočine na této hoře."

Viděl jsem tentokrát na klientech očekávání vánoc. Velmi se jim líbilo, že venku je konečně zima, jakou si pamatovali. Měli veselejší náladu, než, když jsem byl u jiných zase před měsícem. Když chodíme ve čtveřici, střídáme si pravidelně A, B, pravou a levou stranu, některé z klientů si za tu dobu i pamatuji, někteří si pamatují i mne, ale také svého pana faráře, otce Pavla Hofírka či našeho otce Pavla nebo také jáhna Miroslava z Rožnova a také jáhna Martina, který se k nám podle možností občas přidává, je to výborná spolupráce.

U komunikačnějších klientů také přečtu třeba některý další text, např. antifonu po sv. přijímání: 

Ne vy jste si vyvolili mne, praví Pán,
ale já jsem vyvolil vás
a určil jsem vás k tomu, abyste šli a přinášeli užitek
a váš užitek aby byl trvalý.

Na všech klientech, co jsem je navštívil, byla vidět vánoční nálada. Jen v jednom případě se mě dostalo odmítnutí, ale bylo dáno stavem klienta, takže jsem to naprosto respektoval. S některými jsem se jen pomodlil. Jednu klientku jsem po prvé viděl nespící, což mě potěšilo o to více, že jsem se mohl pomodlit s ní, i když eucharistii nepřijímala.

U jedné klientky sotva jsem otevřel dveře, projevila velikou radost skutečně s tím, že se opět setkává s Ježíšem a ač už nemohla chodit, měla spoustu optimismu a všechny ty těžkosti se zdravím, které měla dokázala odevzdávat a ještě rozdávat radost i personálu, vlastně každému, se kterým se setkala. 

Nohy nesloužily, ruce však měla zdravé a používala je aktivně, tak jsem od ní dostal pravého Mikuláše - vlastně byl to takový krásný a milý dárek - nádherně upletený zvoneček jako vánoční ozdoba. Byl to silný dárek od sv. Mikuláše, byl to takový zázrak, se kterým se musím chlubit.

Když navštěvuji nemocné, velmi často jsou to právě oni, kteří posílí mou víru a radost, kterou prožívám v Kristu. Když jim donesu Krista, jsou nejen vděční, ale mnohonásobně rozpálí srdce láskou, jakou dokáže dát jedině Kristus.

A nyní kromě vzájemného povzbuzení jsem dostal i hmotný dárek, který, když se na něj podívám, mi připomene, že jsem dostal dárek od Mikuláše. 

Takže teď je ten malý zázrak venku. Když tedy rozdáváme Krista, rozdáváme dobro a také nemocní dokážou jako sv. Mikuláš roznášet dobro kolem sebe.

Z toho dárku jsem měl radost celý den a mám ji i teď, když už je předvečer Neposkvrněného početí Panny Marie. 

No, a moje maminka má den před Mikulášem, když Mikuláš chodí, narozeniny a také s maminkou jsem zažil takový malý zázračný den, o kterém bude poslední část tohoto povídání.

Potom ještě napíšu 2 další - jak jsme sv. Mikuláše slavili s nekatolickými přáteli, čímž nechci provokovat, když ten článek zrovna vydám na Neposkvrněné početí Panny Marie a pak ještě pravou pouť k sv. Mikuláši v Partutovicích, který vydám, když v Potštátě mají adorační den.

Letošní sv. Mikuláš nějak zázračně mnoho zážitků. 

Moje maminka je tedy "Mikulášovo dítě" a má ráda, když se oslavují její narozeniny, v tomto případě 71. Z toho plyne, že loni měla jubileum, které jsme řádně oslavili s rodinou, takový malý zpětný report:

Maminka bydlí v chráněném bydlení na Zíkově v Olomouci a čas od času pořádají nějaký ten zájezd, cítí se tam jako ve velké rodině. Na podobném zájezdu jsme byli o prázdninách https://vvrh.signaly.cz/2308/s-maminkou-na-vylet, ten následující vyšel přesně v den jejích narozenin, tedy na Mikuláše ráno do podniku Krásno ve Valašském Meziříčí. 

Když se tedy rozhodla jet na ten zájezd, přislíbil jsem ji účast, že to mám blízko a že tam dorazím. Ze Zubří je to opravdu kousek, ovšem dorazit tam se ukázalo jako složitější pro nedostatečnost značení, takže místo do podniku Krásno jsem skončil někde u pověstné DEZY, což je asi 2 km, tak jsem jim nechtěně o půl hodiny opozdil program - bylo moc hezké, že na mě počkali a jak jsem viděl maminčiny spolubydlící, těšili se i na mě.

Už v týdnu jsem objednal kytičku, kterou mě den před tím do náboženství donesly děti maminky, která provozuje v Zubří květinářství na Petrohradě (nikoli v Rusku) a ani to květinářství se nejmenuje Petrohrad. Byla to květina velmi hezkého vzhledu podle mého vkusu, je vidět, že už mě v Zubří znají a že vědí, že jsem na oranžovou.

Když jsem tedy našel ono řeznické muzeum, kde dostávali ochutnávku, ještě se dostalo i na mě a také jsem dostal kafe, nejprve jsem však mamince předal kytičku k narozeninám, což vzbudilo trochu ohlasu, protože ne všichni věděli, že maminka má narozeniny. Maminka dokonce věděla i co je to za květiny, já jsem to v atlase nezkoumal, ale byly fakt hezké na pohled a pravděpodobně, vlastně zcela jistě i voňavé, jen nevím, co je to "voňavé".

Po ochutnávce jsme shlédli dokument, jak se dělá pravá zabijačka, takže dosud mám chuť na štamprli slivovice. Následně jsme si mohli také něco nakoupit, čehož jsme využili, v tuto dobu, když to píšu už až na Neposkvrněné Početí, to máme skoro spořádané, bylo toho, co jsem koupil půl kg italské sušené šunky a nějaké šunkové klobásy, přesné názvy by dělaly možná reklamu, ale spíše je přesně nevím, nejsem kuchař ani řezník a na internetu se mě ty hlouposti hledat nechce.

Pak jsem jel s nimi autobusem na oběd do restaurace u Velkého Újezda, z kterého jsem nic neviděl, široko daleko jen silnice a les a ta restaurace a před restaurací betlém, jak moderně bývá už skoro všude, že za umění už to těžko považovat.

Po společném obědě jsem chviličku ještě strávil u maminky, potom nasedl na tramvaj a jel stíhat Mikuláše, který v Multifunkčním areálu v Zubří obveseloval děti.

Tento Mikuláš však, jak již z článku známo, nebyl pro mě ani první ani poslední tohoto a následujícího týdne. Vždyť jsem byl v Partutovicích na pravé mikulášské pouti s 90. výročím školy, pak jsem děti učil o Mikulášovi, pak maminka měla narozeniny, následně byl v MA Zubří, ještě dál jsem pak dostal Mikuláše od babiček z Domova pro seniory v Rožnově pod Radhoštěm, když jsem jim rozdával Pána Ježíše, další jsem měl s dalšími dětmi v náboženství a pak ekumenická bohoslužba, zítra po rorátech se snad bude další Mikuláš chystat, který přijde do farního kostela a kdo ví, zda nepřijde Mikuláš taky mezi ministranty a možná tomu do Vánoc nebude konce - konec konců, Mikuláš jako správný biskup měl zajisté rád i Pannu Marii.