Putování za Cyrilem a Metodějem ze zuberské fary

Tento obrázek naznačuje úspěch našich věrozvěstů. Kostel je plný ministrantů, kteří pokračují v jejich díle a nesou víru, kterou nám oni přinesli. Není to tedy obrázek ze zuberského příměstského tábora, ale jsou zde někde také zuberští ministranti, kterých bylo nejvíc i ve Vyšším Brodě. Další obrázky "zapomenutého" tábora: https://www.signaly.cz/fotky/88090

Nevhodný úvod netřeba číst

_{Trochu se zmenšila má frekvence psaní na blog, což je dobře. Nějak mám pocit mála času k této činnosti, ale spíše se startuje snad něco jiného, důležitějšího.}

_{Uvědomuji si, že už skoro 3 roky jsem neměl žádnou dovolenou, protože jednoduše nemám nárok dle způsobu obživy na dohody, tedy sice ve vší svobodě svého volného času, ale po dovolené mám upřímnou touhu a mám zač Bohu děkovat a k tomu bych si potřeboval vzít dovolenou, abych učinil pořádnou pouť, nejen náhodně a svobodně poskládaný čas odpočinku.}

_{Letošní prázdniny se mi plní také velmi náhodně, nikoli cíleně. Teď budu psát o jednom táboru a ve výhledu už mám další nabídnutý pobyt, na který se těším a o kterém zatím ani pan farář neví, i když povšechně ví, a řeším, kdy budu mít vůbec čas podívat se domů.} 

_{Vím, kdy podle dohody mám práci a mezi tím vším nějak vyplňuji čas a plánuji si aktivity asi tak, jak jsem to měl první roky v Drahotuších, když jsem si neuměl vybrat dovolenou, ale tehdy jsem to cítil, že nebyl čas na dovolenou, nýbrž povinnost dovolené.} 

_{Kalendář jsem se nenaučil používat dodnes, ale zatím mi všechno vychází.}

_{I když mám nějaký ten den, jako třeba dnes, když po denním táboře píši o táboře, k čemuž jsem se zatím nedostal, tedy takový den, kdy nevím, co budu dělat, v Zubří jsem si jistý, že bude každá minuta využita a že stejně neudělám to, co jsem chtěl udělat, ostatně tento článek jsem chtěl psát od začátku tábora jako denní zpravodajství, ale nedostal jsem se k tomu dříve, než teď.}

_{Tento úvod však nemá sloužit k tomu, abych si postěžoval na své problémy, ale spíše sdělil svůj status v rámci farního příměstského tábora, tedy jsem spíše vnějším pozorovatelem, který občas se k něčemu nachomýtne, ať je to vhod či nevhod. Možná je vhod tento úvod vynechat a jít raději na vyprávění.}

To může začít opakováním z loňského roku: 

Když už jsme, tedy, u toho opakování, tak zatím tento tábor v Zubří jsem zažil jako 4. První bylo "Z pohádky do pohádky" 2020: https://vvrh.signaly.cz/2008/z-pohadky-do-pohadky Další pak 2021 řekněme putování po světě: https://vvrh.signaly.cz/2108/muj-denik-zuberskeho-primestskeho-tabora a na rok 2022, který byl o bradavické škole kouzel, nakonec velice dobře ztvárněný, jak naznačuje výše zmíněné video a taky tento článek https://vvrh.signaly.cz/2208/bradavicka-skola-na-fare a pak dále pokračuje tento článek o táboře Cyrilometodějském.

Doufám, že tento článek nikdo nehodlá hltat slovo od slova, byl by znechucen, protože nejsem tak dobrý spisovatel a od tohoto si slibuji, že poctivý čtenář, který si vybere všechno to dobré, bude z průběhu tábora nadšen nikoli konsternován či zaskočen. Také tímto článkem by se neměl zabývat celý den, neboť má hodně mnohem užitečnější práce, než je číst článek nehodný čtení. 

