Dva mudrci z východu

Jistě známe 3 mudrce o Vánocích taky z východu a slavíme tak Zjevení Páně. Nám Slovanům stačili 2 mudrcové z východu a to Cyrila a Metoděj. Tak nějak vznikl název divadla, které mělo dávnou předpremiéru v táborovém scénáři farnosti Drahotuše ve Spálově v r. 2012. Následující rok se slavilo 1150 let od příchodu sv. Cyrila a Metoděje na Velkou Moravu a k této příležitosti se podařilo zorganizovat také divadlo, na kterém se podílely tehdy z Drahotuš spravované farnosti, jejich mládež a věřící. Na tom jsem byl pověřen udělat první část scénáře podle knihy P. Petra Piťhy: "Slyšte slovo a zpívejte píseň". Je to kniha velice čtivá a nebylo úplně jednoduché udělat ten scénář tak, aby to divadlo nebylo příliš dlouhé a bylo hratelné pro úměrný počet herců, který se blížil 50, diváků bylo zpravidla 2x tolik.

Letos máme 1160 let a tak jsem byl motivován, abych oprášil onen scénář a také tím, že mládež v Zubří se nechala inspirovat těmito dvěma postavami a dali tak dohromady příměstský tábor: https://vvrh.signaly.cz/2307/putovani-za-cyrilem-a-metodejem-ze-zuberske-fary 

Díky nim jsem také našel a oprášil scénář, ovšem jen ten hrubý, se kterým se ještě pracovalo trochu dál. Musím však poctivě říci, že se mě při velikosti role Metoděje nepodařilo toliko dostát všem slovům scénáře, takže sestříhaná verze divadla (tedy ze všech tří premiér), kterou jsem nahrál na své You tube v r. 2015 (dříve jsme je měli jen na CD) mě usvědčuje, jak jsem si roli Metoděje zjednodušoval a dělal to složitější těm, kteří hráli kolem mě a hlavně nápovědě, protože na dlouhé texty po jevišti jsem bez brýlí neviděl (o to to měl jednodušší představitel Konstantina), nápovědu před sebou jsem vnímal slabě a pletl, takže musela být hodně operativní a na některé scény dorazil později ptaje se ještě za oponou, kde jsme ve scénáři, takže ve videu je vidět, jak dobíhám na jeviště či se tam nalezne scéna, kdy Konstantin marně čeká mého příchodu, až jde za scénu a já přijdu, když už tam není a vrací se zpět - ano i inspicient měl co dělat, aby mě včas našel, protože mezi scénami jsem se bavil s ostatními herci místo, abych se včas převlékal a sledoval děj.

Text, který jsem nikdy neuměl, byl až na konci divadla, před křtem Bořivoje a Ludmily, ale vlastně celou dobu, kdy po smrti Konstantina, se hlavní rolí stal Metoděj, tedy hlavně na samém konci, kdy ke mně měly nějaké otázky a já na ně odpovídal spíše tak, jako bych odpovídal podle sebe, protože ve scénáři bylo zcela jistě něco jiného. Text jsem sice měl na stole napsaný slovo od slova ze scénáře, ale bylo to marné, když jsem v inkriminované chvíli ten text na stole nemohl najít a správně zaostřit, nápovědy byly daleko, takže mi nezbývalo, než si vymýšlet smysluplné odpovědi na otázky. Představitel Bořivoje to pak dělal tak, že mě nechal vypovídat a pak pokračoval další otázkou.

Možná ty chyby nejsou tolik vidět, možná dělají to divadlo ještě zajímavějším, ale v každém případě, než jsme po prvé spustili divadlo a než začala modlitba, řekl jsem představiteli Konstantina: "Teď budeme hodinu a půl bavit lidi."

Každá z těch tří premiér byla jiná a vystříháno to bylo po scénách tak, jak jsme to zvládli nejlépe. Taky si vzpomínám, jak při jednom obrazu, nepamatujíc si vlastní texty, jsem ukradl repliky Konstantinovi, protože, nevím proč, vždycky jsem si pamatoval cizí role, nikoli vlastní, a nápověda se při tom docela zapotila, aby nahazovala tedy to, co nakonec říkal Konstantin za mě. Na tom taky bylo vidět, že oba bratři museli být dobrá dvojka vzájemně se doplňující.

Ony chyby jsem se snažil sestříhat videa výše. Celé divadlo je pochopitelně podstatně delší, obsahuje v podstatě celý scénář:

 No, a když byste si to chtěli srovnat, můžu tu hodit scénář, z něhož první tři obrazy jsem psal, tedy myslím, že to byly první tři obrazy, protože svůj původní scénář jsem nenašel, jen některé části, které dával dohromady P. Radomír Šidleja a závěr P. Petr Utíkal.

Potom v létě šlo dokudrama Konstantin a Metoděj, které se letos reprízovalo na ČT2. Když jsme po divadle shlédli tuto 4 dílnou sérii, spatřovali jsme nápadnou podobnost scén, které jsme napsali do scénáře divadla, nicméně my jsme scénář opisovali poctivě podle zmíněné knihy, takže vlastně se vycházelo ze stejných zdrojů. 

_{Obraz I.: Dětství obou bratří}

_{Vypravěč I.: (Před oponou) Rodiče Metodějovi žili v Soluni, hlavním městě provincie Makedonie. Provincii spravoval císařův místodržící zvaný strategos, který vládl a soudil a také byl velitelem císařova vojska. Otec Metodějův byl jeho zástupcem, drugarem, druhým nejvýznamnějším mužem v celé Makedonii. Jmenoval se Lev, byl Řek, ale vzal si ženu Slovanku vznešeného rodu, která se jmenovala Marie. Žili klidný a spořádaný život a dobře vychovávali své děti. Vedli je k úctě k Bohu i lidem, k pracovitosti a střídmosti a celým svým chováním jim vštěpovali spravedlnost. Slušnost byla u nich samozřejmá.}

_{Otevře se opona, vypravěč odchází, za oponou je připraven vypravěč II.}

_{Vypravěč II.: Narození Konstantina v Metodějově paměti}

_{Dva sloužící nesou kolébku, za nimi otrokyně Aglája; matka leží; obsluhuje ji porodní bába; Malý Metoděj je na druhé straně podia, vše s pozorností sleduje ze své postýlky, pak usíná. Přichází jáhen a křtí malé dítě.}

_{Aglája: Budí Metoděje}

_{Narodil se vám bratr. Jmenuje se Konstantin. Jáhen ho pokřtil již v noci. Je velmi slaboučký.}

_{U kolébky je již také otec. Metoděj přeběhne ke kolébce a dívá se na svého bratra.}

_{Metoděj – otci: Je slabší, než sestry. A proč má tak obrovské čelo, ale skoro žádnou tvář?}

_{Otec: Není každý tak mohutný jako ty. Možná mu Bůh dal jiné dary a jinou sílu. Pod velkým čelem bývá velká mysl. Jsi jeho starší bratr. Vždycky ho chraň a nikdy ho neopouštěj.}

_{Metoděj odchází na svou postel přemýšlet. Ostatní postupně odcházejí ze scény. Jak odejdou, Metoděj se vrátí ke kolébce a prohlíží si dítě. Dělá při tom různé opičky. Otec jde do synova pokoje, do kterého se Metoděj po chvíli vrátí.}

_{Metoděj - otci: Musím ti něco říct.}

_{Otec: Tak povídej, poslouchám.}

_{Metoděj: Chci pomáhat svému bratru Konstantinovi a chránit ho po celý život. Slibuji to.}

_{Otec: žehná Metodějovi.}

_{Za vyprávění vypravěče mizí kolíbka i postel matky, odchází otec.}

_{Vypravěč I.: Soluň byla velkým městem, a proto tu byly i živé trhy a ještě víc než v ostatní Makedonii žily tu pomíchány vedle sebe nejrůznější národy. Bylo tu možno slyšet různé jazyky, mezi kterými převládala řečtina a jazyk Slovanů, kterých tu žilo nejvíce. Tyto dva jazyky znali Metoděj i Konstantin odmalička. Bystrý Konstantin znal i dost z jiných jazyků.}

_{Vypravěč II.: Konstantin už je trochu větší. Přichází na scénu malý Konstantin}

_{Metoděj – Konstantinovi:  Pojď se se mnou učit.}

_{Ukazuje mu postupně písmenka řecké abecedy A, B, V…, učí ho, odchází. Pochvíli se vrací, vidí svého bratra, jak listuje v knize a pokračuje v učení.Bere brko a vede Konstantinovu ruku.Pak přichází otec. Metoděj podává Konstantinovi knihu a on plynule čte.}

_{Konstantin: Druhý list sv. apoštola Pavla Soluňanům… čte krátký text z Bible}

_{Otec – Konstantinovi: To bych opravdu nevěřil. Ještě ti není pět a už čteš.}

_{Otec – Metodějovi: Tak už víš, proč má tak velkou hlavu}

_{Metoděj se tomu směje, pak i Konstantin, též otec, přichází matka a Aglája,také sestry a vypravěči.Všichni zasedají ke stolu, baví se, Konstantin viditelně mlčí, nezajímá ho to.}

_{Vypravěč I.: Konstantin připravil rodičům a všem v domě nejedno překvapení. Mluvil málo, ale když promluvil, bylo to vždycky trefné. Uchovávali to dlouho v paměti. Teď jsou všichni pohromadě a přichází řeč na to, co se komu zdálo. Konstantin mlčí, poslouchá.}

_{Matka – Konstantinovi: Tobě se nezdálo nic, Konstantine}

_{Vypravěč II.: Konstantinův sen, když měl 7 let.}

_{Konstantin: Zdálo, maminko.}

_{Otec: Tak nám to pověz.}

_{Aglája: Pověz nám to.}

_{Konstantin: Snilo se mi, že byly císařovy narozeniny. Stratég připravil velikou slavnost na lukách za hradbami. Bylo tam postaveno mnoho stanů a vlály tam prapory. Přišlo mnoho lidí vznešených i prostých…}

