Výměna kola

Dnes tedy tak trochu zcela záměrně napíši historii svých kol, na kterých jsem jezdil.

Na kole jsem se naučil jezdit podle svých vzpomínek někdy v 10 letech, známí tvrdí, že to bylo už trochu dřív, mohlo to tak být. Každopádně nejpozději tehdy jsem dostal kolo značky Eska modré barvy s třemi převody jako odměnu za to, že na vysvědčení nebyla 4. 

To kolo, původně se vším vybavením podle předpisů mě vydrželo asi do r. 1999, kdy jsem si pořídil od kamaráda kolo jiné, protože Eska už byla reklamou na železářství, v barvě stříbrné a to jsem měl jen krátce asi do r. 2002, mělo 4 převody a v době svého působení v Rychnově mě jiný kamarád dal dohromady také kolo se 4 převody fialové barvy, na kterém jsem jezdil do r. 2005, to byla moje pra kola. 

Pak jsem se stal na delší dobu občanem Drahotuš a z počátku svého působení pastoračního asistenta jsem kolo vůbec neměl, půjčoval jsem si pojezdy, které byly na faře erárně k dispozici. 

Poslední havárku s následky oficiálně na kole, avšak správně na motorové koloběžce, jsem měl přesně na den, ve čtvrtek 20.10. 2005 asi v 15:30, dlouho jsem si ještě pamatoval přesně i místo a výmol, kde se to stalo, dnes už vím jen přibližný úsek, protože už tam není ani ten strom, to byl na dopravním prostředku můj nejtěžší úraz - vykloubené levé rameno, které se ozývalo ještě hodně dlouho. Ještě ráno před tím jsem se na té koloběžce učil jezdit, před jízdou ji však nedokázal ani nastartovat a manželka dnes jáhna měla tušení, že to nedopadne dobře a pastorační asistentka Kikina, která už byla v Partutovicích, kam jsem směřoval, při telefonátu už tušila, co se stalo. 

Pocit, který jsem si uvědomil hned po té havárce s tím, že jsem nemohl vůbec hýbat rukou a hned mě napadlo "zlomil jsem si ruku", nemohl si zavolat pomoc, protože mobil jsem měl v levé kapse a když jsem ho s námahou vytáhl pravou rukou, po prozvonění se hned vybil, ten je ve mě stále ještě živý, i ta skutečnost, jak jsem šel zkrvavený přes celé Drahotuše a zdravou rukou táhl koloběžku a nikdo mě ani neoslovil, co se stalo, až o. Petr na faře mě hned naložil do nemocnice, byla to zatím má poslední operace. Pak jsem až do 11.11. nosil ortézu, bolelo to pořádně celou dobu a 13.11. jsem se oficiálně stal pastoračním asistentem v Drahotuších.

Ano, tak je to živé, že jsem to popsal hodně dlouze a zmateně. Kromě vykloubeného ramene jsem měl četné odřeniny, sešívali mi roztržený ret, naražené také pravé koleno (bolelo 3 dny) a poškrabané brýle. To jsem se jenom kochal novou krajinou. Z té události mám dosud velký respekt před elektrickými (ač to byla motorová) koloběžkami, potažmo koly.

Do té doby jsem asi pravidelně nejméně1x za rok přeletěl přes řídítka s nějakou tou boulí, naražením či ranami, jednou i tržnou na bradě - to jsem byl asi nejvíc dodřený, měl vyražený dech v zatáčce nad Václavovem a kdybych včas nevstal, přejel by mě linkový autobus, protože by mě včas nemohl vidět.

Zcela poslední přelet přes řídítka byl v létě na pokraji prázdnin v roce 2008, dosud si pamatuji pana Richtra z Radíkova, jak na mě pohleděl, když viděl zdemolované kolo a mě celého bez škrábanců, což byl i pro mě nepochopitelný zázrak. Nasedl jsem pak na autobus, přesedl na erární kolo a jel dokončit, co jsem započal.

To jsem zdemoloval kolo (záhy bylo opravené), které jsem měl z výplaty pastoračního asistenta a které mě slouží doposud od jara 2006, pořídil jsem ho tuším za 4000 Kč. Má značku San Francisco Medison modré barvy stejně jako původní Eska, bylo to skutečně mé vysněné kolo se všemi požadavky, které jsem měl, má 2 převody ve předu a 6 vzadu a dosud mi slouží velmi věrně, ač už z těží vyšlapu kopečky, ale hodlám mu být věrný. Je to také jediné požehnané kolo, v Drahotuších v létě 2007. Má nálepku: "V nebezpečí života nebo smrti mi zavolejte katolického kněze", darovanou mým zpovědníkem.

Když jsem byl teď doma, už dlouho mě farníci zuberští nalamovali k tomu, abych si pořídil kolo elektrické a rozhodl jsem se jejich přání vzít k srdci. Dá-li Pán, vbrzku po zralé úvaze koupím kolo, které bude patrně 10x dražší, než můj "Svatý František" a další podrobnosti možná hodím na You tube, pokud to bude bezpečné - to ještě nevím. V každém případě, už mám domluvené žehnání, sice na kole, které chci pořídit jsem se projel, ale ještě ani nemám nijak domluvenou koupi, nicméně myslím to skutečně vážně, protože i do budoucna se mi to zdá praktické. 

Jen nevím, zda se naučím nosit cyklistickou helmu, protože podle dopravních předpisů zdá se, že nemusím. Každopádně v provozu budu mít obě kola. A to je zhruba vše, co k tomu chci napsat.