Nejčastější oslovení Boha je "Zdrávas, Maria!"

Již od počátku letošních prázdnin se schází na faře v Zubří co 14 dní společenství kolem cursilla, což je výborné a rád se do toho zapojuji, vnímám, že jsem vítán a taky zván. Nezapojil jsem se však od samého začátku, protože prázdniny jsou prázdniny a nebyl jsem na každém.

Je to druh společenství, který také vnímám podobně jako otec Pavel, že ve farnosti zatím chyběl a teď se skvěle formuje.

Každopádně po modlitbě k Duchu svatému, typické pro ty, kteří se kolem cursilla scházejí, bývá nějaké to sdílení ze života, pak se rozhodlo rozebírat z knihy Aleše Opatrného Credo postupně po částech ono Credo, které si někdo ze společenství nachystá, na mě naštěstí ještě nic nevyšlo, ostatně účastnil jsem se teprve po 3. z asi už 8 setkání. Na závěr se ukončí přímluvami a požehnáním, podává se voda z kohoutku, kterou si ovšem nedám, protože bych musel v noci čůrat.

V tom posledním společenství se trochu obrátil režim a začalo se hned rozebíráním knížky a teprve potom bylo ono sdílení, takže společenství skončilo nezvykle pozdě (což mi tolik nevadí, ba právě naopak, pokud to nepřekročí pro mě osobně si stanovenou 22.h, kdy už zpravidla protestují moje klouby), ač já jsem měl své sdílení nezvykle a z "pudu sebezáchovy" krátké, ale přece jen pár postřehů zcela pozitivních bych rád poznamenal, přičemž jeden z nich je z nadpisu a druhý jsem sdílel při sdílení, ale byl zapracovaný také v rámci velmi dobře připraveného referátu ze zmíněné knihy Credo. 

Ještě je spravedlivé podotknout, že nic negativního ve společenství není, pokud se negativní neudělá dodatečně (tedy mimo společenství, což není dobře), že se něco, co se hodnotit nemá, hodnotí a vyhrocuje, ale to sem nepatří. Když se tato intimita společenství jakkoliv poruší, nemá to sice váhu zpovědního tajemství, ale ztrácí se pak svoboda slova, člověk se musí bát, kdo co vyřkne, a to je škoda nejen pro toho, kdo to poruší, ale i pro celé to společenství, takže nic z toho prostě neporuším, jasné!

Pochopitelně negativní věci se odevzdávají Pánu ještě při společenství a nevynášejí ven ze společenství, takže to profesionálně dodržme, abychom nebyli neprofesionální, tudíž nic víc k tomu už nebude. 

Společenství se prostě schází v Duchu svatém a Duch svatý má vanout a skutečně vane, nicméně o tom se přesvědčí jen ti, co jsou u toho, ne ti, kteří o tom něco čtou či sledují off-line, jak to bývá dnes v technických možnostech, že jsou i spolča on-line, což není popisovaný případ, ale do těch se zásadně nezapojuji, společenství se má scházet živě a na živo, jak zní i zkušenost z časů koronavirových, ač už mám déle než rok po svém zápase s kovidem bez příznaků.

Takže začnu konečně s tím, co jsem chtěl rozebírat, než jsem napsal ten úvod o tom, co jsem původně rozebírat toliko nechtěl. 

Již v čas, kdy jsem se stal členem Rodiny Neposkvrněné, což příští rok 26. října bude přesně 20 let, jsem si uvědomil jednu věc a tehdy mě docela vrtala hlavou: 

Moje nejčastější modlitba bude "Zdrávas, Maria!" 

A po tom čase mohu dosvědčit, že je to skutečně tak.

V tom společenství totiž vznikla diskuse, že na Ducha Svatého málo pamatujeme. 

Asi je to v mnohém pravda, ale má to svoje ale a nejen o slavnosti Seslání Ducha Svatého či svatodušní novény. 

K Otci se modlíme Otče náš a v liturgii veškeré modlitby se převážně obracejí k Otci. 

Boží Syn nás učí vztahu k Otci a evangelium je celé o Synovi a o Duchu svatém jen zlomek z Otce i Syna, ale není účelem tady v tom plátku rozebírat celou tu diskusi.

Byl jsem tedy dotázán, jak to mám já, resp. otec Pavel mě dal ten dotaz, abychom se vyhli teologickému teoretizování, což tu otázku jsem moc nečekal, ale budiž, skutečně potěšila mě, mluvit přece umím, tak jsem odpověděl, jak to mám já, tedy: 

Že jsem spíš ten typ, který Ducha svatého nezanedbává, tak jsem se k tomu tak přiznal, že nejbližší by nám měl být Syn, protože se stal člověkem, On nás učil vztahu k Otci a v jistých situacích života oslovuji Ducha svatého, ale nejvíce ze všeho se opravdu modlím "Zdrávas, Maria!", takže pro mě nejčastější oslovení Boha je skrze Matku Boží. 

Možná si někdo říká, že to píšu právě proto, že dnes má Panna Maria svátek. 

Ano, má. 

Slavíme její jméno a já jsem dnes v práci kustoda v kostnici opět nejvíce oslovoval Boha "Zdrávas, Maria!"

A tak se mi to děje často a bude dít často celý život, alespoň tak to mám nastavené a správně zdůvodněné na cestě ke spáse.

A ještě malý dovětek toho včerejšího spolča, který vyšel trochu možná humorně po předchozím sdílení, jak jeden poutník zůstal na Svatém Hostýně. 

Nejprve jsem pochválil naše skvělé ministranty jednou větou za 1. místo ve fotbale a pak jsem dodal poděkování tomu, který si připravil úryvek Creda k rozebírání, protože:

 Už vím proč Izraelité 40 let byli na poušti a stálo jim to za to.