Když je věcí moc...

Už nevím pořádně, kde mi hlava stojí. V článku nedávno minulém jsem si "ztěžoval" kolik věcí mě potkává během týdne. Teď ve vším optimismu je to ještě horší a tak to jde skoro každý den.

V Zubří, jak jsem už mockrát psal, nemám problém s naplněním dne, i kdyby program dne nic neobsahoval. 

Tento čas je tím dokladem, když dnes, o sv. Agátě, jsem měl úplně jinou představu o tom, co budu dělat a i tak byl ten čas naplánován, že se přeplánoval na úplně něco jiného a co jsem chtěl dělat dnes, to už ani nezačnu, protože to nemá cenu, za to jsem udělal spoustu užitečného, co jsem ani v plánu neměl.

Na "studijní středu" v tomto týdnu (na Hromnice) jsem rezignoval na studium s odkazem, že si potřebuji trochu vydechnout, abych si vlastně ani nevydechnul a dělal jiné užitečné věci.

Konečně jsem se dostal k tomu, že jsem mohl shlédnout generální audienci papeže Františka a pak při prvopátečních návštěvách nemocných povzbuzoval nemocné mezinárodním dnem bratrství a začátkem olympiády. K některým studijním věcem v rámci agendy jsem se přece jen dostal.

Den sv. Blažeje otec Pavel strávil u otce arcibiskupa ohledně svých biřmovanců, kteří budou biřmováni. 

Já jsem konečně dostal chuť dostat se blíže ke své diplomové práci a sesumíroval během dopoledne 38 stran psaného textu, aniž bych zatím něco napsal sám. Měl jsem k tomu chuť i radost, hlavně také z toho, že se v té věci konečně něco víc hýbe, než se hýbalo dosud.

Také už ze stagu se mě začal naplňovat i týden následující a vlastně nejen ze stagu, ale i z dalších věcí, protože už mi bylo známo třeba o sobotě, že ji strávím nad diplomovou prací - velký omyl, ale později. 

V neděli otec Pavel očekává významnou návštěvu, která neunikne mé pozornosti a už se na ni osobně těším. 

V pondělí, dá-li Pán, strávím nad diplomovou prací, neboť z nabídnutých dní mého volna do Olomouce byl vybrán nakonec čtvrtek, že si zajedu pro kroniky Antiochie a možná ještě něco dalšího studijního.

V úterý už byla naplánována schůzka k ministrantskému putovnímu táboru. Návštěva domova důchodců ve středu sice byla zrušena, ale i tak jsem měl před 14 dny naplánovanou schůzku a bude též děkanská vizitace, takže zase plno. O čtvrtku již bylo napsáno a v sobotu mě čeká kolokvium z Hagiografie, takže z následujícího týdne snad ještě pátek utrhnu k něčemu jako volnu.

V ten svatoblažejský čtvrtek po zdravém obědě, po delší době v hospodě Pod Lipůvkou, byl opět čas vyučování náboženství, který jsem tentokrát věnoval studijním záležitostem a o přestávkách se věnoval příchozím dětem. Byl jsem velmi potěšen a povzbuzen otázkou, zda budu mít náboženství, ale uspokojil jsem odpovědí, že bych rád, ale nemohu lézt do zelí paní katechetce, která to má pro ně krásně připravené. Po pravdě ještě z minulého čtvrtku jsem zůstal nepříjemně nabroušený a asi mi to nějakou dobu vydrží, ale děti si nezaslouží to řešit. Ještě víc jsem byl potěšen, když ministrant vyjádřil, že se u oltáře cítí dobře a právě on mi dal dobrou motivaci, o které ještě bude řeč.

První pátek patřil návštěvě nemocných a ti mě povzbudili tentokrát mnohem víc, než obvykle. Ovšem tehdy jsem začal vnímat, že si nutně potřebuji odpočinout a netušil jsem, že k tomu nedojde, protože mě napadlo otevřít studijní mail a tím pádem jsem místo toho vyřizoval další studijní věci, ale velmi příjemné, protože konečně se pohnula i moje diplomová práce o kousek dál, jak to bylo ve vínku uplynulého týdne, možná tak čtvrtek či sobota bude ještě plnější, než teď předpokládám.

No a onen dnešní den sv. Agáty, ten se vyvinul úplně jinak, než se dalo čekat. Můj původní předpoklad, že po mši svaté si dám snídani a pak se budu zabývat diplomkou, Signály a synodální cestě, přičemž jsem věděl, že mladí mají duchovní obnovu o vztazích a na faře se bude uklízet, ten plán vzal za své už během ranní mši svaté, kdy jsem si vzpomněl, že jsem na chvíli zapomněl, že jsem slíbil Tomášovi, svému budoucímu kmotřenci, vysvětlit něco k ministrování - byl jsem tak na to nepřipraven, ač jsem to měl původně v patrnosti, ale prostě bum.

Bylo mi jasné, že ani má snídaně nebude soukromá, protože začali chodit biřmovanci, začalo se uklízet a při snídani s Tomášem jsem přemýšlel, kde začneme. 

