Živý betlém z r. 2016, scéna hraná v Drahotuších toho roku

Jednu dobu jsem psal i scénáře na živý betlém. Nebyl to jen jeden scénář, každý rok bylo něco nového. Tentokrát se nabídl nový pohled. Už dlouho jsem ten scénář neviděl, až dnes, když jsem na přenosném disku hledal něco úplně jiného, tak teď v předvánočním týdnu to sem vkládám. Provedení jsem neviděl, jen jsem o tom slyšel, ale upozorňuji, že je trochu složitější, byť scénky židovského pesachu a chanuky jako svátku světel jsou značně zjednodušené. Po scénáři upozorním i na zdroje, ze kterých jsem čerpal.

Úvod k živému betlému

Může se řici či přečíst, každopádně je vhodné, aby zazněla alespoň stručná legenda dění živého betléma.

Letošní živý betlém bude trochu netradiční. Troufám si říci, že takový ještě nikde nebyl.

Zběžně se podíváme do jedné židovské rodiny, jak oslavují židovský svátek pesach, což jsou oslavy židovské veliké noci, kdy je Hospodin vysvobodil mocnou rukou z egyptského zajetí.

Možná si říkáte, proč si to máme připomínat zrovna teď o Vánocích?

Právě proto, že nebýt Velikonoc, nebyly by ani Vánoce. Nebýt Velikonoc, Kristus by za nás nezemřel a nebyl vzkříšen.

Právě proto slavíme narození Spasitele, že se narodil ten, který za nás zemře na kříži právě o velikonocích.  Církevní tradice Vánoc je mladší, než velikonoční slavení zmrtvýchvstání.

A také si připomeneme další židovský svátek Chanuka, svátek světel. Tento svátek slaví v době, kdy my slavíme Vánoce a také si tím připomínají jeden zázrak, který pro ně Hospodin učinil právě se světlem. A světlo má teď o Vánocích co říci i nám.

Tak se tedy dnes nechme provézt židovskou rodinou, která jako všichni židé očekávala spasitele, až přijde.

Prolog

Je-li vhodné, může někdo přečíst, jak evangelista Marek popisuje velikonoční večeři (Mk 14, 12-25).

Čte-li se toto evangelium, může se zazpívat píseň k Velikonocům 404.  

Prvního dne nekvašených chlebů, když se zabíjel velikonoční beránek, řekli Ježíšovi jeho učedníci: „Kde chceš, abychom ti připravili velikonoční večeři?“ Poslal dva ze svých učedníků a řekl jim: „Jděte do města a potká vás člověk, který nese džbán vody. Jděte za ním, a kam vejde, řekněte hospodáři: ‚Mistr vzkazuje: Kde je pro mne světnice, v níž bych jedl se svými učedníky velikonočního beránka?‘ A on vám ukáže velkou horní místnost, zařízenou a připravenou; tam pro nás připravte večeři!“ Učedníci šli, a když přišli do města, nalezli všecko, jak jim to řekl; a připravili velikonočního beránka. Večer přišel Ježíš s Dvanácti. A když byli u stolu a jedli, řekl: „Amen, pravím vám, že jeden z vás mě zradí, ten, který se mnou jí.“ Zarmoutilo je to a začali se ho jeden po druhém ptát: „Snad ne já?“ Řekl jim: „Jeden ze Dvanácti, který se mnou namáčí chléb v téže míse. Syn člověka odchází, jak je o něm psáno, ale běda tomu, který Syna člověka zrazuje. Pro toho by bylo lépe, kdyby se byl vůbec nenarodil.“ Když jedli, vzal chléb, požehnal, lámal a dával jim se slovy: „Vezměte, toto jest mé tělo.“ Pak vzal kalich, vzdal díky, podal jim ho a pili z něho všichni. A řekl jim: „Toto jest má krev, která zpečeťuje smlouvu a prolévá se za mnohé. Amen, pravím vám, že nebudu již píti z plodu vinné révy až do toho dne, kdy budu pít nový kalich v Božím království.“

Rodina se sejde bez otce, aby připravila velikonoční večeři

Babička: Děti, dnešní večer bude opravdu krásný. Připomeneme si velikonoce a zasedneme ke slavnostní večeři, kterou teď společně všichni připravíme.