Je-li na místě nějaká kritika, pak vězte, že jako autor znám své limity a onu kritiku přijímám s pokorou a tedy na oprávněné námitky jsem schopen a ochoten odpovídat, neoprávněné klidně a rád odpálkuji, nemám však v úmyslu někoho zarmoutit či dokonce zdrtit.

Začátek vyprávění, tedy den první, 

Soluň nebo Soláň?

Putování za sv. Cyrilem a Metodějem začalo od počátku velice slibně, vždyť i přípravy tábora jsem měl tu možnost zpovzdálí sledovat a když jsem tak viděl první táborníky, bylo mi jasné, že budu znát úplně všechny zcela neomylně a že sestava všech dětí a vedoucích na táboře bude perfektní, což se tak i ukázalo. Sestava byla v mnohém podobná loňskému táboru.

I když nemám moc rád styl příměstských táborů, protože obsahují dennodenní loučení, což mě velmi unavuje a omezuje, téma sv. Cyrila a Metoděje je jistota, trefa do černého, vlastně spolehlivě se dá hrát cokoliv a v jakékoli hře může krásně vyniknout příběh našich věrozvěstů. 

Jak mám rád, když je rozruch, aby byl fakt pořádný a tak se cítím v pohodě. O moc lepší by byl v tom tábor pobytový, když musím být ve střehu 24 hodin a loučí se až úplně na konci, z čehož vyplývá, že nejhorší je pak pro mě jen noc po táboře, kdy je podezřele klidno, ale táborníci mou únavu už nevidí, zatímco u příměstského mohou vidět, jak jsem den ode dne unavenější.

Když se tedy sešli všichni z tábora, začali jsme brzy v kostele bohoslužbou slova, kterou měl otec Pavel a následně seznamováním. Většinu dopoledne jsem tak prožil s táborníky. 

Po celý tábor byla velmi populární cestovatelská rubrika, kterou uváděli prostřednictvím velmi dobře udělaných video spotů vedoucí Tomáš a Tobiáš. Začátek si asi budou pamatovat všichni, když Tomáš místo do Soluně putoval na Soláň.

Nevím čím se stal populární můj kanál, kterému vždy po táboře (i po tom ministrantském), stoupne počet odběratelů. Každopádně i mě v té souvislosti napadla blbost, vlastně podstatná, že letos je výročí 1160 let a že bych mohl oprášit divadlo "Dva mudrci z východu" a to tím, že se na těch videích naučím stříhat, protože Daniel mi řekl, že je to jednoduché. Tak jsem to celé v pondělí v noci zkusil a šlo to, výsledek bude tu taky.

Divadlu Dva mudrci z východu předcházel tábor ve Spálově o sv. Cyrilu a Metodějovi, ten byl pobytový. Skutečný důvod, proč jsem se rozhodl oprášit Dva mudrce z východu byl také ten, že v seznamovací hře, kdy jsme měli ve dvojicích si říci několik podstatných a zajímavých věcí o tom druhém, abychom ho představili, mě Tadeáš představil, že rád hraji divadlo a že jsem si zahrál i Metoděje. Jenže to divadlo je původně dlouhé 1h 43 min., tak jsem se rozhodl vybírat scény, nebylo to tak jednoduché, nejméně se mě to podařilo zkrátit na necelých 40 minut.

Když se chystal tábor, dal jsem taky k dispozici původní scénář právě zmiňovaného divadla a s tím mě napadlo, že podle toho se dá odhalit, jaký mizerný jsem herec, když jsem nebyl schopen držet se scénáře, což ostatně nedělám ani u videí, které točím. 

Vždycky nějak natočím video a když nejsem spokojený, tak ho natočím znovu, ale nesmí to trvat dlouho, nemám rád takové piplačky. K tomu mě Daniel doporučil dělat shorts, které, jak jsem taky zjistil, se dělá velmi jednoduše. Mám rád, když je to rychle hotovo, nicméně cestovatelská rubrika, kterou vedoucí dělali, jim dala pořádnou práci.

