Mám tady jedno těžké téma

Když míváme pravidelné setkání katechetů, jeho součástí je i nějaké aktuální téma. Loni, když bylo poslední setkání katechetů ve školním roce někdy v dubnu, probírali jsme "gender", což je také velmi těžké téma a je třeba si přiznat, že v katechetické službě se málo setkáváme s těmi, kteří to zažívají na vlastní kůži a když se s nimi setkáme, těžko říci s jakým jemnocitem s nimi máme jednat, musíme najít společnou řeč.

Ani při letošním setkání katechetů děkanátu jsme se nevyhnuli náročnému tématu, které je velmi praktické, protože se týká celkem zjištěného počtu lidí, kteří to v sobě řeší a tak nějak to prožívají a v církvi vlastně pořádně nevíme, jak se k nim postavit, abychom si projevovali vzájemnou lásku, nejen jemnocit. Vztahová orientace je velmi důležitá a citlivá, dá se o ní mluvit, dá se naslouchat, i když je pro mnohé náročné porozumět stavu, když "někdo to má jinak". Je třeba to nejen respektovat, ale hlavně přijímat a nezpochybňovat. 

Homosexualita jako taková, tedy zjednodušeně cítit lásku k osobám stejného pohlaví, přece není hřích, vždyť Bůh povolal k životu každého z nás a každému dal úkol, poslání i směr, kde má Boha na své cestě hledat a nacházet. Pokud se náš směr řídí podle biblického poselství, tak jsme přece zváni k lásce, která je nejen shovívavá, jak o ni píše sv. Pavel nebo sv. Jan. Učení katechismu se nejen v této věci vyvíjí, vyvíjí se i společnost a je třeba vnímat pozitivně, že každého člověka Bůh stvořil jako velmi dobrého ke svému obrazu a podobě.

A protože i v katechezi a vůbec v životě farnosti je nemálo lidí, kteří se mohou cítit a cítí na okraji, je v naší arcidiecézi služba pro LGBTQ+ https://www.ado.cz/2023/11/27/sluzba-vericim-lidem-lgbtq-v-olomoucke-arcidiecezi/ požádal jsem otce Pavla, aby nám tuto službu představil. 

Já sám v tom nemám úplně jasno a je mi zřejmé, že se s lidmi tohoto zaměření jistě setkávám a docela rád bych věděl, jak jim správně naslouchat a jak je správně přijímat. 

Rozhodně bych je nechtěl zraňovat. Uvědomuji si však, že osnovy náboženské výchovy, pokud se nemýlím, jsou v tomto ohledu zaměřené na předpoklad vztahů, které vedou více k rodině nebo příkladu zasvěceného života. 

Vzhledem k tomu, že sám jsem svobodný muž bez řeholního zasvěcení nebo celibátního stavu, jsem si vědom toho, že jsem také nezařazen do běžných kolonek života. Jsem originál, přede mnou nikdo takový nebyl a po mě jistě nepovstane. Bůh mě má rád takového, jaký jsem.