Dítě: A co všechno máme nachystat?

Babička: Já s maminkou připravíme maso, všechnu zeleninu, omáčky, chleby a víno. A vy nachystáte poháry, talířky a sedačky. A nezapomeňte, aby byla jedna navíc, když přijde host nebo spasitel.

Může se zazpívat píseň z Kancionálu 122 „Co již dávní proroci…“

Během tohoto zpěvu, ať rodina nachystá vše potřebné ke slavení židovské večeře, tedy alespoň podušky, chléb a poháry ze šťávou. V blízkosti, ať je připravena nádoba s vodou, lavorek a ručník.

I.  scéna: U paschální večeře

Otec rodiny: Je všechno připravené ke slavnostní večeři?

Matka rodiny: Ano, otče.

Všichni drží v ruce pohár vína (příp. moštu)

Otec rodiny: Děkujeme ti, nebeský Otče, že jsme se opět po roce sešli u tohoto slavnostního stolu. Nechť je požehnáno tvé přesvaté jméno. Požehnej toto víno, tento plod révy a lidské práce, který máme v tomto kalichu.

Tato hostina, ať nám připomíná, cos udělal pro svůj vyvolený národ Izrael. Ty, Otče, stále konáš mocné divy a my stále čekáme na spasitele, jenž nás vysvobodí z naší bídy.

Otec rodiny: Přineste vodu, ať můžeme začít večeři.

Děti s babičkou přinesou lavor s vodou a nalejí otci na ruce. Lavor odnesou a spolu s matkou a babičkou zasednou ke slavení hostiny.

Otec rozdává chléb a dítě, které je vedle něho mu klade otázky, na něž odpovídá.

Dítě: Proč tuto noc musíme jíst nekvašený chléb?

Otec rodiny: Když byli naši předkové ještě v Egyptě, Hospodin právě této noci procházel zemí a hubil všechny prvorozené z egyptského národa, ale náš národ ušetřil. Chystali jsme se na dlouhou cestu do zaslíbené země právě o té noci. Nebylo času, aby chléb nakynul.

Dítě: A proč teď musíme jíst hořkou zeleninu?

Otec rodiny: Ta symbolizuje hořkost otroctví, kterou náš národ zažíval v Egyptě pod vládou faraona.

Dítě: A kdy přijde spasitel?

Babička: Ale na to se teď nemáš ptát.

Dítě: Ale já to chci vědět!

Otec rodiny: Tak dobrá. Možná už brzy. V naší zemi se začínají dít divné věci. Snad náš národ vysvobodí z područí Římanů, jako nás Hospodin vysvobodil z Egypta a možná nám přinese ještě něco více.

Mohou v klidu dojíst, pak vše sklidí a budou se chystat na cestu.

II. scéna: Na cestě do Betléma

Zpívá se další píseň: Nesem vám noviny…

Otec rodiny: Římský císař nařídil, abychom šli na sčítání lidu tam, odkud pochází náš rod.

Dítě: Tak, kam půjdeme, tati?

Otec rodiny: Do Betléma. Jste už připraveni?

Matka rodiny: Tady máme zavazadla na cestu. Bude to dlouhá cesta. Od nás z Nazareta půjdeme 3 dny!

Dítě: A půjde taky babička?

Babička: Ano, půjdu taky. Musím poslechnout císaře. Ale hlavně, v Betlémě jsem se narodila a mám tam spoustu známých.

Dítě: Já už se těším. Určitě zas zažijeme něco hezkého.

Otec rodiny: Tak už pojďme. Musíme přijít včas. V Betlémě bude určitě hodně lidí.

Babička: Neboj se, to už mám dávno domluvené.

Matka rodiny: Ano, ještě v minulém století.

Zpívá se další píseň: Půjdem spolu do Betléma…

Rodina odchází. Babička je na procházce.

Babička: Po padesáti letech v Betlémě. Jak se to tu změnilo. A ti naši příbuzní. Musím si trochu odpočinout, poohlédnout se a zavzpomínat.

