16 let od postavení misijního kříže v Partutovicích

Denně myslím na farnosti kolem Drahotuš v modlitbě. Přece jen jsem tam prožil svých 15 let života a to není vzhledem k lidskému životu krátké životní období.

V den, kdy bylo výročí postavení kříže, ten den si pamatuji jako mnoho jiných, výrazných dní v životě a díky daru, který od Boha mám, že kalendář je mi blízký, byla to středa po popeleční středě 27. únor 2008, jsem si také vzpomněl a říkal jsem si, že někomu z Partutovic musím zavolat. 

Ten den byl významný i tím, že Anička, jedna z žaček místní základní školy, tenkrát tak asi 12 letá (už přesně nevím, možná už byla i na škole ve Stříteži), každopádně dnes již vdaná, měla narozeniny a o. Marek ji popřál i s tím, že si datum postavení misijního kříže bude dobře pamatovat.

Je to už 4 roky, co se do Partutovic podívám jen občas, z těch drahotušských farností jsem tam byl až po víc, než roce v Zubří a pak ještě několikrát a letos předpokládám, že rád s nimi budu slavit vzkříšení o Velikonoční vigilii, dá-li Pán.

Vzpomínám denně, asi i proto, že mi tam těch 15 let bylo dobře a že to zatím byla nejkrásnější léta mého života. Osobně jsem měl Partutovice nejraději, i když při příležitosti těch občasných návštěv nejvíce navštěvuji Potštát.

Loni při příležitosti oslav sv. Mikuláše škola také slavila nějaké výročí a tak kromě hodové mše a slavnostního oběda s představiteli obce jsem byl i ve škole, která měla den otevřených dveří. Potkal jsem toho dne více než 200 lidí z Partutovic a každého z nich jsem byl schopný oslovit jménem.

Také když přijíždím a navštěvuji bohoslužby, lidi z kostela znám všechny jménem a vždy mám z toho radost a nový náboj.

Když někomu zavolám, setkávám se se zájmem, voláno je mi spíše zřídka, a když někoho vidím, poznáváme se a máme si o čem povídat.

Bohu díky, dost podobně to vidím i v Zubří, jenže Zubří je město a tu a tam se také stává, že na někoho natrefím a dostanu se z Hranic až do Zubří s někým ze Zubří. To také vnímám jako Boží dar.

V Partutovicích stále myslí  na lidové misie, i když už ne tolik, jak za našeho působení, přece jen nová duchovní správa nemůže mít ke konaným lidovým misiím tak osobní vztah, ale je jisté, že vidí ovoce misií až po dnes.

Po 10 letech od misií tamní misijní kříž, který byl přemístěn, požehnal i v -20, co tehdy panovalo Mons. Josef Hrdlička, tehdy již emeritní biskup olomoucký.

Prý tady pár a tuto víc,

to zná, kdo z Partutovic.

V ten den, když kříž postavili,

svoje srdce obnovili,

kdo k misiím se připojili,

dobro v sobě probudili.

Kéž víru, kterou vyznávají,

z lásky druhým předávají.

A více o misiích je z odkazu článku v blogu, který už se nerozvíjí: https://drahministranti.signaly.cz/1204/lidove-misie-v-partutovicich

A protože tehdy byla a touto dobou i je postní doba, hodí se zajisté krátká křížová cesta.

A jelikož heslo misií bylo: "K misiím se připojím, dobro v sobě probudím" nebo také "Dělat dobro dobře" a jelikož před tím byly misie také v Rychnově na Moravě, nicméně v Partutovicích mě to otec Marek připomněl, jak často jsem říkal: "S pomocí Boží"

Co dobrého bylo na křížové cestě? To, že každý z nás má jít s Ježíšem křížovou cestu a touto cestou se nechat vést. Veď nás, Pane. S tebou je cesta vždy bezpečná.

Když vezmu já svůj kříž

budu Kristu blíž!

Dobro v kříži vidět mám,

bližnímu, kéž pomáhám!