To jsem si vzpomněl na čtvrtek, že náš ministrant rád ministruje, protože, jak jsem mu říkal, jelikož je taky fotbalista, "má tah na branku". Prostě prostředí mu musí být vlastní a na tom hřišti se musí cítit jako správný týmový hráč.

Tak jsem si říkal, že nejprve v teple sakristie si (s Tomášem) prohlédneme Misál, aby věděl, co všechno v tom je. No byla to nakonec liturgická přednáška o délce 90 minut a pak 10 minut jsme zkoumali kněžiště, aby se v něm přirozeně pohyboval. Tak jsme od Misálu omylem sklouzli třeba i k pohřbu sebevrahů a jiným ožehavým otázkám. 

Byl jsem povzbuzen, ale i vyčerpán a zničen, měl jsem jinou představu o tom dni a hlavně od svých posluchačů vyžaduji mírnou nekázeň, abych se já mohl ptát, ne by mě byly kladeny otázky, které se týkají, ale i vyjímají stanovenému tématu, z prostého důvodu, že mě to unavuje víc, než "krocení divé zvěře". To není, že bych neuměl odpovědět, ale odpovědi pořád navozují další témata, která se rozvykládávají, věc nekončí a to mě začíná neúměrně unavovat. 

Spíše si musím nějak zvykat, že je v jistých úzkých kruzích, které se podezřele začínají rozrůstat (evangelizační buňky, pondělní katecheze pro dospělé, starší biřmovanci, katechumeni, "náhodně" pozvaní hosté na faru, ministranti, děti z náboženství atd.), o mé téma zájem, než že musím zájem někde vykouzlit - což dělám mnohem raději, hlavně jako nezdárný katecheta.

Po oné přednášce, kdy jsem tak nějak čekal, že konečně se vrhnu k stanovenému cíli, jsem musel rezignovat, když nikde nebylo místa - neobsazené části fary procházely úklidem, což bylo zajisté dobře a velmi pozitivně jsem to pocítil na vlastním uspořádanějším pokoji, než před tím, v obsazené kanceláři byl o. Pavel, v hudebně přednáška, nikde volno, ven se mi nechtělo, to bych stejně nesplnil účel. 

Po velmi krátkém přemýšlení, jsem usednul do hudebny, kde probíhala skutečně poutavá přednáška o vztazích, která mi dala mnohé do předmětu Aktuální témata morální teologie a při tom jsem se po přednášce nemusel rozmýšlet, zda obědvat či zvracet, protože téma bylo předneseno velmi citlivě a užitečně manžely Svákovými a na podkladě loňských on-line "vědomostí" jsem si ještě u oběda vybavoval, co všechno sice neřekli, ale hlavně proto, že to byla přednáška pro biřmovance, ne pro studenta před možnými státnicemi.  

Vůbec jsem tak nelitoval toho času. Dokonce jsem se nemusel bát, že svým vstupem naruším průběh vyučování, jak se toho bojím u paní kolegyně katechetky ze Zubří, které jsou mé vstupy do výuky nežádoucí (takže ji do toho ve čtvrtek nevstupuji), oproti kolegyni ze Zašové, která mých vstupů loni dokázala dobře využít a výborně jsme spolupracovali. Moje přítomnost byla akceptována a přijata a byl jsem tomu moc rád.

Po přednášce otce Pavla následoval oběd a ani po něm nebyl klid, neb otec Pavel oznámil, že otec arcibiskup si pro něj našel čas k osobnímu rozhovoru, což opět rozhodilo moje úmysly pracovat na stanoveném a teď už je večer po krátkém varhanním koncertu, který jsem nabídl, že si může zahrát Martin, jeden z účastníků celodopolední přednášky, takže jsem mu rád otevřel kostel a při tom se pomodlil růženec.

Jsem tedy rád, že se mi smysluplně plní čas, ale pořád nestíhám ho plnit ještě smysluplněji, abych si mohl s čistým svědomím trochu více odpočinout. 

Ostatně dnes o tom bylo vybráno i evangelium, jak s Ježíšem v lodi apoštolové pluli na opuštěné místo, by si odpočali a víte, jak to dopadlo. Když neměli čas se ani najíst a pluli k odpočinku, tu se shlukl další zástup a Ježíš k nim mluvil, protože byli opuštění a skleslí jako ovce bez pastýře. Jenže já nejsem pastýř, ani jako student k tomu nesměřuji.

Popsal jsem tak do minulosti týden minulý i následující "prázdninový" pro okres Vsetín a po tom dva týdny budu na faře sám. Budu se asi věnovat diplomce, ale taky farním věcem a ke svým 2+1 hodinám náboženství, mě přibudou ještě další 2 za otce Pavla a Bůh ví, co ještě, když je kněz nepřítomen, ale necháme se překvapit. No a taky ještě ministrantská schůzka, nácvik biřmování a nakonec i vlastní biřmování - do konce února co dělat určitě je už teď.