To byly časy, jak jsme byli na pastvinách a dívali se, jak se pasou ovečky a pastýři si pískali veselé písničky. Tady si krásně odpočinu.

Může zaznít flétna a za zvuku flétny s koledovou melodií se slétnou andělé

Babička: To jsem si odpočinula. Ale co se to děje? Kde jsou pastýři? A co tu dělají andělé? To se určitě stalo něco důležitého.

Zpívá se další píseň: Tichá noc…

III. scéna: Tam, kde se Spasitel narodil

Dítě: Mami, kde je babička?

Matka rodiny: Šla se podívat do města.

Babička: Už jsem tady. Představte si. Ve městě je teď hodně živo. Pastýři viděli anděly a ti jim řekli, že se v jejich stáji narodilo dítě, na které čekáme – Mesiáš. A oni se tam hned rozeběhli a viděli Josefa, Marii i děťátko, malého Ježíška. A hned za mimi tam šlo spoustu lidí a přinášeli mu malé dárky.

Otec rodiny: Něco zvláštního se děje! To musí něco znamenat. Mámo, dej děti rychle spát.

Dítě: Tati, ale my se chceme také podívat!

Matka rodiny:  Tak dobrá, děti. Ale pak půjdete honem do postele.

Dítě: A musíme vzít tomu dítěti nějaký dárek.

Otec rodiny: Tak si pospěšte.

Zpívá se další píseň: Jak jsi krásné…

Přichází svatá rodina.

Dítě: Tak přece půjdeme?

Otec rodiny: Tak dobře, půjdete.

Babička: Ale musíme se pořádně obléci.

Přichází pastýři.

Zpívá se další píseň: Pásli ovce Valaši…

IV.  scéna: Na cestě zpět do Nazareta

Dítě: Podívejte se na nebe, na tu překrásnou hvězdu!

Babička: Takovou hvězdu jsem ještě v životě neviděla. To je nejspíš hvězda velikého krále, jak nám předpovídají naše svaté knihy.

Otec rodiny: Ano, v našich knihách je něco o tom psáno.

Dítě: A kde je ten král?

Otec rodiny: Možná jsme ho viděli a ani o tom nevíme. Musíme jít dál.

Babička: Děti, ale raději to nikomu neříkejte. Jestli je to ono malé dítě, jeruzalémský král Herodes se ho bude chtít zbavit.

Zpívá se další píseň: Veselé vánoční hody…

Otec rodiny: V Jeruzalémě je nějaký zmatek. Byli zde tři mudrci, kteří putovali za hvězdou. Herodes se prý poradil s učiteli našeho zákona a poslal je do Betléma. Jistě za tím dítětem, které se narodilo v betlémské stáji.

Mudrci se ještě nevrátili. Herodes je rozčílený a posílá tam vojsko, aby zahubili všechny malé děti.

Matka rodiny: Nesmíme o tom dítěti teď nikomu říct. Hospodin se o něj jistě postará.

Zpívá se další píseň ke Třem králům: My tři králové… (kratší nebo delší verze)

Přicházejí Tři králové a přinášejí své dary

Zpívá se další píseň: Z jedné strany chvojka…

V.  scéna: Chanuka

Babička: Děti, tak teď nás čeká další týden oslav. Budeme slavit chanuku – svátek světel. Připomeneme si, jak byl znovu zasvěcen náš chrám v Jeruzalémě.

Dítě: A bude zase nějaké speciální jídlo?

Otec rodiny: Ano. Totiž po vítězství Makabejských byl chrám očištěn a na místě zapálen svícen, jež hořel 8 dnů, ač olej měl stačit jen na den jeden. Tento zázrak dal svátku jméno Svátek světel. V rodinách se zapalují osmiramenné svícny, jedí se jídla, která obsahují olej, třeba koblihy.

Maminka donese na tácku koblihy, děti si rozeberou svíce, otec rodiny všem svíčky zapálí a děti mohou zapálit svíce všem v kostele. Před zpíváním závěrečné koledy se může zhasnout kostel a nechat svítit svíce.

Dítě: Tati, a co to děťátko?

