Křesťanský pohřeb v obřadní síni

Je to už celkem dlouho, co jsem byl na křesťanském pohřbu v obřadní síni, dá se to počítat na dlouhá desetiletí, naposledy snad někdy v 90. letech minulého století, ale snad po prvé, kdy se křesťanský pohřeb mísil s pohřbem civilním. 

Pohřební obřady toto moc neznají, nedokážou se mísit ani s pohřbem za účasti duchovního jiné církve, ale s civilními řečníky se přitom setkáváme běžně na pohřbech.

Vůbec pohřebním obřadům chybí jakási kreativita, pokud jde o kombinace profánního a duchovního nebo taky neduchovního. Bývá čím dál častější situace, kdy zbožný věřící má na pohřbu své vlažně věřící příbuzné, kteří ztratili páru o průběhu liturgie. Jak v této situaci má kněz zvěstovat víru ve vzkříšení?

Ještě stále máme dobu velikonoční. Je to jediná doba, která má své speciální texty ve čtení za zemřelé. Je to doba, která nejvíce poukazuje na Kristovo vzkříšení, které je podstatou křesťanského pohřbu.

Toto povídání píšu také z motivace, že včera, o svátku sv. Filipa a Jakuba jsem po delší době byl hned na dvou pohřbech. Jeden byl běžný, klasický, jak ho známe první způsob pohřbu s vynecháním místa "v domě", avšak šlo o kremaci, kdy po pohřbu bylo tělo převezeno do krematoria ke spálení, takže v další části druhé zastávky, tedy po mši svaté, v posledním rozloučení, pohřeb žehem, na hřbitov se pak už nešlo. Žena byla křesťanka, babička ministrantů, dobrá žena a pohřeb měla velmi pěkný i s tím, že pozůstalí byli znalí a mši svatou prožívali.

U druhého pohřbu byla situace trochu odlišná. Pozůstalý předpokládal, že ostatní příbuzní budou chtít křesťanské rozloučení, ale ozval se až den před pohřbem, který už měl domluvený ze smuteční síně. Máme naštěstí k dispozici jáhna, tak mu mohlo být vyhověno a bylo to velmi dobře.

Jáhen Martin se na pohřeb velmi dobře připravil, nachystal si formulář druhého způsobu pohřbu - pohřeb jen na dvou místech, ve hřbitovní kapli a na hřbitově, nebožtík měl být pohřben do země, načež zase moc nemyslí smuteční síně, že by se konal nějaký průvod ke hrobu.

Nebožtíka jsem od vidění znal a i jeho životopis přednesený před církevním rozloučením svědčil o tom, že to byl velmi oblíbený muž.

Vůbec mě zde nevadilo, že se profánní písně pletou mezi církevní a civilní obřad. Nebylo to v kostele a i při samotném pohřbu bylo vidět, že velká část lidí se přesunula na druhý pohřeb, jiná byla z řad křesťanů, takže v obřadní síni se konala normální regulérní bohoslužba slova se vším všudy s obřadem posledního rozloučení na závěr bohoslužby a pak ještě zastavení na hřbitově.

Doba nás jaksi tlačí k tomu, abychom při pohřbu byli zdravě kreativní. 

Ano, máme jistou snahu se přizpůsobit co nejaktuálnějším podmínkám, ale v rámci přípravy na ten pohřeb v obřadní síni jsme se trochu podívali na dodatky k pohřebním obřadům.

Je třeba říci, že církev stále a zcela oprávněně upřednostňuje pohřeb do země a na ten taky nemá vychytané všechny možné situace, takže podle pohřebních obřadů musí kněz nějakým způsobem improvizovat. Dodatky k pohřebním obřadům reflektují situaci, kdy vlastně není tělo, ale popel, nicméně nevidím je šťastně napsané, když se tam píše, že člověk je prach a že "tělo se stalo popelem", místo toho, aby se normálně připomnělo, že tělo bylo zpopelněno činností člověka, tedy ve skutečnosti se tělo přece popelem nestává, vždyť i Písmo mluví o prachu.

Ano, prach jsme a v prach se navrátíme, ale v každém čase očekáváme vzkříšení těla, které vyznáváme ve vyznání víry.