Animátorské projekty

Moje vzpomínka na Rajnochovice

Už je to dávno, co jsem se účastnil nějakého kurzu na Centru pro mládež olomoucké arcidiecéze. Vzpomínám na to rád, ale zároveň musím přiznat, že naposledy jsem byl v Rajnochovicích ještě za Mons. Ivana Fišara. Vlaková stanice, na které jsme vystupovali už také změnila jméno, takže do Rajnochovic už se vlakem nedostanu. Mám moc krásné vzpomínky na minifor a jen takové letmé, když jsem v Olomouci dělal kurz vedoucích táborů, který mi už vypršel. Každopádně vzpomínám na reklamu, která visela v předsíni staré fary v Přístavu: "Hledáme krotitele divé zvěře do funkce vedoucího ministrantů". Byla tam dlouho, ale nevím, zda tam ještě je. 

Když jsme my dělali ty kurzy, tak jsme nemuseli vymýšlet projekty, nebyla to doba projektů, pro nás byla důležitá celokurzová aktivita a taky aktivita ve farnosti, která byla zřejmá už během navštěvovaných kurzů, takže zábřežští byli docela pověstní, byli aktivní až moc a vždycky něco vyvedli. V době svého mládí jsem taky dělal animátora společenství a ve spolčách jsme se scházeli trochu jinak, inu nebyli tehdy sociální sítě.

K projektům

Centrum pro mládež si žije svým životem a již mnoho aktivních mládežníků od tama vzešlo s cennými zkušenostmi, hlubokými zážitky a velkým užitkem pro církev. Také dvě mládežnice ze Zubří nějakou dobu, myslím, že 2 roky, jezdily do Rajnochovic na kurz animátor. 

Doba jde dál, teď frčí projekty, které my jsme tak neznali. A tak obě mládežnice si do farnosti měly vymyslet projekt a na obou bylo vidět, že se na své projekty těšily a dělali pro to vše, co bylo potřeba. Odkážu tedy z webových stránek Zubří na oba velmi krásné a povedené projekty, ať se ví, o čem tu píši. První byl o prvním pátku v dubnu, tedy tento: https://www.farnostzubri.cz/udalosti/beseda-pro-mlade/ a druhý hned na to o první sobotě ráno, tedy tady: https://www.farnostzubri.cz/udalosti/dopoledne-s-ruzencem/

No, a aby byl projekt obhájen, musí ho někdo zhodnotit. Na první projekt dával hodnocení pan farář, já jsem se ho taky se zájmem účastnil, ale budu k němu alespoň stručný, protože oba projekty byly skutečně vynikající, ale u druhého jsem byl požádán o hodnocení a k tomu druhému mám také osobnější vztah, protože se to týkalo růžence a měl jsem silnou potřebu také, když už ten projekt je, upozornit na to, že jsou v církvi aktivity, kterým se normálně moc pozornosti nedává, možná protože už běží staletí. Tak tolik úvodem.

I ty jsi povolán

Velmi mě zaujalo, že budoucí absolventka kurzu animátor, projekt pojala od začátku s tím, že k akci patří duchovní zázemí a prvním bodem programu byla mše svatá, která byla pro všechny. Následovala adorace, která taky byla pro všechny. Místní mládež ji pomohla před tím nachystat zázemí nově udělané víceúčelové místnosti na faře, kterou touto akcí otevřela. Její host se velmi pečlivě připravil na besedu, kterou vedl jako jáhen, otec rodiny. Animátorka sama mnohé pozvala k tomuto setkání a málem nám nestačily židle, které máme na faře k dispozici. Množství občerstvení, které nachystala bylo uměřené účasti a velmi chutné. Při celém setkání byla velmi příjemná atmosféra. Téma samotné se host rozhodl rozvinout od církví nabízených svátostí, protože každá svátost skýtá povolání a proto i ty jsi povolán!

Dopoledne s růžencem

Již od samého začátku se mě ten nápad s růžencem líbil. Byl velmi originální a jen mě tak trochu mrzelo, že by to měl být jednorázový projekt, ostatně tak jsem to do hodnocení napsal:

 

Cílem bylo pozvat děti školního věku 7-15 let na výrobu růženců a k povídání a modlitbě samotného růžence. Co se týče samotné akce, byl to výborný a originální nápad a dal by se realizovat i v budoucnu, např. k akci „Milion dětí se modlí růženec“, která připadá vždy na sv. Lukáše.

 

O růženci toho děti mnoho nevědí, v rodinách se modlí ojediněle a v rámci školního vyučování se modlitbě růžence věnuje každý ročník nejméně do 3. třídy jen 1 vyučující hodina, za kterou se stěží může stihnout probrat obsah modlitby, její historii a význam. Je velmi užitečné, aby se děti naučily modlit růženec. Tato akce je skvělý začátek a vhodně zvolený program, který může děti pro modlitbu růžence nadchnout.

 

Samotné akce se na pozvání prostřednictvím poutavého plakátu vyvěšeného i na webu farnosti, osobního pozvání i pozvání dětí skrze výuku náboženství zúčastnilo 12 dětí.

 

Animátorka pro ně připravila hry, drobné občerstvení, celý program skvěle moderovala, vysvětlila dětem také podstatu růžence a na závěr pozvala také bratra jáhna Martina, aby dětem růžence požehnal, a společně jsme se pomodlili. Akci navštívil i otec Pavel, farář farnosti. Atmosféra byla skvělá, děti si také vzájemně pomáhaly. Zároveň jsme měli také schůzku s ministranty a někteří si ještě ze schůzky přišli vyrobit růženec.

 

Tuto akci bych rozhodně doporučil vědom si toho, že byla jen jednorázová. Mohli bychom to opakovat každý rok a možná ještě využít misijně a rozšířit do dalších farností. Také v pastoraci mládeže by bylo skvělé, kdyby se zatraktivnila modlitba růžence, aby nebyla tolik vnímaná jako „modlitba babiček před mší svatou“. Tedy zkusit najít možnosti, jak do modlitby růžence více zapojit celou farnost.

 

Zápory bych viděl ze strany církve, že se málo stará o předávání modlitby růžence dalším generacím a tuto lidovou zbožnost alespoň v naší zemi stále více opomíjí.

 

Umí se dnešní děti a mládež modlit růženec? V Zubří už to umí.

Ano, k tomu růženci jsem chtěl napsat mnohem víc. Procházím desítky farností a všude vidím to stejné, jak málo se o růženec staráme. Můžu to napsat, protože se růženec denně modlím, skutečně denně. Můžu to tak kriticky napsat proto, že vím, že málokterá rodina se modlí růženec a pokud se modlí růženec v kostele někdo z dětí, je to jen tehdy, když je třeba období májových. A ano, papežské misijní dílo, misijní klubka a podobně mají růženec ve velké úctě, ale pořád je vidět, že pro děti modlitba růžence málo znamená, možná se na ni ani netěší. Až zestárnou, bude ještě někdo se v kostele modlit růženec? Vždyť už to není samozřejmé ani v Moravských farnostech, aby se růženec modlil před mší svatou a proto oprávněně píšu, že tuto lidovou zbožnost v naší zemi stále více opomíjíme. To však není důvod k zoufalství, ale k naději, jinak by růženec byl jen počítadlem odříkané modlitby. 

A modlitba přece má pronikat srdce a my se snažíme, aby i další srdce byla proniknuta modlitbou a to se myslím daří, když také děti shromáždíme k modlitbě růžence.

Mimochodem, svolal jsem také ministrantskou schůzku právě proto, že jsem věděl, že bude tento projekt a že i ministranty je třeba zapojit k modlitbě růžence.

Já a hodnocení druhých

No, tak trochu jsem doufal, že nebudu osloven k hodnocení tohoto projektu, ale na druhé straně jsem moc rád, že jsem osloven byl. Hodnocení věcí není zrovna mým koníčkem, i když mi nečiní žádný problém, ale je s tím spjato hodně zodpovědnosti, která není mou silnou stránkou, i když se s tím poperu rád. Největší nesnáz je pro mě sdělovat kritiku, protože  kritiku vznáším strašně nerad a hlavně, když jde o dobrou věc, je pro mě jistá obtíž nějakou kritiku nalézt, prostě nedokonalosti rád přehlížím, když se tedy přímo nedotýkají mě, pak možná bývám i útočný. Svou chybu uznat umím a chyby druhých říkám velmi nerad, i když si uvědomuji, že by ode mne bylo laskavé, když bych bližního mohl ochránit před opakováním chyb, když bych tu chybu sdělil, ale přece ho nemohu a nechci zarmoutit. 

