Vymlouvat se, to by mi docela šlo. A tak tu píšu takové zajímavé i nezajímavé věci. Něco, co jsem zažil s Bohem či s blížními nebo co mě zrovna napadlo.

Záležitost stěhování a ...

Když jsem mluvil s o. biskupem o stěhování, říkal jsem mu, že mi postačí 1 auto a bráchovi říkal 5 krabic. 

 

Předpokládal jsem, že během poutě na Sv. Annu budu přestěhovaný, vždyť je to jen půlhoďka nakládání věcí.

 

Inu, na sv. Annu jsem začal a z předpokládané půl hoďky a 5 krabic byla plná vlečka 12 krabic složených za víc, než 2 hodiny s tím, že během týdne brácha byl ochotný přijet naložit zbytek, který odhadoval na 5 krabic minimálně. 

 

Dušoval jsem se, že tentokrát na ty 2 krabice papírů a zbytku oblečení postačí auto. 

 

Krabic bylo 7 a ještě moje krásně nově opravené kolo, takže opět vlečka, tentokrát už skutečně poslední. 

 

Co bylo nad to prošlo ohněm nebo ještě projde vyhazovacím procesem a farní úklidovou četou, 1 krabici s přenosným mikrofonem budu muset ještě zítra vrátit, byla přibalena nezáměrně, zjistil jsem to až v Zubří.

 

Nestihl jsem vše pořádně naleštit a nechat vymalovat pokoj, takže o. Michal s tím bude mít hodně práce.

 

Věřím tomu, že mu s tím farníci pomohou. Jsou vděčni, že jej mezi sebou mají a zvyknou si velmi rychle - nebojím se toho.

 

Když se stěhoval o. Radomír, věnoval tomu 3 poctivé měsíce času. Já jsem předpokládal 2 hodiny, ze kterých se nakonec stal celý týden po chvilkách a kdyby mě nepomohl tatínek, brácha a synovec, Pán Bůh ví, jak dlouho bych to ještě dělal.

 

Když Ježíš v dnešním evangeliu množil pokrm pro zástup, měl to moc dobře spočítané, aby vyšlo i na apoštoly, když zbylo 12 košů chleba a nemusel vůbec nic počítat. 

 

Boží matematika je jednoduchá a má vždy vtip.

 

Včera slavila paní katechetka Marcela své narozeniny LX (básnička nebo spíš písnička k oslavě je v příspěvku před tím), koupil jsem na Sv. Hostýně dárek a to křížek. Velmi mě překvapila otázkou: "Jak jsi to věděl?" Už dlouho jsem u ní nebyl, ale jen přirozeně jsem si říkal, že by se jí mohl hodit a on se opravdu hodil, byť jsem nic netušil, že podobný křížek se jí rozbil, ale matně jsem tušil, že takový nějaký doma měla. 

 

To není náhoda, v tom bude trochu toho Božího humoru.

 

Když jsem byl na Sv. Hostýně posledně, nakoupil jsem mnoho dárků pro ministranty z Partutovic a Potštátu, ale také dárek na svatbu, která bude příští týden. Všechno se mě to podařilo rozdat a tak trochu potěšit obdarované, když před tím farníci velmi mě potěšili svými dary. 

 

A Pán dal, že farnost Zubří bude mít v úterý pouť na Sv. Hostýn a jistě pořídím další dárky ke zbožnosti a potěšení ostatních.

 

S o. Františkem jsem již týden byl domluven, že bych s Ním rád projel ještě Partutovice a Potštát. Byl k tomu velmi ochotný a po celou cestu jel bezpečně a byl milý, pozorný a trpělivý. 

 

Dnes (dáno 2.8.2020) pan děkan, o. František, mě ochotně vzal do Potštátu a Partutovic, abych se ještě viděl s farníky, které budu mít ve svém srdci už napořád a při mši svaté nás vůbec neošidil o evangelium dnešní neděle, když kázal o své cestě ke kněžství. 

 

Bylo v tom spousta Božího humoru, veliká hloubka a nádherný rozměr svědectví. Dalo se to shrnout do stěžejní věty: 

 

"Já tě čekám, já s tebou počítám."

 

V tom musím říct, že Pán Bůh má dost humoru i na to mé povolání, ze kterého zatím nic moc zajímavého nevzešlo, než má současná práce pastoračního asistenta, která také má svou historii a má věčně nezodpovězená otázka, kde vlastně jsem v církvi povolán. 

 

Mých 15 let v Drahotuších mělo přesný smysl, zatím nevím přesně jaký, ale je to v Boží režii.

 

Mé necelé 4 roky pomoci nepomoci v Rychnově na Moravě, ostatně k těm 15 letům také chyběl 1 měsíc (možná víc, než 3, protože pastoračním asistentem jsem se stal v r. 2005 až na sv. Anežku Českou), mělo jistý smysl a už jsem schopen zhodnotit jaký, ale není čas to teď probírat.

 

Mé vedení ministrantů a ministrantská služba, která trvá již přes 32 let, má pro mě velký smysl v nádherné přitažlivosti oltáře, jak jsem to byl tak trochu nucen pojmenovat tuším loni a svědectví by bylo delší, než ono kázání a nevím, zda ne nudné, protože při kázání o. Františka jsem se skutečně nenudil a občas se pousmál s ostatními.