Večer jsem si tedy sedl nad Dvěma mudrci z východu a začal stříhat. Spát jsem šel někdy před jednou ráno, aby skoro celý druhý den se ono sestříhané video dalo dohromady na můj kanál.

Jenže tento příběh nemá být o mě, tak bychom mohli končit.

Ještě tedy jednu maličkost, když si děti stanovovaly jména skupinek, měly skvělé nápady. Hlaholíci si skutečně zasloužili velkou pochvalu, protože názvem skupinky obsáhli nádherně celé téma tábora. Radegasti zase symbolizovali staré náboženství, které tu bylo před tím, nikoli pivo, které se pije. Solunští poutníci poukazovali na příběh Cyrila a Metoděje zcela jasně a Sedmipočetníci nechtěli svým názvem označit, že jich je ve skupině 7(což ostatně bylo v každé), ale měli poukázat na to, že Cyril a Metoděj měli spolupracovníky a dohromady se jim tak říká Sedmipočetníci, ač jsem se musel přiznat, že jsem jim to poradil.

Jo, já takto radím rád. Tak než bude další vyprávění, poukážu na příklad tábora, který byl ve Spálově v r. 2012 a vlastně toto téma tábora bylo pro mě i milou vzpomínkou na mou světlou táborovou minulost, protože vím, že už jsem postarší a už sám nechystám žádný program tábora, mám spoustu jiné, milé práce.

Den druhý, svátek sv. Jakuba - 

Ostatky z Chersonu

Vedoucí byli velice šikovní, že nikterak za celý tábor nepřipomínali válku na Ukrajině. Z dnes skloňovaného Chersonu pochází pro nás velmi vzácné ostatky sv. Klimenta, za kterými nás zavedla i oblíbená cestovatelská rubrika. Nápad tvůrců byl taky velice nápaditý, když Konstantin s Metodějem zapomněli v hrobě papeže levý palec a tak s lopatou a krumpáčem naši šikovní průvodci se snažili najít ten zbytek, až si šli odpočnout na olympijské hry, čímž skupině táborníků dali výrazně najevo, že Cyril a Metoděj byli Řeci.

Počasí toho dne se mělo kazit deštěm, z čehož zemědělci naopak zajisté mají radost a tak děti odpoledne chystaly dárek pro papeže. Ony totiž ty ostatky sv. Klimenta byli darem papeži Hadriánu II. a vůbec všude jim s ostatky papeže všichni otvírali dveře. 

Nicméně pěkně pomalu, moc informací naráz taky škodí podobně jako velké množství jídla, kterým byl tábor obdařen. Ostatně mnoho věcí se děje kolem jídla, takže když je dobré jídlo, jakože dobré skutečně bylo, je 80% celého tábora vyřešeno.

Já jsem během dne sledoval, jak se načítá nastříhané video, které vidět nebude, protože ten první střih jsem smazal jako ne příliš úspěšný, takže na mém You tube vydržel 3 dny a mezi tím se mě rodil nápad, jak to udělat ještě šetrněji, takže nakonec právě scéna z Chersonu byla úplně vystřižena, i když Metoděj tam měl velmi krásnou roli, ač poněkud v pozadí. 