Otec rodiny: O něj se neboj. Tři mudrci mu přinesli dary: zlato, kadidlo a myrhu. Zlato, protože se dává králi, kadidlo, že se obětuje Bohu a myrhu k jeho pohřbu. Ti mudrci pak dostali zjevení, aby se vrátili jinou cestou a také Josefovi se zjevil anděl a utekli do Egypta. Hospodin je mocný, on vysvobodí svůj lid!

Dítě: A kdy přijde spasitel?

Otec rodiny: Vždyť už jste ho viděli!

Matka rodiny: A jeho narození budeme slavit třeba na tento svátek světel.

Babička: A židé slaví tento svátek dodnes.

Dítě: A my si budem pamatovat, že

 Ježíšek se v Betlémě narodil

a Třicet tři let v naši zemi žil.

O velikonocích nám své tělo své dal,

že se pro nás narodil, šiřme nyní dál!

Všichni zpívají: Narodil se Kristus Pán!

Vojtěch Hýbl,

v Drahotuších 23.11. 2016 o památce papeže sv. Klementa;

úpravy 30.11. 2016 o svátku sv. Ondřeje,

písně doplnil o památce sv. Lucie 13.12. 2016 Tomáš Voldán

pro živý betlém v pondělí 26.12. 2016

v 15:00 v kostele sv. Vavřince v Drahotuších

na motivy z uvedených zdrojů dle biblické události.

Tyto texty, ať se nečtou. Jsou jen orientační, aby židovská rodina věděla, co mají dělat a jak naznačit události, které židé během roku oslavovali.

1.      zdroj: http://www.rozhlas.cz/nabozenstvi/judaismus/_zprava/zidovsky-svatek-pesach-pripomina-vyvedeni-zidu-z-egyptskeho-otroctvi--370142

To je velmi dlouhé jídlo, během kterého se čte kniha - tzv. Hagada. Ta vypráví příběh o východu z Egypta a připomíná jeho různé aspekty. 

"V hlavní části večeře se většinou jí nějaké dobré hutné masité jídlo, ale kromě toho se před tou slavnostní částí jedí takové zvláštní ochutnávky jiných jídel, které všechny symbolizují určité aspekty příběhu. Takže se například jedí hořké byliny, v našich zeměpisných šířkách většinou křen. Ty symbolizují hořkost otroctví, které židé zažívali v Egyptě. Dále se jí tzv. charoset, což u nás ve střední Evropě je většinou směs jablek, někdy vína, rozinek a oříšků. Tato směs symbolizuje maltu, kterou židé používali, když v Egyptě jako otroci stavěli domy. Také vždy jíme nějakou zelenou zeleninu, která připomíná, že ten svátek slavíme na jaře. Ta zelenina je většinou velmi jednoduchá, jsou to buď brambory nebo petržel, a symbolizuje jednoduché jídlo, které židé v Egyptě jedli. Tuto zeleninu namáčíme do slané vody, která symbolizuje slzy a pot otroků v Egyptě. Dále na sederový stůl dáváme kost, měla by to být beránčí kost, ale většinou používáme kost kuřete. Ta symbolizuje poslední egyptskou  ránu, kdy podle biblického vyprávění Egyptem procházel anděl smrti, který zabíjel prvorozené. Ale nezabíjel je v židovských domácnostech, ty domácnosti překročil a od toho se také Pesach takto jmenuje, protože pasach znamená překročil. A překročil je díky tomu, že na jejich veřejích byla značka beránčí krví a proto máme na stole beránčí (nebo kuřecí) kost. A dále jsou velmi důležitou součástí sederové tabule macesy, což je nekvašený chléb, který připomíná chléb, který si židé upekli těsně před odchodem z Egypta, protože ve spěchu neměli čas udělat si pořádný chléb, který by vykynul. Tak si museli udělat jen takové jednoduché placky z vody a mouky." 