 

Má touha církvi sloužit byla ostatně vyjádřena před rokem také v tomto blogu. 

 

Ano, chci sloužit, ale nevím přesně jak. Také bych byl schopen říci nějaký z mála snů, ale je to natolik intimní věc, že si to nedovolím zveřejňovat.

 

V té věci si pamatuji jednoho farníka z Partutovic, který mi řekl velmi silná slova po jáhenském svěcení (samozřejmě ne mém, ale jáhna Mgr. Jaroslava Strnadla) a pořád mě to neopouští, pořád si je pamatuji a pořád mě bodají do srdce a povzbuzují, ale k tomu je třeba dokončit studia, která ještě dokončena nemám a stále se chovám jako nezdárný student a člověk v mnoha věcech nedokonalý, ostatně jako všichni hříšníci.

 

Skoro bych ty slova i napsal (onen konkrétní farník to asi číst nebude), a jelikož se tu dá škrtat, tak je klidně napíšu, ale nečtěte je: "Těším se, až tam budeš ležet ty!" 

 

Stejně tak mě neopouští slova některých kněží ani mého zpovědníka, kterého ostatně budu mít tak strašně blízko.

 

Ó, jak, když si na to vzpomenu si připadám jako prorok Jonáš, který se pokusil utéci před Božím voláním. Ještě jsem někde na lodi před bouří a velryba mě nespolkla.

 

To jsem tak nějak přemítal při kázání o. Františka, když jsem také věděl, že za pár hodin budu opouštět Drahotuše a stanu se sloužícím v Zubří.

 

Co mě čeká v Zubří, to opravdu nevím, líbí se mi to stále víc a už nebrečím steskem. 

 

Vím, že nějakým způsobem zde budu potřebný a užitečný a budu se o to snažit.

 

Vím, že biskupové se na mě domluvili moudře a s jistým Božím humorem, protože...vůbec to nemuseli udělat, mohli mě klidně bez skrupulí propustit z práce jako osobu nadbytečnou, přece jsem jim neslíbil úctu a poslušnost, jak to dělají jáhnové a kněží. Oni však přesto mi vyšli velmi vstříc a jsem za to vděčný.

 

Otec Pavel mě nepřestal lákat a já jsem vlastně ani nemusel říkat ano, když biskup sám rozhodl, že to bude pro mě dobré, aby mě o. Pavel formoval k tomu být lepším služebníkem, možná více se starat o svůj zevnějšek a o své tělo, které je tak často bolavé a na své bolesti potřebuje víc, než víno, které někde sv. Pavel doporučuje Timotejovi "když tak často stůně". 

 

Ano, možná si mě Pán chce připravit proto, abych lépe sloužil. 

 

Chce-li to tak, s pomocí Boží to udělám rád.

Zobrazeno 170×

Komentáře

Vojtěch Hýbl (VVRH)

I třetí den byl velmi požehnaný. Je třeba stále poznávat, tak jsem se seznámil se snoubenci, webmastrem, paní katechetkou i katechumeny, ale taky s místním Tescem a poštou. Trochu jsem se vybalil, resp. dal řád přivezeným krabicím a přesunul si počítač do pracovny a o svátku Proměnění Páně budeme pokračovat. Jinak ten první týden, snad i Božím záměrem, je celý o povolání. V neděli pan děkan mluvil o svém kněžském povolání, v úterý o. Pavel mluvil o kněžském povolání a já se farníkům představoval a ve středu sestřička Markéta vyprávěla katechumenům o svém povolání.

Vojtěch Hýbl (VVRH)

Tak tady napíšu celý pracovní týden na novém působišti. Včera jsem se podíval na Zubří na mapách. cz a našel zajímavá místa, také jsem se podíval na webové stránky a dal tam první příspěvek, odpoledne jsme navštívili nemocné ve Vidči a byla mše svatá, po které jsem měl ještě jeden pastorační rozhovor. Dnes navštívíme nemocné v Zubří a bude mše svatá buď pohřební nebo večerní, jistě ne obě, i když každá mše svatá je také novou příležitostí se setkat s farníky. Pak budu mít i čas se řádně připravit na zítřejší svatbu v Hranicích. Ještě zvažuji zda půjdu na ranní mši sv. v 6:30, když na svatební půjdu zcela jistě. Další týden pastoračních povinností možná napíšu v novém článku, když po nedělním představení farnosti začne má služba v dalším týdnu příměstským táborem.

Zobrazit 8 komentářů »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

O mně

Vojtěch Hýbl (VVRH)
na signály.cz

Co zatím jsem? Inu, jsem Vojta. Pocházím z Václavova. Vystudoval jsem maturitní obor Knihkupec v Luhačovicích, postupně se ze mě stal pastorační asistent v Drahotuších a teď jsem čerstvě dokončil bakaláře teologických nauk. Ano: "Sedm let jsem v Písku študýroval... (pardon v Olomouci) ani jednu Pannu nemiloval... (to nevím, jestli je pravda)..." a tak se snažím s pomocí Boží alespoň něco dělat dál na cestě do nebe.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio