Rok slušného prezidenta - žehnat prezidentům, které si pamatuji

Jako obyčejný občan, nebýt médií, jsem na to úplně zapomněl, že už rok máme relativně blaho. Nejsou žádné ostudy a mezinárodní skandály, které měl předchůdce prezidenta Petra Pavla Miloš Zeman. 

To, pro co chtěl být volen a byl zvolen Petr Pavel, to se mu skutečně podařilo asi nejvíc. Prezident je zase prezident a ne směšná postavička. Velmi se mě líbí, že se vnímá jako občan nikoli jako nadčlověk, který trpí různými nemocemi a hlásá, že skrze Rusko přijde spása, pardon, to od války v Ukrajině Miloš Zeman hlásat přestal ze dne na den, čemuž pochopitelně nelze věřit.

Těch 10 let Miloše Zemana bylo jasných, že si národ zvolil těžký očistec a profitoval z toho jedině a výhradně směšný prezident, který se jako prezident nikdy nechoval, ale měli jsme povinnost ho tak brát.

Proč to vlastně píšu? Nenapsal jsem nic světoborného, prostě jen tak s poděkováním Bohu, že v úřadu prezidenta, za něhož se také máme modlit, je konečně někdo, kdo skutečně reprezentuje národ a ukazuje jeho tvář světu. Nemá to lehké a proto potřebuje Boží pomoci. 

Jenže převážnou část této poznámky se zabývám negativními rysy jeho předchůdce a opomíjím pozitiva Miloše Zemana. Možná jsem toho plný. I Miloš Zeman potřebuje pomoci, tedy pomoci Boží. 

A ten můj desetiletý stesk na "zrádce národa", je skutečně můj autentický názor, že Miloš Zeman nikdy, nic a nijak neudělal dobře. Neměl se nikdy stát českým prezidentem, ale národ rozhodl svobodně ve volbách, uvěřil naprosté planosti a jalovosti kandidáta z Vysočiny. Kdyby Miloš Zeman zůstal na své Vysočině, byl v mých očích jeden z těch sice mizerných, ale přesto úspěšných premiérů ČR.

Ostatně prezident Petr Pavel taky není bez chyby, ale jsem rád, že jsem volil, jak jsem volil, no a hlavně, že jsem zvolil správně a sám za sebe se přidal k výhře pro národ.

Hodnotit bude asi až historie. To, co víme už teď je těch 10 otřesných let, za které si Miloš Zeman zasloužil ložnici a doživotní rentu, ale vlastně už na konci jeho mandátu se hodně povídalo o tom, že se vlastně historicky znemožnil a dle mého názoru to byl nejhorší prezident všech dob a možná i na světě. Žádná země nemá tak ostudnou postavu, jako je Miloš Zeman? To asi ne. Je to starý muž, který má nárok si užít konečně poklidný důchod a je třeba mu přát pevné zdraví a ať mu Bůh žehná.

Petr Pavel po roce vládnutí udělal opravdu zázrak, že tak rychle vrátil prezidentskému úřadu důstojnost, že se skutečně důstojně chová a reprezentuje národ. Dokáže přímo odpovídat na výzvy a asi jako správný voják se nebojí. A možná i podle jména má ty nejsilnější ochránce církve, i když věří na horoskopy, jak bylo poznat v rozhovoru pro ČT, je to taky podle české povahy správný agnostik, který v Boha věří a zřejmě to nemusí přehánět. A když je třeba, účastní se i bohoslužeb jako reprezentant státu, za kterého se máme modlit.

Zcela jako bych pominul třetího žijícího prezidenta, před Milošem Zemanem Václava Klauze. U něj bylo dobře, že se stal prezidentem, i když jeho politické sebevědomí bylo vysoké vždycky a je i teď. Když je v ústraní, je vidět, že stárne a jeho pohledy se stávají čím dál tím méně důležité, nakonec tvoří jakousi názorovou opozici a i jemu je třeba přát hojnost Božího požehnání.

A  když už jsem věnoval odstavec i prezidentu Klauzovi, neměl bych zapomenout na porevolučního prezidenta Václava Havla, který zemi dovedl ke svobodě a který velmi důstojně, i také přes své chyby, reprezentoval stát. Byl jistě výraznější, než Petr Pavel, ale každopádně státotvorný a pamatuji si velmi dobře, že jsem na jeho osobnost docela vzhlížel. Kéž mu Bůh dá nebe. 

No a v neposlední řadě jsem Husákovo dítě, ovšem Gustav Husák visel. Museli jsme znát jeho jméno, vůbec jsem nevěděl, co to znamená, že Československá socialistická republika má prezidenta. Z Prahy jsem ještě věděl, že jeho vlajka vlaje a vlastně nějaké údaje o něm se dočítám až dlouho po jeho smrti. Asi v době normalizace nebyl příliš zajímavý, ale každopádně po jeho vládě nastalo jakési projasnění a jako dítě jsem nezažíval žádnou hrůzu z toho, jakého máme prezidenta, na rozdíl od Miloše Zemana, už ho tady zase vzpomínám.

Tak teď to pomalu shrnout:

Kéž Bůh pomáhá Petru Pavlovi v jeho službě našemu národu, kéž ho ochraňuje a vede.

Kéž Bůh ochraňuje jeho předchůdce Miloše Zemana a dopřeje mu klidné stáří a nakonec správný směr.

Kéž Bůh vede také Václava Klauze, zachovává ho při zdraví i v aktivním životě, kéž mu dá poznat pravé hodnoty.

Kéž Bůh dá odpočinutí věčné prezidentu Václavu Havlovi, odmění ho za všechno, co pro národ vytrpěl a udělal a odpustil mu všechno, kde ve svých slabostech hřešil.

Kéž Bůh milosrdně shlédne i na prezidenta Gustava Husáka, odpustí mu jeho slabosti a ukáže se mu ve věčné radosti.

Všem těm, kteří vedli naši zemi na přímluvu sv. Václava, ať se dostane věčné odměny a ať také my směřujeme Božími cestami k radostné věčnosti.

Článek vydávám v pondělí 11.3. 2024, kdy se vydám na duchovní obnovu na Velehrad. Kéž také dobře sloužím církvi svaté.