Výstup synodální skupinky Zubří, FEB o zodpovědnosti za misijní poslání

Z dotazníku: od 31 výš, 10 (5+5 členů), všichni katolíci, pracující, senioři, svobodní, ženatí, vdané, vdovy, rozvedení, ze společenství, které se pravidelně schází, 4x k synodální cestě, 5. otázka "misijní poslání", 

3 slova: EVANGELIZACE, SPOLEČENSTVÍ, OIKOS

Společné usnesení Farní evangelizační buňky v Zubří

Spoluzodpovědnost za misijní poslání máme všude tam, kde nás Pán posílá, abychom byli Jeho svědky (viz Mk 16,15), konkrétně v rodině, v práci, ve farnosti, mezi přáteli, mezi sousedy, ve škole atp.

Zažili jsme osobní setkání s Bohem? Bez této zkušenosti, která je nám darem pro misijní poslání, nemůžeme být misionáři. K tomu patří ticho a také naslouchání „co mi Bůh říká při setkání s lidmi“. 

Zajímá nás otázka, jak působit na zraněné nebo odloučené či nešťastné. A jak zvát do společenství církve? Co nabídnout? 

Chtěli bychom více otevřený kostel, třeba denní možnost adorace pro každého, kdo zde najde cestu alespoň před mříže ve vstupu. Ve farnosti také přitahuje kaple Sv. Ducha ve Starém Zubří, která by mohla být i více otevřena, vždyť mnoho lidí chodí kolem. Inspirující je také projekt Otevřené brány, do kterého jsou zapojeny kostely Zlínského kraje.

Abychom mohli misijně působit, musíme čerpat z modlitby, z duchovního společenství, ze svátostí, z adorace a z Božího slova. Hlavní je milost Boží. Častěji bychom rádi adorovali před svatostánkem. Eucharistie je centrem života pro misionáře a život z eucharistie by na nás lidé měli poznat. Poznají nás po lásce! Abychom mohli evangelizovat, musíme mít k těm lidem dobrý vztah, který začínáme od Boha k bližnímu.

V naší farnosti působí Farní evangelizační buňka (FEB). V ní se sdílíme nad svým žitím evangelia a tím se vzájemně posilujeme a snažíme se oslovit také své okolí, nazývané v buňce OIKOS (řecky rodina). Pro svou osobní zkušenost s Bohem jsme schopni evangelizovat. Je pro nás důležitý každý, s kým se setkám, koho potkám, komu sloužím a naše služba realizovaná ve farnosti.

Při evangelizaci zajímají hledající naše zkušenosti s Bohem, neboť i oni mají své životní zkušenosti ať už s Bohem nebo bez Boha. Každý totiž nějak a někomu nebo něčemu věří nebo nevěří.

Aby misionář dobře evangelizoval, musí mít odvahu vyznat víru, kterou nevnucuje, ale žije. Misionář hovoří s druhými lidským jazykem i srdcem a je člověkem pokoje a radosti.

Dáno v Zubří 13.2. 2022, o 6. neděli v liturgickém mezidobí

Atmosféra ve skupině a spolupráce:

Rivalita, konfrontace 1--------10 sdílení, naslouchání, spolupráce

Dominance jednotlivců 1--------10 rovnoměrné sdílení všech

Zaměření na společenství, farnost 1---5----10 na celou církev (rovnoměrné zaměření ke společenství i církvi)

Rozlišování z Ducha Svatého - závěry dané předem 1--------10 plod společného rozlišování

Pro skupinku byl synodální proces - plnění stanoveného úkolu 1--4-----10 zkušenost společného kráčení (k tomu jsme též dospívali)

Pochopení tématu - nejasné 1------8-10 srozumitelná (stávala se srozumitelná)

Atmosféra důvěry - ano, přirozená, pocit vyloučení - ne, skupinka je přijímající, kněz nebyl přítomen, ale byl informován, Skupinka se běžně schází jako Farní evangelizační buňka a tento synodální proces byl zastávkou sebereflexe scházejícího se společenství.