"Sederová večeře má určité ustálené části a právě přesně, jak jste říkala, se krátce po začátku té večeře vždy nejmladší člen rodiny zeptá většinou hlavy rodiny na čtyři otázky. První otázka je, proč jíme během celého roku jak kvašené tak i nekvašené chleby, ale tuto noc jíme jen nekvašený chléb. V druhé otázce se ptá, proč jíme během celého roku různé druhy zeleniny a tuto noc jíme tak hořkou zeleninu. Další otázka je, proč během roku do ničeho nenamáčíme zeleninu, jíme ji samotnou, a proč ji tentokrát dvakrát namáčíme - jednou do slané vody a jednou do té směsi jablek - do charosetu. A poslední otázka je, proč si během celého roku můžeme vybrat, jestli se budeme opírat během večeře o opěradlo a jíst tedy velmi ležérně nebo jestli se nebudeme opírat, ale tuto noc se opíráme. To, že se to takto ustálilo, je proto, že rabíni, kteří vymýšleli seder, si řekli, že toto jsou asi otázky, na které by se děti zeptaly. A ty děti se mají ptát proto, aby jim rodiče mohli odpovědět tím, že toto všechno děláme proto, že si připomínáme ten pesachový příběh. Ale v dnešní době ta otázka ztrácí význam, když to dítě už ví, že se na ni má zeptat. A právě proto spousta rodičů, kteří neberou seder jen jako formální oslavu, ale chtějí, aby ta oslava byla opravdu pro děti zajímavá a aby v nich provokovala otázky, tak na stůl dávají i jiné předměty, které děti provokují k otázkám. Člověk musí být kreativní, aby splnil účel sederu, a to je, aby se lidé okolo stolu začali na ten příběh ptát." 

2.      zdroj: https://otik.uk.zcu.cz/xmlui/bitstream/handle/11025/4869/Bakalarska%20prace%20-%20Andrej%20Janik.pdf?sequence=1

Sederová večeře má čtrnáct podstatných částí, jak to ustanovuje rabínská tradice:

1. Kadeš („posvěcení“) Je to počátek Pesachové slavnosti, kdy každý pozvedne svůj pohár vína a hlava rodiny pronese kiduš, tedy požehnání nad prvním pohárem vína, které se vypije na konci modlitby. Modlitbou se večer prohlásí za sváteční, odděluje se tak čas svobody od času útlaku a otroctví.

2. Urchac („omytí“) Hlava rodiny předsedající sederové večeři si omyje ruce, ale bez obvyklého požehnání, protože ještě nenastal čas k jídlu. Tento rituál má upoutat pozornost dětí, aby je průběh sederové večeře zajímal.

3. Karpas („zelenina“) Kousek kořenové zeleniny, např. celer, se namočí do octa nebo do slané vody a sní. Připomíná hořkost 600 000 zotročených Židů v Egyptě, slaná voda jejich slzy.

4. Jachac („rozdělení“) Ze tří macesů se prostřední rozlomí na dvě části. Menší polovina se umístí zpátky na stůl, doprostřed mezi macesy, větší polovina se zabalí do ubrousku a ukryje jako afikomen. Popis tradice půlení macesu je popsán v předchozí kapitole. Rozdělením macesu se také připomíná zázrak rozdělení Rákosového moře.

5. Magid („vyprávěč“) Nejdůležitější a nejdelší část sederové večeře. Hlava rodiny pozdvihne mísu s macesy a řekne: „Toto je chudý chléb, který jedli naši předkové v egyptské zemi. Každý, kdo je hladov, ať přijde a pojí, každý, kdo je v nouzi, ať přijde a slaví Pesach. Tento rok zde, příští rok v zemi Izraele. Tento rok otroci, svobodní lidé rok příští.“ Poté se naplní druhý pohár vína, ale než se vypije, tak vyprávěč vypráví příběh o vysvobození z Egypta, vysvětluje jeho průběh, smysl a aktuálnost.

 Nejmladší z přítomných pak musí položit čtyři otázky o průběhu sederového večera. Ptá se, čím se tato noc liší od jiných, proč se jí nekvašený chléb a hořké byliny, proč se pokrmy dvakrát namáčejí do slané vody a do charosetu a proč se všichni přítomní opírají o opěradlo židle. Nejsou-li u stolu děti, kladou si dospělí otázky navzájem. Po skončení se vypije druhý pohár vína.

