Mám královské kolo

Dlouho jsem se bránil elektrokolu. Jak jsem k tomu došel, bylo asi podobně, jak jsem došel na CMTF, ale samozřejmě jinak. Závěrem jsem musel připustit, že už nevyšlapu normálně skoro žádný kopec a vzhledem k svému zdraví ohledně pohybu, načež mám přiznaný i důchod, mám legitimní právo si toto připustit, i když nechci. 

V každém případě má poslední velká vyjížďka na mé stařence byla do Valašského Meziříčí, načež už jsem se letos ani neodvážil, protože taková cesta pro mě byla nejen záležitostí celého odpoledne, ale podobně, jako, když jsem loni jel na fotbalový turnaj ministrantů do Prostřední Bečvy, ještě podstatně velkého odpočinku potom, prostě už to bylo vyčerpávající, přičemž původně před dvěma lety jsem chtěl přijet na kole z Drahotuš do Zubří, protože je to na jedné linii cyklostezky Bečva. 

Můj sen z Drahotuš dojet na kole na Sv. Hostýn se rozplynul s odchodem z Drahotuš, i když jsem mu byl tak blízko, když Antiochia byla v Horním Újezdě, 6km od Bystřice pod Hostýnem, přesto jsme byli jediný turnus, který na Sv. Hostýn putoval autobusem. 

Pokorné přiznání mého stavu, které bylo i velkým problémem v Drahotuších, kdy sám o. Radomír mi řekl, že nejsem schopen přijmout svůj zdravotní stav a stále nerad mluvím o tom, že mám nějaké bolesti, takže ti, co mě znají, to naštěstí respektují a také moc nekomentují a já se tak nějak učím tomu, že už k životu potřebuji nějaké ty odlehčující pomůcky, mezi něž patří i elektrokolo.

Tak se tedy stalo, že mám královské kolo. Historii svých kol jsem tu psal ( https://vvrh.signaly.cz/2208/vymena-kola), když jsem byl už rozhodnut kolo si pořídit ve velmi brzké době a zahrnul jsem do ni i to, které jsem měl vyhlédnuté, načež na Pannu Marii Královnu, proto královské kolo (má stařenka je sv. František, protože San Francisco Medison), jsem si kolo nejen objednal, jak jsem měl původně v plánu, ale jiné okamžitě zakoupil a dnes na Sv. Růženu pojedu vybít baterku, abych to mohl pořádně nabít a nakonec nabít i Božím požehnáním a na první ministrantské schůzce projet se všemi ministranty, když už o ně mám s láskou pečovat.

K výběru kola jsem rozhodně nebyl sám. Nejprve jsem se poohlédal nedaleko svého pracoviště (rožnovské kostnice), kde zrovna ono kolo, které mě bylo i cenově velmi sympatické, si právě někdo odvážel. Nicméně nesetkal jsem se s pozorností personálu obchodu, tudíž mě nebylo nic vysvětleno a po cca 10 minutách jsem obchod opustil, protože jsem měl jiné povinnosti.

Zkušenost jízdy na elektrokole mě vštěpoval Štěpán, který mi čas od času zapůjčil kolo své babičky, ať se projedu kolem kostela. Možná proto jsem postupně ztrácel větší respekt (strach) k těm kolům s motorovým pohonem. Pořád jsem se snažil se z toho dobrého návrhu pana faráře a také Štěpánova tatínka, že si vystačím se "svou stařenkou". Ano, vystačil jsem si a vystačil bych si, ale přece jen už nazrával čas a když už jsem začal s tou prohlídkou, tak mít to rychle za sebou.

Ekonomicky má stařenka stála v r. 2006 něco přes 4000 Kč, elektrokola tehdy moc nefrčela a myslím, že jejich cena byla tehdy okolo 10 000, nevím přesně. Postupem dané inflace jsem před dvěma lety, kdy mi to bylo vážně navrženo a kdy jsem to ještě odmítal, jsem očekával dobu, kdy ceny těch kol klesnou a kdy si vyberu to nejlevnější a pro mě nejpraktičtější. Nakonec cena nemohla být ta rozhodující a ceny těchto kol v současné inflaci spíše stoupají, než by šly dolů.

Se svým záměrem jsem obeznámil jmenovaného kolegu ze zuberské pastorační rady a svého bratra a synovce, další lidi zatím moc ne. Dát několik desítek tisíc naráz není záležitostí jen tak, prostě to chce cílené a jasné rozhodnutí a pokud možno takové, kterého bych nelitoval.

Když jsem tedy potom byl doma, rozjeli jsme se se synovcem tam, kde mě doporučil bratr, tedy do sítě, která má výborný marketing slev, ale jejíž reklamy mě štvou, ale elektrokola mají za 20000, což je přijatelná cena a ostatně bratr má také své elektrokolo. 