Z toho videa jsem se tedy snažil vystříhat hlavně části, kde Metoděj vyniká, takže jsem zjistil moudrou věc, že oddělovat oba bratry od sebe je poněkud problematické, takže než začnu psát o třetím dni, který byl nepochybně také velmi zajímavý, především tím, že jsem na táboře skoro vůbec nebyl, protože jsem byl v práci, dám sem video poněkud dlouhé, tedy celé to původní divadlo, jak jej sestříhal Tomáš, varhaník drahotušský a k tomu ještě přidám přímo scénář: https://vvrh.signaly.cz/2308/dva-mudrci-z-vychodu

Den třetí, sv. Jáchyma a Anny, rodičů Panny Marie - 

"Vedro"

Jak jsem psal, tak ze třetího dne toho moc nevím. Měl to být den cestování, jenže oproti scénce cestovatelské rubriky nebylo vedro, které normálně panuje v Řecku, ale skoro celodenní déšť, takže z původního putování na Radhošť a na mši svatou v témže místě, kterou měl slavit otec Pavel, bylo jen putování vlakem, zpět asi autobusem a pěšky jen do Rožnova na Jurkovičovu rozhlednu.

Nelze opomenout, že na táboře byly 2 Aničky, které tím pádem měly svátek, z nichž jsem stihl popřát jedné z nich: "Milá Aničko, ať raduješ se jako sluníčko!"

Tento den jsem byl v práci, nicméně jel jsem na svém královském kole, takže jsem předběhl i vlak a pak při kole jsem tábor doprovodil pod kopec. Do kopce už se mě nechtělo, protože už od ministrantského putovního tábora jsem cítil své kosti, obzvláště levou zadnici a do kopce se mě putovalo jen ztěžka, ač musím říci, že se to naštěstí zlepšuje, takže ze mě není ležák, ale i tak bych normálně cestu ani na rozhlednu, tím méně na Radhošť neabsolvoval, ne kvůli bolavému zadku, ale protože jsem byl v práci.

Ostatně ani v té práci to nebylo tolik záživné, neboť do galerie přišlo jen 7 lidí vč. mě a to výhradně před deštěm a po dešti, takže v 10:15, 15:45 a 15:55 někdo přišel, jinak jsem byl sám a v modlitbách, jak o tom svědčí i shorts, které tady bude.

Z tohoto popisovaného tábora jsem tentokrát neudělal žádné záběry, takže video z tábora nemám z čeho dělat. Původně jsem také měl trochu jiné plány, než se účastnit programu tábora, jenže jaksi táborová sestava byla silnější a ony původní plány by mě v táborovém ruchu vůbec nebavili, takže to všechno udělám, až bude na faře klid. Komu by se v tom táborovém ruchu chtělo poskládat papíry či začít dokončovat diplomovou práci. Vždyť na to se najde čas a jediným argumentem je "vedro".

No tak tu aspoň dám ten shorts, co jsem tak nějak dal dohromady během dnešní práce, která mě tolik nenudila, i když jsem si nevzal žádnou knížku, ale křesťan má přece o čem přemýšlet a za co se modlit. Vlastně knížku jsem si vzal, Evangelii gaudium papeže Františka. Zůstala však v brašně na kole celý den na dešti, takže mám co sušit. Ještěže jsem si pořídil vlastní a nemám to půjčené z knihovny. To jsem ale knihkupec, že!

https://www.youtube.com/shorts/jGsUFwil8i8

Den čtvrtý, den Sedmipočetníků  

Všechny cesty vedou do Říma

Cestovatelská rubrika se podívala do Říma, kde je také místo posledního odpočinku sv. Cyrila, takže ostatky sv. Cyrila bychom měli. Ostatky sv. Metoděje se dosud hledají, protože se neví, kde je Velehrad, takže ač máme podrobnou zprávu "za oltářem kostela Panny Marie", tak vlastně ani nevíme, kde je ten kostel.

Skupinka Sedmipočetníků tento den prožila s velkou radostí a také satisfakcí za svůj název, kdy opravdu někteří z významných vedoucích nabili dojmu, že se tak pojmenovali, protože jich je 7, ostatně tak začala má rada sedmipočetníkům, takže jsem ji musel dokončit, proč se rozhodli pro své jméno, navíc sedmipočetníci by je jen tak nenapadli v souvislosti, že jich je 7, spíše by je napadlo "Sedm statečných".

