Vztáhni ruku...

Dnešní evangelium o památce svaté matky Terezy pro mě vyšlo vtipně:

Evangelium – Lk 6,6-11

Dávali pozor, zdali uzdravuje v sobotu.

Slova svatého evangelia podle Lukáše.

Ježíš vešel v sobotu do synagogy a učil. Byl tam člověk s ochrnulou pravou rukou. Učitelé Zákona a farizeové si na (Ježíše) dávali pozor, zdali uzdravuje v sobotu, aby ho měli z čeho obžalovat. On však znal jejich myšlenky a řekl tomu muži s ochrnulou rukou: „Vstaň a postav se doprostřed.“ On vstal a postavil se tam. Ježíš jim řekl: „Ptám se vás: Smí se v sobotu jednat dobře, anebo zle: život zachránit, anebo zahubit?“ Rozhlédl se po všech kolem a řekl mu: „Vztáhni tu ruku!“ On to udělal, a ruka byla zase v pořádku. Oni však byli plní zuřivosti a umlouvali se, co by mohli Ježíšovi udělat.

Inu, chtěl jsem ten článek dnes zamýšlený pojmout trochu jinak. Ale, když jsem tak slyšel dnešní evangelium, rozhodl jsem se začít z úplně jiného konce a závěrem dojít ke stejnému závěru.

Rozdíl oproti muži z evangelia je zcela patrný, on vztáhl ruku a Ježíš mu ji uzdravil, já dnes vztáhl ruku a lékař nařídil zabalit ji do sádry. Uzdravena bude taky, ale jinak.

Dodnes mi nedošlo, že v evangeliu je explicitně pravá ruka muže. Jistě Ježíš muži pravou ruku neuzdravil proto, aby mohl dělat správnou rukou znamení kříže, ale z důvodu mnohem podstatnějšího, načež přihlížející zajímalo úplně něco jiného a to sobota místo dobra pro člověka.

Jen pro moc velké zvědavce, co jsem prováděl, tak padal na kole. 

Kdo mě zná, tak ví, že sádru rozhodně nemám po prvé a troufám si vzhledem k lékařským vysvědčením tvrdit, že ani zdaleka naposled, takže mě to přijde normál se kterým prostě čas od času nepředvídaně kdy a jak se dostávám do styku.

Jinak, kde mě nezná a čte to, tak i na blogu se občas dočte, že některé články jsou poctivě naťukány jednou, zpravidla (ne vždy, i levá už byla asi 5x mimo provoz) levou rukou - zde jeden z důkazů: https://vvrh.signaly.cz/1906/sluzba-jednou-rukou  nebo mnohem starší fotozáznam od Pavla Obořila: https://www.signaly.cz/fotky/22983/505210

Již v březnu 2004 mě doktor na rovinu řek, že ta ruka už nikdy v pořádku nebude a kdykoli navštívím lékaře se svou občasně zbolavenou rukou, shodují se v rentgenovém snímku, že tam mám mnoho traumatických změn a hledají, která je ta čerstvá. 

Každopádně fixací mám slušnou sbírku a nejčastěji zafixované mám pravé zápěstí a levý kotník. Další konkrétnosti netřeba zmiňovat, byl by to moc dlouhý seznam, který rozhodně není účelem tohoto plátku.

Milé děti už mě při náboženství moc krát viděly s nějakou tou fixací na pravé ruce, kterou se dělá znamení kříže.

Jako katecheta si dost všímám toho, že dnes rozhodně není samozřejmé u žáků znát znamení kříže a správně ho dělat - o tom jsem chtěl ten článek vést, když teď asi 3 týdny nebudu správně dělat kříž. Momentálně mám k tomu důvod, protože mám tu pravou ruku na odpočinku a slušně mě bolí.

Jak dělat správně kříž, zdá se to až triviální, ale když se ohlédám po běžných lidech třeba i při mši svaté, tak je to hotová věda i pro dospělého a zkušeného, naštěstí katoličtí jáhnové, kněží i biskupové mají tuto vědu "signum crucis" zvládnutou mnohem lépe, než za A či jedničku ve škole.

Pravda, i mnozí ministranti si musí tuto vědu pravidelně a řádně opakovat a přesto se ne zřídka spletou tak, že neví, která ruka je pravá a na rozdíl ode mně teď, ji mají zcela v pořádku.

Klikyháků podobajících se zamýšlenému znamení kříže už jsem také viděl nesčetně, takže by se to dalo třeba i napsat jako nějaký druh seminární práce z liturgické teologie.

Loni s prvňáčkama jsem udělal dobrou zkušenost, když jsem je celou vyučovací hodinu učil znamení kříže i s tím vědomím, že když se ve třetí budou chystat k prvnímu svatému přijímání, zase budou dělat záhadné klikyháky.

Původně, když jsem učil děti ještě na drahotušsku a měl zrovna svou pravačku zafixovanou, dělával jsem znamení kříže levou rukou. 

Brzy jsem však narazil na svízel, že zvláště leváci (někdy i praváci) mají tendenci dělat znamení kříže levou rukou. Jako leváka mě to nikdy nenapadlo, protože kříž se přece vždycky dělá pravou. Když jsem však měl na pravačce po prvé sádru, začal jsem automaticky jen po dobu fixace dělat kříž levou.

Vida však zkušenost, jaké klikyháky se dělají místo znamení kříže, jsem to pak přestal tak dělat při hodinách náboženství a raději jsem se dětem omluvil, že nemohu dělat s nimi znamení kříže a tak ho musí co nejkrásnější udělat za mě. 

To jsem se tak naučil s žáky v Partutovicích, kde jejich zbožná třídní učitelka, který je celý den učila a při náboženství opravovala sešity a vždy se s námi pomodlila, velmi dbala na to, aby děti, které do náboženství chodí, dělaly dobře znamení kříže.

Mě letos při prvních hodinách náboženství nepůjde správně udělat kříž. Po prvé tak na začátku školního roku budu spoléhat na zdravé a schopné ruce dětí.

Tak i když jsem levák, tak mi v tomto pravačka moc chybí. Až si odpočine, zase bude správně dělat znamení kříže.

A tak z toho dnešního evangelia vím, že potřebuji obě ruce, ač zas v jiném evangeliu se píše, že svádí-li tě tvoje pravá ruka, usekni ji... já jsem si ji naštěstí jen zlomil, ale jako leváka mě pravá ruka moc nesvádí.

Jo, ještě loni jsme se s prvňáky učili, co naše ruce dokážou - dokážou se taky modlit a ještě lepší modlit se správně a za dobré věci.

Znamení kříže nás uvádí do modlitby, krásné modlitby, modlitby za dobré věci, tak proto je dobré správně dělat znamení kříže.