Výzva k hodnocení projektu pro mě přišla v čas, kdy jsem se chystal k odevzdání diplomové práce. Těšil jsem se na to, že si odpočinu a půl hodiny se budu věnovat něčemu jinému, než diplomce. A musím říci, že tabulka mi přišla dokonce i v tu správnou minutu, kdy jsem si řekl, že potřebuji dělat něco jiného. Byl jsem velmi potěšen i tím.

S hodnocením mám své zkušenosti, a to i v těch důležitějších, když se hodnotí třeba nějaká praxe. Není to tak, že bych dával jen automaticky 1 dětem z náboženství nebo kdysi ještě v Drahotuších, když jsem dětem psával slovní hodnocení. Letos také uvažuji, že bych zhodnotil vysvědčením práci jedné skupiny náboženství, ale ještě je na to celkem brzy. Tedy v souvislosti s hodnocením animátorského projektu mě napadly ještě jiné dvě moje zkušenosti s hodnocením.

Pamatuji se, že jsem kdysi jako vedoucí turnusu Antiochie měl také psát já, tehdy ještě středoškolák, nějaké hodnocení práce s mládeží. Chtěl jsem oprávněně napsat co nejpříznivější zprávu, ale největší zádrhel pro mě byl právě ten kritický pohled a tak, abych tam napsal teda něco kritického, rozhodl jsem se trochu zneužít zlozvyku žadatelky, který měla svůj soukromý zlozvyk, a to bylo kouření, přičemž jsem podotkl, že při práci s mládeží zásadně nekouřila. A když jsme se později potkali, dostalo se mi poděkování za příznivé hodnocení a radostné zprávy, že už nekouří. Vedoucí turnusu Antiochie na jiném místě také psal hodnocení práce s mládeží, protože to měly holky pro praxi, ale tam to měly těžší, že se musely snažit mnohem více, jelikož je hodnotil každou zvlášť, zatímco já jsem to vzal spíše z pohledu práce v celém týmu, protože o to nám tehdy na Antiochii šlo a týmovou práci jsem viděl mnohem důležitější, než jednotlivé nedostatky.

Také několik let zpět (5-7) jsem pomáhal jedné animátorce vytvářet projekt a něco napsal i k jeho hodnocení. Projekt tehdy vytvářela narychlo, potřebovala to mít ten den, naprosto úžasná věc! Vyplnili jsme společně nějaký formulář projektu. Pak byla křížová cesta někde v sousední vesnici, tedy ten projekt, který měla animátorka vést, ani nevím, zda vedla nebo se pak jen účastnila, já tam vlastně ani nebyl, možná už ta křížová cesta stihla i proběhnout a projekt jsme sepisovali zpětně, to už si nepamatuji, ale každopádně i ta snaha stála za zhodnocení. Dostala pak za to dvojku, skvělá to mzda za necelé půlhodiny práce. 

Krátký závěr

Každopádně u obou popisovaných projektů jsem byl účasten, jsem za to rád a byl jsem skutečně potěšen jejich průběhem a budu moc rád, když budou pozitivně hodnoceny.

Děti však, co je učím náboženství nebo ministranti, ale i mládežníci vědí, že "když prohrávám, tak brečím", to je můj běžný výrok. Proto velmi nerad negativně hodnotím druhé, aby to nebyla moje prohra. 

Možná to i druhým na mě může vadit, že snad něco proti nim mám, oni to na mě třeba i vidí, ale nedostanou to ze mě. Přece nebudu druhé vystavovat jejich slabosti. Sám mám svých slabostí dost. Ale, jak říká sv. Pavel: "Síla se tím zřejměji projeví ve slabosti."

Je tedy dobré, že se vytvářejí, obhajují a hodnotí projekty, ale bude mnohem lepší, když z dobrých projektů se vytvoří dobré společenství v Duchu svatém, který sám množí církev.