_{Začíná se na jevišti hrát děj toho snu.}

_{Konstantin: Stratég pokynul trubačům a zazněla jásavá fanfára. (Stratég pokyne, zazní)}

_{Stratég: Shromážděte nejkrásnější panny z celé provincie.} 

_{Ženy přijdou, tančí spolu, smějí se, Sofie je v pozadí. Pak vyzvedne Konstantina, dovede ho k pannám.}

_{Stratég: Vyber si, Konstantine, kterou chceš, tu, která se ti nejvíc líbí, a dostaneš ji za ženu darem od císaře.}

_{Konstantin  si je všechny prohlíží, rozpačitě, neví, kterou dřív, až si povšimne. Strne na ni pohledem a říká:}

_{Konstantin: Vidím jednu, nad všechny krásnou a také nejvzácněji ozdobenou. Hledí k zemi, nesměje se, ale úsměv na jejích rtech je plný radosti a tiché lásky, která jí vychází odněkud z nitra. Tu! Tu jedinou si žádám, tu chci, tu chci milovat i ctít i chránit. Jak se jmenuješ, panno? Smím tě milovat?}

_{Sofia: Ano. Jmenuji se Sofia.}

_{Postavy ze snu odcházejí. Konstantin se vrací ke stolu a dokončuje sen.}

_{Konstantin: Zvedla ke mně oči a já se díval do dvou hvězd. Pak jsem se probudil.}

_{Matka: Dobře jsi zvolil, neboť Sofia znamená moudrost a ta žádného, kdo ji hledá a miluje, neopustí, ale vede ho správnými cestami po celý život.}

_{Aglája – otci: Ten chlapec, pane, je od Boha povolaný, je básník, kněz, je jiný až ke svatosti.}

_{Vyprázdní se scéna, zůstávají jen vypravěči, potom během jejich vyprávění se vrací Konstantin a po vyprávění přichází na scénu matka a Metoděj.}

_{Vypravěč I.:}

_{Oblíbenou zábavou odrostlých chlapců bylo sokolnictví. Konstantin měl také svého Krahujce. Jednou za jasného podzimního dne ho vzal Metod s sebou na lov. Konstantin byl nadšený, protože jet se staršími hochy byla pro něho veliká čest. Nebe bylo jasné, když vyjeli za chladného jitra. Asi hodinu cesty od města po prvé vypustili dravé ptáky. Někteří přinesli úlovek, králíka nebo holuba, jiní nepřinesli nic. Konstantinův krahujec přinesl hrdličku. Ale Konstantina zajímal obratný let ptáků a jásavý den. Před polednem nechali naposledy vzlétnout ptáky. To viděl Konstantin svého krahujce naposledy.}

_{Vypravěč II.: Z tohoto lovu se Konstantin vrátil smutný.}

_{Matka – Konstantinovi: Proč jsi tak smutný?}

_{Konstantin: Protože jsem se těšil a jen krátce radoval. Rychle vše přešlo a zbylo mi prázdno.}

_{Matka: Takový je běh světa, Konstantine. Radost přijde a odejde, přijde jiná radost.}

_{Metoděj: Nesmíš tak truchlit pro jednoho krahujce, opatřím ti krásného bílého sokola. Nebo chceš ušatého výra?}

_{Konstantin: Nic nechci, Metode.}

_{Metoděj: Nevíš, co ti říkala maminka, že jedna radost končí a druhá ji vystřídá?}

_{Konstantin: Stejně můžeš říct, že jdeme od žalu k žalu.}

_{Metoděj: To by ale život neměl žádný smysl, kdyby to byl jen žal a nový žal.}

_{Konstantin: Z toho je mi tak smutno.}

_{Metoděj: Co tedy vlastně chceš?}

_{Konstantin: Najít radost, která by neskončila. Musí být, proč bychom jinak měli žít!}

_{Metoděj: Kde ji chceš hledat? Taková radost na světě není.}

_Konstantin:

_{Na světě jistě ne. Pravá radost je někde tam, kde mi ukázal krahujec, když zmizel do světla.}

_{Metoděj: Chceš hledat, kde je radost, v nebi? Vrať se na zem! Mluvíš jako pošetilé dítě.}

_{Konstantin:  Nechci hledat v nebi, když jsem na zemi. Na zemi není taková radost, ale určitě je cesta k ní. A její začátek musím najít, abych se po ní mohl vydat.}

_{Obraz II.: Konstantin a císař}

_{Vypravěč I.:  Před oponou}

_{Konstantin si skutečně zamiloval moudrost a četl mnoho knih. Zvláště rád měl knihy Řehoře Nasiánského. Metoděj také hodně studoval. Nadešel čas, aby se rozešli. Metoděj dál studovat do Cařihradu a Konstantin zůstal doma v Soluni. Také brzy nadešel čas i pro Konstantina, neboť v Soluni brzy nenašel nikoho, kdo by mu pomohl v ještě větší moudrosti. O Konstantinových kvalitách se dozvěděl logothet, ministr, který měl na starost také vzdělání císařových dětí. Konstantin s radostí přijal pozvání a rychle se chystal na cestu do hlavního města. Doufal, že se setká s Metodem, jenže i ten postupoval rychle nejen ve vzdělání, ale i v hodnostech, takže Metoděj už v Cařihradu nebyl. Osvojil si mnoho dalších věd, mezi nimi zvláště filosofii a filologii. První láska k moudrosti, druhá láska ke smyslu slov a řeči. Až mu začali říkat filosof, což tehdy mnoho znamenalo, tedy člověk velkého vědění a příkladného života.}

_{Otvírá se scéna, na ni jsou připraveni Logothet a Konstantin}

_{Logothet: Říkají ti „filosofe“. Pověz mi, co to vlastně je ta filosofie?}

_{Konstantin: Je to takové pochopení věcí lidských i božských, které člověka vede ke ctnostnému životu, protože mu ukazuje, jak má člověk vypadat, aby se líbil Bohu.}

_{Logothet: A jak má tedy vypadat?}

_{Konstantin:  Tak, jak si ho Bůh přál mít, když stvořil Adama podle obrazu svého – bez hříchu, kterým se vše pokazilo.}

_{Logothet: Vidím, že jsi vskutku filosof, a proto tě uvedu do svého domu, dám ti za ženu krásnou dívku, kterou jsem přijal jako duchovní dceru za svou, a pomohu ti, aby ses brzo stal stratégem v některé z bohatých provincií.}

_{Konstantin: Jsi velmi laskav, logothete, ale jistě pochopíš, že bych přestal být filosofem, kdybych tvou nabídku přijal. Ty žiješ pro věci pozemské, já se snažím, abych jimi nebyl svazován.}

_{Odejdou, vrací se Logothet s císařem}

_{Logothet: Konstantin mou nabídku nepřijal.}

_{Císař: Snad ho udržíme, když mu nabídneme místo knihovníka u chrámu sv. Sofie.}

_{Logothet: To je dobrý nápad, ale to místo může zastávat jen kněz.}

_{Císař: Tak tedy dobrá, přesvědčíme Konstantina, aby přijal kněžství.}

_{Vypravěč I.:  Bohatá knihovna na čas Konstantina zaujala, ale život v domě patriarchy nepřinášel klidu. Neustále se tam mluvilo o novinkách u dvora i v celé říši, o pletichách, sporech a dalších špatných věcech. Dozvěděl se také, že jeho bratr se zřekl hodnosti stratéga a odešel do kláštera na hoře Olymp, složil sliby a oblékl se do řeholního šatu.}

_{Konstantin: Můj skvělý, rozhodný a přímočarý bratr! Jak statečně jde za tím, co je rozumné. Tajně odejdu. Kam půjdu? Rád bych šel za ním, ale tam by mě snadno našli. Uchýlím se tedy do jiného kláštera.}

_{Vypravěč II.: Po šesti měsících byl císařem opět nalezen a povolán.}

_{Vypravěč I.: Jan, patriarcha cařihradský, vyhlásil, že každý, kdo ctí obrazy svatých, protiví se Bohu. Vznikli z toho nejdříve spory mezi učenci. Jedni obrazy neuznávali, druzí je hájili. Císař stojí na straně obhájců obrazů. Nepřátelé obrazů jsou jako rozumu zbaveni. Ozbrojeni holemi a sekyrami se zmocňují dřevěných desek, seškrabují zlaté plátky svatozáří, znetvořují tváře světců a desky hází do ohně. Nectí nic a nezastaví se ani před ikonami sv. Mikuláše, dokonce ani obrazy Bohorodičky, nejčistší Panny Marie. Císař proti nim ostře vystoupil, zkušení a věrní vojáci zjednali klid a mnoho násilníků bylo zatčeno a náležitě potrestáno.}

_{Císařův rádce.: Cařihradského patriarchu Jana nechal císař svrhnout a chystal se dosadit nového patriarchu. Nakonec pro uklidnění situace se může patriarcha hájit. Prokáže-li se, že má pravdu, může se vrátit do svého úřadu. Svolal synodu, ale nikdo nechtěl se vzdělaným a chytrým Janem vstoupit do učené debaty. Proto jsi tady ty, Konstantine. Císař ti svěřuje úkol obhájit obrazy.}

_{Přichází biskupové, zasedají k jednání. Přichází také patriarcha Jan a nakonec císař.}

_{Patriarcha Jan: Mám zde hájit Boha, kterého uráží vaše obrazy. S kým povedu debatu.}

_{Biskup: S mladým Konstantinem, který stojí před tebou.}

_{Patriarcha Jan: Teď mi nejprve poraďte, zda se mám smát nebo rozčílit. Nemáte nikoho, než toto dítě? Je důstojné, abych se s ním bavil?}

_{Konstantin: Nehleď na můj věk, protože je psáno o Bohu, že si sjedná chválu ze rtů nemluvňat. Povede-li debatu dítě, jak pravíš, sotva mu odoláš.}

