Když jsem poznal májové, bývali v naší obecní kapli sv. Václava denně a stejně tak ve farním kostele a v okolních obcích také tak a spíše výjimečně to bylo jinak. Dnes se ten trend nějak obrací, že ani ve zbožné farnosti není denně májová.
V měsíci květnu jsem se vždy snažil denně zastavit s Pannou Marií a neměl -li jsem možnost se účastnit májové, modlil jsem se doma soukromě.
Májová pro nás byla pobožností, kterou se nejen účastnili staří věřící, ale také děti a mládež. Naši rodiče vzpomínaly, že jako děti chodily na májové a ty májové je bavily. Dnes se oddělují májové pro děti a pro dospělé nebo se spíše májových účastní jen staří a v menších počtech, ne v plných kostelech a kaplích, jak jsem to slýchal, že to bylo dříve.
Když jsem byl kluk, na májovou byla plná kaple a když jsem teď pastorační pomocník, některé dny vidím jen jednotky lidí, kteří přijdou, jindy třeba několik málo desítek, ale jsou místa čím dál víc, kdy se májových účastní opravdu jen jednotky a jen třeba několikrát v týdnu, už ne každý den.
A přitom májová je tak krásná pobožnost.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.