Vymlouvat se, to by mi docela šlo. A tak tu píšu takové zajímavé i nezajímavé věci. Něco, co jsem zažil s Bohem či s blížními nebo co mě zrovna napadlo.

Služba jednou rukou

1. 6. 2019 14:01

Když se slaví slavnost, všechno se má dělat slavnostně. O slavnosti Nanebevstoupení Páně to platí taky.

S úbytkem služebníků by nemělo ubývat slavnostnosti a naše srdce by měla být slavnostněji naladěna na Pána, který přijde mezi nás při mši svaté.

Vždycky se těším na slavnostní mši svatou zvlášť. Bylo u nás v rodné farnosti dobrým zvykem udělat vždycky kadidlo. Už skoro 14 let jsem jinde, tak nevím, jak se to dodržuje, ale tehdy se to dodržovalo nejen u nás, ale i v Luhačovicích a jinde. 

A jako pastorační asistent se o to také snažím, aby bylo vidět i cítit, že se konala slavnost. Jak to však udělat, když ministrantů na slavnostech je málo a když se čím dál častěji nad tímto zbožným zvykem rezignuje? 

A teď mám ještě jeden důvod to nedělat a tím je moje pravačka (zápěstí) v sádře a v Potštátě jistota, že nikdo další nepřijde. A přesto jsem se odvážil s plnou vážností panu kostelníkovi říci: "Uděláme kadidlo?" A pan kostelník opravdu udělal a já jsem se moc těšil, že to bude krásné.

Liturgie jde zvládnout i bez ministranta, ale co zapojení lidu? A jelikož mám na jistou míru dost četné zkušenosti, že ministrovat jde samotnému i s jednou rukou, rozhodl jsem se si to po prvé troufnout i s kadidlem.

Mít však všechny služby i s kadidlem a do toho i část služby lektorské, to se člověk při mši sv. naběhá, ale skutečně to jde stíhat a až na zvonění se dá všechno zvládnout. A snažil jsem se to zvládat se vší důstojností a pokorou tak, abych i prožil mši svatou.

Jak může ulítaný ministrant prožít mši svatou? Že se těší tím, že bude sloužit a dá k dispozici třeba jen tu jednu ruku, kterou momentálně má a ta sádrová občas něco málo přidrží (ale fakt málo, abych neporušoval 5. přikázání).

A bylo to moc krásné. Boží Duch planul a já jsem mohl jeho čerstvé vanutí, jak o tom na jistém místě Písma píše prorok.

Pak mše svatá skončila a já jsem si uvědomil ještě jednu věc: I bez mých rukou může být mše svatá, ale potřebuje dvě kněžské ruce. Bez nich by Kristus neproměňoval při Nejsvětější oběti lidská srdce.

Když jáhen nebo akolyta podává Kristovo Tělo, je to velká radost. Přijímající přijímá celého Krista a má přinášet celého Krista, ale zásoby ve svatostánku jsou omezeny a čeká se až opět přijde kněz slavit mši svatou a obnovit lidská srdce.

Zobrazeno 626×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

O mně

Vojtěch Hýbl (VVRH)
na signály.cz

Co zatím jsem? Inu, jsem Vojta. Pocházím z Václavova. Vystudoval jsem maturitní obor Knihkupec v Luhačovicích, postupně se ze mě stal pastorační asistent v Drahotuších a teď jsem čerstvě dokončil bakaláře teologických nauk. Ano: "Sedm let jsem v Písku študýroval... (pardon v Olomouci) ani jednu Pannu nemiloval... (to nevím, jestli je pravda)..." a tak se snažím s pomocí Boží alespoň něco dělat dál na cestě do nebe.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio