Na Velehradě o svátosti smíření pro kostelníky a akolyty

https://vvrh.signaly.cz/2403/zbasnena-duchovni-obnova-pro-kostelniky-a-akolyty

Den I. – pondělí 11.3. 2024

-       Musím říci, že to byl nejnaplněnější den před zahájením duchovních cvičení.

-       Měl jsem 3 náboženství, pak rychle na vlak, cesta byla únavná a pak honem rychle vyřídit náležitosti a šup na první přednášku

-       Až tak, že mě z toho chytla velmi bolestivá křeč (nedělám si srandu, doopravdy, mám na to papír od lékaře, aktuální zdravotní problémy jsem však ještě nestihl řešit).

-       Otec Pavel, můj farář ze Zubří, mě doporučil vzhledem k dokončování diplomové práce, zrušit svou účast na duchovních cvičeních. Vážím si jeho rady.

-       Poctivě jsem si spočítal náklady a rozhodl se vlastně okamžitě jeho nedoporučení nevyhovět, se vší vážností a úctou k němu, že jeho podnět je zajisté relevantní, ale mám právo se tím nezabývat a počítal jsem s tím, že se diplomkou na DC zabývat nebudu.

-       Ještě se mě nestalo, že bych nikoho neznal. I na prvních duchovních cvičeních jsem potkal tetu, která se divila, co dělám na duchovních cvičeních pro ženy.

-       Znám nejméně kostelníky z Rožnova, Lipníka, z Jindřichova u Hranic, Pivonína, dokonce ze Svébohova a ze Zábřeha a samozřejmě otce Pavla, který dává duchovní cvičení, je nás dle dostupných info 38

-       Musíme být ticho. Už dlouho jsem nezažil duchovní cvičení v tomto stylu ticha. Není mi to úplně vlastní, ale těším se na to.

-       Téma je o zpovědi, velmi se na to (téma nikoli zpověď) těším, otec Pavel Hofírek to má hodně dobře propracované, ke každé přednášce má nachystaný výpisek.

-       A u 1. přednášky se mi osvědčilo si nedělat poznámky, ne, že bych nechtěl, ale neměl jsem tužku a papír a v mobilu jsem nenašel aplikaci, do které by se daly psát poznámky (asi tam někde je, ale hledejte to na poslední chvíli). Bez poznámek se mi lépe přemýšlelo o tom.

-       Zpověď na duchovních cvičeních jsem nevidíval jako nutnost, byl jsem vždy před nebo po, jen 1x při, když nám to exercitátor dal jako povinnost,

-       byla to tehdy dobrá zpověď, možná by se dalo říci generální, ale ten termín mi moc nesedí – každá zpověď přece má podstatu odpuštění hříchů, čas od času se však dělá pečlivěji, nenazval bych to „generální“, ale toť má věc.

-       Taky teď, když nemám zpovědníka, uvažuji o zpovědi na duchovních cvičeních, ale to je jiná situace.

-       Aby bylo jasno, nechodím rád ke zpovědi, ale řekněte „ne“ na Boží volání! Tak nějak by se dal charakterizovat můj přístup ke svátosti smíření. Ale to raději nikomu neříkat!

-       Napsal jsem se na mši svatou zítra, že budu ministrovat. Velehrad snad taky léčí, dnes jsem si na službu netroufl, na mši svaté jsem byl bos, boty jsem zdravotně musel sundat.

-       Mám luxusní pokoj v patře nad kaplí 63, kostelník z Rožnova bydlí naproti. Na tom pokoji mám kromě postele a skříně stůl, 2 židle, lampičku, umyvadlo a vlastní pohovku.

-       Není tu wifi, ale ta přece na duchovní cvičení nepatří. Dost na tom, že jsem si vzal mobil a počítač. Mobil musím vypnout, ať není trapas.

-       Myšlenka z přednášky – Ani ďábel nás nedonutí udělat hřích.

-       Při přednášce byli také praktické rady ke zpovědi. Jedna z nich vtipně: „Už mi nic neříkejte, všechno vím a udělím vám rozhřešení, manželka byla před chvílí u zpovědi.“ Také nemůžeme komplikovat knězi život: „Pane faráři, když kážete, já spím.“

-       Mše svatá – Ježíš uzdravuje pouhým slovem, není třeba čekat něco speciálního

-       Tichá adorace – Jak moc mi chybí Antiochia / duchovní odpočinek / motiv do diplomky / růženec

Den II. – úterý 12.3. 2024

-       Je dost času na spaní, ranní růženec je dobrovolný, ale jdu rád hned po koupeli.

-       Je tu na mě moc klid.

-       Užívám si volna. Skutečně moc mi to chybělo.

-       Myšlenka z první (druhé) přednášky – Zpovědní tajemství je absolutní a bez výjimek!

-       Při druhé přednášce jsem si pokorně dělal poznámky, rozjímala se mi velmi dobře i tak. Výstupy z přednášek má otec Pavel připraveny výborně, lze se k tomu kdykoli vrátit.

-       Duchovní cvičení není moc o tom, že se dozvím něco nového. Včera jsem měl inspiraci díky nepsaní, že jsem zachytil jednu větu, která pro mě byla nosnou, v tom pokračuji.

-       Zatím není nic, co bych neznal z teologie či praxe duchovního života, ale je velmi vhodné si to prohloubit a víc uvědomit, proto možná ty „věty z přednášek“

-       V rámci rozjímání po první přednášce dne (2. přednášce) jsem si představoval, kdybych tak jako svatý otec šel ke zpovědi a vlastně by mě povinně znali všichni kněží.

-       Dobrý kostelník či akolyta se musí umět dobře zpovídat. To mě napadlo taky při tom samém rozjímání.

-       Jinak jsem tu jednoznačně nejmladší. To je taky příčina, proč pokorně šlapu schody místo toho, abych si odpočinul ve výtahu. Když to zvládnou i osmdesátníci, tak proč ne já?

-       Bohužel má tělesná předpověď počasí funguje úplně přesně. Venku je vlhko, to cítím i na svých kloubech. Nestoupnu si do toho výtahu? Jednou mě pozvali, tak jsem teda šel.

-       Moje zachycená myšlenka z 2. (3.) přednášky – Bezpodmínečné přijetí! Odpouštím proto, že miluji. Boží odpuštění je bezpodmínečné!

-       Závěr 3. přednášky – Nejlepší je nehřešit a nedělat chyby.

-       Z výstupu těch přednášek by se dala obhájit diplomová práce na toto téma. To mě však nezachrání od úkolu dopsat vlastní diplomku na jiné téma.

-       Mimochodem, aniž by bylo tématem duchovní obnovy moje diplomka, všechny ostatní věci se snažím na ně nemyslet, ale při rozjímání a přednáškách mě pořád něco napadá do diplomky, která už bude brzy hotová.

-       Přečetl jsem si seznam nabízených zpovědníků. Ještě nevím, ke komu půjdu a z čeho se budu zpovídat, jsem stihnul rozjímat při druhé (třetí) přednášce, ale ještě to nemám hotové.

-       I na blogu hodlám dodržovat zpovědní tajemství, nechtějte po mě mé hříchy, i když už jsem jich tu asi napsal víc než dost.

-       Během přednášky také vyplynulo důležité, že není podstatné, zda se polepším, ale mít opravdový úmysl se polepšit.

-       Nevím, zda je vhodné dát si předsevzetí, že si najdu zpovědníka.

-       Vzadu je krabička na dotazy. Jako vždycky nevím, nač bych se při duchovních cvičeních ptal, ale začínám přemýšlet, že bych tam měl taky hodit lístek a upřímně se zeptat.

-       Při přemýšlení o otázce mě hned po obědě napadla ta otázka a bude jediná, protože je nás 38: „Jak si najít pro sebe dobrého zpovědníka? Mám jedinou podmínku – dobrý zpovědník musí být katolický kněz“

-       Tato otázka, doufám, není hloupá.

-       Při rekreaci jsem si uvědomil, jak moc mě sem vede „náš pan farář“ Antonín Cyril Stojan.

-       Navštívil jsem baziliku, královskou kapli i kapli Matky Unie. Pak jsem spolu s panem kostelníkem z Jindřichova potkal i Michala ze Svébohova a zabředli jsme se do hovoru mj. o Antonínu Cyrilu Stojanovi a spoustě dalších věcí.

-       V obchodě jsem koupil mešní víno Antonína Cyrila Stojana ke společenství s farníky nebo k podarování.

-       Přistoupil jsem k svátosti smíření u otce Pavla Hofírka, nicméně zachovám zpovědní tajemství a nenapíšu tu žádný z hříchů, který mě byl odpuštěn, Bůh odpouští vše!

-       Ani se to nezdá, dnešní odpoledne už je většina duchovní obnovy za námi.

-       Na duchovních cvičeních je pořád co dělat, čas je 100% využitý a mohu čerpat u Pána.

-       Myšlenka ze 4. přednášky – Abychom přes hříchy nepřehlédli dobro. Svátost smíření jako cesta setkání k Boží lásce.

-       Těším se, že budu ministrovat, protože ministrování mě baví. Na prvním místě je to však služba Bohu.

-       Ještě před mší svatou mě napadlo, že bych duchovní cvičení mohl zveršovat. To dělá to exerciční ticho nebo myšlenka, že nemám zrovna, co dělat? Ne, mám, co dělat. Rozjímám, to mě napadlo, tak jsem si to zapsal.

-       Myšlenka ze mše sv. – Pramenem našeho života je eucharistie, církev a taky svátost smíření.

-       Myšlenka z 5. přednášky – Přiznání hříchu vede k naději.

-       Vrchol poslední 5. přednášky – Ó, šťastná vina, pro kterou přišel na svět spasitel vznešený a veliký (do našeho srdce)

-       Další přednáška už nebude, zítra jen mše svatá a beseda, do které jsem vložil 1 zde zmíněnou otázku.

-       Jako na každých duchovních cvičeních, vybírá se na dar pro kněze, který je vedl.

-       Dostal jsem čestný úkol udělat za naši skupinu úvodník do pamětní knihy. Jsem za to rád. Myslím, že se v celku vydařil.

-       Vzhledem k rozjímáním po celou dobu jsem narychlo projel Lukášovo evangelium, kde jsem si myslel, že jako motto napíšu něco z Marnotratného syna. Nicméně zkouška z biblistiky už byla dávno a nevzpomněl jsem si na kapitolu, ale narazil na něco lepšího.

-       Pod jménem exercitátora P. Pavla Hofírka jsem se vší vážností přidal citát z jiné části Lukášova evangelia „Přijímá hříšníky a jí s nimi“ Lk 15,2

-       Co se týká jídla, bylo vždy velmi jednoduché a chutné. Na Velehradě s tím nemusím mít obavy (ostatně ani na Hostýně ne).

-       Ještě večer bude adorace, která též bývá zdrojem inspirace.

-       Exerciční mlčení se pomalu, ale jistě začíná prolamovat, jak to ostatně bývá vždycky, teda z toho, co jsem zažil.

-       Ano, adorace byla inspirací. Uvědomil jsem si, že vlastně ten marnotratný syn byl vyhnán k vepřům a nedostával vůbec nic, žádný plat, ani lusky. U těch vepřů to nebylo „aspoň něco“, ale spíš „hůř než nic“.

-       Řízená adorace skončila, kdo chce adorovat, má možnost ještě hodinu. Ale na mé klouby už ta první hodina byla docela hodně, tělo si začlo uvědomovat, že by mohl být odpočinek.

-       Vlastně si uvědomuji, že to jsou moje první duchovní cvičení v postní době. Většinou jsem duchovní cvičení vyhledával na poslední chvíli v čase mezidobí, ty první byly myslím po Velikonocích.

Den III. – středa 13.3. 2024

-       Ráno vstávám s vědomím, že se budu předmodlívat růženec. Neměl jsem to moc v plánu, ale když jsem se díval na rozpis služeb, do kterých jsme se mohli napsat, bylo tam okénko stále prázdné a kolega z vedlejšího pokoje se modlil včera.

-       Prý se ze mě stává valach, že jsem se modlil: „který na nebe vstúpil.“ To asi tím po ránu, ale vyspaný jsem dobře.

-       Dnes má papež František výročí pontifikátu, na to nelze zapomenout tím méně při růženci.

-       Když jsem v pondělí vstoupil na Stojanov, byl to uspěchaný den ze světa do klidu. Včera jsem měl pocit, jako bych tu byl celý rok v ráji a dnes se vracím zpět do světa. Už asi vím, proč Ježíš vstal třetího dne.

-       Dříve bývaly duchovní obnovy 4 dny. Také cursillo trvá stále 4 dny, abychom po 3. dni začali žít věčný čtvrtý den. Pán Ježíš vstal z mrtvých a od té doby žije věčně 4. den.

-       Dnes končí duchovní cvičení. Po nich mám ještě dnes docela dost programu, třeba večer bude o předávání víry v rodině, taková beseda pro rodiče prvokomunikantů. Asi nepřijdu na kapli, mši svatou máme zde a mám ještě diplomovou práci.

-       Takže výsledek je, že ze tří dnů je jeden věnovaný čistě duchovním cvičením. To není asi úplně ono.

-       Není žádná přednáška. Po mši svaté bude beseda, z besedy tu nebude nic, možná tedy ještě myšlenka ze mše svaté.

-       Myšlenka ze mše svaté – Žít s Kristem už teď.

-       Při mši svaté jsme obnovili své křestní sliby.

-       Na besedu si máme vzít propisku. K duchovní obnově rád vyplním dotazník a velmi pozitivně.

-       Neměl bych dát na předčasná hodnocení, ale z duchovních obnov, které jsem zažil, je tato jednoznačně nejlepší.

-       Je to možná i tím, že k duchovním obnovám „z povinnosti“ jsem nějak moc nepřilnul jako k Antiochii, kdy stále s velikou láskou vzpomínám na první, ale také na výrazné, nicméně z každé bych dal dohromady někoho, docela dost lidí, které mám v srdci.

-       Moje poděkování za duchovní obnovu bylo také v tom, že jsem prožil přesně tu duchovní obnovu, kterou jsem potřeboval prožít.

-       Je to pro mě teprve druhá duchovní obnova specializovaná pro akolyty a kostelníky, ta první byla vlastně první vůbec, v roce 2006

-       Při besedě jsme vyplňovali dotazník. Jako užitek duchovní obnovy jsem uvedl: „Snažit se o dobro a když vznikne zlo, dokázat ho odevzdat.“

-       Na mou nesnadnou otázku jsem dostal odpověď, že je třeba objíždět, zkoušet, tak různě, nenechat se odradit, není špatné mít více zpovědníků.

-       Bylo mi poděkováno za úvodník.

-       Po diskusi padl návrh se představit aspoň odkud jsme, takže jsme byli z celé arcidiecéze docela poctivě, mnohá místa jsem osobně znal buď ze studia kolem Luhačovic či jako pastorační asistent v Drahotuších, samozřejmě rodný kraj a z diecéze Ostravsko – opavské či Brněnské jsem se moc nechytal.

-       Po obědě jsem se rychle sbalil a rožnovský kostelník mě vzal s sebou autem, byla to krásná cesta plná sdílení nejen duchovní obnovy.

-       Otci Pavlovi v Zubří jsem sdělil dojmy: „Už mohu zpovídat.“

-       Předpokládám, že ke mně ke zpovědi nikdo nepůjde, nebyla by svátostná.

Byla to první duchovní obnova, kterou jsem si i zbásnil, nicméně stručně a jasně ještě budou výpisky z přednášek, co jsem si psal ručně, nikoli ty papíry, které jsme z každé přednášky dostali a v odkazu potom ona básnička.

Doufám, že si to nepřečte nikdo z těch, kteří půjdou na tu samou obnovu o víkendu, protože není moc smysl, aby věděli předem, co na duchovní obnově bude, i když možná to navnadí nebo taky ne.

Nosné myšlenky, které mě napadly z přednášek a duchovní obnovy

1. Téma je o zpovědi, velmi se na to (téma nikoli zpověď) těším.

2. Aby bylo jasno, nechodím rád ke zpovědi, ale řekněte „ne“ na Boží volání! 

3. Ani ďábel nás nedonutí udělat hřích.

4. Zpovědní tajemství je absolutní a bez výjimek!

5. Dobrý kostelník či akolyta se musí umět dobře zpovídat. 

6. Bezpodmínečné přijetí! Odpouštím proto, že miluji. Boží odpuštění je bezpodmínečné!

7. Nejlepší je nehřešit a nedělat chyby.

8. Není podstatné, zda se polepším, ale mít opravdový úmysl se polepšit.

9. „Jak si najít pro sebe dobrého zpovědníka? Mám jedinou podmínku – dobrý zpovědník musí být katolický kněz“

10. Abychom přes hříchy nepřehlédli dobro. Svátost smíření jako cesta setkání k Boží lásce.

11. Pramenem našeho života je eucharistie, církev a taky svátost smíření.

12. Přiznání hříchu vede k naději.

13. Ó, šťastná vina, pro kterou přišel na svět spasitel vznešený a veliký (do našeho srdce)

14. „Přijímá hříšníky a jí s nimi“ Lk 15,2

15. Marnotratný syn: U těch vepřů to nebylo „aspoň něco“, ale spíš „hůř než nic“.

16. Žít s Kristem už teď.

17. „Snažit se o dobro a když vznikne zlo, dokázat ho odevzdat.“

18. Prožil jsem přesně tu duchovní obnovu, kterou jsem potřeboval prožít.

19. „Už mohu zpovídat.“ (ale raději to nezkoušejte)