_{Patriarcha Jan rozlíceně: Opravdu vám není stydno, aby stařec zápasil s mladíkem?}

_{Konstantin: Je duch silnější v muži zkušeném nebo v mladíkovi, který viděl ve svém životě jen zlomek toho, co viděl člověk starý?}

_{Patriarcha Jan: To se ví, že v muži starém.}

_{Konstantin: Z toho by plynulo, že máš oproti mně velkou výhodu, ale zdá se, že ji nemáš.}

_{Patriarcha Jan: To bych rád, abys vysvětlil.}

_{Konstantin: Budiž mi odpuštěno, že řeknu něco málo uctivého. Zatím jsi mluvil jako pošetilý stařec, kterému se duch dočista vzdálil.}

_{Císař: Mluvte tedy k obrazům. Patriarcho Jene, máš slovo.}

_{Patriarcha se postaví za stůl, gesty naznačuje svoji řeč - učenou, přesnou a uspávající. Všichni tedy během vypravěčova proslovu pospávají, jen Konstantin pozorně sleduje.}

_{Vypravěč II.: Patriarcha mluvil dlouho a učeně, takže už ho skoro nikdo nebyl s to sledovat.}

_{Konstantin: Mohl jsi říci jedinou větu. Ta věta zní: Svaté obrazy jsou proti Božímu příkazu, že si lidé nesmí dělat modly. To mohla být pravda, kdyby se někdo klaněl obrazu tak, jako se klaní Bohu. To však rozumný člověk nedělá. Na obraze vidí světce nebo Pannu Marii, raduje se z jejich krásy a pociťuje jejich blízkost. Stane-li se, že blázen nebo hlupák se takovému obrazu začne klanět jako božstvu, není vinen obraz. Stejně hloupé a bláznivé je, když druhý ty obrazy ničí. Mýlíš se a sám o sobě říkáš, že vidíš modlu jako hlupák, který potřebuje poučení, jaký je rozdíl mezi obrázkem svatého a svatým obrazem – modlou. Všichni odejdou, přichází vypravěč I. a posunuje příběh dál. Během jeho vyprávění průvodci rozvěsí po jevišti obrázky ďáblů.}

_{Vypravěč I.: Brzy zase vznikl další spor, který měl Konstantin řešit. Arabové vyznávali Islám a začali utiskovat křesťany na svém území. Znevažovali úctu k Nejsvětější Trojici a vysmívali se tomu, že by jeden Bůh mohl být složen ze tří osob, Otce, Syna a Ducha svatého. Císař po poradě se svými ministry rozhodl, že bude lépe nezačínat válku, ale pokusit se obránit pravou víru i křesťany, kteří ji vyznávají. Do tohoto nebezpečného úkolu vyslal spolu s Konstantinem poselstvo.}

_{Vypravěč II.: Po dlouhé cestě došli do kalifova sídla v Sámmarí, severně od Bagdádu.}

_{Průvodce: Koukám, Konstantine, že tě zaujali postavičky, které zdobí dveře mnohých příbytků.}

_{Průvodce II.: Uměl bys vysvětlit, co to je a co to znamená?}

 _{Konstantin:  Co to je, vidí každé děcko. Jsou to ďáblové, velmi rozzlobení. Soudím, že v domech, u nichž se přede dveřmi tak čertí, bydlí křesťané, protože k nim nemohou proniknout. Za to tam, kde bydlí Agaréni žádného čerta není zvenku vidět, protože jsou uvnitř, kde vládnou.}

_{Průvodce II. – průvodci: Tak na tohoto člověka si musíme dát pozor.}

_{Průvodce: To jistě. Přece se nestaneme těmi hloupými křesťany.}

_{Obrázky ďáblů se během vyprávění sundají, karimatky, sklenice, jídlo a džbán s vínem.}

_{Vypravěč I.: Podobně se vedlo v hovorech s Konstantinem i vzdělaným Agarům, kteří se s ním přeli na celé řadě hostin, které kálif  na počest poselstva konal. V ničem filosofa nepřemohli, neboť se osvědčil ve všech vědách, z nichž kalifovi učenci znali každý jen jednu, kterou opravdu znali.}

_{Konstantin – učenci: Ve svém oboru se výborně orientuješ, máš vzdělání na rozdávání.}

_{Učenec: To jistě mám. Ty, bohužel také. Pojď, napijeme se.}

_{Průvodce – Konstantinovi: Mistře, rád vám naliji. (naleje)}

_{Kálif – učenci II: Nalij také ostatním. (naleje z jiného džbánu)}

_{Všichni pozvednou číše, Konstantin si svou zvláště prohlíží.}

_{Konstantin: Je u nás zvykem jako projev úcty do vína při přípitku nakapat šťávu z citronů. Víno ztratí svou lahodnost, ale tím se ukazuje, že pro přátele jsme ochotni vypít třeba i jed. (přilije si do pohárku trochu citronu – nebo šumáku, aby to začalo pěnit, ostatní pijí)}

_Konstantin:

_{Slíbil jsi, Pane, že bude-li tvůj věrný pít něco otráveného, neuškodí mu to. Ochraň mě, Pane.}

_{Všichni opustí scénu. Přichází vypravěč, po něm císař usedne na trůn a pak Konstantin.}

_{Sklidí se hostina, přinese se trůn.}

_{Vypravěč II.: Po návratu zpět u císaře v Cařihradě.}

_{Císař: Dobře sis vedl, Konstantine.}

_{Konstantin: Jejich pýchu jsem s Boží pomocí pokořil, ale jejich zlobu jsem tím ještě rozdmýchal. Chystej se k boji, neboť nerozumí jinému jazyku než ohni a meči. (suše zakašle)}

_{Císař: Máš pro to důvod?}

_{Konstantin: Mám, zcela jistý, ale nerad bych ho vyslovil, aby to nevypadalo, že se vypínám.}

_{Císař: Řekni mi, co víš.}

_{Konstantin: Chtěli mě umlčet jedem.(suše zakašle)}

_{Císař: Nejsi nemocen, Konstantine?}

_{Konstantin: Jsem jen trochu vyčerpán, špatně se mi dýchá. Mohu si jít odpočinout do kláštera?}

_{Císař: Jen jdi, filosofe a dobře se zotav. Do kterého kláštera půjdeš?}

_{Konstantin: Tam, kde je můj bratr Metoděj.}

_{III. obraz: Na první společné misi}

_{Vypravěč I.: Před oponou; za oponou jsou připraveni Konstantin, Metoděj a poselstvo.}

_{Bratři se již dlouho neviděli a oba byli překvapeni, jak se ten druhý změnil. Metod připadal Konstantinovi velmi důstojný v černém řeholním rouchu a také zklidněný. Sám však na bratra udělal bolestný dojem. Byl jakoby rychle zestárlý. Po prvním hovoru však spolu mluvili jen málo a zachovávali řád mlčení i ticha, který v klášteře panoval. Oba byli šťastní, že žijí v míru.}

_{Vypravěč II.: Dlouho se však netěšili, neb se objevilo spěšné císařovo poselstvo.}

_{Posel I.: Přinášíme důležité poslání od císaře.}

_{Posel II.: Víte zajisté, že na Krymu žije hodně Chazarů. Přišli k nám jejich poslové a žádají pomoc. Z jedné strany na ně útočí Židé, neboť přijali jejich náboženství, avšak nežijí ho přesně. Z druhé strany zase Saracéni. Chazaři z Krymu prosí o pomoc nebo vojenskou radu. Řekli, že přijmou křesťanství, pokud jim někdo jasně vyloží, proč je to náboženství lepší, než židovství, islám a to, v co doposud sami věří. Je třeba, abyste tam šli. Metoděj se osvědčil jako dobrý stratég a v Konstantinovi náš císař dobrého obhájce víry.}

_{Posel I.:  Obrátí-li se Chazaři, vstoupí do svazku říše a budou nám jako hráz proti Saracénům.}

_{Konstantin: Ne proto, že to upevní moc císaře, ale proto, že máme hlásat evangelium všem národům, přijmu tento úkol.}

_{Posel II.:  Konstantin nechť vede tuto misi. Metode, ty, ač starší, poslouchej ho a ochraňuj, ať se ve zdraví vrátíte zpět. Sám císař vás o to žádá.}

_{Metoděj: Není třeba, abys mi takto svěřoval bratra. Vím, co je mým úkolem vůči němu.}

_{Posel I.: Podle vůle císaře, rádi budeme vašimi průvodci. Opouštějí scénu, přichází vypravěč, pak všichni následující (poslové, chán, Konstantin, Metoděj, kněz a biskup).}

_{Vypravěč I.:  Vydali se do Chersonu, ležícímu na Krymu. Cestou oblastmi osídlenými Židy se Konstantin naučil hebrejsky a aramejsky číst a psát od jakéhosi Samaritána, s nímž se Konstantin spřátelil. Radoval se z této nové znalosti, protože věděl, že je to jazyk, kterým hovořil Ježíš Kristus.}

_{Posel II.: Když došli k chazarskému chánovi, schylovalo se tam k boji. Chánovo město bylo zpovzdálí obklíčeno přesilou Saracénů. Chán měl skleslé srdce, Metod mu však dodal odvahy a dobře poradil. Sám šel k Saracénům a ti, když v hovoru poznali, jak prohlédl jejich válečný plán a všechny léčky, které nastražili, uznali jeho převahu a dohodli důstojný mír.}

_{Posel I.: Tu úmluvu pak vzal Metod jménem císaře pod ochranu říše Byzantské.}

_{Posel II.: Konstantin bez námahy přemohl všechny učené odpůrce jako při své předchozí cestě. Když poté prostě a srozumitelně vysvětlil křesťanské zásady, pokřtil množství krymských Chazarů i chána a celou jeho rodinu.}

_{Vypravěč II.: Tak přijali tito Chazaři křesťanství a radovali se, že se to tak šťastně seběhlo.}