Přístup tam byl o poznání profesionálnější, než v prvním případě. Téměř sotva jsme se zahleděli na první kolo toho druhu, ihned u nás byl pan prodavač a následovala 3/4 hodinová přednáška i s videoprezentací o elektrokolech, s tím, že první otázkou bylo, co od toho očekávám, takže jsme došli k závěru, že by to mělo být trekové kolo se středovým pohonem, vyvážené, 17 rám a vzhledem k tomu, k čemu jsem se nechtěl přiznávat, nicméně pan prodavač mě povzbudil, že nemám za co se stydět, tak raději s "woumen", i když nejsem žena. Zbarvení je nakonec také spíše okrajová záležitost, nicméně, co jsem si pak i mimo provoz ostatních vozidel vyzkoušel, bylo jízdně velmi pohodlné a říkal jsem si "to je ono", dokud jsem nebyl přesvědčen jinak, že i něco s jinými kvalitami a vyšší cenou může stačit či předčít jako "moje kolo".

Dostal jsem veškeré materiály a byl mi vytisknut i ten papír přímo o tom kole, které připomínalo "Leo expres" a podobně zlato černou jsem nakonec vybral jinde, nicméně od té doby jsem o tom kole povídal každému na potkání, jak o tom svědčí ten článek i s cílem získat mnohem více informací. Také mé pozvání na kafe dostalo tuto novou náplň a tehdy prvně jsem byl odrazován ne od výrobku jako takového, protože vybral jsem si kvalitně a informován o všem, co jsem potřeboval. 

Rozhodně není nedůležité rozhodování také co se týče péče o kolo a servis a to se vyjasňovalo jako slabina mého vybraného kola, byť bych měl servis po celé ČR, ale jak jsem se u kafe dozvěděl, tak mít od nich dobrou sekačku, to ano, ale s koly už to není tak jisté, takže je třeba se informovat dál, i když skutečně vážně bych si možná vybral ono vysněné kolo na poprvé. Nicméně kolo nezná první lásku a víc, než pro lásku je pro užitek.

Přesto až do dne výběru jsem byl přesvědčen, že si objednám právě to, na kterém jsem jel, byť jsem si byl vědom, že by to byla záležitost přibližně 1 týdne, než bych ho získal. Není kde spěchat, ale zároveň není proč zbytečně čekat, vše uváženě a kvalitně. 

Když jsem si do zmíněné firmy zatelefonoval, byl jsem mírně znechucen. Přece jen je to velká a známá firma, ale dovolat se na konkrétní prodejnu nelze, mají svoji linku, kde informují zákazníky o všem, ale těžko na té lince říci: "V úterý jsem se projížděl na kole té značky, které bylo na tom místě a potřeboval bych ho objednat k vám a zaplatit tak a tak." 

Telefonát nakonec dopadl tak, že jsem si na jmenovanou prodejnu měl dojít, abych si to všechno zajistil a že forma placení, jak jsem navrhoval, je možná. Hovor tedy sympatický, nicméně osobní přístup jistě je praktický, ale přece jenom bych byl přesvědčený, kdybych mohl konkrétněji komunikovat s pracovníky prodejny, kterou jsem si vybral, nejen obecně s firmou.

S mým záměrem byla tedy informována nejen celá farnost, ale také ti, se kterými jsem pracoval ještě před trochu víc, než dvěma lety a všichni mi to docela přáli a ubezpečovali mě, že jsem se rozhodl dobře pořídit si elektrokolo. 

Den Panny Marie Královny otec Pavel vybral jako den prvního kontaktu se školou, takže jsem nevěděl přesně, jaký bude ranní program. Bylo to pro mě docela důležité, protože od toho se odvíjela událost pořízení si kola a to je skutečně událost a byl jsem domluven také s farníky, kteří jsou v tom oboru vynikající a rozhodli se koupit to se mnou. To samotné byl veliký zážitek, takže jsem se na nějaký čas musel domluvit s "viníky".

Při svatbě v sobotu před tím jsem od o. Pavla dostal také příspěvek na ten počin, se kterým jsem seznamoval celou farnost a všechny další lidi kolem mne.

Tak jsem tedy včera byl domlouvat s o. Pavlem náboženství ve škole. Čas toho byl na 11:30, tak s kolem jsme se domluvili po obědě. Mezi tím ještě po mobilu mě Jarek poslal několik odkazů, ať se podívám na něco dalšího. Věnoval jsem tomu sice pozornost, ale přesvědčen o tom, že už mám skoro vybráno. 

