V pevnosti jako doma

Jak patrně známo, už 3,5 roku se neživím jako pastorační asistent, jedu na dohody a peníze mám zhruba stejné co do nominální hodnoty, ale nepíšu tu ten úvod proto, abych si stěžoval, že už stejnou dobu jsem neměl dovolenou, ale spíše, že jsem občas dotazován, čím se živím a taky proto, že cokoliv dělám v pastoraci, dělám dobrovolně, z vlastní vůle nikoliv z povinnosti to či ono udělat. Prostě služba v pastoraci mi činí radost, ale o tom nebude tento článek.

Jsou věci, které mě v pastorační službě v Zubří chybí opravdu hodně citelně, třeba to, že se tu nehraje divadlo, protože to je charisma jiných farností a popravdě kromě drobného vítání Ježíška, co je tu tradiční, si to nedovedu dost dobře představit, zuberští farníci jsou více na sport, což už ze zdravotních důvodů není moje doména, fotbal už si nemohu dovolit.

Naopak nemohu si stěžovat na nedostatek lidí, z toho mám radost víc než velikou, protože možností setkávání je tu velmi mnoho a nyní, když jsem začal pracovat v pevnosti, jak jsem tu psal takovou malou reklamu https://vvrh.signaly.cz/2404/pevnost-boyard, mám tohoto způsobu vyžití víc, než hodně. 

Setkávám se s mnoha lidmi, kteří si chtějí zahrát a komunikuji s nimi celou dobu hry. Jsou pro mě významní zákazníci, já je provázím jako recepční, takže vlastně moje vyžití se nyní podobá hodně tomu, jak jsem jako knihkupec nabízel zákazníkům knihy a obsluhoval je, tak teď nabízím hru a obsluhuji je přitom podobným způsobem. Moc mě ta práce baví a jsem rád, že se mohu tímto způsobem realizovat. Také jsem si všimnul, že při každé příležitosti se neváhám zmínit o tom, kde pracuji, protože je to velmi dobrý podnik a cítím se skutečně užitečný.

Jaká je ta hra, to raději více na stránkách, nemusím tu vytvářet, co propracovali tvůrci: https://valasskapevnost.cz/

Kromě toho, že vzpomínám na to, jak jsem stál za pultem knihkupectví, i když v té hře za pultem stojím podstatně méně, je to docela akční hra, tak se cítím komfortně i jakoby v pozici učitele, protože často tato hra je součástí školního výletu do Rožnova pod Radhoštěm, tedy nejen do Valašského městečka či Valašské dědiny, do skanzenu, ale i do pevnosti. Stává se občas, že i více škol během jedné směny si stihne zahrát naráz. To pevnost trochu praská ve švech, ale zkušenost mi ukazuje, že 50 lidí naráz je schopna docela dobře zvládnout. Takže se cítím docela dobře s dětmi z neznámé školy, kteří si slušně hrají hru (a sprostých slov jsem opravdu moc neslyšel a když, tak v zápalu hry), je to slušný šrumec, ta zajímavá hudba pro mě. Ale přece jen, když děti učím náboženství nebo vedu ministranty, je mi dobře, když mám i jiné děti.

A tak jako pomocník v pastoraci mohu krásně stíhat být i recepční a rovněž jsem podepsal smlouvu také s galerií Kostnice Rožnov a tam bych také jako průvodce viděl průnik v pastoraci na recepci pevnosti, ve farnosti i ve škole. A v neposlední řadě jsem také studentem pořád ještě a doufám, že už brzy dokončím svou diplomovou práci.

Kéž mi k tomu pomáhá Panna Maria, Pomocnice křesťanů, která dnes slaví svátek.

Za chvíli půjdu hlídat pevnost jako paklíč dnes pro malé skupinky hráčů a už se na ně moc těším. ... A těšení bylo na místě. Přišly rodiny a mohl jsem být svědkem rodinné spolupráce. To se dá málo zažít ve farní pastoraci, pokud rodiny nepořádají akce, i při výstavě také bývají vidět rodiny zase v jiné roli a mám radost, že jsou. Bohu díky, že jsem tady.

No a zase za nějakou dobu mám tu krátký video: https://www.youtube.com/shorts/2YNrlayTooc