Ministrantský den v AKS

Jeden krát za 3 roky plyne pozvání ministrantů do AKS Olomouc. Vždycky jsem se na to pozvání těšil a rád jsem jezdil a jezdím na tyto ministrantské dny většinou s celkem velkou partou ministrantů ať už zábřežských nebo drahotušských a rovněž zuberských. Ovšem já už jsem ministrant poněkud přestárlý a tak poslední léta jsem to bral tak, že ministranty zaregistruji a půjdu do parku pod Seminářem, kde si budu prožívat vlastní setkání. 

Přece jen z mnoha akcí ministranty znám a je pro mě praktičtější, než se nudit nad programem pro starší ministranty se spontánně setkávat s mnoha známými a tak zaměstnat ten čas, kdy ministranti si užívají různých disciplín. 

Letošní setkání však bylo poněkud jiné. Bohoslovců je už tak málo, že koho jsme si dovezli, ty jsme také provedli programem, na kterém ještě spolupracovala arcidiecézní ministrantská rada, tedy trochu jiná AMR, než za našich mladých let.

Setkání začalo mší svatou s otcem arcibiskupem a následně byly jednotlivá stanoviště podle rozpisu, jak se to dělává na ministrantské pouti, akorát s podstatně větším počtem ministrantů, který se pohyboval okolo 500. Stanoviště byla atraktivní, pravda z našeho programu jsem se rozhodl nestihnout liturgiku, protože to bylo "nudné stanoviště", vzhledem k tomu, že v Zubří si ministranty vzděláváme liturgicky více než dobře, jak dokazují liturgické slavnosti. Do naší skupinky byli přiřazeni ministranti z Kelče, takže jsme byli v rámci děkanátu. 

I Když jsem se těšil na to, jak průběžně budu potkávat ministranty, když budu bezprizorní, zjistil jsem, že i tak jsem potkával více, než dost známých, takže se moji ministranti divili, kolik lidí pozdravuji nebo se dokonce chvíli zastavím, čehož si nešlo nevšimnout, když to bylo každých několik málo minut.

Stanoviště byla velmi zajímavá, nicméně užívat si měli kluci, já jsem jen hlídal čas a v mezičasech se vybavoval se známými. Pro mě bylo nejužitečnější stanoviště Maltézské pomoci, protože to spravoval můj vedoucí diplomové práce, s nímž se tím pádem seznámili i zuberští ministranti a věděli, že jsem se setkal se svým učitelem.

Co se týče zázemí kněžského semináře, z toho jsme zakusili pouze jídelnu, kde vydávali chutné řízky a možná jsme mohli i liturgiku, ale tu jsme přece oficiálně nestihli, protože od katedrály do semináře je slušně dlouhá cesta a náš časový plán byl napnutý k prasknutí a pak, protože jsme byli poslední, dali jsme si i delší čas na oběd, protože stánek s ministrantskými potřebami jsme navštěvovali stejně průběžně.

Spáchal jsem i několik fotek, ze kterých vyplívá, že ministranty nejvíce zaujaly zbraně, což není až tak pravda, protože je zaujaly natolik, že to stanoviště zvládly o 10 minut dříve a už chtěli jít na další, zbraní už se nabažili dost a výklad k tomu moc nebyl, jen asistence. Musím říci, že Maltézská pomoc měla zorganizované stanoviště asi nejlépe, ale připravený program měli především dobrovolní hasiči, kteří k tomu dali i kvalifikovaný výklad a technické služby také měli u popelářského vozu zajímavé povídání. Pochopitelně zaujala i lukostřelba nebo skauti a pak ještě další stanoviště, která jsme dávali mimo plán, i když ten plán byl napjatý a bylo zřetelně vidět, že si s tím organizátoři dali dost logistické práce, aby všechno fungovalo.

Na závěr bylo svátostné požehnání v katedrále, které jsem vyčetl o hodinu později, takže jsem tak dal trochu zavádějící informace našim skvělým řidičům, tudíž jsme utržili čas na zmrzlinu a zpět.

Pro mě ten ministrantský den byl také poutí a poděkováním za jubileum narození a svátku, protože nevím proč se ten termín pohybuje právě v rozmezí mého slavení.

Otce arcibiskupa jsme pak ještě viděli a měli možnost mu asistovat při slavnosti na poděkování za opravu střechy kostela sv. Cyrila a Metoděje ve Vidči, ale o tom jindy.

Ještě některé z těch fotek (jo a za fotky taky díky našemu Adamovi, který si občas půjčil můj mobil): https://www.farnostzubri.cz/galerie/ministrantsky-den-v-aks-olomouc/