_{Chán – Konstantinovi: Je třeba se ti odvděčit. Cokoli ti udělá radost, rád ti to věnuji.}

_{Konstantin: Věnovat mi to nemůžeš, ale můžeš mi pomoci.}

_{Chán: Pověz, o co ti jde?}

_{Konstantin:  Někde ve vaší zemi je ukryt vzácný poklad. Ve druhém století po narození Páně, když byli v Římě křesťané pronásledováni, byl zatčen svatý papež Kliment, třetí nástupce apoštola Petra. Byl poslán sem a jako otrocký vězeň tu pracoval v lomu na mramor. Mnozí z jeho věznitelů přijali od něho křest, když viděli zázraky, které vykonal. V Římě se pak uradili, že je třeba ho zničit, protože by celý Krym mohl strhnout ke křesťanství a vyslali vojáky, aby ho zabili. Ti ho spoutali, přivázali ke kotvě a z lodi ho vhodili do moře. Mám tohoto mučedníka ve velké úctě a srdce i duch mi říká, že nejsem daleko od místa, kde dosud čeká jeho tělo, aby bylo vyzdviženo a oslaveno.}

_{Chán:  Než jsem se stal křesťanem, slyšel jsem hovořit o tomto muži a také, že v určité dny nastává v jednom místě na pobřeží podivný úkaz.}

_{Kněz: Moře ustoupí a je možné dojít suchou nohou dost daleko od břehu, kde se objeví kaple.}

_{Biskup: U ní pak se dějí zázraky i uzdravení.}

_{Chán: Přiznávám se, že jsem se tomu spíše smál, než divil, a měl jsem to za babské řeči, výmysly pro dlouhé chvíle či postrašení malých dětí. Vidím, že jsem na omylu. Rád ti budu osobně nápomocen a jistě i pozvaný kněz a biskup.}

_{Biskup: Již mnoho se jich pokoušelo Klimentovo tělo najít. Nikdo nebyl úspěšný, protože se chtěli těla zmocnit, ale nebyli toho hodni.}

_{Konstantin: Podle vašich informací tělo jistě najdeme, ale musíme jít jinou cestou.}

_{Metoděj: Nejprve se očistíme od svých provinění, pak budeme Bohu děkovat za všechno, co skrze sv. Klimenta pro nás udělal a prosit, aby nám dopřál ho nalézt.}

_{Biskup: Nikdo totiž ho nenalezne, pokud se mu sám ze své a z Boží vůle sv. Kliment neukáže.}

_{Konstantin: Vyhlásíme půst, budeme zpívat děkovné a prosebné žalmy a písně a pak vyjdeme v slavném průvodu.}

_{Kněz: Může nás překvapit silný vítr, strhnout se divoká bouře, příval deště.}

_{Biskup: V žádném případě nesmíme ztratit víru, že dosáhneme svého cíle.}

_{Konstantin: Až ostatky vyzvedneme, rád bych si vzal část z nich pro vedení dalších misií, kde nás Pán povolá a také pro jejich uložení v Římě.}

_{Biskup: Ostatky sv. Klimenta se nám podařilo vyzvednout. Velkou část z nich jsem dal Konstantinovi na cestu zpět. Obávám se o jeho zdraví, ale Bůh jej jistě zachová. Jistě je čeká další významná mise.}

_{IV. obraz: Poslání ke Slovanům}

_{Na chvíli se zavře opona, než se vymění obraz, může znít krátká hudba. Vzhledem k předělu děje může být krátká přestávka. Otevře se pak opona a začíná nový děj.}

_{Vážený člen rady uvádí Konstantina:}

_{Člen rady: Ctěný císaři Michale, vážený Fotie(čti Focie) – na vaše pozvání přichází filosof Konstantin.}

_{Na scénu přichází Konstantin, kašle do kapesníku; je vidět, že je od krve.}

_{Císař: Vím, že jsi unaven, filosofe, ale poslyš, co se stalo. Dospělo k nám poselstvo jakéhosi knížete Rastislava, které se nejdříve obrátilo na Řím, ale papež jim nedokázal v jejich záležitosti pomoci. Jde o to, že Rastislav, který se sám nazývá křesťanem, praví, že celá jeho země  - jíž zve Morava, přijala víru od věrozvěstů západních. Jelikož však nemá nikoho, kdo by jim Boží zákon vyložil a ani biskupa, který by je vedl a kterému by rozuměli – valně křesťanství nerozumí a víra v upadá.. Uznáš jistě, že nevyhovět takovému přání by bylo špatné.}

_{Konstantine chvíli zamyslí a pak}

_{Konstantin: Bylo by to proviněním proti Boží vůli a zločin vůči těmto lidem. Proto jsem ochoten tam jít a sloužit jim. Je ale řada věcí, které mi nejsou jasné.}

_{Fotius: Ptej se, filosofe.}

_{Konstantin: Předně je divné, že by celá země přijala křesťanství a nerozuměla mu.}

_{Fotius: I nám se to zdálo divné, ale poslové tvrdí, že někteří vzdělanci od knížecího dvora mluví latinsky a pro prostý lid prý byl přeložen Otčenáš i Vyznání víry; a někteří to umí zpaměti, ale smyslu jim to moc nedává..}

_{Konstantin: Druhá věc: Mají písmo, kterým ve svém jazyce píší? Protože jinak by byla všechny námaha marná. Bylo by to jako psát na hladinu řeky a čekat, že si to poselství dál po proudu přečtou}

_{Fotius: Nemají. Nemají je ani Slované žijící u nás; tito se snaží psát slovanštinu našimi řeckými písmeny, ale sám víš, že bez úspěchu.}

_{Konstantin: Ale bez toho to nejde. Písmo nelze vynalézat. Je to Boží dar pro každý národ, aby měl ke svému jazyku i písmo.}

_{Fotius: Nechceme filosofe, abys pýchou pokoušel Hospodina, že vynalezneš písmo. Ale víme, že jsi nejen vzdělaný, ale i Bohu milý a požádáš-li Jej, ukáže ti, jak písmo nalézt.}

_{Konstantin: Dobře tedy, bude-li to Bohu milé, bude to i požehnáním mé cesty tam.  Ale je tu ještě problém zákonů státních a církevních. Mnoho nesnází i válek může vzniknout, neboť území Moravy patří do oblasti římské správy. Nevím, jaké jsou vztahy Rastislava s okolními národy. Jakým právem tam přivedeme biskupa? Jaké zákony se tam budou dodržovat; zdejší či nějaké nové a kdo by je vytvořil?}

_{Císař: Vidím, že jsi moudřejší a prozíravější než my všichni. Jsou to věci závažné, proto je třeba, aby s tebou šel i dobrý znalec práva.}

_{Konstantin: Neznám lepšího než je můj bratr Metoděj. Pokud se rozhodne k přijetí tohoto úkolu svobodně a jen pro lásku Boží a pokud nám Bůh zjeví slovanské písmo, rád na Moravu s ním půjdu.}

_{Fotius: Nyní tedy jdi a modli se za dar písma. Konstantin odchází, pak i císař, Fotius po svém projevu ještě chvíli setrvá, pak odchází také.  Věru, blažený muž, který se moudrostí vyrovná králi Šalomounovi i Davidovi.  Pojďme a poklekněme, abychom se za něj pomodlili a prosili, aby mu Bůh odhalil tajemství slovanského písma}

_{Scéna se za zvuku hudby mění na klášter, je tam i tabule, na kterou bude Konstantin psát první písmena Hlaholice. Po nachystání scény přichází Konstantin, Fotius mezi tím odejde.}

_{Konstantin: po přežehnání se trojitým křížem a zakleknutí      Veliký, svatý, milosrdný a štědrý Bože, který si přeješ spásu každého. Ty víš vše, víš, že národy bez knih jsou jako nahé a bezbranné vůči lstivým protivníkům. Projev svou dobrotu a ukaž mi, jak bych nalezl písmo pro Slovany, aby tě mohly víc poznat a více tě milovat…po chvíli ztišení vstane a přemýšlí: Řeckými písmeny nelze psát v jazyku Slovanů; vždyť mají hlásky, které řečtina nemá, třeba „š“ ,  nebo „ž“ a jiné….ale mají je třeba Židé nebo Aramejci. zajásá:Vždyť je to tak jednoduché. Vzhlédne: Bože díky skloní se a pár vteřin takto setrvá. Pak vstane a přejde na 2.stranu scény k tabuli: Začnu ve jménu Otce i Syny i Ducha svatého napíše v levém horním rohu tabule velký kříž a chystá se psát pod něj a zarazí se: Vždyť první písmeno už je napsáno. Ať slovanské „a“ vypadá jako znamení kříže. Ať je takto požehnáno samo písmo a vše co jím bude sepsáno.}

_{Vypravěč: Pokračoval na další písmena.a ta která nebyla ve slovanské řeči zastoupena nahradil podobnými znaky jiných jazyků, které znal. A tak vznikla glagolice – nejstarší slovanské písmo.}

_{Přichází Metoděj: Vidím bratře, že Bůh žehná tomuto dílu. Fotius mi vše podrobně vylíčil a já s tebou na Moravu rád půjdu. Brzy se budeme moci pustit do překladu Písma do této řeči. Co nejdřív je třeba?}

_{Konstantin: Části potřebné pro slavení mše.}

_{Metoděj: Tedy nejdřív misál.}

_{Konstantin: Ano a pak žalmy.}

_{Metoděj: A co texty pro udílení svátostí a žehnání?}

_{Konstantin: Jistě, ale pak už je nutné přeložit 4 Evangelia a celý Nový zákon. Ke Starému zákonu si už snad vychováme pomocníky. Překlad Písma svatého je složitější než u jiných knih a budeme muset řešit spoustu odlišností obou kultur, jazyků a významů slov. Často se budeme muset vzdát přesného přeloženého výrazu a nahradit jej méně přesným, ale výstižnějším.}