6. Rachca („omytí“) Všichni účastníci si umyjí ruce a poté pronesou před jídlem příslušné požehnání.

7. Moci-maca („požehnání macesu“, před jídlem) Všichni účastníci pronesou požehnání nad macesy a teprve po něm se macesy poprvé jedí.

 8. Maror („hořká bylina“) Po snězení prvního kusu macesu se samotně jí hořké byliny (křen nebo ředkvičky) namáčené v charosetu jako vzpomínka na trpký život v otroctví.

9. Korech („společně“, Hilelův sendvič) V této chvíli se s kouskem macesu sní hořké byliny a charoset v upomínku na vypalování cihel v otroctví. Tento svého druhu sendvič se jí v upomínku Hilela, neboť se říká: „Tak učinil Hilel v době Chrámu. Spojil maces a maror a snědl obojí společně, aby se naplnilo, co stojí psáno: Budeš jíst maces s marorem.“

10. Šulchan orech („hostina“, prostřený stůl) Počátek sváteční večeře. Začíná se tím, že do slané vody namočíme bejca (natvrdo uvařené vejce) na znamení smutku nad ztraceným Chrámem. Pokračuje se dalšími pokrmy, které jsou popsány v předchozí kapitole, z nichž každý má vlastní symbolický význam.

11. Cafun („skryté“, dezert) Teprve teď se začíná hledat schovaný afikoman. Po nalezení ho pojídají všichni účastníci jako vzpomínku na pesachovou oběť beránka, jenž se ve starověku obětovával a pojídal. Poté, co se sní afikoman, se už kromě dalších dvou pohárů vína nic nejí ani nepije.

12. Barech („požehnání“, po jídle) Po skončení jídla se omyjí ruce, naplní se třetí pohár vína a pronese se modlitba, ke které se připojuje následující věta: „Ať nám Milosrdný dá dědictvím den, který je dokonale dobrý, den, který trvá věčně, den, kdy spravedliví budou sedět s korunami na hlavách a těšit se z jasu Božího majestátu.“ Je to narážka na příští svět. Po modlitbě se vypije třetí pohár vína.

13. Halel („chvalozpěv“) Přítomní vzdávají chvalozpěvem a požehnáním poděkování Hospodinu za pesachovou večeři. Děti jsou poslány otevřít dveře, aby umožnili vstup Eliášovi, který oznamuje příchod Mesiáše. Vypije se čtvrtý pohár vína.

14. Nirca („přijetí“, závěr) Závěr pesachového sederu, odříkává se modlitba za jeho přijetí. V zemích diaspory je zvykem druhý večer Pesachu začít na tomto místě sederu počítat. Seder pak končí toužebným přáním: „Příští rok v Jeruzalémě.“

Celý průběh sederové večeře může v některých rodinách trvat i více než pět hodin.

Židovské svátky

Zdroj: https://www.zob.cz/obec/rabinat/zidovske-svatky/

Roš ha-šana (Nový rok)

Připadá na první den židovského měsíce tišri a je prvním dnem židovského kalendářního roku. Podle gregoriánského kalendáře připadá na rozhraní měsíců září a říjen. Je počátkem deseti dnů pokání, které vyvrcholí na Jom kipur – Den smíření.

Jedním z nejvýznamnějších prvků tradiční bohoslužby je troubení na šofar, beraní roh. Židovský Nový rok se neobejde bez svátečních jídel: med a jablka symbolizují naději a tradiční novoroční pozdrav Šana tova u-metuka, tedy sladký nový rok. Nový rok připadá na 1.–2. tišri 5777 (3.–4. 10. 2016).

Jom kipur (Den smíření)

Jedním z nejdůležitějších předpisů na Jom kipur je půst, drží se od západu slunce do setmění následujícího dne. Příkaz lze porušit pouze v případě obavy z ohrožení života. Půst se také nevztahuje na děti. Roš ha-šana a Jom kipur jsou označovány jako Vysoké svátky. Jom kipur oslavíme o šabatu 10. tišri 5776 (12. 10. 2016).

