Ministrantská "přespávačka"

Nikdy jsem nepracoval s lepší skupinkou ministrantů, než tady v Zubří. Je to opravdu se vším všudy skvělá parta kluků, kteří jsou sehraní nejen u oltáře, ale i ve škole a také, když jsou společně jako ministranti.

Když byl ministrantský putovní tábor, jak psáno v tomto blogu - poslední dobou hodně odkazuji na předchozí články https://vvrh.signaly.cz/2307/pro-me-10-ministrantsky-putovni-tabor , ano tedy, když byl, bylo vidět, jaká je to skvělá parta, která dokáže pobavit celý autobus a všichni se opravdu baví dobře. 

Jejich soudržnost dokládá i to, že z každého ročníku školy je alespoň 1, ale i 2 a více ministrantů a spojuje je mnoho věcí, jen tak mě napadá, kromě ministrování, ještě fotbal, šachy, házená, valach a většinou ještě nějaký hudební nástroj, takže jsou opravdu plni zájmů.

V atmosféře ministrantského putovního tábora, otec Pavel vymyslel ministrantskou přespávačku tedy noc na zuberské faře s filmem a taky společným jídlem a modlitbou. Možná to vypadalo, že na to zapomněl, ale to nikoliv. Když jsem se tak jednou ptal na začátku školního roku, hned otevřel diář a vymyslel termín a při první ministrantské schůzce mi kladl na srdce, ať kluky pozvu a to jsem rád učinil.

Mezi tím těch pozvání přišlo víc i z diecéze, takže ministrantská schůzka formou přespávačky a za 14 dní na to zase malá ministrantská pouť v Náměšti na Hané, takže si můžu být jistý, že ministrantů ze Zubří bude hodně, i když ze strany diecéze jsou zaváděny do malých vesniček, ač máme ministrantů hodně a nezdá se mi důvod, proč je zvát tam, kde je těžká dopravní dostupnost.

Ovšem je třeba připomenout, že v Náměšti na Hané je vybudována a požehnána ministrantská fara a že toto pozvání pro ministranty se tak stává zcela přiměřeným a osobně jsem na to jako dlouholetý ministrant taky zvědavý.

Na ministrantskou přespávačku odpověděli všichni zuberští ministranti, ne všichni přespali na faře, přece jen je to v jejich městě, tak se někteří po filmu vrátili domů. 

Bylo velmi dobře stanovené, že přespávačka začíná mší svatou z prvního pátku v měsíci, takže kdo mohl, přišel už na mši svatou, já přišel během mše, protože jsem byl na návštěvách nemocných a na mši před tím pohřební, kterou jsem ministranty nezatěžoval, abych jim nenarušil společný večer. 

Jak se začali scházet, prvně ve tmě hráli fotbal na hřišti, ale brzy uznali, že to není úplně ono a vymysleli si schovku, následně si nachystali věci na spaní, pak byla večeře, při které jsme zavolali na videohovor o. Martina Vévodu, který vedl putovní tábor a byl velmi potěšen účastí ministrantů, s tím, že ho trochu zamrzelo, že se s ministranty nemůže účastnit malé ministrantské pouti, protože jejich děkanát má pouť za obnovu rodin ve stejný termín, ale ještě v následujícím týdnu pojede se svými ministranty na setkání ministrantů salesiánských rodin.

Po večeři, s jejíž přípravou kluci pomáhali (já zásadně ne, protože vařit neumím a pravé italské těstoviny už vůbec ne), tedy nastal vytoužený film, který si kluci mohli vybrat a byli jednotní i v tom, který si vyberou, takže se při tom velmi těšili. 

Na závěr dne jsme zakončili modlitbou růžence, přičemž kluci byli jednotní i v tom, že se nebudeme modlit všech 20 desátků, protože by při tom usnuli.

No a teď je čeká, že bude budíček a snídaně, tedy samé příjemné věci a ještě je pozvu na svatbu, kdo bude moci do Starého Zubří. Já tuto možnost zatím vážím, uvidím, zda zvážím. 

Po pravdě po včerejším náročném dni prvního pátku, kdy jsem nabitý mnoha nemocnými a také tímto zážitkem, bych to jistě mohl zvládnout také, ale bude to po mě chtít nějaké větší úsilí, tak třeba to dám, uvidím - nebudu si dělat v tom ohledu žádné násilí.