_{Metoděj: Určitě, vždyť nám přece jde o srozumitelnost evangelní zvěsti.}

_{Vypravěč: Práce na překladech končila vždy večer, kdy se bratři sešli a vzájemně si přečetli své překlady, aby ověřili, že se text dá dobře vyslovit a je pro posluchače srozumitelný.. Práce se tím sice trochu zpomalila, ale společné hledání vhodnějších výrazů pro vystižení smyslu je ještě více vtáhlo do misijního nadšení.}

_{Konstantin: Metode, napadlo mě, že překlad je vlastně měřítkem pochopení originálního textu. Od teďka, nebudu-li si jist, že něco říkám přesně, přeložím to do jiného jazyka. Když to nepůjde snadno, je to špatně napsané.}

_{Metoděj: Zacházíš s jazyky jako mistr, který se mazlí s hudebním nástrojem, který ladí}

_{Konstantin se pousměje: Jazyky mám rád. Svou rozmanitostí jsou branou k lepšímu vědění.}

_{Metoděj: Nerozumím.}

_{Konstantin si s pousmáním povzdechne: Ale no tak.. Hleď, je jen jedna skutečnost, jeden svět Bohem stvořený. Ale mluví o něm všechny jazyky a každý národ jej poznává z trochu jiné strany. A tak se stane, že Římané mají třeba slovo materia – od slova máter, protože ji připadá, že vše hmotné je z jednoho počátku, z jedné matky.Ale my říkáme hmota, protože se dá ohmatat.na rozdíl od věcí duchovních, kterých se rukou nedotkneš. Víš-li to obojí, pak víš lépe, co je hmota, než když to znáš jen z jednoho jazyka.}

_{Metoděj: To tedy znamená, že teprve až souhrn všech jazyků zachycuje vědění, ba dokonce nebudou-li všechny jazyky a národy chválit Boha, nebude chvála úplná a Bohu líbezná.}

_{Konstantin: Výborně. Je dobře, že si tak rozumíme a vše spolu probíráme, protože přijde čas, kdy budeme muset hájit nejen náš překlad, ale i právo Slovanů na něj.}

_{Zavírá se opona, mění se scéna na krajinu, potom na slovanské sídlo, vypravěč mluví před oponou}

_{V. obraz: Setkání se Slovany}

_{Vypravěč: Velikonoce roku 863 prožili bratři spolu naposledy v Cařihradě a Metoděj pověřen a posvěcen patriarchou Fotiem pro misijní práci se spolu s bratrem vydává na cestu na sever.}

_{Konstantin: Díky Bohu, myslím, že to co je před námi je Dunaj.}

_{Metoděj: Ano, teď už se nám podél řeky půjde bezpečně a hlavně správným směrem až k soutoku s řekou Moravou.}

_{Konstantin: Vidím, že to cítíme stejně. V Byzanci jsme putovali i nocovali bezpečně, ale poslední dny jsem si po všech těch vyprávěních o divokých uherských kočovnících musel více připomínat Boží blízkost. Bůh nám je bezpečným ochráncem ale též i světlem při večerních pracích na překladech.   Často přemýšlím i o tom, jak to vše zvládneme, když jsou s námi jen dva kněží a dva jáhni. Neznáme velikost Moravy, množství lidí, počet měst…}

_{Metoděj: Zpočátku to nepůjde snadno, proto musíme vyučit a připravit co nejvíce jejich vlastních kněží.}

_{Konstantin: To by byl dobrý úkol pro mne. Cesty mi činí potíže a raději bych zůstal v sídle knížete. A ty Metode budeš cestovat a pečovat o lid po stránce církevní i právní.}

_{Metoděj: Raději bych však ještě nějakou dobu zůstal v hlavní městě, abych poznal řízení země a také k dokončení překladů. Jsem přesvědčen,že to bude dobře využitý čas k poznávání.Vím jistě jen dvě věci.}

_{Konstantin: Které myslíš?}

_{Metoděj: Za prvé, že je to země bohatá – soudě podle poselstva}

_{Konstantin: A co druhého?}

_{Metoděj pleskne se po krku: A že je bohatá na komáry a žabí kvákání.}

_{Vypravěč: Po mnoha dnech putování, když se chystali k večernímu zastavení, zpozorněli; blížila se skupina nějakých mužů a to mohlo být nebezpečné.}

_{Na jedné straně pódia stojí skupinka s C+M a na druhé tři muži. Hluboce se uklonili.}

_{Mluvčí: přicházíme z pověření knížete Rastislava, abychom vás přivítali na území moravském. Bude nám ctí, když přijmete jídlo z naší země, náš doprovod a ochranu a v blízké osadě zvané Mikulčice pohostinství a nocleh.}

_{Metoděj přijímajíce potraviny: Bohu díky, už jsme měli těch konzerv a spaní ve stanech dost. Společně odcházejí ze scény.}

_{Vypravěč: V Mikulčicích pobyli jen krátce, jejich touha i poslání je táhly k Veligradu a ke knížeti Rastislavovi, přesto si nesli mnoho zážitků. Bratři přicházejí na scénu}

_{Konstantin: Ty moravské modrooké děti tě úplně obklopily, když jsi jim žehnal, vděčné za každý tvůj úsměv a ty jsi zářil radostí.}

_{Metoděj: A tobě se zase dařilo s dospělými mluvit téměř jejich jazykem a docela jste si rozuměli.}

_{Konstantin: Ale stále mám před očima tu pohraniční osadu, která mne překvapila svými valy, prostornými domy a několika kostely. Jaký bude asi Veligrad?}

_{Metoděj: Možná, že menší. Ostatně uvidíme brzo sami. Tam před námi jsou tři kopce a pod nimi je už cíl naší cesty – Veligrad.}

_{Konstantin: Ano jsou nápadné v krajině a jistě nebyly nepovšimnuty ani pohanskými kněžími.}

_{Metoděj: A to je náš první úkol – zničit to, co by mohlo udusit semeno Božího slova!}

_{Konstantin: Ne tak bratře. Je mnoho dobrého a ušlechtilého v představách pohanů, často hledali pravdu upřímně a my z nich nemůžeme udělat hlupáky, ale jen doplnit a maličko usměrnit; ukázat že země, stromy, oheň není bůh, ale je to vše od Boha, který je nese a živí a až zemřou je přijme do své milující náruče. Jako křesťané víme dost, abychom byli skutečně lidmi, abychom uměli milovat}

_{Metoděj: A kdo to umí?}

_{Konstantin: Každý, kdo se vydává …kašel…pro druhé… rozkašle se dusivě… – úplně.}

_{Metoděj: Nemluv. Již rozumím. Nasune se kulisa Veligrad(jak asi má vypadat?)a přichází 2 slavnostně ustrojená děvčata; nesou chléb a sůl a za nimi kníže a obojí jim podává. Děti se dívají na mnicha a přidržují se maminky, než Metoděj vyjde a pohladí je. Děti se pouští maminky, zvedají hlavu a když je obdaruje(drobnost) usmějí se a on jedno po druhém zvedá do výše, dělá kolotoč a děti se smějí. Ostatní je pozorují}

_{Rastislav: Vítejte na Veligradu a buďte hosty nejen u mého stolu. Po odpočinku jistě přijmete i pozvání do chrámu ke mši svaté.všichni odchází}

_{Vypravěč: Začal čas pilné práce pro všeobecné misie. Nicméně velmi významnou událostí bylo i setkání s Rastislavovým synovcem Svatoplukem,nitranským knížetem, který byl po rozhovoru s Konstantinem natolik zviklán ve své pohanské víře, že za rok o Velikonocích přijal křest z rukou biskupa Metoděje a pomohl k rozšíření víry, která v Nitransku už dávno klíčila. A o svatodušních svátcích byly dokončené překlady Písma svatého; především evangelia přeneseny k poctě Boží do chrámu.}

_{Přicházejí oba bratři}

_{Metoděj: Je třeba to důstojně oznámit celému shromáždění. Já budu kázat o Duchu svatém, daru jazyků, o síle hlásání Božích skutků i porozumění si. A ty uvedeš překlad Evangelia.}

_{Konstantin se zahledí do dáli: Ty tři kopce jsou jako Otec, Syn a Duch svatý sepne ruce a modlí se: Přijď Duchu svatý a naplň mne ohněm své lásky, abych dobře vyslovil to co způsobuje, že mi chválou Boha přetéká srdce:}

_{Reprodukovaně:}

_{Slyšte Slované toto:}

_{Dar ten je od Boha daný}

_{Dar duším nikdy se nekazící.}

_{Slyšte to všichni Slované.}

_{Slyšte slovo, od Boha přišlo}

_{Slovo, jež živí lidské duše}

_{Slovo, jež sílí srdce i rozum,}

_{Slovo, jež vede k poznání Boha}

_{Jako nahé jsou národy bez knih}

_{Nemohou obstát beze zbraně,}

_{V zápase s protivníkem našich duší}

_{A jsou jak na kořist uchystané.}

_{Nuže národové, kteří chcete mu čelit,}

_{Otevřete dokořán dveře rozumu}

_{A přijměte zbraň tvrdou,}

_{Kterou kovají knihy Páně}

_{Kristu, nejvyšší moudrost v nich mluví}

_{A daleko zahání Ďábla.}

_{Kdo přijmou ty knihy nebudou padat,}

_{Stát budou pevně a do života vejdou.}

_{Stanou u Božího trůnu v ustavičné radosti}

_{Zpívat budou s anděly ze svatých knih.}

_{Bohu milostivému, k lidem milosrdnému.}

_{Jemu náleží všeliká sláva, čest a chvála}

_{Na věky věkův, ode všeho tvorstva. Amen}

_{Rastislav: Nemám dobré zprávy. Jste u nás teprve druhou zimu a už poslové objevili v blízkosti hranic stopy podezřelých táborů. Jsme tu na trasách, kudy chodí kupci, ale i nájezdníci.}

