Chystání ministrantů k slavnosti biřmování

Ještě, než začne půst, oslavíme v Zubří biřmování. Mělo být už někdy na podzim, ale koronavirus, který už končí, ještě loni řádil, takže vhodný čas byl vybrán právě nyní.

Nevím, čím to je, ale někdy se cítím, jako bych byl prvňáček, který teprve sbírá zkušenosti. Samozřejmě, že tomu tak není, biřmování už jsem zažil docela hodně a u ne málo z nich asistoval jako kmotr nebo ministrant, vlastní, jak z blogu víte, jsem málem prospal, ale to už se tu moc krát psalo.

Takže moje ministrování u příležitosti biřmování: 

1. Myslím, že první mou asistencí při biřmování, kdy jsem asitoval biskupu Mons. Josefu Hrdličkovi, bylo v Rychnově na Moravě. Pamatuji si to celkem detailně, asi nikdy se mi nevymaže obrázek biskupa, který na slavnost přijel dříve, než místní farář a mnoho věcí s dobrotou sobě vlastní přeorganizoval. Ten zážitek jsem schopen říkat na počkání, aniž bych si pamatoval rok toho biřmování tam, myslím, že 2001? V každém případě však liturgické "trapasy", za které jsem nebyl odpovědný, byť jsem měl službu ceremonáře, tu ventilovat opravdu nebudu, navíc "o + jen v dobrém!"

2. Další biřmování, kde jsem se oblékl do ministrantského roucha bylo v Partutovicích. Ceremonoval si to otec Radomír sám, nicméně právě toto biřmování otci biskupovi Mons. Josefu Hrdličkovi hluboko vtisklo do paměti Partutovice. Mě už tolik ne, protože, když jsem to pak zaznamenával do matriky biřmovanců o několik let později, udělal jsem velmi hrubou chybu a místo roku 2007 jsem uvedl 2008, z čehož tehdejší pan děkan, který odhalil onen nepochopitelný lapsus, že biřmovanci nebyli dosud zapsáni a zkontroloval si, že došlo k nápravě, byl natolik unešen, že se to hned dozvěděla celá hranická fara.

3. Dále jsem zažil biřmování v Pasece a také s Mons. Josefem Hrdličkou. Tehdy mu nebylo moc dobře a nechtěl jít dlouhý průvod. Když jsem to byl sdělit o. Pavlovi, bylo rozhodnuto, že průvod vyjde přes to i bez biskupa a tak otec biskup vyšel vstříc slavnostnímu průvodu ze sakristie. Neměl jsem tam toho moc na starosti a celkově všechno ostatní běželo tak, jak běžet mělo. Nicméně tento začátek mi dává výraznou vzpomínku právě na toto biřmování. Jako u mnoha dalších, už si taky přesně nepamatuji rok. Myslím však, že to nebyl rok biřmování.

4. Na biskupa Mons. Josefa Hrdličku jsme měli vyloženě štěstí, také ve farnosti Jezernice. Obřad biřmování a po něm posezení pro všechny biřmovance s biskupem, to bylo takové celkem běžné. Na tomto biřmování však byly biřmovány 3 sestry naráz, což otec biskup velmi ocenil a také naše farní spolupracovnice Lucka, jejíž dopis měl otec biskup dokonce v kapse svého saka a přímo s ní o tom vedl rozhovor, velice se mu ten dopis líbil. Myslím, že se psal rok 2011, který byl rokem křtu.

5. Dále jsem měl na starosti dvojí biřmování v jeden den, což si také pamatuji dodnes, byť si nejsem přímo jistý rokem, ale bylo to v Potštátě a v Drahotuších s otcem arcibiskupem, Mons. Janem Graubnerem. Přímo, když jsme byli na arcibiskupství domlouvat detaily oněch slavností, dotázal jsem se otce arcibiskupa na nutnost kadidla, protože jsem věděl, že ani v jedné z farností nebude dostatek ministrantů. Ceremonáře si dělal o. Radomír sám, jako vždy, tak už vím, že k biřmování postačí 4 ministranti a může být i kadidlo. Otec arcibiskup však trpělivě odpověděl, že to záleží na tom, kolik bude ministrantů. 

