Snad už brzy...

Jak moc mě baví dělat cokoli jiného, než dokončit školu, to je už asi dostatečně známo. Diplomovou práci píši déle, než je obvyklé a jsem moc rád, že už konečně to má spád, jen do toho musím teďka zabrat a něco udělat.

Ano, baví mě to. Nemohu říci, že bych neměl dost času to dělat, i když farnost Zubří je tak živá, že se dá najít cokoli jiného a užitečného.

Moc si uvědomuji, že i to, jak se cítím je hodně závislé v tom, že dosud nemám tu drobnost, ten domácí úkol a moc se těším na ten pocit volnosti.

Už je skoro hotovo a těším se, že si od toho fakt odpočinu, jakmile to bude hotové. Ano, unavuje mě to a moc.

Přemýšlím, že jak to bude, udělám si děkovnou pouť a konečně něco jako dovolenou, i když na to nemám přímo nárok.

Když jsem dělal bakalářku a státnice i promoci, bylo za co děkovat, byl jsem ve Fatimě, v Polsku po poutních místech i na národní pouti v Římě. Nad takovou podobnou děkovačkou přemýšlím.

Loni mezi státnicovými zkouškami jsem putoval na Turzovku. Tak už brzy budu přemýšlet, jak Bohu poděkovat.

V minulém týdnu jsem měl konzultace k diplomce o Antiochii a vypadá to velmi dobře, že konečně brzy budu moci odevzdat hotovou práci.

Bude mít 4 kapitoly - 2 teoretické a 2 z výzkumu. Už vím úvod i závěr, výzkum musím trochu překopat, vyhodnocení výzkumu lze dokončit až po nutných úpravách ve výzkumu a v teoretické části, v první kapitole je nutné zodpovědět ještě důležité otázky.

Jak moc se těším, až už to bude hotové...