_{Metoděj: bude tedy třeba rozestavit hlídky podél hranic poslat zvědy. Zde posílit obranu.a cenné věci přenést z osad do hradu}

_{Konstantin: To nejcennější bych raději odnesl do skrytu mimo Veligrad.}

_{Metoděj: Myslíš ostatky sv.papeže Klimenta?}

_{Konstantin: Ano. Ale ne zahrabat do země. Stejně potřebuji klidné místo i pro své žáky}

_{žák: Věděl bych o jednom takovém místě. Tam může být klidně i škola i kostelík ke cti sv.Klimenta i domky pro nás – studenty.}

_{Metoděj: Jak daleko je to místo a jak vypadá?}

_{Žák: Je jen den cesty odtud, Je to tajemné místo schované mezi okolními kopci a lesy a ani z blízké cesty jej náhodný chodec nespatří.}

_{Metoděj: Hned zítra tam bratra doprovodíš.}

_{Vypravěč: Nazítří se tedy vydali na cestu.}

_{Odsune se kulisa slovanského sídla}

_{Konstantin: Už jdeme skoro celý den a smráká se, jak jsme daleko od cíle?}

_{Žák: Necelou hodinu cesty.}

_{Konstantin: Vždyť jsi říkal, že tví přátelé udržují na kopci velký oheň; to by musel být vidět}

_{Žák(usmívaje se): Není a to jsme opravdu nedaleko. Říkal jsem přece, že to místo je dobře skryté.}

_{Po chvíli Konstantin: Tví přátelé určitě spí u hromádky teplého popela}

_{Žák: Už jsme blízko. Podá Konstantinovi ruku Ještě kousek prudkého kopce.}

_{Konstantin: Ano. Cítím dým. A vidím planinu.}

_{Žák: Ztlumte oheň ať mistr vidí nebe}

_{Konstantin hledí k obloze: Nádherné místo… Kleká a v tichu se modlí, ostatní jej pozorují Ano. To je vhodné místo pro svatyni Klimentovu a dobré i pro školu, neboť soustředí  mysl k jedinému – k Bohu.}

_{Děje se (částečně) vyprávěný děj.}

_{Vypravěč: Tam tedy vystavěli malou kapli, přenesli ostatky sv.Klimenta. Přišli ostatní žáci. Byl to nejnadanější Gorazd a jeho bratři Kliment a Naum, pak Angelár a Sáva. Spolu s Konstantinem a Metodějem se jim pro jejich počet říkalo Sedmipočetníci. Žili zde i dobách nebezpečí i míru klidným životem, studovali, modlili se a pracovali na překladech knih. Po čtyřech letech byli první z nich připraveni k přijetí kněžství.}

_{Reflektor na stůl na okraji jeviště}

_{Metoděj zatím pracoval na občanském zákoníku, neboť Morava dosud žádný neměla. Nezbytným a dobrým poradcem mu kromě bratra byl též kníže Rastislav. Ukázal se být moudrým a spravedlivý vladařem.}

_{VI. obraz: Cesta do Cařihradu}

_{Na scéně stojí zády k lidem Konstantin}

_{Vypravěč: v čele skupiny kleriků s doprovodem se Konstantin vydal do Cařihradu, kde chtěl projednat s arcibiskupem svěcení.těchto prvních připravených žáků... Z důvodu hrozících nebezpečí po cestě zamířil raději do Benátek, odkud chtěl dále plout lodí. V polovině cesty přijal pohostinství u knížete Kocela, který vládl v Panonii.nápis Panonie}

_{Přichází Kocel a Kostantin se k němu otáčí}

_{Kocel: slyšel jsem filosofe o činnosti tvojí i tvého bratra na Moravě. Prý jste jim dali písmo a přeložili svaté knihy. Mohl bych některé vidět?}

_{Konstantin: Rád ti je ukážu, Mám nyní u sebe Matoušovo evangelium ve slovanštině}

_{Kocel: si chvíli prohlíží knihu, souhlasně pokyvuje hlavou apod.I já jsem křesťan; můj otec je nitranský kníže Pribina a situace v naší zemi je podobná Moravě. Vedeš si mladé chlapce připravené ke kněžství. I já bych ti rád pár šikovných chlapců ukázal a  žádám tě, abys je též ke kněžství připravil}

_{Konstantin: Tvá důvěra, milý kníže, je mi výzvou, která se neodmítá.oba odchází ze scény}

_{Nápis Benátky, přichází Konstantin a proti němu posel}

_{Posel: Špatné zprávy z Cařihradu: trůnu se zmocnil Basil Makedonský, císař Michal byl zavražděn, patriarcha Fotius je uzavřen v klášteře a mnoho vašich přátel se skrývá či bylo zavražděno.}

_{Konstantin: Ať už byl císař jakýkoliv, přesto jen díky němu držím v rukou slovanské knihy a proto za jeho spásu odsloužím mši svatou právě ve slovanském jazyce.}

_{Předělí se oponou, nachystá se biskupský palác, ve kterém jednají následující. Na scéně rozčilený biskup a učený teolog a Konstantin}

_{Biskup: Tři jazyky jsou, kterými se může číst mše svatá: ty jež byly na Kristově kříži: Latina, řečtina a hebrejština. Ale tys užil jazyk Slovanů a aby to vůbec šlo, tak jsi vymyslel písmo.}

_{Teolog: To si říkáš filosof? Jsi blázen a kdyby jen to, jsi drzý, pyšný a horší než kdejaký pohan.}

_{Biskup: co si troufáš odpovědět na zásadní výtku všech benátských biskupů a teologů?}

_{Teolog: Co by řekl jiného než jen koktavou omluvu.}

_{Biskup: nechme jej mluvit, ať pak rozhodneme o uloženém pokání.}

_{Konstantin: Nebudu mluvit sám a nebudu se hájit. Pokusím se vyložit, proč je bohoslužba ve slovanském jazyce lidu tak potřebná a Bohu velmi milá.}

_{Teolog: Toť pěkně drzý začátek}

_{Konstantin: Nepřibyl slovanský jazyk jako nezvaný čtvrtý. Vždyť svým jazykem Boha chválí Arméni, Syřané, Arabové a v Egyptě Koptové, Chazaři,Gruzínci a na západě Gótové. A je dobré aby to tak bylo. Vždyť Písmo říká:“Ať tě velebí všechny národy,.“ A při nanebevstoupení Kristus říká:“Jděte ke všem národům a křtěte je ve jménu Otce, i Syna i Ducha svatého.“ A když pak Bůh vylil Ducha svatého, hned všichni slyšeli, jak se jejich jazykem zvěstují velké Boží skutky. Zvažte tedy, zda se protivím Božím příkazům já, když učím Slovany jejich jazykem, nebo spíše vy, kteří místo Boha vyvyšujete Piláta jako výběrčího správných jazyků. Je-li někdo bludař, pak je to ten trojjazyčník, který chce Bohu odepřít, aby ho chválilo celé stvoření.}

_{Chvíle ticha a pak postupně biskup i teolog odchází. Z pozadí vychází žák}

_{Žák: Blahopřeji mistře k vítězství}

_{Konstantin: Spíše k prohře. Tuto debatu jsem prohrál… Odešli, protože neuměli odpovědět, plni však nechuti ke slovanské řeči. Jsou ale horší boje. Změny v Byzanci vedou k rozkolu v církvi a západní králové si nárokují slovanské oblasti a k tomu pohanští nájezdníci z hloubi východu. Je ohrožena celá Evropa i její křesťanství. Po chvíli zamyšlení  Snad samostatné křesťanské království Slovanů může být spojovacím dílkem mezi východem a západem. A jejich misie zastaví pohanství z východu. Ano, naše misie na Moravu je ochranou celistvosti Evropy.}

_{Posel: dopis od římského papeže Mikuláše}

_{Konstantin: čte… Papež nás zve do Říma, ví o naší dobré činnosti na Moravě i o tom, že máme ostatky sv.Klimenta a chce se s námi setkat. Je třeba tedy o tom zpravit mého bratra – biskupa Metoděje. A setkáme se až v Římě.}

_{Vyprávění probíhá před oponou}

_{Vypravěč: Mezitím se do Říma dostala četná obvinění obou bratrů z herezí a použití nedovoleného jazyka. Ze západu hrozí válka proti Rastislavovi a Svatopluk usiluje o jeho svržení. Rastislav jen nerad propouští dobrého rádce a politika Metoděje, ale jde i o to získat papežovu podporu pro církevní správu Moravy a tím i samostatné postavení země. Během cesty do Říma umírá papež a nová hlava církve Hadrián II je díky všem obviněním velmi nespokojen s činností obou bratrů. Bratři jsou plni obav, ale srdce mají před návštěvou u papeže odhodlané.}

_{Opět se otvírá opona}

_{Konstantin: Nezapomeň Metode, že nejdeme sami. Jde s námi sv. Kliment. Jde o slavný návrat čtvrtého z řady papežů a my jsme jen jeho doprovod.}

_{Metoděj: Tak se tedy vydejme vpředu s křížem jako průvod a zpívejme k jeho cti žalmy a písně.}

_{Průvod po jevišti}

_{Źena 1: co se to děje, co to nesou, kdo to je???}

_{Žena 2: byzantští kněží nesou u Černého moře nalezené ostatky sv.papeže Klimenta do Říma.}

_{A z Říma už jim prý naproti vychází procesí s množstvím biskupů a prostého lidu}

_{Žena 1: Tak vzácný poklad… klesá na kolena a klaní se}

_{Zní vyzvánění zvonů – zesiluje a průvod se svícemi se spojuje s CM  průvodem.}

_{Vypravěč: papež radostně vítá bratry a vyslechne jejich obhajobu slovanské bohoslužby. Pak přijímá slovanské knihy požehná je a položí na oltář ve svém chrámu. Po té byli vysvěceni Konstantinovi žáci a v mnoha chrámech byla konána slovanská liturgie. Pak byl Metoděj vysvěcen a jmenován biskupem – metropolitou moravským s pravomocí i pro Kocelovu Panonii. Bylo to plné vítězství a názory trojjazyčníků byly prohlášeny za herezi. Konstantinovi se v Římě velice přitížilo, vstoupil do kláštera a zanedlouho…}