Sukot (Svátek stánků)

Sedmidenní poutní svátek, který následuje po Jom kipur, je oslavou sklizně úrody. Staví se provizorní přístřešky, tzv. suky, které symbolizují pobyt Izraelitů v poušti při cestě z egyptského otroctví. Liturgie předepisuje při ranní bohoslužbě uchopit tzv. arba minim, čtyři druhy: lulav (palmovou ratolest), etrog (citrusový plod), hadas (myrtu) a aravu (vrbu), a zamávat jimi na všechny světové strany. Každá z těchto rostlin má symbolický význam.

Sukot připadá na 15.–21. tišri (17.–23. 10. 2016). Bezprostředně po Sukot následuje svátek Šmini aceret (24. 10. 2016) a Simchat Tóra (25. 10. 2016)

Chanuka (Svátek světel)

Osmidenní svátek připomínající znovuzasvěcení jeruzalémského chrámu. Ve 2. stol. př. obč. l. syrský král Antiochus Epifanes IV. znesvětil jeruzalémský chrám obětováním prasete, což vedlo k vypuknutí Makabejského povstání. Po vítězství Makabejských byl chrám očištěn a na místě zapálen svícen, jež hořel 8 dnů, ač olej měl stačit jen na den jeden. Tento zázrak dal svátku jméno Svátek světel. V rodinách se zapalují osmiramenné svícny, jedí se jídla, která obsahují olej: placky, koblihy.

Chanuku slavíme od 25. kislevu do 2. tevetu 5777 (25.12.2016–1. 1. 2017)

Tu bi-švat (Nový rok stromů)

Jarní svátek, který oslavuje nově vznikající život, v Izraeli je zvykem sázet stromy. Je zvykem jíst 15 druhů ovoce např. datle, fíky, svatojánský chléb. Připadá na 15. švat (11. 2. 2017).

Purim (Svátek losů)

Nejveselejší svátek v židovském liturgickém roce. Oslavuje záchranu Židů v Perské říši před Hamanem. Název Purim připomíná metání losů, kterým chtěl Haman určit vhodný den zamýšleného masakru. O tomto svátku se předčítá Kniha Ester. Pořádají se karnevaly a jí se speciální pečivo nazývané Hamanovy uši. Purim je 14. adaru 5777 (12. 3. 2017).

Pesach (Svátek nekvašených chlebů)

Osmidenní poutní svátek, který se vztahuje k odchodu Židů z Egypta. Po deseti ranách, jež seslal Bůh na Egypťany, když faraon odmítal propustit Židy ze svého područí, konečně dostali souhlas k odchodu. Po celou dobu svátku se jí pouze nekvašené pečivo – macesy. Oslavě předchází půst prvorozených, je nutno připravit i dům, který se musí očistit od chamecu (všeho kvašeného a kynutého). Pro stravování o Pesachu platí ještě přísnější pravidla než v průběhu roku. V předvečer svátku se koná rodinná oslava (seder), při které se předčítá Hagada (příběh o východu z Egypta). Pesach připadá na 15.–22. nisan 5777 (11.–18. 4. 2017).

Šavuot (Svátek týdnů)

je také poutním svátkem, slaví se 7 týdnů po Pesachu. Je slavností sklizně, kdy se přinášely do chrámu obětiny prvního ovoce. Synagogy jsou zdobeny zelenými větvičkami, aby se zdůraznil zemědělský význam svátku. O tomto svátku se slaví i darování Tóry na hoře Sinaj. Protože Tóra je přirovnávána k mateřskému mléku, ze kterého pramení moudrost, je zvykem jíst mléčná jídla: tvarohové koláče, palačinky s tvarohem apod. Šavuot slavíme 6.–7. sivanu 5777 (31.5.–1. 6. 2017).

Tiš’a be-av (devátý av)

se vztahuje ke zboření jak prvního (roku 586 př. o. l.), tak i druhého jeruzalémského chrámu (roku 70 obč. l.). Tento den je dnem půstu a je spojován s mnoha tragediemi v historii židovského národa. Odedávna je však také spojován s nadějí v obnovu národa. Půst připadá na 9. av 5777 (1. 8. 2017)