Dny města Zubří - do takového nebe nechci ani já

Takových dní je... nic zvláštního, oslavovat se musí a je dobře, když i věřící jsou součástí těchto oslav.

Dnes toho však bylo docela hodně i tak:

• Na Sv. Hostýně měly děti pouť, na tom jsem nebyl.
• P. Martinovi Vévodovi zemřel tatínek, nebyl jsem na pohřbu, ale aspoň v modlitbě: RIP
• Na Helftýně je Hefaiston, už jsem na něm párkrát byl, dokonce i při dnech města Zubří, tentokrát ale ne.
• V Zubří tradičně je den města, na který jsem zapomněl, ale viděl jsem už včera, že se něco chystá. Rozhoně jsem byl rozhodnut se toho účastnit. Rád se setkávám, tak i proto. 

Den původně neměl příliš mnoho programu, jen v 6:30 mše svatá a večer setkání se sousedy, na které se moc těším.

V průběhu dne, jak už to v Zubří chodí normálně však poněkud nabobtnal i ten program, takže:

• 6:30 mše svatá, pak snídaně, vlastní program. Vstávalo se mi dnes těžko, mši svatou jsem trochu protrpěl bolestmi kloubů a nemocí stát ani klečet.
• Netušil jsem, že přijdou manželé na přípravu, nikterak to však nenarušilo můj volný program, kdy jsem zase něco jiného napsal na blog, co vyjde zítra a teď večer píšu, co odešlu hned.
• Protože otec Pavel jel na zmíněný pohřeb, měl přípravu jáhen Martin a tak jsme trochu hovořili na pastorační témata, což byl pro mě příjemně strávený čas. Mezi tím už začal program dne Zubří.
• Bylo třeba jít někde pojíst a tak na dny města to byla vynikající příležitost se zároveň i setkat. Hrála zrovna Zubřanka a uvěznil nás liják, při kterém jsem poobědval. Nejvíc mě zaujal stánek šachistů a potkal jsem mnoho lidí i dopoledne.
• Po odpoledním odpočinku jsem se vrátil na dny města, hrála skupina Faraon, ta která natočila i zuberskou hymnu, ze které bude ministrantská sloka, ale ještě není. Velmi mě zaujala jejich písnička, se kterou bych se chtěl sdílet, nebyla nikterak rouhavá, však to není rouhavá skupina. Potkal jsem ještě mnohé další.
• Rozhodl jsem se zklidnit při modlitbě růžence na Lipůvce. Nakonec jsem skončil u kapličky na Hůrce, protože jsem potkal paní Martu, která šla na oslavy 80 let, za které byla ráno mše svatá. Jen jsem ji doprovodil na místo při rozhovoru. 
• Mezi tím byl telefonát, který mě v nutnosti měl vrátit na dny města, ano přislíbil jsem, ale po růženci. Pak mě dohnala vnučka, která mě jménem oslavenkyně zvala aspoň krátce na 80. Moc rád bych to pozvání přijal, ale znám se, že bych se protáhl a nestihl večerní posezení ani slíbený návrat na dny města ani růženec, tak jsem zdvořile požádal by všechny pozdravovala a měl bych tedy ještě osobně s nějakým drobným dárkem popřát, slušelo by se to.
• Vrátil jsem se na dny města opravdu krátce, teď píšu tento článek a ještě se musím zkulturnit, než přijdou sousedi. Mám na to 20 minut a tak ještě vyhledám tu písničku, kvůli které jsem napsal tento narychlo článek a zítra mě čeká velmi zážitková pouť ke sv. Bartoloměji do Potštátu, už teď se těším na další naplněný den. 

No a teď zmíněná: Já nechci dojít do nebe

Aha, nejde to tak rychle najít. Ale pomyslel jsem si, jaké my, křesťané, dáváme svědectví o tom, co nás v nebi čeká. Kdybychom se polepšili, jistě bychom mnohé též natěšili, že ani oko nevidělo...