_{Je donesena postel, Konstantin do ní uléhá a probíhá následující rozhovor}

_{Konstantin: „Zaradoval jsem se, neboť mi bylo zjeveno,  že do domu Hospodinova s radostí půjdeme.“}

_{Spolubratři: „Konstantine, ulevilo se ti? Půjdeš již příští neděli  na mši s námi?“}

_{Konstantin: „Nebyl jsem a stal jsem se a jsem na věky.“}

_{Spolubratr: „On nemluví o příští návštěvě kostela. On mluví o své smrti.“}

_{Konstantin: „Od této chvíle již nejsem sluhou ani císaře ani kohokoli na zemi, ale jen samého Boha.……….Metoději, Zavolejte mi sem Metoděje!“}

_{Konstantin: „Metoději, jako dvojspřeží jsme spolu táhli jeden pluh a vyorali prvou brázdu. Vím, že toužíš po návratu do svého kláštera na hoře v Řecku. Ale nesmíš opustit lid, který nám Bůh svěřil. Metode, vrať se na Moravu! Vyučuj a veď  Moravany a pečuj o vinici, kterou jsme spolu z Boží vůle pěstovali. Nebude to práce snadná a z plodů vinice okusíš jen málo, ale to ti říkám ….,  budou mnohé a slavné.“.}

_{Metoděj: „ano, Konstantine, budou …}

_{Vypravěč: Tak zemřel velký světec, misionář a dobrý člověk Konstantin …}

_{Zatáhne se opona, vypravěč vypravuje před oponou}

_{Vypravěč: Metoděj se vydal na zpáteční cestu vybaven listem papeže Hadriána. V listu bylo vyloženo, jak celé území slovanské misie vždy patřilo do pravomoci Říma, ke stolci Petrovu. Zároveň byla potvrzena platnost cyrilometodějské misie a celá oblast svěřena Metodějovi. Tím byla vyňata z jakýchkoli nároků bavorských a říšských. První, kdo ten dopis četl, byl Kocel z Mosaburgu u kterého se Metoděj zastavil cestou domů.}

_{VII. obraz: Metodějův návrat}

_{Otevře se opona, v pozadí krajina a místnost}

_{Kocel:    „Metoději, zůstaň tady a zvol si město Mosaburg za své sídlo!“}

_{Metoděj: „Nemohu to učinit z řady důvodů Koceli. Na počátku jsem byl vyslán na Moravu. Na Veligradě jsem založil celou svoji práci. Na Moravě je škola Konstantina-Cyrila. Tam vyrazil silný pramen jeho díla. Veligrad je místem mého sídla, nikoli Mosaburg.“}

_{Kocel: „Dej pozor, abys brzy nelitoval své hrdé věrnosti. Jdeš na Moravu jako domů, ale svůj domov nepoznáš.“}

_{Metoděj: „Máš jistě dobré zprávy Koceli, pověz mi všechno co víš.“}

_{Kocel: „Dávno víš, že Svatopluk nemá svého strýce v lásce. Ba nyní už ho přímo nenávidí. Je stále v kontaktu s bavorskými biskupy a jedná v Nitře tak, že už je na Rastislavovi úplně nezávislý.“}

_{Metoděj:  „Nešťastný mladík! Ta touha po moci ho jednou uštve. Sám sebe zničí a zem možná také.“}

_{Kocel: „Metode, otče arcibiskupe! Zůstaň zde a jednej s oběma soky odtud, kde jsi v bezpečí!“}

_{Metoděj: „Myslíš, že by Svatopluk …?“}

_{Kocel: „ …tak daleko by nezašel. Ale chránit tě rozhodně nebude.“}

_{Metoděj: „Ale knížetem je zatím přece Rastislav!“}

_{Kocel: „Jak dlouho ještě?“}

_{Metoděj: „Musím tam jít. Není přece možné, aby pro osobní zájem ohrozili celou zem!“}

_{Kocel: „Je-li Svatopluk rozhodnut stát se vládcem celé Moravy, … nic ho nezastaví.“}

_{Metoděj: „A co bude dělat, když se postavím po boku Rastislavovi?“}

_{Kocel: „inu, přehlédne tě, protože nemáš vojáky ani zbraně …“}

_{Metoděj: „Pokud si myslí, že jsem mnich, špatně mu radí ďábli! Jsem biskup a jsem voják! Jako stratég jsem císaři neprohrál ani jednu jedinou bitvu! A jako vojín Kristův teprve nepodlehnu. Zítra vyrazíme!“}

_{Kocel: „Nehněvej se arcibiskupe Metoději, že se odvážím ti připomenout tvého svatého bratra Cyrila. Neužij jiné moci než slovo Boží.“}

_{Vypravěč: Nad Rastislavem stahovala se mračna. Jedno se tvořilo na nitranském obzoru, druhé snad ještě horší, vyvstávalo nad Bavorskem. Tam totiž s podporou Ludvíka Němce, opět zvedli biskupové boj o vliv nad Slovany.}

_{Biskup I.: „Neuspěli jsme u papeže? …uspějeme u císaře!“}

_{Biskup II.: „Ale udělejme nejdříve Moravu vratkou …“}

_{Biskup I.: „To nebude těžké, pomůžeme k moci Svatoplukovi a necháme tam i své vojsko.“}

_{Biskup II.: „A co uděláme s Metodem?“}

_{Biskup I.: „Toho nám Svatopluk vydá. Až nebude Rastislava, nebude chtít mít silného biskupa. Nesnese, aby se musel dělit o moc …“}

_{Spustí se opona, vypravěč před oponou, nachystají se na scénu následující herci}

_{Vypravěč: Jednání Svatoplukovo neušlo pozornosti některých Moravanů a ti přišli znepokojeni za Rastislavem.}

_{Moravan1: „Kníže náš! Tvůj synovec se chystá svrhnout tě z trůnu!“}

_{Rastislav: „Cože? … Na to nemá sílu …“}

_{Moravan 2: „Sám ne. Ale má u sebe stále více ozbrojenců z ciziny.“}

_{Rostislav: „Z ciziny? Odkud?“}

_{Moravan 1: „Od Ludvíka Němce, ale spíš z Bavorska.“}

_{Rostislav: „Poradím se s arcibiskupem, až se vrátí.“}

_{Moravan 2: „Není čas ani na rady, ani na odklady! Svatopluk musí zmizet. Nedáš-li ho popravit ty, zabijeme ho my sami!“}

_{Rostislav: „Proč ho mám zabít?“}

_{Moravan 1: „Protože on chystá vraždu tvoji!“}

_{Moravan 2: „Pozvi ho, a my už se postaráme o ostatní.“}

_{Během krátkého vypravěčova vstupu se donese stůl s jídlem a začíná hostina}

_{Vypravěč: Rastislav Svatopluka opravdu pozval. Bavili se u bohatého stolu a všichni hodně pili.}

_{ZbrojnošA: „ … dneska ti kamaráde zabijí pána.“}

_{ZbrojnošB: „co to povídáš, šálí tě rozum?“ Zbrojnoš B po chvíli vstane a nenápadně jde ke Svatoplukovi. Ohne se k němu a něco mu šeptá. Svatopluk ani nepohne obočím a obrátí se k Rastislavovi.}

_{Svatopluk: „Hleď strýče, dobře jsme se najedli i dobře popili. Rád bych teď ozkoušel sokola, kterého jsi mi daroval.“}

_{Rastislav: „I jeď Svatopluku a vrať se s dobrým úlovkem.“}

_{Svatopluk mizí ze scény i se svojí družinou. Odjíždí, aby si zachránil holý život. Když už jsou dosti daleko od Rastislavova sídla zastavují koně na Svatoplukův pokyn.}

_{Rastislav též odchází ze scény, odnáší se stůl, vrací se Svatoplukova družina na koních}

_{Svatopluk: „Přivoláme si posilu dobře ozbrojených mužů z Bavorska, kteří na nás čekají nedaleko. Dobře se ukryjeme spolu s nimi. Já sám jen se dvěma průvodci se budu jakoby skrývat, ale tak, aby mě určitě našli. Bude-li Rastislav s nimi, zahvízdám dvakrát. Vyrazíte a zmocníte se ho. Nebude-li s nimi, zahvízdnu jednou a vy nás budete zpovzdálí sledovat. Nezabijí mě na místě. Určitě mě povedou k němu.“}

_{Zbrojnoš: „Uděláme jak jsi řekl Svatopluku.“}

_{Hned druhý den je kníže Rastislav vyslídil. Přichází Rastislav}

_{Rastislav: „Co skrýváš Svatopluku, proč se přede mnou skrýváš?“}

_{Svatopluk: „Sokol mi spadl a pak se zalétl. Stále ho volám a nic. Takhle …“ (dvakrát pískne)} 

_{Rastislav: „Co přede mnou skrýváš?“}

_{Svatopluk: „Hned to odkryji.“}

_{Nastal boj. Rastislav zůstal sám a byl spoután.(Zbrojnoši se Svatoplukem na Rastislava)}

_{Svatopluk: „Tvá vláda skončila. Mohl bych ukončit i tvůj život strýče. Ale raději tě pošlu darem těm, kdo mi pomohli. Jistě se zaradují, pil jsi jim krev jen o trochu míňě než mně. A … ano, aby ses nemusel dívat na svou ubohost, zbavím tě zraku. Žhavým hrotem meče ti spálím oči.}

_{Zbrojnoš: „To nečiň kníže! Nebylo by důstojné krále Ludvíka, abys mu poslal otroka zmrzačeného.}