Počasí měli tentokrát tak akorát, já jsem se však víc věnoval svému, takže jen vím, že měli turnaj v A-Z kvízu propojeném s Aktivitami, takže to byla velmi zajímavá hra. Také během tábora, jak se to u tohoto tématu sluší, si pohrávali s hlaholicí a rychle dokončovali dárek pro papeže, protože tématem byl Řím. 

Pro Cyrila a Metoděje bylo zajisté velmi snadné se v Římě domluvit, ostatně oba byli výborní řečníci no a také pro Gorazda a jeho společníky, kteří do Říma přišli s nimi nechat se vysvětit na kněze a v Římě se pak slavila slovanská liturgie. Jenže to je zase moc informací, takže se vrátím k táborovému ději, tedy pokud zase neuniknu někam jinam.

Na táboře se hrál často i fotbal. Míč čas od času zaletěl k sousedům, ale nebylo to tak často. Nutno říci, že Cyril s Metodějem, když by fotbal znali, také by ho hráli. Sousedé z našeho tábora tedy měli upřímnou radost, nicméně míč si museli táborníci zasloužit příslibem, že budou hrát tak, aby se to pokud možno nedělo.

Tento den zvolili vedoucí jako možnost přespat na faře. Ne, že bych to nevěděl, ale jsem rád, že alespoň tato kombinace s pobytovým táborem se drží. Kdysi, když jsem na Drahotušsku vedl tábory (to se nechlubím cizím peřím), přemýšlel jsem také o variantě, že bychom mohli tábor vést příměstským způsobem v kombinaci s pobytovým, tedy, že místní by se vraceli domů a přespolní přespávali. Byla by to asi složitá záležitost, nicméně k tomu nedošlo a už asi z mé strany ani nedojde.

Takže dnes byl na aktivity celý den i noc a to mě moc těšilo. Kvůli příměstskému táboru jsem měl nezvykle 2 kafe za den. Na ministrantském putovním mě stačilo jedno po ránu. 

Náš jáhen Martin měl na večer připravenu bohoslužbu slova a tak ji se mnou odpoledne projednával a měli jsme tak  velmi příjemný úkol nachystat před farou polní kostel. Oslovil jsem a rád využil všechny ministranty, kteří byli na táboře a všichni šli ministrovat, i když při bohoslužbě slova se na každého služba nedostane. 

Jáhen Martin dobře přiblížil jak věrozvěsty Cyrila a Metoděje, kteří také v Cařihradu, dnešní Konstantinopoli, pardon Istanbulu, působili, ale pocházeli z Tesaloniky neboli Soluně, nikoli Soláně, ale na opakování je ještě čas.

Den byl dlouhý, proto i příběh není o moc kratší, takže dám video, tedy to druhé, vlastně třetí, nejdelší sestříhané - za života sv. Cyrila a budu pokračovat ve vyprávění, co bylo večerem a nocí.

Den čtvrtý, večer a noc sv. Gorazda a druhů, tedy Sedmipočetníků

Boží Slovo v našem jazyce

Bohoslužbu je třeba řádně připravit. Oslovil jsem tedy přes jednoho z ministrantů k dalšímu všechny přítomné zuberské ministranty, aby ministrovali při bohoslužbě slova a Marušku z vedoucích, aby nachystala s dalšími polní oltář a lavičky pokud možno do kruhu.

Ministranti po úspěšně zahraném fotbalovém zápase se převlékli do ministrantského oblečení a rozdělili si služby jako misál, svíčky, čtení, přímluvy, držení evangeliáře a všichni ostatní v počtu 9 tvořili krásný liturgický průvod. Takto liturgicky oblečeni přišli do tábora, aby všechny ostatní přivedli průvodem do kostela. 

V kostele vzal jáhen Martin z oltáře evangeliář a slavnostním průvodem včele se svíčkami a evangeliářem jsme se všichni vrátili do tábora, aby byla slavena bohoslužba slova o svatých Gorazdovi a druzích, tedy, jak říkají východní křesťané "Sedmipočetníci", přesněji Cyril a Metoděj, Gorazd, Kliment, Angelar, Sáva a Naum.

