Dobrovolná cesta na Velehrad aneb budu na duchovní obnově

Nečiní mi nic jednoduchého, abych se přihlásil na duchovní obnovu. Postní doba bývá k tomu zpravidla vhodná, nikdy jsem však neprožíval duchovní cvičení v postní době, možná nejčastěji v mezidobí, prostě v čase, kdy bylo potřeba se nějaké duchovní obnovy zúčastnit a kdy jsem na to nějak zázračně natrefil včas. Přání bývalého otce arcibiskupa Jana a dost dobře i nového otce arcibiskupa Josefa se v tom smyslu snažím naplňovat, abych alespoň 1x za 2 roky něco takového absolvoval.

Na duchovní obnově pro akolyty, pastorační pracovníky a kostelníky jsem byl snad jen 1x na Velehradě, jinak to byla spíš taková všeobecná duchovní obnova pro všechny a tak podobně.

Dost jsem zpovzdálí sledoval kněžskou dráhu P. Pavla Hofírka a co jsem tady v Zubří, docela jsem zatoužil být také na jeho duchovní obnově. Vnímám, že mi má co dát a také, že načerpám a budu moci rozdávat.

Většinu duchovních obnov jsem prožíval na Velehradě a v poslední době budu na Velehradě nějak podezřele často. Přece jen Stojanov je velmi dobře zařízený a taky pro katechety, na kterých jsem taky už několik moc krát byl, naposledy asi měsíc před duchovní obnovou, o čemž článek taky tu bude, zase spíše s prožitkem pro kolegy katechety.

Vnímám, že potřebuji prostě náboj i v době, kdy toho mám, zdá se mi, strašně moc, ale nejvíc tím, že dokončuji studia, tedy snažím se odevzdat domácí úkol v podobě diplomové práce, ale rozhodně při duchovní obnově nebudu pracovat na diplomce.

Tak tedy od 11. do 13. března na Stojanově. Akorát budu muset nějak zmáknout pondělní náboženství, v tuto chvíli ještě moc nevím jak, ale ono se to asi dá nejpozději po první přednášce.

Já už se moc těším. Věřím, že nebudu sám. Asi poznám mnoho nových lidí. Ale pořád mám jednu takovou záhadu: Jak je to možné, že všude, kde se objevím, vzbudím pozornost. Možná to rozlousknu i při té duchovní obnově.