_{Svatopluk: „Zavažte mu tedy oči a jděte!“}

_{Spustí se opona, vypravěč vypráví před oponou, připraví se následující herci}

_{Vypravěč: Vladař Ludvík když viděl před sebou klečet Rastislava jako ubohou trosku, zeptal se: „Co s ním chtěl udělat náš milý Svatopluk? Když mu odpověděli, že ho chtěl Svatopluk oslepit, tak jen pronesl: „Ať je po jeho vůli.“ Slepého Rastislava odvedli neznámo kam a uzavřeli v některém z hradů, kde zmizel jako by nežil. Metoděj a jeho dva průvodci táboří po odchodu od Kocela někde na pomezí českých lesů.}

_{Štěkot psů. Přichází tlupa chlapů.}

_{Lovec: „Kdo jste?“}

_{Metoděj: „Poutníci jak vidíš. A kdo jste vy?“}

_{Lovec: „Lovci, jak vidíš a na rozdíl od tebe mluvím pravdu. Ty lžeš, poutník nechodí po stezkách zvěře ani nezháší oheň. Jste lupiči nebo zločinci na útěku.“}

_{Metoděj: „Nevím, z čeho nás bezdůvodně osočuješ, když sám jednáš proti právu.“}

_{Lovec: „Cože?“}

_{Metoděj: „Nemluvíš slovansky, jsi cizinec z Bavor, ale lovíš na moravské půdě.“}

_{Lovec: „Moravskou oblast spravujeme my. My a nikdo jiný! Ty nebuď drzý a pěkně vylez na světlo, abychom tě viděli.“}

_{Lovec: „Nejsi ty Metod, slovanský kněz, kterého teď všude hledají?“}

_{Metoděj: „Ano, jsem arcibiskup moravský.“}

_{Lovec: „No to je úlovek.“ (tleskne dlaněmi) Tak tuhle kůži prodáme za víc než za kopu lišek pro každého.“}

_{Metoděj: „Dost hádek. Jděte svou cestou v pokoji a nás nechte jít dál.“}

_{Lovec: „Ne-ne! Tady rozkazuji já. A vy půjdete s námi!“}

_{Opouštějí scénu}

_{Vypravěč: Zmocnili se jich a přivedli před biskupa v Pasově. Ten škodolibě k Metodějovi.}

_{Biskup - Pasovan: „Ani netušíš jakou mám radost, že tě mohu přivítat v mém sídle. Cha cha cha. Konečně bude konec s tvými bludy i s tvým brouzdáním po Moravě.“}

_{Metoděj: „Tu zemi spravuji z papežova rozhodnutí já!“}

_{Biskup - Pasovan: „Dobrý žert. To území patří pod mou správu, jediným skutečným vladařem jsem tu já!“}

_{Metoděj: „Zde ano, ale tam nikoli, a i kdyby byly pochybnosti, kdo tam vládne, jako že žádné nejsou, pamatuj, že jediným skutečným vladařem je Bůh.“}

_{Biskup - Pasovan:  „Ach s tvým Bohem. Má dost na nebesích a ta jsou daleko kněže.“}

_{Metoděj: „Nejsou daleko ale vysoko! Kristus je provždy s námi, ale dej pozor, abys rychle neklopýtl přes jeho Pravdu. Jednáš proti právu.“}

_{Biskup - Pasovan: „Odveďte ho a držte jako vězně.“}

_{Metoděj: „Ponecháš mi mého služebníka?“}

_{Biskup - Pasovan: „Ani nápad! Postačí ti naše obsluha. Ten půjde do některého z našich sklepení a už z něho nevyjde.“}

_{Izák: „Mohl bych s vaší milostí chvilku mluvit o samotě?}

_{Biskup - Pasovan: „Toho už odveďte! … A ty, co mi chceš říct?“}

_{Izák: „Možná si na mne vzpomenete. Byl jsem vaše milosti před časem v doprovodu biskupa Artura na synodě v Benátkách. Již zemřel. Ale tehdy mi ještě přikázal, abych se k nim přidal a posílal mu zprávy o všem, co ti dva misionáři dělají. Vetřel jsem se tedy do přízně Konstantina a Metod si mne nechal po boku. Je to velice obratný člověk, hbitý jako had. Mohl bych ho i tady dobře hlídat, jinak než vaši lidé. Chce-li vaše milost, budu vám dobře sloužit.“}

_{Biskup - Pasovan: „Věrný služebníku! Až se občerstvíš, pošlu tě, abys mu sloužil. Budeš jako držený ve vazbě, ale jen naoko.“}

_{Vypravěč: Uběhlo dva a půl roku, než se zpráva o tom, kde je a jak se mu vede k papeži. Byl to již Jan VIII. Nečekal na nic, zavolal si písaře a diktoval list biskupům, kteří se provinili:}

_{Biskup - Pasovan: Cože, dopis od papeže! No to mi ještě scházelo!}

_{Písař Jana VIII.: „Kdybyste měli slzami odpykat své jednání, musely by téct jako řeka. Kam až dospěla vaše zvířecí krutost a nestoudná drzost, když jste vztáhli ruku na spolubiskupa. V šílenství zvedl někdo z vás na něho bič. A to vše proti rozhodnutí nejdůstojnějšího papeže Hadriána, mého předchůdce.}

_{Biskup - Pasovan: Tak to je se mnou Ámen!}

_{Zavírá se opona, vypráví vypravěč a chystají se herci k další scéně, připraví se slovanské sídlo. Nejprve sám Metoděj pronáší monolog - ještě před oponou jakoby vtrhne do vypravěčova děje.}

_{VIII. obraz: Křest Bořivoje a Ludmily}

 _{Vypravěč: Konečně byl Metoděj opět svobodný a odebral se do své vlasti. Byl vřele uvítán. Byl lidmi vřele uvítán, protože v zemi panovaly mnohé zmatky. Slýchal hojné stesky na bezpráví, cítil kouř vášnivé zloby. Vystupoval neohroženě proti nepravostem. Před vladařem, soudci a velmoži se rozohnil a vmetl jim do tváře všechnu jejich přetvářku a nespravedlnost:}

_{Metoděj: „Spravedlnost národy povznáší, vaším hříchem a nespravedlností upadá lid do bídy. Což myslíte, že něco znamená, když takto chodíte na bohoslužby? Protivíte se Bohu. Přijímáte lichá obvinění, beze svědků a bez vyšetření odsuzujete lidi, když vám žalobce do ruky dá peníze.  Jedny pokládáte za lepší než druhé, jako by zákony neplatily pro všechny stejně. Marně a zbytečně se lísáte k Bohu, protože neposloucháte jeho jasná přikázání. A protože na ně nedbáte, zahanbí vás Bůh sám. Vaše země se zkazí a vy nebudete vladaři.“}

_{Vypravěč: A Metoděj dál neohroženě šířil víru v našich zemích. Stalo se, že zavítal navštívit Moravany kníže Čechů vznešený Bořivoj. Přijel i se svou ženou Ludmilou. Všechno bylo krásné a s vděčností se spojoval i obdiv. Ale když přišel čas večeře, Svatopluk byl v rozpacích. Podle tehdejšího zvyku nepokřtěný muž, byť to byl panovník, neměl sedět s pokřtěnými u jednoho stolu, ale zvlášť, a dokonce na zemi. Nezbylo než podat Bořivojovi polštář a usadit ho na zem. Přijal to, ale přátelská nálada byla ta tam.}

_{Na scéně je připravený stůl, za ním Metoděj a Svatopluk a pod ním Bořivoj a Ludmila}

_{Metoděj: „Není to škoda, že ty, kníže ušlechtilý a mocný, který se vznešeností rovnáš ostatním, máš sedět na zemi jen proto, že jsi nepoznal pravého Boha a sloužíš mrtvým modlám?“}

_{Bořivoj: „V jaká nebezpečí bych se vydal a co by mi přineslo, kdybych přijal křesťanskou víru?“}

_{Metoděj: „Nevidím žádná nebezpečí, neboť Bůh je laskavý a milosrdný. Nejedná jako zlí duchové, kterých se bojíš a proto jim otročíš.“}

_{Bořivoj: „Ti se určitě proti mně obrátí, když přijmu jiného Boha.“}

_{Metoděj: „Toho se vůbec neboj. Pravý Bůh všechno stvořil, nebe i zemi, horstva i řeky, mračna, vítr i bouřky a je pánem nade vším. Přijmeš-li ho a jemu jedinému se budeš klanět a sloužit, budeš jako jeho správce pánem svých dřívějších pánů a všichni nepřátelé ti budou podrobeni.“}

_{Ludmila: „A jak budou rodit naše pole a sad, když nebudeme přinášet oběti jejich duchům?“}

_{Metoděj: „Dál budete orat a sít. Dál budeš sypat popel ke kořenům a čistit studánky, aby se prameny neztratily. Ale nebudou to již oběti duchům, ale služba Bohu, který dává semeno rozsévači a chléb oráči. Tvá otrocká práce stane se svobodnou a ty v novém kněžství budeš žehnat svým zahradám, sadům a celé své zemi.“}

_{Bořivoj: „Mám ti tak rozumět, že člověk je pánem všeho tvorstva, ale slouží Bohu, který i jeho stvořil?“}

_{Metoděj: „Ano, nadmíru dobře chápeš a moudře hovoříš.“}

_{Bořivoj: „Co tedy brání abych byl pokřtěn? Po takové svobodě toužím.“}

_{Metoděj: „Nic. Usedni s námi ke stolu, zítra tě pokřtím.“}

_{Usedají ke stolu, ke slovu přichází naposled vypravěč a po jeho vyprávění všichni herci.}

_{Vypravěč: Tak byl pokřtěn kníže Bořivoj. A byla pokřtěna i Ludmila. Metoděj jí věnoval obraz Matky Boží s Ježíškem, který si s sebou přinesl z Cařihradu. Ta ho později věnovala svému vnuku Václavovi, který ho nikdy nesundal z krku.}