Při bohoslužbě bylo velmi důležité poukázat na to, že Cyril a Metoděj do našich zemí přinesli Boží Slovo a první byla přeložena evangelia. Toto Boží Slovo a také liturgické knihy donesli papeži Hadriánu II., který v bazilice Sancta Maria Magiore potvrdil slovanskou bohoslužbu a knihy položil na oltář. Nechal pak vysvětit hochy připravené ke kněžství a Gorazd se pak stal nástupcem Metoděje, než byli z Velké Moravy vyhnáni, aby Boží Slovo šířili dál.

Ještě si uvědomuji, že na farním táboře byli kromě jednoho všichni ministranti, kteří byli na ministrantském putovním táboře v Tetíně a ještě také starší, kteří zastávali úkol vedoucích a nejmladší videčský ministrant, který nepřespával, takže ani na bohoslužbě nebyl. Mimochodem Daniel také napsal článek o ministrantském putovním táboře, který bude v Zuberských novinách a také někdo další napíše článek o tomto táboru tamtéž, ale já to nebudu. Tento článek tam nikdo neuveřejní, protože by byl moc dlouhý.

V onom odpoledni se také táborníci učili píseň Velehrad víry, kterou pak měli rodičům zazpívat na konci tábora místo obvyklých ranních tanečních kreacích, kterých letos bylo o poznání méně, načež někteří z obvyklých táborníků naráželi, že je to každý rok stejné, takže tentokrát oblíbené tanečky nebyly.

Po bohoslužbě se různým způsobem chystalo k jídlu, stihnul se i sport. Bylo také mnoho času, který se dalo věnovat táborníkům individuálně, zkrátka všichni se aktivním způsobem bavili. Také se chystal oheň na opékání párků pro zájemce (nepíšu špekáčků, protože já opékám párky a navíc mobil udělá ze špekáčků sekačky). Byl i čas pro toho, kdo měl hlad, si něco dobrého zobnout z táborové kuchyně. 

Výběr byl velký, večeře byla trochu pozdnější, aby mohla ještě začerstva se odehrát noční hra, protože na noční hru chce každý a nejmenší potřebovali jít ve slušnou dobu spát.

Noční hra byla prostá, pro menší moc náročná, pro velké zase málo, ale prostě byla. Já jsem tedy jenom se byl podívat na startovní čáru, moc se mě nechtělo chodit a ač jsem byl psychicky připraven, přece jen dny předchozí mě unavovaly natolik a já nechtěl, aby na mě únava byla vidět, proto jsem šel spát hned po tom, co jsem byl ubezpečen, že všichni mají připravené důstojné spaní. 

Spánku o táborech nebývá mnoho, přesto se snažím celý tábor být svěží, jak jen to jde a nemám rád, když se pozná, že svěží nejsem. Tak teď je na řadě nejvíce nastříhané video, kde bych měl jako Metoděj vynikat, ale vidno, že bez Cyrila to prostě nejde, ale bez Metoděje by to nebylo dokončeno.

Proto také mám za svého biřmovacího patrona bratra svého křestního, tedy jako Vojtěch jsem si vybral Radima, protože Radim byl všude s Vojtěchem, ale dokud žil Vojtěch, byl podstatný Vojtěch, ale Radim dál nesl Vojtěchovu svatost a stal se arcibiskupem ve městě, kde jsou ostatky sv. Vojtěcha, tedy jen ty, které Češi neukradli. Cyril a Metoděj to mají se svatostí podobně, jen žili o nějaké to století dřív. Ale to už je zase moc vědomostí.