Bylo dobře, že mi to tak udělal, chtěl to se mnou rozebrat skutečně podrobně, aby moje definitivní rozhodnutí mělo tu správnou míru a vedl to velmi dobře. I otec Pavel si myslel, že pod jeho doprovodem už si dovezu nové kolo.

Také já jsem se připravil, vzal jsem si ten papír a příspěvek a nasedl do auta. Nesměřovali jsme hned tam, kam jsem chtěl, šli jsme se prvně podívat do Rožnova, kde se mě, Jarkovi a Štěpánovi věnovali opravdu profesionálně s tím, že takové kolo, které jsem si vybral v té kvalitě na prodejně rozhodně nemají. Strávili jsme tam informacemi a projížděním dalších možností více, než hodinu času. Byl to užitečný čas k vytříbení myšlenek a směřování.

Upevnil jsem v sobě, že opravdu chci kolo se středovým motorem hlavně kvůli vyváženosti a že chci trek, ne nic jiného, protože široké gumy horského kola mi moc nesvědčí a jeho výkonu jsem se spíše bál a se zadním motorem bych šel do trochu levnější varianty, nicméně cítil jsem, že to není úplně ono. 

Tak prodavač kontaktoval jinou provozovnu stejné firmy ve Valašském Meziříčí, kde měli i kolo se středovým motorem, sice o trochu dražší, ale cena se ukázala jako jedno z vodítek, kdy nejlevnější rozhodně neznamená nejlepší a nejdražší nejpotřebnější. Vizáž i barevnost displeje se dala také přehodnocovat, nejdůležitější se zdál faktor účelový, pohodlí, kvality a servisu.

Rozhodl jsem se tedy dál jet do stejné firmy. Zpočátku to vypadalo, že si tam ztíží vyberu, nicméně kolega prodavač byl informován a tak jsme si zpočátku prohlédli se vší informovaností další kola. Také mě napadlo ještě si kola potěžkat, čímž jsem nabil ještě větší přesvědčení, že chci opravdu středovou baterii, protože se zadním náhonem prostě nehnu, je to na mě moc těžký a tím pádem i těžko přenosný třeba do vlaku.

K návštěvě původně vybrané firmy pak už nedošlo. Čekalo na mě černé kolo se zlatými nápisy (jiný "Leo expres"), kolo Panny Marie, Královny, značky Saga, velikosti rámu 18, bez štangle, se snadným nastupováním a s většinou těch parametrů, které mělo původně vybrané kolo, jen vyšlo o pár tisíc dráž, i se zámkem jsme se vešli do 50.

Další zastávkou velmi důležitou byla Česká pošta, kde jsem shrábnul slušný balík peněz, zakoupil ono kolo a podíval se na hodiny, abych srovnal čas a zjistil jsem s velkým překvapením a Božím řízením, že budu rád, když stihnu mši svatou. Bylo 16:37, mše sv. byla v 17:30, "stařenkou" jsem jel párkrát do Valmezu asi hodinu nebo i trochu více s přestávkami a zničený. 

Teď, s novým kolem mě docela tlačil čas a dojel jsem nakonec v pohodě za 30 minut rychlostí mezi 18 - 25 km/h, nejtěžším převodem a přípomocí 1-3, jelo se pohodlně. Po mši svaté jsem se s kolem poveselil ještě s dalšími farníky a domluvil, že kromě žehnání kola v čase první ministrantské schůzky, ještě na Sv. Růženu vybijeme baterku a do budoucna ještě i pojištění a tak.

Baterku jsme skoro vybili jízdou do Zašové přes Porubský kopec a pak jsem to dal ještě dalším k dobití pořádnějšímu, takže teď nabíjím a budu ještě zkoušet, co všechno to vydrží.

Nabíjení do 100% trvalo nakonec 4 hodiny, takže jsem vzal svou stařenku a rozjel se za poznáním podstatných rozdílů mezi kolem a elektrokolem a musím říci, že mě to přineslo poznání docela velké, jak důvodu, proč bylo třeba dojít k tomu kroku, když jsem za budoucími třeťáky na normálním kole po krátké době ztrácel 100 a více metrů za nimi, takže mě čekali 2x během 5km a jaká velká nepopsatelná pohoda byla, když jsem jel na elektrokole a kopec šlapal při plném nabití závratnou rychlostí kolem 20km/h, což jsem nikdy na normálním kole do kopce nedával.

Vypadá to, že ten první týden s kolem strávím tak, abychom se co nejvíce seznámili, když už je mi souzeno a je potřeba tuto rozumnou investici řádně využívat. Tak den po Panně Marii Královně jsem měl celý kolový a myslím, že ještě hodně dlouho se budu dělit o zážitek, že mám královské kolo.