1. Soudit jako Pilát Krista, není vůbec cesta jistá! U soudu se posuzuje zločin. Ježíš však dělal jen dobro. Pilát ho neměl za co odsoudit. Je pro nás lépe, když nás lidé soudí za to, co jsme udělali dobrého, než by nás museli soudit za špatné věci. Pomoz nám, Pane, hledat dobro kolem nás. Hledat dobro kolem sebe, lepší cestou je do nebe!
2. Ne já, ale ty nes kříže! Tak nebudeš dobru blíže! Nástroj utrpení nebyl lehký. Tak ho přece neponesu já. To není dobře. Ježíš vzal ten kříž za všechny a já mohu dát své síly. Odejmi, Pane, ode mne strach z těžkého kříže. Kříž se neboj na se vzít, tak se Kristu přiblížit!
3. Kdo posmívá se při pádu, k tomu nechoď pro radu! Dav měl velkou podívanou, když viděl Ježíše, jak nese kříž. Když někdo zakopne, možná se usměji. Pomoz mi, Pane, abych mnohem raději pomáhal spadlému povstat. Tomu, který spadl snad, chci i já dál pomáhat.
4. Pláče jistě Matka Boží, krutý dav ji bolest množí! Matky Boží si dav nepovšimnul, ani Písmo o ní nehovoří, přesto však je jisté, že šla také po křížové cestě. Dej nám, Pane, pravou úctu k tvé přesvaté Matce. Tomu, který Matku vítá, není láska jistě skrytá!
5. Pracoval jsem dlouho přeci, nemůžeš chtít tyto věci! A přece po Šimonovi se chce, aby pomohl Ježíši nést kříž. I když se musíme přesvědčovat o dobru pro druhého, kéž ho, Pane, nakonec rádi uděláme. Tomu, kdo chce pomoc právě, dělat dobro jde tak hravě.
6. Já sám toho málo mám, nerad druhým rozdávám! Ani Veronika neměla, dělala, co uměla. Šátek, který dala, byla pomoc malá. I když toho nemáme moc, pomoz nám, Pane, konat aspoň malé dobro. Málo vždycky málem není, malá pomoc ta se cení!
7. Kdo padá stále častěji, od toho jdu raději. Krutý dav spíš baví, když odsouzenec padá. O to zábavněji pro ně cesta probíhá. Ježíš přeci pokračuje. Kéž hledáme, jak bližního zvednout a udělat pro něj, co potřebuje. Když pomůžeš, více zmůžeš, horší je, když nepomůžeš.
8. Plakat není zač. Je to jenom pláč. Ženy ukazují cit a pláčou nad Ježíšem a Ježíš jejich cit proměňuje a ukazuje správný směr, plakat nad sebou a nad svými dětmi. Ukaž nám, Pane, pravou horlivost. Pláč, který je hojivý, pláče, kdo je horlivý.
9. Tomu není pomoci. Zůstává už bez moci. Kolik lidí v tyto chvíle uteklo od Ježíše? To vypadá na konec. Ale ta cesta měla a má pokračování. Kéž dojdeme, Pane, k pokračování tvé křížové cesty a s láskou se díváme na Kalvárii. Z hory jménem Golgota naděje se rozkvétá!
10. Svlékat hadry, to nás baví, před námi i Kristus, nahý! Lidské tělo i tady zůstalo bez úcty. Dobro, které konáme činí nás krásnými uvnitř. Není třeba na nahé tělo hledět zvenčí. Pomoz nám, Pane, hledat pravou krásu. Krásu dobra prozáří taky úsměv na tváři. 
11. Ťuky, ťuky, ťuky, ťuk, příjemný je nám ten zvuk. Hřeby probodávají Kristovy údy a každý z nás má kladivo svých hříchů, kterými bije Krista. Hříchy patří na kříž! Pane Ježíší, odevzdáváme ti své hříchy. Přijmi je a proměň je. Na kříž rád své hříchy dám a Kristu se odevzdám!
12. Sestup, Pane, z kříže, budeme ti blíže. I ty se chceš posmívat? Z kříže přišel Pán nám spásu dát! Zachraň nás, Pane, svým křížem! Jen pohleď s úctou na ten kříž, hned budeš mít Krista blíž.
13. Už to všechno skončilo, moc se nám to líbilo. To se mýlíš, příteli! K Ježíši, Spasiteli, přišlo dalších mnoho lidí, kteří mnohem dále vidí. Matko Boží, ukazuj nám svého Syna zmučeného! Matko, držíš tělo Krista, v Něm je naše spása jistá!
14. V hrobě každý napořád, to je přece běžný řád. Však Ježíš mění řády. Brzy bude tady. Opět živý, vzkříšený, ten hrob je jen na tři dny. Kéž v slávě Krista vzkříšení, se i náš život promění!