Den pátý, poslední vyprávění -

Svatořečení až dlouho po smrti

Tak už píšu dlouze a dlouho. Článek o táboře jsem začal psát hned v sobotu potom, pak dopisoval ještě během neděle, kdy byl uveřejněn a dnes už má svátek sv. Ignác, takže otvírám poslední kapitolu, tedy jen jako vnější pozorovatel nikoli někdo, kdo by mnohem srdečněji, obsáhleji a stručněji, hlavně lépe o táboře pojednal.

Noc byla klidná, ani nevím, kdy jsem šel spát, ale půlnoc patrně nebyla nebo možná zrovna padla, prostě po noční hře už děti byly v hajanech a mě ani ruch neruší, abych hned po ulehnutí usnul. Když tedy Maruška mi řekla, že už mohu jít klidně spát, rád jsem poslechl, bylo toho přece jen dost.

Noc tedy byla krátká, protože se budím zvykově kolem 4:45, nicméně na faře bylo klidno, nemusel jsem tedy nijak příliš brzy vstávat z postele, tak prvního táborníka jsem zahlédl někdy po půl sedmé, že už byl vzhůru, budíček byl o čtvrt na 8 a brzy se řešilo ne úplně uspokojivé počasí na pouť do Vidče, do kostela sv. Cyrila a Metoděje, kde jsem i já mohl k táborníkům něco mírného vědomostního promluvit.

Východu předcházela snídaně a cestovatelská rubrika, která nyní zopakovala celé cestování, ale nejvíc mě zaujala myšlenka, že budeme svatořečeni až dlouho po smrti. Nevím, kde Tobiáš na ty nápady chodí, sic já to běžně říkám ve srandě nebo resp. v legraci, no a já to mám od našeho dlouholetého pana faráře, jenž nese jméno současného papeže a příjmení po prorokovi, který se zjevil na hoře tábor spolu s Mojžíšem, tento mě často oslovoval: "svatý muži."

Není špatné se vrátit ještě k noční hře, před kterou jsme také já a náš akolyta Jirka vyprávěly příběhy rádoby strašidelné, nicméně z mé strany to byly příběhy skutečné a možná bych je někdy měl uveřejnit na svém blogu. Jsou to přesně ty příběhy, které dětem říkám v náboženství, ale nikdy pořádně nevím komu a nevím taky proč je mnozí chtějí slyšet znovu. Pikantní a zajímavé na těch mých příbězích možná je, že se skutečně staly a některé z nich jsem na vlastní kůži zažil.

Do Vidče jsem já jel na svém elektrickém kole, zas tak moc nepršelo, děti byly odvezeny na etapy autem. Promluvil jsem tedy krátce také o P. Aloisi Pozbylovi, o tom za jakých okolností vznikal kostel, jakého je uměleckého stylu, kolik má let a popsal jsem také vitráže a obrazy, z čehož děti potom měly test. 

Potom jsme se šli společně pomodlit za zemřelé k hrobu P. Pozbyla a místních kněží. Na zpáteční cestu jel dětem autobus a po obědě už se hrála poslední hra k táboru, prohlížely se fotky z tábora loňského a brzy na to přijely rodiče a byla závěrečná děkovačka s takovým pohoštěním a pak už jen úklid, načež následovalo to, co moc nemám rád a to byl klid po táboře.

Myslím, že ten tábor se celkově vydařil a počet odběratelů na You tube mi zase stoupl, takže budu muset udělat speciál za 66, který tady asi ještě hodím, ale až ho udělám. Rozhodně to však nebude tak zábavné jako Cestovatelská rubrika, kterou zde neuveřejním, protože na to nemám práva.

Každopádně tak na svém You tube odstartuji nový list, moje povídání o svatých. Začnu tedy Cyrilem a Metodějem a pokračovat budu přes své křestní a biřmovacího patrona. 

Možná udělám ještě ministrantskou rubriku, tedy něco společně s ministranty, vždyť některá tato videa mám k dispozici z časů koronaviru, jak jsem zjistil, např. Vojtěchova víra.