6. V Potštátě jsem se díky mezinárodnosti farnosti spolupracoval mj. se svým polským jmenovcem, domluvit jsme se domluvili dobře a pak už s celkem mladými málo zkušenými ministranty. V Drahotuších nás bylo stejně tak málo a šlo to taky dobře i s přesunem, otec arcibiskup byl trpělivý a hlavně všechno jsme měli zvládnuté, i když někdy v potu tváře.

7. V Loučce u Lipníka nad Bečvou měl opět otec biskup, Mons. Josef Hrdlička, myslím, že v r. 2015. Tenkrát se o. Radomír a o. Petr rozdělili každý po třech farnostech, nicméně příprava začala ještě ve společenství 6 farností. Byli jsme na to biřmování pozváni a také mi byly svěřeny nějaké drobné úkoly, nicméně na starosti to měli hlavně ministranti z Jezernice, Loučky a Podhoří, kteří dohromady dali své síly.

8. Už za nového pomocného biskupa, Mons. Josefa Nuzíka bylo opět biřmování v Partutovicích, myslím, že v r. 2018. Otec biskup si přál svého ceremoniáře ze sousedního Jindřichova, tak s velkou radostí byl pozván, protože tou dobou v Partutovicích už bylo ministrantů málo a každá síla se hodila. Navíc jsem nemusel tolik zkoumat obřady biřmování a od posledního chystání jsem asi už lecos zapomněl, tak od té doby si pamatuji, že je potřeba chleba, sůl a citron, který jsem sháněl potom, naštěstí přes spolehlivou farnici, dnes šťastně vdanou ženu, během biskupova kázání.

9. A teď nás čeká biřmování v Zubří. Ministrantů očekáváme hodně a také budou i dva jáhni. Biřmování bude mít Mons. Antonín Basler a děláme vše proto, aby to proběhlo co nejkrásněji, ať ještě dlouho v srdcích i životech vane Duch svatý, nejen zbožné vzpomínky. 

Tak podobně jako ve sportu se dělají sestavy, tak pro množství služebníků u oltáře, abychom se v tom vyznali. Doufám, že těch zádrhelů nebude moc.

Dáno v den, kdy se dříve slavil sv. Matěj. V den jeho nynějšího slavení jsem byl pokřtěn, právě o slavnosti Seslání Ducha Svatého a v předvečer Seslání Ducha Svatého, přímo o vigilii jsem byl biřmován, ale to už je v tomto blogu na jiném místě.

Ještě před zuberským  biřmováním, když bylo ono velké chystání, jsem si uvědomil, že první biřmování, co jsem vůbec zažil, bylo asi 80 biřmovanců v Luhačovicích, když jsem tam studoval a než jsem sám byl biřmován. Byl jsem jen mezi ministranty, myslím, že biřmoval otec arcibiskup v zámecké kapli sv. Josefa, která tou dobou byla farním kostelem a na biřmování bylo přeplněno.

Vlastní slavnost biřmování se tak chystala celou sobotu, v mém případě od 5:00 až někdy do 18:30, mezi tím ještě slavné křtiny tří dětí. Samotná slavnost byla naprosto pohodová, ministranti fungovali vynikajíce, biřmovanci byli správně obiřmováni a žádnou trému jsem s tím neprožíval, protože jsem taky věděl, že na cokoli je dost lidí, kteří dají ruku k dílu.

Po biřmování byl slavnostní oběd, kterého se zúčastnili okolní duchovní, oba pozvaní jáhnové s manželkami, připravující paní katechetka s manželem, pan starosta a ředitel školy s manželkami, pan farář i já a ten byl výborně odborně nachystán a spořádán.

Ještě při tom biřmování se musím přiznat, že nebýt hlavního ceremonáře, který si hlídal svého kmotřence, málem bych zapomněl, že mám jít za kmotra, ale vzpomněl jsem si včas, takže nebylo vidět selhání. 

I z toho, jak vše krásně probíhalo, bylo vidět, že vanul Duch Svatý plnou silou.